3 VSOL 1164/2014-A-12
KSBR 45 INS 19895/2014 3 VSOL 1164/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Niny Krytinářové, nar.18.11.1983, bytem Bystřice nad Pernštejnem, Višňová 876, PSČ 593 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.9.2014, č.j. KSBR 45 INS 19895/2014-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť dlužnice v soudem určené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž úhrada jí byla uložena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.2014, č.j. KSBR 45 INS 19895/2014-A-4, jež nabylo právní moci dne 26.8.2014, nezaplatila.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V důvodech podaného odvolání soudu prvního stupně vytýkala, že jeho závěr, že dlužnice nedosahuje na zákonnou minimální 30 % hranici uspokojení pohledávek jejích nezajištěných věřitelů, není správný. Podle názoru odvolatelky soud prvního stupně nesprávně považoval předloženou smlouvu, uzavřenou mezi dlužnicí a Sdružením za čistotu práva, z.s. za účelovou a skrytou smlouvu o půjčce. Příjmy dle této smlouvy za dobu 60 měsíců přitom činí částku 330.740 Kč, od níž již byla odečtena odměna insolvenčního správce. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 3). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odstavec 4).

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 21.7.2014 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 23.7.2014, č.j. KSBR 45 INS 19895/2014-A-4, které nabylo právní moci dne 26.8.2014, uložil soud dlužnici zaplatit ve stanovené lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně učinil předběžný závěr, že vzhledem k příjmům dlužnice (která pobírá dávky mateřské a sociální podpory ve výši 14.000 Kč měsíčně a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem) a výši nezajištěných závazků 952.766,35 Kč, není splněna podmínka pro povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, s tím, že prostředky získané na základě smlouvy o poskytnutí finančního příspěvku z prostředků občanského sdružení ze dne 30.6.2014 celkem ve výši 200.000 Kč nelze považovat (jak dlužnice tvrdila) za její mimořádný příjem, nýbrž za další závazek dlužnice. Návrh na povolení oddlužení by tak musel být zamítnut a na majetek dlužnice prohlášen konkurs. Za tohoto stavu dovodil, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč považuje za nezbytné. Současně byla dlužnice poučena o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit (§ 108 odst. 3 IZ). Odvolání proti tomuto usnesení dlužnice nepodala a rozhodnutí nabylo právní moci 26.8.2014. Protože dlužnice ve stanovené lhůtě zálohu nezaplatila, soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.

Za situace, kdy dlužnice nesplnila soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, byť byla poučena o možnosti zastavení řízení předtím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, soud prvního stupně postupoval správně, pokud v souladu s ustanovením § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Námitkami odvolatelky se již odvolací soud nezabýval, neboť se jedná o námitky, jimiž ve svém důsledku zpochybňuje správnost závěrů soudu prvního stupně ze dne 23.7.2014, č.j. KSBR 45 INS 19895/2014-A-4 o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, které-jak shora uvedeno-nabylo právní moci.

Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, vychází se v dalším průběhu řízení z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, věta první, IZ).

Ze shora citovaného ustanovení § 108 odst. 3 IZ pak vyplývá, že jestliže insolvenční navrhovatel ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplní, pak-pokud nevyšly najevo nové skutečnosti, pro něž není důvodu na zaplacení zálohy trvat-insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu zváží, zda pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastaví nebo přikročí k jejímu vymáhání. Nejvyšší soud České republiky přitom ve svém usnesení ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 103/2013) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož, neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné, nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.

O takový případ se však v přezkoumávané věci podle obsahu spisu zcela zjevně nejedná.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže na základě podaného dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 27. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu