3 VSOL 1174/2015-A-14
KSBR 44 INS 21758/2015 3 VSOL 1174/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Jaroslava Foglara 862/3, identifikační číslo osoby: 67582729, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.10.2015, č.j. KSBR 44 INS 21758/2015-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník má dva závazky, které vznikly v souvislosti s jeho podnikatelskou činností; jedná se o závazky vůči věřiteli Městská správa sociálního zabezpečení Brno a vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. Posledně uvedený věřitel uvedl, že souhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením, druhý věřitel-Městská správa sociálního zabezpečení sdělila, že nesouhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením. Po novelizaci insolvenčního zákona účinné od 1.1.2014 není při posuzování, zda závazky z podnikání brání oddlužení, rozhodující jejich výše či doba vzniku, ale pouze souhlas či nesouhlas věřitelů, vůči kterým tyto závazky dlužník má. Vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci jeden z věřitelů, vůči kterému má dlužník závazek, který vznikl v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, vyslovil nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením, není dlužník subjektem, který by byl aktivně legitimován k podání návrhu na povolení oddlužení. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Soud určil výši zálohy v maximální možné částce 50.000 Kč; při svém rozhodování přihlédl ke skutečnosti, kdy jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs, k předloženému seznamu majetku, z něhož vyplývá, že dlužník nedisponuje finančními prostředky v hotovosti či na účtech, a dále přihlédl k tomu, že podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč, přičemž dále nutno počítat ještě s navýšením o hotové výdaje. Stát platí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce pouze v krajním případě, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že má závazek v celkové výši 56.576 Kč vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení. Zdůrazňuje, že se jedná pouze o penále, které mu bylo vyměřeno z pozdě přiznaného a pozdě zaplaceného pojistného. K tomu uvádí, že živnostenské oprávnění ke dni 22.4.2015 přerušil, přičemž penále mu bylo vyměřeno dne 1.6.2015, tedy v době, kdy již nebyl podnikatelem. Má za to, že tento závazek nemůže být v rámci insolvenčního řízení považován za závazek podnikatelského charakteru a z toho důvodu podle jeho názoru je nesouhlas věřitele zcela irelevantní. Vychází z toho, že tuto skutečnost zohlednil druhý věřitel, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V dané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém dlužník uvedl, že má celkem pět věřitelů, u kterých má celkem pět peněžitých závazků v celkové výši 698.873 Kč s tím, že veškeré závazky jsou nezajištěné. Uvedl, že dva závazky pochází z podnikatelské činnosti, jedná se o závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Městské správě sociálního zabezpečení. K těmto závazkům uvedl, že nebrání jeho oddlužení, protože má souhlasy věřitelů, a je tak osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, protože věřitelé mu sdělili konkludentně souhlasy prostřednictvím telefonního hovoru a prostřednictvím osobní návštěvy s poučením, že sporné otázky budou prozkoumány v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud učinil dotazy na označené věřitele, vůči kterým má dlužník dluhy z podnikání, a z písemného vyjádření těchto věřitelů vyplynulo, že věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky souhlas s řešením své pohledávky formou oddlužení dlužníků udělila. Druhý z věřitelů Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, ve svém vyjádření z 11.9.2015 uvedla, že dlužník až v roce 2015 oznámil, že k 1.11.2008 zahájil výkon samostatné výdělečné činnosti, tj. podnikání, a zároveň je dne 27.4.2015 zpětně ukončil ke dni 27.2.2015. Věřitel zdůraznil, že dlužník téměř šest let neplnil svou zákonnou povinnost toto podnikání oznámit. Na základě toho mu byly zpětně vyčísleny doplatky pojistného za tyto roky a výše záloh na pojistné za měsíc leden a únor a dlužník dne 16.6.2015 poukázal na účet Městské správy sociálního zabezpečení Brno částku 152.886 Kč, čímž zaplatil veškeré dlužné pojistné včetně záloh a zůstal mu dluh pouze na penále z pozdě přiznaného a zaplaceného pojistného ve výši 56.576 Kč. Dlužník podal žádost o prominutí tohoto penále; žádosti dlužníka vyhověno nebylo. Popírá, že by dlužníku udělil konkludentní souhlas s tím, aby jeho úpadek byl řešen formou oddlužení, nesouhlasí s tím, aby jeho pohledávka byla řešena oddlužením. V seznamu závazků, který dlužník podepsal a prohlásil o něm, že je úplný a správný, označil dlužník pět svých věřitelů, Raiffeisenbank a.s., Simark, s.r.o., Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, Zdeňka Ševčíka a Městskou správu sociálního zabezpečení, uvedl výši závazku, druh závazku a splatnost jednotlivých závazků. V seznamu majetku, o němž rovněž prohlásil, že je úplný a správný, což stvrdil svým podpisem, uvedl, že nevlastní nemovitý majetek, jeho movitým majetkem je mobilní telefon, obvyklé vybavení domácnosti a osobní automobil Alfa Romeo 159.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, jakož i v připojeném seznamu závazků, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku pro platební neschopnost, neboť má více věřitelů, vůči kterým má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit.

K oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení odvolací soud uvádí, že od 1.1.2014 se novelou provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. změnila úprava ustanovení § 389 IZ tak, že zásadně umožňuje řešení úpadku oddlužením i v případě fyzických osob (podnikatelů i nepodnikatelů), kteří však nemají dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání nebrání řešení jejich úpadku oddlužením (vedle případů dle § 389 odst. 2, písm. b/ a c/ IZ) tehdy, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Insolvenční zákon nevyžaduje, aby dlužník, který má dluhy pocházející z podnikatelské činnosti, dokládal insolvenčnímu soudu spolu s insolvenčním návrhem i písemné souhlasy věřitelů, vůči kterým tyto dluhy má. Z formulace ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ nelze dovodit, že se nutně musí jednat o písemný souhlas věřitele; požadavek písemného souhlasu věřitele nevyplývá ani z ustanovení § 392 IZ, neboť souhlas věřitele, vůči kterému má dlužník dluh z pocházející z podnikatelské činnosti, není vyjmenován jako příloha návrhu na povolení oddlužení. Rozhodovací praxe Vrchního soudu v Olomouci se sjednotila v závěru, že dlužník, který má dluhy z podnikání, však musí již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o dluhy, které řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ nebrání.

Dlužník v podaném insolvenčním návrhu ohledně svých závazků uvedl, že jeho závazky pocházející z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, protože má souhlasy všech svých věřitelů, kteří mu udělili konkludentně souhlas prostřednictvím telefonního hovoru a prostřednictvím osobní návštěvy. Toto tvrzení dlužníka se však ukázalo býti nepravdivé, poté, co insolvenční soud usnesením ze dne 2.9.2015 vyzval označené věřitele, vůči kterým má dlužník dluhy pocházející z podnikání, aby sdělili, zda souhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením. Věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení totiž uvedl, že po zvážení všech okolností daného případu s podrobením své pohledávky režimu oddlužení nesouhlasí, které blíže ve svém vyjádření zdůvodnil. Odvolací soud nepřisvědčuje dlužníku, že se nejedná o závazek pocházející z podnikatelské činnosti, když se jedná pouze o penále. Sám dlužník toto dlužné penále ve výši 56.576 Kč jako závazek pocházející z podnikání ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení označil. To, že toto penále bylo vyměřeno 1.6.2015, tedy v době, kdy již nebyl podnikatelem, nemění ničeho na charakteru podnikatelského závazku, penále totiž představuje příslušenství dlužného pojistného, jedná se tedy o závazek, který sdílí osud hlavního závazku. Pokud věřitel, vůči kterému má dlužník dluh pocházející z podnikatelské činnosti, výslovně uvedl, že nesouhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením, není naplněn předpoklad ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, tedy, že závazek z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením. Na základě toho soud prvního stupně správně uzavřel, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení s tím, že jeho návrh na povolení oddlužení by byl odmítnut a na majetek dlužníka by byl prohlášen konkurs jako jediný možný způsob řešení úpadku.

Ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky, vlastní pouze věci movité, a byť mezi těmito movitými věcmi je i osobní automobil v ceně dle dlužníka 80.000 Kč, nelze podle názoru odvolacího soudu v této fázi řízení spekulovat, za jakou částku a zda vůbec by došlo ke zpeněžení tohoto majetku, a zda by zde byl tedy dostatečný výtěžek zpeněžení majetku, ze kterého by mohly být hrazeny náklady řízení. Smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je to, aby insolvenční správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku měl k dispozici finanční prostředky a mohl začít vykonávat svou činnost s tím, že prvotní potřeba finančních prostředků je třeba pro úhradu poštovného, telekomunikačních plateb, cestovného, nákladů souvisejících s oceňováním majetku apod. Záloha slouží též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by se nepodařilo majetek zpeněžit v potřebném rozsahu. S ohledem na to, že minimální odměna insolvenčního správce v případě konkursu činí podle ustanovení § 1 odst. 5, případně § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, 45.000 Kč, přičemž dále nutno počítat s tím, že insolvenční správce má nárok na náhradu hotových výdajů a daně z přidané hodnoty, je-li jejím plátcem, pak uložení zálohy v maximální možné výši 50.000 Kč je zcela namístě.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 25. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu