3 VSOL 1168/2013-A-11
KSBR 45 INS 31362/2013 3 VSOL 1168/2013-A-11

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem Chmelnice 266, 798 52 Konice, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.11.2013, č.j. KSBR 45 INS 31362/2013-A-6,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz uje .

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč na označený účet nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění uvedl, že dlužnice podala dne 7.11.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu a k němu připojených příloh vyplývá, že dlužnice má závazky ve výši 660.862 Kč a jejím jediným příjmem je dar ve výši 2.000 Kč měsíčně. Dlužnice má vyživovací povinnost vůči svému manželovi, vlastní nemovitosti v hodnotě 1.500.000 Kč, které jsou předmětem zajištění. Z těchto skutečností soud dovodil, že hodnota 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnice činí 198.259 Kč, dlužnice je dle soudu schopna měsíčně pro účely oddlužení plnit částku 0 Kč . Proto oddlužení dlužnice nelze povolit a pravděpodobným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs.

S ohledem na majetkové poměry dlužnice je jí třeba uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, které vznikají bezprostředně po rozhodnutí o úpadku v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce. K žádosti dlužnice o spojení řízení o jejím insolvenčním návrhu s řízením o insolvenčním návrhu jejího manžela Zdeňka Barkoci, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 45 INS 31360/2013, soud uvedl, že ne všechny závazky dlužníka Zdeňka Barkoci jsou společnými závazky s dlužnicí, proto je nezbytné projednat každý návrh v samostatném řízení.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že společně s příjmem manžela Zdeňka Barkoci bude při společném projednání obou insolvenčních návrhů schopna měsíčně na závazky, vedle daru ve výši 2.000 Kč, hradit splátku 3.079 Kč ze mzdy manžela a dále odvádět částku 10.000 Kč. Podle názoru dlužnice je schopna, při společném projednání svého návrhu s návrhem manžela, uhradit více jak 50 % závazků vůči nezajištěným věřitelům (obou dlužníků) a uhradit i zálohu na náklady insolvenčního správce. Dále dlužnice uvedla, že dluhy z předchozí podnikatelské činnosti jejího manžela nepřesahují 30 % všech dluhů ve společném jmění a manžel již nepodniká. Jeho příjem sestává ze mzdy 12.300 Kč měsíčně a diet ve výši 1.125 EUR (dle současného kurzu 30.075 Kč). Z vyplácených diet je schopen 10.000 Kč hradit na splátky v oddlužení. Rovněž poukazovala na skutečnost, že záloha ve stejné výši byla uložena i jejímu manželovi Zdeňku Barkoci, celkem by tedy manželé měli na záloze uhradit 100.000 Kč, což je neúměrně vysoké, navíc v počátečních fázích insolvenčního řízení nemohou insolvenčnímu správci vzniknout náklady v takové výši. V odvolacím řízení dlužnice žádala, aby odvolací soud snížil uloženou zálohu na částku 2.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu, nad rámec správných zjištění uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že v návrhu dlužnice tvrdila, že má jedenáct nezajištěných, vykonatelných i nevykonatelných závazků vůči osmi věřitelům ve výši 660.862 Kč, je vedena jako uchazeč o zaměstnání na příslušném úřadu práce a od prosince 2013 má možnost nastoupit do zaměstnání. Dle bodu 06 návrhu její závazek vůči věřiteli Česká spořitelna, a.s. činí 140.633 Kč a je splatný ve splátkách po 2.854 Kč, poslední splátku uhradila v říjnu 2012. Vůči věřiteli Provident Financial s.r.o. má závazky ze dvou půjček, první půjčka ve výši 15.234 Kč je splatná ve splátkách po 1.836 Kč, splátku naposledy zčásti zaplatila v květnu 2013, úvěr ve výši 8.970 Kč je splatný ve splátkách 2.084 Kč, splátku uhradila naposledy rovněž v květnu 2013. K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila seznam závazků a seznam majetku, obsahující zákonné náležitosti. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní běžné vybavení domácnosti v hodnotě cca 20.000 Kč a nemovitosti v katastrálním území Konice, obec Konice (rodinný dům č.p. 265 na parcele 4848, č.p. 266 na parcele 4849, parcely č. 4848 a 4849 a dále parcelu č. 4847), zapsané na LV č. 1621 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov). Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní ve prospěch věřitele Raiffeisenbank a.s. zajišťující pohledávku z úvěru ve výši 1.248.198 Kč vůči synovi dlužnice Martinu Barkoci. Dále na nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch pohledávky věřitele dlužnice Česká spořitelna, a.s. ve výši 83.828,95 Kč s příslušenstvím a náklady exekuce. Podle dlužnicí doloženého znaleckého posudku o stavu nemovitostí ke dni 1.6.2013, který nehodnotil vliv váznoucího zástavního práva na tržní cenu, činí obvyklá cena nemovitostí 1.500.000 Kč. Dlužnice k návrhu doložila darovací smlouvu ze dne 7.6.2013, podle které je oprávněna k daru ve výši 2.000 Kč měsíčně od dárkyně Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem náměstí T. G. Masaryka 190/14, Prostějov, který je splatný ke dvacátému dni kalendářního měsíce a první plnění poskytne dárkyně dlužnici ke dvacátému dni následujícího kalendářního měsíce . Dle bodu 22 návrhu vyslovil s oddlužením souhlas manžel dlužnice Zdeněk Barkoci.

Z insolvenčního spisu vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 31360/2013 vyplývá, že dne 7.11.2013 byl soudu doručen insolvenční návrh manžela dlužnice Zdeňka Barkoci, spojený s návrhem na povolení oddlužení splátkovým kalendářem. Podle návrhu má dlužník výlučné závazky 743.184 Kč (z nich představují závazky z podnikání cca 28%), jeho příjem činí 12.300 Kč měsíčně na mzdě a 28.000 Kč měsíčně na cestovních náhradách (dietách). Veškeré závazky dlužníka vznikly za trvání manželství s Annou Barkoci, která s oddlužením svého manžela vyslovila souhlas (viz bod 22 návrhu). Dlužník vlastní běžné vybavení domácnosti v zanedbatelné hodnotě.

Podle § 108 odst. 1,2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z výše uvedených skutečností odvolací soud dovodil, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jejím úpadku pro platební neschopnost dle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ, neboť z něj vyplývá, že dlužnice splátky svých dluhů vůči dvěma věřitelům, které byly splatné v květnu roku 2013, nehradí již déle než tři měsíce po splatnosti.

Návrhu dlužnice na povolení oddlužení splátkovým kalendářem nelze vyhovět, protože dlužnice ze svého příjmu z darovací smlouvy ve výši 2.000 Kč měsíčně (jiný příjem nedoložila, a to ani v průběhu odvolacího řízení) není schopna, při samostatném projednání návrhu, nabídnout svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek (395 odst. 1, písm. b/ IZ). Po dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem by dlužnice na daru obdržela 120.000 Kč a celou tuto částku by bylo možno použít na splátky v oddlužení, protože se nejedná o mzdu, ani o příjem dle § 299 o.s.ř. (v tomto směru nelze souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že by ze svého příjmu nebyla schopna pro oddlužení hradit ničeho). Z celkové částky daru, po odpočtu pohledávky na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, plátce DPH, ve výši 65.340 Kč (§ 3 písm. b/, § 7odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb.) by bylo možno pro účel plnění pohledávek nezajištěných věřitelů použít 54.660 Kč, hodnota 30% nezajištěných závazků dlužnice však činí 198.259 Kč. Závěr soudu prvního stupně, že při samostatném projednání návrhu dlužnice lze důvodně předpokládat, že jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení jejího případného úpadku je konkurs, je proto správný.

Spojení řízení o návrhu dlužnice a návrhu jejího manžela není možné proto, že s účinností od 1.1.2014 společné oddlužení manželů přichází do úvahy pouze za předpokladu, že oba manželé podají jeden společný návrh na jejich společné oddlužení, přičemž mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. Tato zákonná podmínka však v daném případě není splněna (dlužnice a její manžel podali samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení) a s ohledem na znění ust. § 83a IZ nelze spojit věci různých dlužníků (tedy ani manželů) ke společnému řízení.

I kdyby však odvolací soud odhlédl od úpravy § 394a IZ, účinné od 1.1.2014, dospěl by k závěru, že návrhu dlužnice na povolení oddlužení by nebylo možno vyhovět. Dlužnice a její manžel by nebyli ani při společném projednání svých návrhů, schopni věřitelům svých nezajištěných pohledávek při oddlužení splátkovým kalendářem nabídnout plnění v hodnotě nejméně 30 % jejich pohledávek. Součet dluhů dlužnice a jejího manžela činí 1.404.048 Kč, třicet procent jejich hodnoty je 421.214 Kč, spolu s odměnou a náhradou hotových výdajů insolvenčního správce (i v dosavadní výši 65.340 Kč) by tak dlužnice a její manžel museli být ze svého příjmu schopni na splátky v oddlužení uhradit minimálně 486.554 Kč. Této hranice však nedosáhnou, protože z příjmu manžela dlužnice 12.300 Kč měsíčně (při vyživovací povinnosti jen k dlužnici) lze pro splátky v oddlužení srazit 4.074 Kč (dle zvláštního předpisu ve znění účinném od 1.1.2014), po připočtení částky 2.000 Kč by byli dlužnice s manželem měsíčně schopni hradit 6.074 Kč, což za dobu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem činí jen 364.440 Kč. K uspokojení splátek v oddlužení nelze (při společném oddlužení) použít příjem manžela dlužnice na cestovních náhradách. Tyto náhrady, poskytované pracovníkovi při pracovní cestě, případně při zahraniční pracovní cestě (tzv. diety) jsou nepostižitelným příjmem, z něhož nelze provádět srážky v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce a nelze je proto započítávat do příjmu, z něhož je možno pro účely oddlužení provádět splátky (§ 398 odst. 3, § 151 zákoníku práce, § 299 o.s.ř., viz rovněž rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6.9.2010, sp. zn. KSUL 69 INS 405/2010, 3 VSPH 296/2010, dostupné na stránkách insolvenčního rejstříku). Se soudem prvního stupně ovšem nelze souhlasit v závěru, že společnému oddlužení brání výlučné závazky manžela dlužnice, neboť ty nebránily společnému oddlužení manželů ani za účinnosti předchozí právní úpravy (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.4.2011, sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011 dostupné na stránkách insolvenčního rejstříku).

Dlužnice vlastní nemovitosti, jejichž hodnota je dle znaleckého posudku 1.500.000 Kč, aniž by však znalec přihlédl k váznoucímu zástavnímu právu pro pohledávku 1.248.198 Kč ve prospěch třetí osoby. I kdyby odvolací soud odhlédl od možnosti zástavního věřitele přihlásit svou pohledávku dle § 166, věta druhá IZ do insolvenčního řízení dlužnice, vzhledem k váznoucímu zástavnímu právu nelze činit žádné opodstatněné závěry zpeněžitelnosti nemovitostí v rámci insolvenčního řízení a výši dosaženého výtěžku jejich zpeněžení. Proto by podle odvolacího soudu byl závěr o možnosti řešení úpadku dlužnice kombinací oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžení nemovitostí jen spekulativní a tato možnost způsobu oddlužení nepřichází rovněž v úvahu.

Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů dospívá k závěru, že v této věci lze důvodně dovodit, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude zamítnut. Závěr soudu prvního stupně, že jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení případného úpadku dlužnice je konkurs, je proto správný (§ 395 odst. 1, písm. b/, § 396 IZ).

Dlužnice nemá dle seznamu majetku k dispozici pohotové finanční prostředky, proto nelze zajistit krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po zjištění úpadku v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce, jinak než zálohou (s tímto závěrem ostatně dlužnice ani nepolemizuje). Prostředky zálohy jsou potřebné i jako záruka úhrady konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce, a to vzhledem ke struktuře a rozsahu majetku dlužnice, která mimo nemovitostí, které jsou ovšem zatíženy zástavním právem, nemá majetek větší hodnoty. Výše odměny insolvenčního správce, v případě zpeněžování majetku v konkursu, činí nejméně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.), obvyklá výše náhrady jeho hotových výdajů dle poznatků odvolacího soudu činí 5.000 Kč. Proto je záloha ve výši 50.000 Kč, jejíž zaplacení soud prvního stupně dlužnici uložil, zcela přiměřená skutkovým okolnostem této věci.

Odvolací soud, který se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že v této věci je ke krytí nákladů insolvenčního řízení třeba zajistit prostředky zálohou, a rovněž v závěru, že zálohu je třeba dlužnici uložit ve výši 50.000 Kč, proto podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 19. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu