3 VSOL 1141/2013-A-33
KSBR 37 INS 29894/2012 3 VSOL 1141/2013-A-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Zuzany anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem v Židlochovicích, Masarykova 100, PSČ: 667 01, nyní bytem v Přerově, Husova 2, PSČ: 750 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.1.2013, č.j. KSBR 37 INS 29894/2012-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici Zuzaně anonymizovano , aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice byla vyzvána, aby návrh na povolení oddlužení doplnila tak, že sdělí, jaký příjem očekává od 1.1.2013 a své tvrzení doloží, když dohoda o provedení práce je uzavřena do 31.12.2012 a uvede podrobnější údaje k jednotlivým závazkům, kdy jednotlivé závazky vznikly, zda a kdy závazky začala splácet, z jakého důvodu přestala splácet, původní výši, jakým způsobem bylo se získanými finančními prostředky naloženo. Dlužnice na výzvu soudu, která jí byla opětovně doručována vyhláškou dle § 80 insolvenčního zákona nijak nereagovala. Jestliže na výzvu soudu nedoplnila údaje týkající se jejího příjmu-nedoložila aktuální příjem, nelze posoudit, zda splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Požadované podrobnosti týkající se jednotlivých závazků dle názoru soudu mají vliv na posouzení, zda dlužnice nesleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Jelikož dlužnice návrh na povolení oddlužení nedoplnila, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, lze očekávat, že by její návrh na povolení oddlužení byl odmítnut a na majetek dlužnice by byl prohlášen konkurs. Soud proto uložil dlužnici zálohu na náklady řízení ve výši 50.000 Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce dle vyhl. č. 313/2007 činí 45.000 Kč bez DPH a hotových výdajů. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že pro stanovení zálohy ve výši 50.000 Kč nebyly ze strany soudu žádné důvody, když dlužnice podala návrh na povolení oddlužení, avšak v mezidobí od podání návrhu jí uplynula lhůta trvání pracovní smlouvy, když s ohledem na její vážný zdravotní stav se jí nepodařilo najít nové zaměstnání. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení zrušil.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále je IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a žádala, aby soud rozhodl o jejím úpadku a povolil oddlužení plněním splátkového kalendáře. V insolvenčním návrhu uvedla, že má společně s manželem 21 závazků v celkové výši 1.974.999,74 Kč, přičemž všechny závazky jsou po splatnosti a nejsou schopni je hradit; všechny závazky vznikly během trvání manželství a žádný nevznikl v souvislosti s podnikáním. V insolvenčním návrhu dlužnice konkrétně označila své věřitele, uvedla výši závazku a splatnost jednotlivých závazků. Uvedla, že vykonává práci na základě dohody o provedení práce, přičemž její čistá měsíční mzda činí 1.020 Kč a v následujících pěti letech očekává celkový příjem ve výši 61.200 Kč vyplývající z dohody o provedení práce. Usnesením ze dne 17.12.2012, č.j. KSBR 37 INS 29894/2012-A-8 insolvenční soud vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnila návrh na povolení oddlužení tak, že sdělí, jaký příjem očekává od 1.1.2013 a svá tvrzení doloží vzhledem k tomu, že dohoda o provedení práce je uzavřena do 31.12.2012 a dále soud vyzval dlužnici, aby se vyjádřila k jednotlivým závazkům v tom směru, že sdělí zda a kdy začala závazky vůči věřitelům splácet, kdy tyto závazky přestala splácet a z jakého důvodu, sdělí původní výši závazků, sdělí, kolik bylo uhrazeno na jednotlivé závazky a jakým způsobem bylo naloženo s jednotlivými finančními prostředky, které jí byly věřiteli poskytnuty a co bylo za tyto prostředky pořízeno. Dlužnice na výzvu insolvenčního soudu nereagovala, proto insolvenční soud rozhodl nyní napadeným usnesením.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Zákon zakotvuje jako jednu ze základních podmínek pro oddlužení povinnou míru uspokojení nezajištěných pohledávek. Každá z nezajištěných pohledávek uspokojovaných v insolvenčním řízení má být uhrazena minimálně v rozsahu 30 % její výše. Současně dává zákon dlužníkovi možnost, aby dosáhl povolení oddlužení i v případě, kdy nenabídne takový rozsah možného plnění, kterým by tuto kvótu pokryl. Dlužník se může s věřiteli dohodnout a získat jejich souhlas i s nižším plněním. Souhlas každého takto dotčeného dlužníkova věřitele musí být dán písemně s úředně ověřeným podpisem věřitele.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl zamítnut, protože dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, a to z důvodu nedostatečné ekonomické nabídky. Dlužnice sice v návrhu na povolení oddlužení uvedla, že v příštích pěti letech očekává příjem ve výši 61.200 Kč, nicméně toto její tvrzení se ukázalo býti nepravdivé, protože dlužnice měla v době podání insolvenčního návrhu uzavřenou dohodu o provedení práce pouze do 31.12.2012. Na výzvu insolvenčního soudu, aby sdělila, jaký příjem očekává od 1.1.2013, dlužnice nereagovala. Teprve až v podaném odvolání uvedla, že vzhledem ke svému vážnému zdravotnímu stavu se jí nepodařilo najít nové zaměstnání. Protože dlužnice nemá v současné době žádný příjem, nelze tak posoudit, zda by byla schopna v průběhu 5 let uspokojit své nezajištěné věřitele alespoň v rozsahu 30 % výše jejich pohledávek (souhlas věřitelů s nižším plněním dlužnice nedoložila) a její návrh na povolení oddlužení by byl tudíž s největší pravděpodobností zamítnut a na její majetek by byl prohlášen konkurs (§ 396 IZ).

Dlužnice podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu nemá žádný hodnotný majetek, netvrdí existenci finančních prostředků, její majetkové poměry sestávají pouze z běžného vybavení domácnosti. Je proto nutno, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když tyto prostředky nelze zajistit jinak a těchto prostředků bude třeba k počáteční činnosti insolvenčního správce k překlenutí prvotního nedostatku pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Vzhledem k tomu, že v případě řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH a hotových výdajů, je plně opodstatněné, aby dlužnice zaplatila zálohu v maximální výši 50.000 Kč.

K odvolací námitce dlužnice, že její insolvenční řízení by mělo být posuzováno společně s insolvenčním řízení jejího manžela, které je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 29894/2012 nutno uvést, že s účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon novelizován zák. č. 294/2013 Sb. a do insolvenčního zákona bylo pojato ustanovení § 83a, podle kterého není v insolvenčním řízení přípustné spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení. Po 1.1.2014 tudíž není možné spojit ke společnému řízení insolvenční řízení manželů, která byla zahájena před tímto datem na základě jejich samostatných návrhu. Novela insolvenčního zákona však zavedla v ust. § 394a nový institut-společný návrh manželů na povolení oddlužení, podle kterého, stručně řečeno, manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně s tím, že po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. Dlužnice a její manžel proto mohou, pokud se domnívají, že každý z nich je samostatně osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, svůj společný úpadek vyřešit podáním nového společného návrhu manželů na povolení oddlužení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 27. ledna 3014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu