3 VSOL 116/2013-A-11
KSOS 33 INS 24737/2012 3 VSOL 116/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Mostní 224, 753 01 Hranice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.1.2013 č.j. KSOS 33 INS 24737/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi n e u k l á d á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenční řízení 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 10.10.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení insolvenčním návrhem dlužníka, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal zjištění úpadku a oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 5.11.2012 č.j. KSOS 33 INS 24737/2012-A-4 soud dlužníka vyzval k doplnění návrhu na povolení oddlužení o znalecký posudek, určující obvyklou cenu nemovitostí, zapsaných na LV 8536 a LV 8931 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Hranice, které jsou ve vlastnictví dlužníka. Dlužník však předložil usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, kterým určil obvyklou cenu nemovitostí pro účel jejich prodeje v exekučním řízení sp. zn. 103 Ex 55192/11, neboť s ohledem na nepříznivou finanční situaci nemůže doložit znalecký posudek. Bez znaleckého posudku však nemá návrh na povolení oddlužení zákonné náležitosti a soud nemůže posoudit, zda oddlužení dlužníka je možné. Jako jediný v úvahu připadající způsob řešení úpadku dlužníka se tak jeví konkurs. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník nedisponuje finančními prostředky, pouze movitými věcmi nepatrné hodnoty a nemovitostmi, na kterých váznou zástavní práva. V této počáteční fázi řízení nemá soud dostatek informací o hodnotě nemovitostí a jejich reálné zpeněžitelnosti, dle předběžného závěru bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce a pokud majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě odměny a hotových výdajů správce, bude je rovněž třeba krýt zálohou. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že soudu zaslal posudek soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, neboť nemá dostatek finančních prostředků na vyhotovení znaleckého posudku. Současně s odvoláním předložil kopii pracovní smlouvy, uzavřené dne 21.1.2012 se zaměstnavatelem SSI Schäfer, s.r.o. a tvrdil, že o oddlužení požádal z důvodu své špatné finanční situace, proto není schopen zaplatit ani zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit, byť z důvodů jiných, než namítá dlužník.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu, nad rámec údajů uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že dlužník v insolvenčním návrhu, spojeném s návrhem na povolení oddlužení, mimo jiné tvrdil, že má 6 peněžitých závazků, které není schopen splácet již po dobu delší než 3 měsíce. V kolonkách č. 18, 19 a 21 formulářového návrhu své závazky označil osobou věřitele, uvedl důvod jejich vzniku a výši, v kolonce č. 21 uvedl u vykonatelného závazku vůči věřiteli Domov s.r.o. spisovou značku exekučního řízení 103 Ex 55192/11-18. Rovněž v seznamu závazků, který dlužník podepsal a prohlásil za správný a úplný, označil věřitele, uvedl důvod vzniku závazků a jejich výši; z tohoto seznamu neplyne nic o splatnosti jeho závazků.

Z obsahu návrhu a seznamu závazků je zřejmé, že v přezkoumávané věci nebyly splněny podmínky pro to, aby soud prvního stupně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Dlužník v návrhu neuvedl úplná tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má závazky alespoň vůči dvěma věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení, která jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku, musí z návrhu (ve spojení se seznamem závazků) vyplývat konkrétně. Z návrhu dlužníka a seznamu závazků v této věci však nevyplývají. Z údaje o tom, že exekuce k vymožení závazku vůči věřiteli Domov s.r.o. byla nařízena již v roce 2011, lze dovodit jen to, že tento závazek vůči jednomu věřiteli je splatný déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník jej nehradí déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Ve vztahu k ostatním pěti závazkům vůči dalším čtyřem věřitelům z návrhu a seznamu závazků neplyne o jejich splatnosti a době, po kterou je dlužník neplní, nic konkrétního. V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ustanovením § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ.

V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Jak vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe obou odvolacích soudů (viz zejména usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, KSUL 44 INS 1893/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 10 v roce 2009), insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh (a jeho obligatorní přílohy) všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 IZ nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané ustanovení § 128 odst. 2 IZ a soud současně přistoupí k odstraňování vad, např. vyzve navrhovatele k doplnění insolvenčního návrhu. Nemá-li insolvenční soud k dispozici řádný, projednatelný insolvenční návrh, tj. není-li dosud zřejmé, zda insolvenční návrh nebude odmítnut (§ 128 odst. 1 a 2 IZ), je usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení přinejmenším předčasné.

Odvolací soud, který posoudil insolvenční návrh dlužníka jako neprojednatelný, proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužníkovi se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí sám řádně doplní další potřebné údaje, soud prvního stupně posoudí, zda insolvenční návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti. Nedoplní-li dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností soudu prvního stupně bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu