3 VSOL 1156/2015-A-11
KSBR 29 INS 21571/2015 3 VSOL 1156/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Veselí nad Moravou, náměstí Míru 634, PSČ 698 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.8.2015, č.j. KSBR 29 INS 21571/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu dne 25.8.2015.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje náležitosti podle ustanovení § 103 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). V insolvenčním návrhu nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, zejména v insolvenčním návrhu není označen žádný věřitel dlužníka, který má za dlužníkem pohledávku a z insolvenčního návrhu tak není zřejmá základní podmínka úpadku-mnohost věřitelů, nejsou také konkrétně popsány okolnosti osvědčující úpadek dlužníka. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítá, že podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je úplné a dostačující. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh, v němž uvedl, že je fyzickou osobou- nepodnikatel , a že po zodpovědném posouzení situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat, stav jeho úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky, má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Dále uvedl, že ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o existenci jeho úpadku.

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ) anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu-jak soud prvního stupně správně uzavřel-konkrétní označení alespoň dvou věřitelů dlužníka a uvedení výše jejich pohledávek, dále chybí údaj o splatnosti závazků dlužníka tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů a v návrhu absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 20. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu