3 VSOL 114/2011-A-20
KSBR 44 INS 15248/2010 3 VSOL 114/2011-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Emila anonymizovano , anonymizovano , bytem Moravský Krumlov, Nádražní 695, o insolvenčním návrhu věřitele Mylane s.r.o., se sídlem Dolní Cerekev, Nový Svět 1, PSČ 588 45, IČ: 282 94 629, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 15248/2010-A-14 ze dne 24.1.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně vyzval navrhovatele-věřitele, aby do tří dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15 (výrok I.) a uložil navrhovateli-věřiteli, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení soudu sdělil, zda se vzdává práva účasti na projednání návrhu, popř. zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, mezi které patří poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady za soupis majetkové podstaty, správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Výši zálohy určil soud prvního stupně v maximální možné výši. Vycházel ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu, protože dlužník na výzvu soudu nepředložil seznamy svého majetku. Dlužník vlastní nemovitosti v obci Moravský Krumlov, není však zřejmé, že disponuje hotovými finančními prostředky k prvotní úhradě nákladů insolvenčního řízení. Nelze též předjímat dobu a způsob zpeněžení, ani jaké budou náklady insolvenčního řízení do doby než ke zpeněžení dojde. Nemovitosti jsou navíc zajištěny a výtěžek jejich zpeněžení bude primárně určen k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nikoliv k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Minimální odměna správce v insolvenčním řízení při řešení úpadku konkursem je stanovena ve výši 45.000,-Kč, přičemž je nutné počítat s hotovými výdaji insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení podal navrhující věřitel odvolání, které směřovalo do jeho výroku I. Uvedl, že insolvenční věc se jeví jako jednoduchá, dlužníkem je fyzická osoba, nepodnikatel, rozsah majetkové podstaty je menší (pouze rodinný dům) a množství věřitelů je malé. Tvrdil, že pro počátek prací po rozhodnutí o úpadku stačí pouze částka okolo 10.000,-Kč. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadené rozhodnutí změnil tak, že zálohu na náklady insolvenčního řízení stanoví ve výši 10.000,-Kč.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele důvodné není.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem, který byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 11.12.2010 se věřitel domáhal, aby insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka. V návrhu uvedl, že má za dlužníkem pohledávku a označil několik dalších věřitelů dlužníka. Uvedl též, že dlužník není schopen své závazky splatit, což vyplývá z toho, že zastavil platby všech svých závazků a závazky neplní po dobu delší než 6 měsíců po lhůtě splatnosti. K návrhu přiložil výpis z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá, že dlužník je vlastníkem či spoluvlastníkem nemovitostí-pozemků a budov (rodinný dům). Ke všem z nich je zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávek vůči dlužníku. Usnesením č.j. KSBR 44 INS 15248/2010-A-7 ze dne 3.1.2011 vyzval insolvenční soud dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil k návrhu a předložil seznam svého majetku, svých závazků a zaměstnanců. Usnesení bylo doručeno dlužníkovi dne 5.1.2011, dlužník na něj však nereagoval.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu je patrné, že dlužník není nemajetný, protože vlastní nemovitosti, které jsou však zatíženy zástavním právem. Žádné jiné údaje o jeho majetku ovšem z návrhu zjistit nelze. Insolvenční soud sice uložil dlužníku, aby sdělil podrobné údaje o svém majetku, avšak dlužník ve lhůtě, která mu byla určena, žádné údaje neuvedl. Za této situace je nutné vycházet z údajů o majetku dlužníka, které má soud k dispozici. Zejména není zřejmé, zda má dlužník jakékoliv pohotové finanční prostředky, které by bylo možné použít k úhradě výdajů insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, předtím než bude získán dostatek prostředků zpeněžením majetku sepsaného v konkursní podstatě.

Přestože dlužník má nemovitý majetek, z jehož zpeněžení lze očekávat významný výtěžek, tyto nemovitosti jsou zatížené zástavními právy. Výtěžek z jejich zpeněžení bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním těchto věcí a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (viz § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Výtěžku zpeněžených věcí sloužících k zajištění pohledávek lze dle ust. § 305 odst. 2 věty druhé IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Proto v této fázi řízení nelze spolehlivě uzavřít, zda bude výtěžek nemovitostí postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí. Lze proto dospět k závěru, že uložení zálohy je nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 108 odst. 1 IZ a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Dle ust. § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. S ohledem na to, že není zřejmé, zda k úhradě nákladů řízení budou získány dostatečné prostředky zpeněžením majetkové podstaty, není proto důvodná námitka věřitele, že záloha byla uložena v nepřiměřené výši.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil ve výroku I. podle § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 8. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu