3 VSOL 1155/2015-A-13
KSBR 39 INS 24440/2015 3 VSOL 1155/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Víta anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, U Červených domků 2954/4, PSČ: 695 01, zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhlem, advokátem se sídlem Hodonín, Masarykovo nám. 18, PSČ: 695 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.10.2015, č.j. KSBR 39 INS 24440/2015-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka, který byl soudu doručen dne 30.9.2015, neboť neobsahuje rozhodující skutečnosti osvědčující jeho hrozící úpadek. V bodě č. 21 návrhu uvedl dlužník pouze obecná tvrzení, že doposud své závazky plní, ale s ohledem na svůj příjem lze důvodně předpokládat, že své závazky nebude schopen řádně a včas plnit, aniž by specifikoval důvody, pro které nebude schopen závazky plnit. V bodě č. 14 návrhu označil dlužník pět svých věřitelů nedostatečně (v rozporu s ust. § 103 IZ), aniž by uvedl termíny splatnosti svých jednotlivých závazků vůči těmto věřitelům. Dle soudu je třeba znát termíny splatnosti dlužníkových závazků vůči jednotlivým řádně označeným věřitelům proto, aby mohl posoudit, zda dlužník je či není v úpadku, či zda mu případně úpadek hrozí. Termíny splatnosti závazků a řádné označení věřitelů, nebylo možno zjistit ani ze seznamu majetku a závazků , neboť dlužník jej k návrhu nepřipojil. Z návrhu dlužníka nelze zjistit, zda se nachází v úpadku, či zda mu úpadek teprve hrozí. Insolvenční návrh dlužníka proto postrádá uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek, případně hrozící úpadek.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání, neboť je podle něj nesprávné. Podle přesvědčení dlužníka splnil veškeré požadavky zákona a soudem vytýkané nedostatky jsou výrazem přepjatého formalizmu. Dále v odvolání uvedl, že jak je uvedeno v zákoně a jak to konstatoval soud prvního stupně, k návrhu jsem připojil seznam svého majetku, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů , zaměstnance žádné nemá, proto je neuvedl, a k návrhu připojil listiny, z nichž je zřejmé, že mu hrozí úpadek. Nesouhlasil s názorem soudu, že nepopsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho hrozící úpadek. V návrhu jednoznačně tvrdil, že v době podání návrhu plní své závazky, ale tato situace je pro něj neudržitelná. Závěr, že řádně neoznačil své věřitele, nemůže obstát, neboť ti jsou přesně označeni v dokladech připojených k návrhu jako jeho součást a obsahují rovněž výši a termíny splatnosti jednotlivých splátek jeho závazků. Z návrhu vyplývá výše jeho závazků a výše jeho příjmů. Podle dlužníka jeho insolvenční návrh splňuje zákonné požadavky a i pokud mu bylo možné něco vytknout, bylo možno tuto skutečnost řešit jiným procesním úkonem a nikoliv návrh odmítnout .

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu řízení a obsahu insolvenčního návrhu dlužníka, s nimiž se ztotožňuje. Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení dále vyplývá, že dlužník žádá o zjištění svého hrozícího úpadku a tvrdí, že doposud své závazky plní, ale s ohledem na svůj příjem lze důvodně předpokládat, že své závazky nebude schopen řádně a včas splnit (bod 21 návrhu) a navrhuje řešení hrozícího úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře (bod 06 návrhu). Jeho očekávaný příjem činí 19.390 Kč měsíčně (bod 08 návrhu), jeho majetek sestává z movitých věcí (obvyklé vybavení domácnosti) a bytové jednotky (body 12, 13 návrhu). Dlužník má pět závazků vůči nezajištěným věřitelům, které v bodě 14 návrhu označil jako UniCredit Bank, KB, a.s., CETELEM, HOME CREDIT, a.s. , a dále vůči své nezletilé dceři, kterou označil jménem a příjmením, a jeden závazek vůči zajištěnému věřiteli, kterého označil jeho názvem Česká spořitelna, a.s. (bod 15 návrhu). Své závazky vůči nim popsal důvodem vzniku a výší. V bodě 23 návrhu označil mimo pracovní smlouvy a plné moci 16 listin, kterými hodlá doložit svůj hrozící úpadek. Seznam závazků mezi těmito listinami uveden není a k návrhu nebyl připojen.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Odvolací soud na základě zjištění o obsahu insolvenčního návrhu dlužníka dospívá ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že insolvenční návrh je vadný, neboť neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o hrozícím úpadku, jehož zjištění se dlužník domáhá. Z návrhu sice vyplývá, jaký má dlužník (měsíční) příjem, avšak neplyne z něj nic o tom, kdy a které z jeho závazků se stanou v budoucnu splatnými. Proto návrh neobsahuje vylíčení konkrétních skutečností, z nichž soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu a že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (srov. závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010). Vzhledem k tomu, že dlužník k návrhu nepřipojil seznam závazků, nelze poznatky o v návrhu chybějících tvrzeních získat ani z tohoto zdroje (srov. závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 20. května 2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011, dále jen R 26/2011 ).

K námitce dlužníka, že přesné označení jeho věřitelů lze získat z listin, kterými osvědčuje svůj hrozící úpadek odvolací soud uvádí, že požadavkem kladeným na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu v ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona se Nejvyšší soud ponejprv zabýval v usnesení ze dne 26. února 2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval závěr, podle kterého povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (tento závěr byl modifikován ve vztahu k insolvenčním zákonem předepsaným přílohám shora citovaným R 26/2011). Údajů v listinách, kterými dokládá svůj hrozící úpadek, se dlužník z hlediska vylíčení rozhodujících tvrzení o úpadku nemůže dovolávat. Přestože lze souhlasit se soudem prvního stupně v závěru, že dlužník své věřitele v návrhu neoznačil řádně, když tyto označil jen názvem (u věřitelů UniCredit Bank a CETELEM bez označení jejich právní formy), dle přesvědčení odvolacího soudu jen v tomto pochybení by nebylo možno spatřovat důvod pro závěr o neprojednatelnosti insolvenčního návrhu, když se jedná o obecně známé právnické osoby.

S názorem dlužníka, že soud neměl v dané situaci jeho insolvenční návrh odmítnout, ale danou situaci řešit jiným procesním úkonem , nelze souhlasit. Zákon soudu neumožňuje jiný postup než odmítnutí insolvenčního návrhu, který neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení o něm, jak vyplývá z úpravy ust. § 128 odst. 1 IZ.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 11. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu