3 VSOL 118/2012-B-27
KSOS 8 INS 12861/2011 3 VSOL 118/2012-B-27

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná-Hranice, Čsl. Armády 2953/21b, PSČ 733 01, IČ: 73058025, o povoleném oddlužení dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.1.2012, č.j. KSOS 8 INS 12861/2011-B-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. a ve výroku II., pokud jím byl prohlášen na majetek dlužnice konkurs, p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení Marcely anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (výrok II.) a rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že na základě návrhu dlužnice bylo dne 21.7.2011 zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 15.9.2011, č.j. KSOS 8 INS 12861/2011-A-8, insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužnice a této povolil oddlužení. Následně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 18.10.2011 sdělil věřitel CCRB a.s., že dlužnice před podáním návrhu na povolení oddlužení s účinností ke dni 25.6.2010 převedla na základě kupní smlouvy ze dne 24.6.2010 nemovitosti, a to budovu č. ev. 33-zemědělskou stavbu v části obce Neslovice, stojící na pozemku parc. st. č. 321, jak je zapsáno na LV č. 690 pro katastrálním území a obec Neslovice. Soud prvního stupně konstatoval, že na základě tohoto oznámení insolvenční správce provedl šetření a dne 10.1.2012 sdělil soudu, že dlužnice skutečně uzavřela předmětnou kupní smlouvu, jíž převedla předmětné nemovitosti za sjednanou kupní cenu ve výši 1.200.000,-Kč, která byla splatná ke dni 31.12.2010 s tím, že na její úhradu byla kupujícím zaplacena toliko částka 250.000,-Kč a dlužnice má tedy pohledávku ve výši 950.000,-Kč. Soud prvního stupně dále konstatoval, že dlužnice prodej předmětné nemovitosti potvrdila s tím, že z kupní ceny uhradila závazky vůči svým rodičům. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že dlužnice v březnu 2011 převedla za částku 20.000,-Kč obchodní podíl ve společnosti JJIMS, s.r.o. na Jana Pajora. Tuto částku dlužnice použila na úhradu závazku vůči věřiteli Raiffeisen-leasing s.r.o. (věřitel č. 2). Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že dlužnice v insolvenčním návrhu a v seznamu majetku označila pouze běžné vybavení domácnosti, pohledávku za společností UNIQUE & partners s.r.o. z titulu nezaplacené kupní ceny ve výši 950.000,-Kč však v insolvenčním návrhu neuvedla. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že dlužnice měla v době uzavření kupní smlouvy na prodej nemovitosti minimálně jeden závazek po lhůtě splatnosti, a to vůči věřiteli CCRB a.s., na základě leasingové smlouvy č. 41/08/004, s tím, že závazek z této leasingové smlouvy byl zajištěn vlastní blankosměnkou obchodní společnosti JJIMS s.r.o., která byla avalována dlužnicí a která byla splatná dne 9.6.2010 v částce 831.146,-Kč. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1 a 405 odst. 1 insolvenčního zákona uzavřel, že v průběhu řízení vyšla najevo skutečnost, která by odůvodňovala zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a to skutečnost, že dlužnice v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení neuvedla jako svůj majetek pohledávku za společností UNIQUE & partners s.r.o. v celkové výši 950.000,-Kč, která se stala splatnou 31.12.2010. Soud prvního stupně proto neschválil oddlužení dlužnice a rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný, neboť dlužnice je fyzickou osobou nepodnikající (§ 314 odst. 1, písm. a/ insolvenčního zákona).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání směřující dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) proti výroku I. o neschválení oddlužení a proti výroku II., pokud jím byl prohlášen na majetek dlužnice konkurs, jímž se domáhala jeho zrušení, případně změny tak, že se oddlužení schvaluje. Dlužnice namítala, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Dlužnice uvedla, že nepopírá prodej předmětné nemovitosti, argumentovala však tím, že prodejem chtěla zvrátit skutečnost blížícího se úpadku a měla zájem z kupní ceny uspokojit své věřitele. Dlužnice dále uvedla, že jí nedostatek finančních prostředků znemožnil realizovat její záměry, když navíc zjistila, že předmětná nemovitost se nachází na pozemku jiného vlastníka a že není k nemovitosti zajištěn přístup. Z těchto skutečností dlužnice dovozovala, že nemovitost se stala bezcennou a že proto kupující nezaplatil celou kupní cenu nemovitostí. Dlužnice dále argumentovala tím, že v době uzavření předmětné kupní smlouvy nevěděla o předčasném ukončení leasingové smlouvy, neboť věřitel z leasingové smlouvy komunikoval pouze s dlužníkem, a nikoliv s ní jako s ručitelem. Dlužnice připustila, že pochybila, pokud neuvedla ve svém majetku pohledávku ve výši 950.000,-Kč za společností UNIQUE & partners s.r.o., bránila se však tím, že si nebyla vědoma toho, že nezaplacená část kupní ceny je její pohledávkou, navíc dobytnou. Uvedla, že v případě získání těchto prostředků, by tyto použila jako mimořádný výnos na uspokojení přihlášených věřitelů. Dlužnice dále upozornila na skutečnost, že v případě povolení oddlužení je schopna uspokojit své věřitele minimálně ve výši 33 %, což představuje částku cca 485.000,-Kč za 5 let. V případě řešení úpadku prohlášením konkursu bude uspokojení věřitelů minimální, respektive nulové. Dlužnice odkázala na zásadu co nejvyššího uspokojení věřitelů a uvedla, že prohlášením konkursu budou její věřitelé poškozeni. Dále uvedla, že v případě zahrnutí shora uvedené nemovitosti do majetkové podstaty lze předpokládat přihlášení pohledávky společnosti UNIQUE & partners s.r.o. z titulu již uhrazené části kupní ceny, kdy reálnost prodeje nemovitosti zatížené závazky a bez přístupu k ní by byla nulová.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 21.7.2011 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužnice uvedla, že má 6 věřitelů, z nichž u mnohých má závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, s tím, že většinu závazků není schopna řádně a včas platit a splátky platí nepravidelně a ne v plné výši. Dále uvedla, že její závazky přesahují hodnotu jejího majetku a že její současný příjem ze zaměstnání nepostačuje ani na pokrytí nezbytných životních nákladů a všech závazků věřitelů, které není schopna řádně a včas platit. Uvedla, že z tohoto důvodu byla nucena zastavit podstatnou část svých plateb. V bodu 12 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužnice uvedla pouze běžné vybavení domácnosti, jiný majetek v návrhu neoznačila. V dobu 14 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice uvedla celkem 7 závazků vůči 4 věřitelům a v kolonce 16 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedla 2 závazky vůči 2 věřitelům, mimo jiné závazek vůči věřiteli Raiffeisen-Leasing s.r.o. ze směnky ze dne 31.8.2008 ve výši 1.006.281,-Kč. K návrhu dlužnice připojila seznam majetku, o němž prohlásila, že je úplný a správný a potvrdila jej svým podpisem, v němž je uvedeno pouze běžné vybavení domácnosti. Dlužnice k návrhu dále připojila jako přílohu č. 8 seznam závazků, o němž prohlásila, že je úplný a správný a který podepsala. V tomto seznamu v kolonce 9 dlužnice uvedla jako svého věřitele společnost Raiffeisen-Leasing s.r.o. s vykonatelným závazkem ve výši 1.006.281,-Kč, u tohoto závazku uvedla splatnost 9.6.2010. V tomto seznamu dlužnice uvedla dalších 8 závazků, další dva závazky byly splatné do března 2011. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 18.10.2011 sdělil věřitel č. 2 obchodní společnost CCRB, a.s., že dlužnice s účinností k datu 25.6.2010 na základě kupní smlouvy ze dne 24.6.2010 převedla ve prospěch společnosti UNIQUE & partners s.r.o. nemovitost, a to budovu č. evidenční 33, zemědělskou stavbu, v části obce Neslovice, stojící na pozemku parc. č. st. 321, zapsanou na LV č. 690 pro katastrální území a obec Neslovice, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-venkov. Toto své tvrzení věřitel č. 2 doložil výpisem z katastru nemovitostí ze dne 6.3.2011 a kupní smlouvou ze dne 24.6.2010. Dne 22.11.2011 proběhlo před soudem prvního stupně přezkumné jednání a první schůze věřitelů, u něhož dlužnice potvrdila, že skutečně prodala předmětnou nemovitost za částku 1.200.000,-Kč s tím, že z kupní ceny uhradila závazky vůči svým rodičům. Dlužnice dále potvrdila, že v březnu 2011 převedla na Jana Pajora za částku 20.000,-Kč obchodní podíl ve společnosti JJIMS s.r.o. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně odročil schůzi věřitelů na den 17.1.2012. Insolvenční správce sdělil soudu prvního stupně ve zprávě ze dne 10.1.2012, že na základě šetření zjistil, že dlužnici byla na základě předmětné kupní smlouvy dosud zaplacena toliko částka 250.000,-Kč a dlužnice má tedy pohledávku za společností UNIQUE & partners s.r.o. ve výši 950.000,-Kč, kterou však neuvedla v návrhu na povolení oddlužení. K prodeji obchodního podílu dlužnicí insolvenční správce sdělil, že tento byl skutečně prodán za částku 20.000,-Kč, tato částka byla dlužnici uhrazena. Insolvenční správce dále sdělil, že dlužnice si od roku 2007 půjčovala finanční prostředky od rodičů (celkem částku kolem 300.000,-Kč), závazky vůči rodičům postupně splácela, na úhradu závazků vůči svým rodičům dlužnice zaplatila částku 250.000,-Kč. Vrácené částky pocházely mimo jiné z příjmů z prodeje nemovitosti a z prodeje obchodního podílu společnosti JJIMS s.r.o. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 16.1.2012 se dlužnice vyjádřila k převodu obchodního podílu i k prodeji nemovitosti tak, že neměla v úmyslu těmito úkony krátit věřitele. Uvedla, že nemovitost je postavena na pozemku jiného vlastníka, a proto ji nelze využívat, navíc je neprodejná a je zatížena zástavami finančního úřadu. Dlužnice dále argumentovala tím, že pohledávka z titulu kupní ceny nemůže být zahrnuta do jejích příjmů, neboť touto částkou nedisponuje. Uvedla, že pokud by jí tato částka byla zaplacena, použila by ji na úhradu závazků vůči svým věřitelům. K převodu obchodního podílu se dlužnice vyjádřila tak, že předmětná obchodní společnost měla závazky po splatnosti, které nesplácela s tím, že výnos z prodeje obchodního podílu ve výši 20.000,-Kč použila na úhradu vůči věřiteli Raiffeisen-Leasing s.r.o. Dlužnice dále poukazovala na skutečnost, že při způsobu řešení jejího úpadku oddlužením zaplatí věřitelům více jak 30 % závazků (cca 33 %), zatímco v případě konkursu budu uspokojení věřitelů nulové. Dále argumentovala tím, že neměla nepoctivý záměr, neboť ihned po mateřské dovolené nastoupila do zaměstnání, aby měla pravidelný příjem a dále požádala své rodiče o pomoc, aby ji darovali v rámci oddlužení částku tak, aby splňovala zákonem požadovaný příjem pro účely oddlužení. Dne 17.1.2012 proběhla u soudu prvního stupně schůze věřitelů, na níž se ve věci vyjádřil insolvenční správce tak, že není jisté, zda bude částka ve výši 950,000,-Kč za prodej nemovitostí dobytná a poukázal na skutečnost, že se jedná o budovu bez pozemku, čímž se snižuje možnost jejího případného prodeje. Dále poukázal na to, že v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře budou pohledávky přihlášených věřitelů uspokojeny minimálně ve výši 30 %, zatímco v případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice lze předpokládat uspokojení věřitelů nižší. Věřitel č. 2 CCRB, a.s. navrhl jako způsob řešení úpadku dlužnice konkurs. Poté ve věci rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

Odvolací soud k důkazu provedl kupní smlouvu ze dne 24.6.2010 uzavřenou mezi dlužnicí jako prodávající a obchodní společností UNIQUE & partners s.r.o. jako kupující, z níž zjistil, že dlužnice převedla na tuto obchodní společnost nemovitosti, a to budovu č. evidenční 33-zemědělskou stavbu, v části obce Neslovice, stojící na pozemku parc. č. st. 321, zapsanou na LV č. 690, pro katastrální území a obec Neslovice, a to za kupní cenu ve výši 1.200.000,-Kč, která měla být podle dohody smluvních stran zaplacena nejpozději do 31.12.2010.

Odvolací soud dále k důkazu provedl výpis z katastru nemovitostí z LV č. 690 pro obec a katastrální území Neslovice, ze dne 6.3.2011, z něhož zjistil, že shora uvedená kupní smlouva byla vložena do katastru s právními účinky vkladu ke dni 25.6.2010.

Odvolací soud dále provedl k důkazu darovací smlouvu ze dne 9.11.2011 uzavřenou mezi dlužnicí jako obdarovanou a Danou Malíkovou jako dárkyní, z níž zjistil, že dárkyně se zavázala obdarované poskytovat opakovaný peněžitý dar ve výši 1.000,-Kč měsíčně po dobu pěti let v řízení o oddlužení obdarované.

Odvolací soud dále nově provedl k důkazu úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 27798, týkající se obchodní společnosti JJIMS s. r. o., z něhož zjistil, že dlužnice byla od 10.10.2007 do 24. března 2011 jednatelkou této obchodní společnosti a současně byla jedinou společnicí této obchodní společnosti do 30.3.2011, kdy převedla celý obchodní podíl na Jana Pajora.

Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne na místo rozhodnutí o způsobu oddlužení.

Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 3 IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního orgánu a) v posledních pěti letech proběhlo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Výčet uvedený v ustanovení § 395 odst. 3 IZ je pouze demonstrativní. Nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Naopak, zjištění, že je zde některá ze skutečností uvedených v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, ještě samo o sobě nemusí vést k závěru, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr (srov. závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, senátní značka 29 NSČR 14/2009, které je zveřejněno pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v jednání dlužnice je třeba spatřovat nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Především je třeba poukázat na jednání dlužnice, která se v době před podáním insolvenčního návrhu zbavila převodem na třetí osobu svého majetku (nemovitosti v katastrálním území Neslovice a obchodního podílu v obchodní společnosti JJIMS s. r. o.). Přitom kupní smlouvu ohledně prodeje předmětné nemovitosti dlužnice uzavřela 24.6.2010, tedy v době, kdy již měla splatný závazek vůči věřiteli Raiffeisen-Leasing s.r.o. ve výši 1.006.281,-Kč, jak sama uvedla v seznamu závazků (v příloze č. 8 insolvenčního návrhu). Dlužnice dále bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu, v březnu 2011, převedla na třetí osobu obchodní podíl ve společnosti JJIMS s.r.o. za částku 20.000,-Kč. Tuto částku dlužnice dle svého tvrzení použila k úhradě závazků vůči společnosti Raiffeisen-Leasing s.r.o., tedy zvýhodnila tohoto věřitele, ačkoliv v době převodu obchodního podílu měla splatné závazky vůči nejméně dalším dvěma věřitelům, jak vyplývá ze seznamu závazků vypracovaného dlužnicí. Nepoctivý záměr dlužnice je rovněž třeba shledat v jednání dlužnice, která použila úhradu kupní ceny za prodej předmětných nemovitostí ve výši 250.000 Kč na úhradu závazků vůči svým rodičům, které upřednostnila oproti jiným věřitelům, přičemž v době prodeje nemovitosti dlužnice měla nejméně další jeden splatný závazek vůči společnosti Raiffeisen-Leasing s.r.o. Nadto je třeba shledat nepoctivý záměr v jednání dlužnice, která na jedné straně z prodeje svého majetku splácí závazky z půjček vůči svým rodičům, na druhé straně pak pro účely splnění podmínek oddlužení přijímá od své matky dar, aby poskytla věřitelům uspokojení alespoň v rozsahu 30 %. Nepoctivý záměr dlužnice sledovaný návrhem na povolení oddlužení je rovněž třeba spatřovat v jednání dlužnice, která neuvedla v seznamu svého majetku pohledávku z titulu neuhrazené kupní ceny za prodej nemovitostí ve výši 950.000,-Kč, splatnou 31.12.2010.

Je právně irelevantní námitka dlužnice, že v době uzavření kupní smlouvy ohledně prodeje předmětných nemovitostí nevěděla o předčasném ukončení leasingové smlouvy a závazku z této smlouvy, když dlužnice sama v seznamu závazků (v příloze č. 8 insolvenčního návrhu) uvedla, že tento její závazek byl splatný již k datu 9.6.2010 (tj. již před uzavřením kupní smlouvy). Je zcela nepřípadná argumentace dlužnice, že svůj blížící úpadek chtěla řešit právě prodejem svého majetku a námitky dlužnice ohledně špatné prodejnosti předmětné nemovitosti. Ani tyto argumenty neodůvodňují jednání dlužnice, která se v době, kdy již má splatné závazky, zbavuje majetku a tyto argumenty ani neodůvodňují jednání dlužnice-neuvedení pohledávky ve výši 950.000,-Kč v seznamu jejího majetku tak, aby byly od počátku insolvenčního řízení zřejmé její majetkové poměry tak, aby věřitelé měli reálnou představu o možném rozsahu uspokojení svých pohledávek.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud uzavřel, že dlužnice návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ a soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud rozhodl tak, že oddlužení dlužnice neschválil (§ 405 odst. 1 IZ).

Soud prvního stupně rovněž správně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem ve smyslu ustanovení § 405 odst. 2 IZ.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. v napadeném výroku I. a ve výroku II., pokud jím byl prohlášen na majetek dlužnice konkurs, potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže Nejvyšší soud České republiky dospěje k závěru na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu