3 VSOL 1145/2013-A-9
KSBR 47 INS 29487/2013 3 VSOL 1145/2013-A-9

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Radima anonymizovano , anonymizovano , bytem Obřanská 646/13, 614 00 Brno, identifikační číslo osoby 47 39 20 96, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.10.2013 č.j. KSBR 47 INS 29487/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že záloha je potřebná zejména na úhradu nákladů spojených s pořízením soupisu majetkové podstaty dlužníka a přezkoumáním přihlášených pohledávek, neboť dlužník nemá žádný majetek a finanční prostředky, které by mohl insolvenční správce na úhradu těchto nákladů použít. Soud prvního stupně proto, s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že nedisponuje finančními prostředky, ze kterých by byl schopen uhradit požadovanou zálohu, a již z listin připojených k návrhu je zřejmé, že nedisponuje žádným majetkem. Vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení nemá možnost zajistit úhradu zálohy formou půjčky. Dále dlužník uvedl, že má jako pojistník uzavřenou smlouvu s pojišťovatelem Pojišťovna České republiky Vienna Insurance Group , která je mimo i úrazovým pojištěním, před podáním návrhu došlo k pojistné události a pojištěný (manželka dlužníka) má nárok na výplatu pojistného, přičemž dlužník hodlal toto pojistné plnění využít na úhradu (částečnou úhradu) zálohy na náklady insolvenčního řízení . Toto plnění je však od 23.10.2013 (po podání insolvenčního návrhu) blokováno Exekutorským úřadem Brno-město. Dále dlužník namítl, že současná majetková situace nevylučuje, že dlužník nebude moci v mezidobí do prohlášení konkursu zajistit příjem majetkové podstaty, ze kterého by byla odměna správce a náklady konkursu hrazeny, neboť provozuje pneuservis, doposud však tržby z této činnosti byly předmětem exekucí. Navíc dle dlužníka z insolvenčního zákona nevyplývá, že pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu je nezbytné uhradit zálohu . Podle obsahu odvolání dlužník žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu nebude záloha uložena.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 21.10.2013, domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu tvrdil, že je fyzickou osobou, která podniká v oboru činnosti oprava a vyvažování pneumatik, a na základě inventarizace majetku dospěl k závěru, že je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky ve výši 676.478 Kč po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a většina závazků je exekučně vymáhána. V bodě II. insolvenčního návrhu dlužník označil své věřitele v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ, u každého z nich uvedl výši jeho pohledávky a u devíti z nich den splatnosti (z těchto údajů vyplývá, že závazky dlužníka vůči osmi věřitelům se staly splatnými v době od května 2006 do listopadu 2012). Dále sdělil, že nemá v majetku žádné movité věci ani jiný majetek, stav finančních prostředků na pokladně je nulový. Dlužník k návrhu připojil seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, které obsahují zákonné náležitosti a ze kterých vyplývají shodné údaje o majetku a závazcích dlužníka, jako jsou uvedeny v návrhu.

V odvolacím řízení dlužník doložil Dodatek č. 2 ze dne 24.10.2013 k pojistné smlouvě č. 7 006 660 677 pojistníka Radima anonymizovano , jehož obsahem je doplnění blokace výběru a výplat finančních prostředků s platností od 23.10.2013, vystavený dne 24.10.2013 Pojišťovnou České republiky, a.s., Vienna Insurance Group.

Ze shora popsaných údajů vyplývá, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jeho úpadku pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ) a že jediným jeho možným řešením je konkurs (dlužník je podnikatel a má závazky související s podnikáním). Dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, proto je správná úvaha soudu prvního stupně o tom, že v daném případě je složení zálohy nutné na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po zjištění úpadku dlužníka v souvislosti s činností insolvenčního správce (náklady se zjišťováním a prověřováním stavu dlužníkova majetku). Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný majetek, je záloha potřebná i jako záruka úhrady konečných nákladů insolvenčního řízení (odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce) pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Přitom v případě řešení úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce (dojde-li ke zpeněžení) nejméně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a lze rovněž oprávněně očekávat, že správci vzniknou i hotové výdaje (na cestovném, poštovném apod.). Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že zálohu je třeba stanovit ve výši 50.000 Kč.

Argumentace dlužníka v odvolání tím, že na úhradu nákladů insolvenčního řízení bude možno použít prostředků z plnění ze smlouvy o pojištění, není důvodná. Dlužník svůj tvrzený majetek (pohledávku z titulu nároku na pojistné plnění) v návrhu a k němu připojenému seznamu majetku neuvedl, ačkoli z časových souvislostí podání návrhu (dne 21.10. 2013) a tvrzení o blokaci plnění (dne 23.10.2013) vyplývá, že tato pohledávka měla v době podání návrhu existovat. V odvolacím řízení dlužník svou pohledávku nedoložil, když z dodatku č. 2 ze dne 24.10.2013 k pojistné smlouvě jeho tvrzený nárok neplyne. Rovněž nedoložil existenci majetku z provozu své podnikatelské činnosti, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Lze sice souhlasit s názorem dlužníka, že o insolvenčním návrhu je možno rozhodnout i bez uhrazení stanovené zálohy (to je zálohy, jejíž zaplacení bylo pravomocně uloženo), ovšem jen ve výjimečných případech. Jedná se o situaci, kdy je uhrazení zálohy nadbytečné, protože důvody pro její uložení pominuly nebo o případ, kdy jsou dány okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 39/2011 ze dne 27.9.2013, dostupné na jeho webových stránkách). V přezkoumávaném rozhodnutí však soud nerozhodoval o návrhu dlužníka, ale o tom, zda je či není třeba prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit zálohou.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 23. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu