3 VSOL 1133/2017-B-27
KSOS 14 INS 17628/2011 3 VSOL 1133/2017-B-27

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Jozefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Sobíšky 8, PSČ 751 21, adresa pro doručování: Výkleky 64, PSČ 751 25, o splnění oddlužení, o odvolání Mgr. Marka Vlka, jako insolvenčního správce Jozefa anonymizovano , se sídlem Čapka Drahlovského 871/17, Přerov, PSČ 750 02, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.9.2017, č.j. KSOS 14 INS 17628/2011-B-21,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. m ě n í tak, že soud určuje odměnu insolvenčního správce Mgr. Marka Vlka za období od prosince 2011 do března 2012 a náhradu hotových výdajů za uvedené období v celkové výši 4.144,10 Kč, z čehož odměna činí 2.722,50 Kč, včetně DPH, a náhrada hotových výdajů 1.421,60 Kč, včetně DPH.

Odměna bude v částce 1,17 Kč hrazena z prostředků na účtu majetkové podstaty. Dlužníku se ukládá, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení uhradil insolvenčnímu správci Mgr. Marku Vlkovi částku ve výši 4.142,93 Kč jako doplatek jeho odměny a náhrady hotových výdajů.

II. Ve výroku V. se usnesení soudu prvního stupně z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Jozefa anonymizovano (výrok I.), schválil odměnu insolvenčního správce Mgr. Marka Vlka (dále též jen Správce ) za dobu plnění splátkového kalendáře ve výši 54.450 Kč a náhradu jeho hotových výdajů ve výši 10.890 Kč, včetně DPH s tím, že tyto nároky byly uspokojeny plněním splátkového kalendáře (výrok II.), za období od rozhodnutí o úpadku do měsíce předcházejícího počátku plnění splátkového kalendáře, to je za období od prosince roku 2011 do března 2012, schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 2.722,50 Kč a náhradu jeho hotových výdajů ve výši 1.421,61 Kč, celkem tedy 5.233,11 Kč, včetně DPH, s tím, že tato odměna a náhrada hotových výdajů nebude uhrazena dlužníkem ani státem (výrok III.), zprostil Mgr. Marka Vlka funkce insolvenčního správce (výrok IV.) a osvobodil dlužníka od placení pohledávek podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona (výrok V.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí ve výroku III., v němž rozhodl o nárocích správce za období od povolení oddlužení do měsíce, v němž bylo schváleno, soud uvedl, že insolvenční zákon ani vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 398/2013 Sb., nárok insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů za tzv. mezidobí (to je za období od rozhodnutí o úpadku do měsíce předcházejícího počátku splátkového kalendáře) výslovně neupravovaly, a soud proto v rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení dlužníkovi neuložil, aby Správci doručením tohoto rozhodnutí hradil zálohy na jeho nároky. Následně však judikatura vyšších soudů dovodila, že insolvenční správce má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za trvání mezidobí i v případě, že o úpadku a povolení oddlužení bylo rozhodnuto přede dnem 1.1.2014. V této věci tedy Správci podle ustálené judikatury náleží rovněž odměna za mezidobí, neboť svou funkci vykonával řádně. Soud proto (ve výroku III. svého usnesení) schválil Správci odměnu ve výši celkem 3.630 Kč (za 4 měsíce po 750 Kč + DPH) a náhradu skutečně vynaložených nákladů ve výši 1.421,61 Kč. Celkem tyto nároky správce činí 5.233,44 Kč včetně DPH. Tato částka dosud nebyla insolvenčnímu správci uhrazena a prostředky na její úhradu nejsou deponovány na účtu oddlužení. Při rozhodování o tom, z jakého zdroje mají být nároky správce v částce 5.233,11 Kč hrazeny, soud vyšel z toho, že v majetkové podstatě dlužníka byl po dobu plnění splátkového kalendáře dostatek prostředků, aby insolvenční správce částky potřebné k uspokojení svých nároků za mezidobí deponoval, přičemž právní titul k tomu lze-podle soudu-spatřovat mimo jiné ve výroku III. bodu 1. a 2. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.3.2012, č.j. KSOS 14 INS 17628/2011-B-3 o schválení oddlužení, kterým bylo správci uloženo, aby si z částek sražených z příjmů dlužníka ponechal zálohy na své nároky a uhradil pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené, kterými jsou i jeho hotové výdaje a odměna. Při vědomí, že bude požadovat odměnu a náhradu hotových výdajů za mezidobí, tak Správce měl a mohl uspokojit své nároky v rámci plnění splátkového kalendáře, přičemž se nejedná o krácení nezajištěných věřitelů. Jeho případné pochybení při srážení zálohy na odměnu a hotové výdaje nemůže jít k tíži dlužníka v situaci, kdy prostředky k tomu měl, a místo toho sraženou částku vyplatil věřitelům. Po dlužníkovi ani po státu nelze požadovat úhradu těchto nároků a dlužníka nelze postihnout tím, že mu nebude přiznáno osvobození dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona. Veškeré nároky insolvenčního správce a věřitelů mají být vypořádány v rámci plnění splátkového kalendáře a není důvodu přenášet jejich uspokojení na dobu po skončení insolvenčního řízení. Po dlužníkovi nelze požadovat, aby tento nárok uspokojil nad rámec splátkového kalendáře, protože nezavinil, že zálohy na nároky správce za mezidobí dosud nebyly uhrazeny, neboť taková povinnost mu nebyla uložena. Soud prvního stupně proto rozhodl tak, že schválená odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce za mezidobí ve výši 5.233,11 Kč nebude správci uhrazena dlužníkem ani státem.

Proti výrokům III. a V. usnesení soudu prvního stupně podal insolvenční správce Mgr. Marek Vlk odvolání. Nesouhlasil s tím, že jeho nároky za mezidobí nebudou uspokojeny dlužníkem, ani státem, přestože svou funkci v daném období vykonával řádně. Poukázal na to, že pokud mu byla soudem přiznána na těchto nárocích částka 5.233,11 Kč, bude z ní muset odvést daň z přidané hodnoty ve výši 908,22 Kč, kterou uhradí ze skutečně vyplacené odměny, a proto považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za rozporné se zásadami insolvenčního řízení. Zdůraznil, že právo na odměnu a náhradu hotových výdajů mu vzniká až rozhodnutím soudu, a do doby, než byly jeho nároky postaveny najisto, nemohl s prostředky majetkové podstaty nakládat tak, aby si samovolně určil částku na jejich krytí a tuto deponoval. Přestože tyto argumenty uvedl ve svém vyjádření ze dne 15.6.2017, soud je pominul. Podle odvolatele nelze usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.3.2012, č.j. KSOS 14 INS 17628/2011-B-3 ve výroku III. o schválení oddlužení na danou věc nelze vztáhnout, neboť tímto rozhodnutím mu soud umožnil řešit jen určité zálohy v přesně určené výši, což také učinil. Nároky za mezidobí nebylo možno řešit zálohově, a pokud o nich soud nerozhodl, nejednalo se o pohledávku za majetkovou podstatou. Odvolatel proto nesouhlasí se závěrem soudu, že se jedná o jeho pochybení při srážení zálohy na jeho nároky, které nemůže jít k tíži dlužníka, a závěr soudu, že si měl tento nárok z účtu majetkové podstaty uhradit kdykoliv uzná za vhodné , aniž by zde bylo rozhodnutí soudu, má za nesprávný. Odvolatel vytýká soudu, že sice položil otázku, z jakého zdroje mají být jeho nároky za mezidobí hrazeny, avšak tu nezodpověděl a rozhodl o jeho odměně a náhradě hotových výdajů, aniž by zdroj jejich krytí určil. Podle odvolatele hledání odpovědi na tuto otázku nelze ukončit tak, že zdroj nebude určen. Pokud má být tímto zdrojem záloha na náklady insolvenční řízení, soud se ve svém rozhodnutí nezabýval tím, proč dlužníku povinnost složit zálohu na insolvenční řízení neuložil, když smyslem zálohy je to, aby insolvenční správce mohl hradit své počáteční hotové výdaje, popřípadě aby uspokojil své nároky. Napadené usnesení rovněž postrádá vysvětlení, proč zdrojem úhrady těchto nároků nemůže být státní rozpočet.

Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak nepřezkoumatelné. Odvolatel také poukázal na to, že soud nebral v potaz již ustálenou soudní praxi, to je existující judikaturu Vrchního soudu v Olomouci (jehož jednotlivá rozhodnutí vyjmenoval). Dále upozornil na faktické chyby ve výroku III., kdy soud prvního stupně ve své rovnici opomněl k částce 2.722,50 Kč přičíst částku 907,50 Kč a k částce 1.421,60 Kč částku 181,50 Kč. Zdůraznil, že žádal o přiznání částky 3 x 750 Kč, a náhrady hotových výdajů (prokázaného poštovného a cestovného), přičemž za jeden měsíc trvání účinků schváleného oddlužení (za měsíc březen 2012) požádal o určení odměny ve výši 750 Kč. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že odvolateli bude přiznána odměna ve výši 3.630 Kč, včetně DPH, a náhrada hotových výdajů ve výši 1.603,11 Kč, včetně DPH, které budou uhrazeny z rozpočtu státu, a výrok V. usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení Čl. II. bodu 1 přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. V předmětném insolvenčním řízení je třeba postupovat podle úpravy insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.7.2017, úkony účastníků a Správce a jejich účinky je však třeba posuzovat podle předchozí právní úpravy.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že poté, co usnesením ze dne 6.12.2011, č.j. KSOS 14 INS 17628/2011-A-7 Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Marka Vlka, doručil dne 31.1.2012 Správce soudu zprávu o své činnosti ze dne 27.1.2012, ve které se vyjádřil k součinnosti dlužníka, jeho osobní a majetkové situaci a rovněž k možnému způsobu řešení jeho úpadku. Současně předložil soupis majetkové podstaty, do kterého nesepsal žádný majetek. Dne 6.2.2012 se Správce zúčastnil přezkumného jednání, na němž bylo přezkoumáno sedm přihlášek přihlášených věřitelů, a následné schůze věřitelů. Usnesením ze dne 15.3.2012, č.j. KSOS 14 INS 17628/2011-B-3 pak bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dne 11.5.2017 Správce soudu doručil Zprávu o splnění oddlužení formou plnění splátkového kalendáře ze dne 10.5.2017, v níž také sdělil, že na účtu majetkové podstaty se nachází částka 1,17 Kč. V úvodní části zprávy, v tabulce vyhrazené vyčíslení odměny insolvenčního správce a jeho návrhu, uvedl, že žádá o přiznání odměny i za dobu, po kterou nebyly jeho náklady a odměna kryty paušálními částkami a za toto období vyčíslil svou odměnu částkou 3.360 Kč, včetně DPH, a hotové výdaje částkou 1.603,1 Kč, včetně DPH, s tím, že jejich úhrada bude uložena dlužníku. Svou odměnu za období trvání účinků schváleného dlužení plněním splátkového kalendáře Správce vyúčtoval v části I. zprávy za šedesát jedna měsíců (od března 2012 do března 2017) v celkové výši 45.750 Kč, včetně DPH potom ve výši 55.357,50 Kč. V části II. zprávy vyúčtoval nároky za mezidobí, a to za tři měsíce (od prosince 2011 do února 2012) ve výši celkem 2.250 Kč, včetně DPH potom ve výši 2.722,50 Kč, a na náhradě hotových výdajů žádal náhradu cestovného za cestu k přezkumnému jednání a schůzi věřitelů dne 6.2.2012 na trase Přerov-Ostrava a zpět označeným osobním automobilem ve výši 1.086,89 Kč, jehož velký technický průkaz doložil. Dále žádal náhradu poštovného v částce 88 Kč, které doložil výpisem z knihy odeslané pošty (z ní se podává, že dne 1.12.2011 byly odeslány poštovní zásilky na adresu dlužníka a jeho zaměstnavatele, každá za poštovné ve výši 26 Kč, a dne 8.2.2012 byla odeslána doporučená zásilka na adresu věřitele Profi Credit Czech, a.s., za poštovné 36 Kč). V podání ze dne 15.6.2017 správce sdělil, že do období trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, které započalo v měsíci březnu 2012, zařadil i tento měsíc, proto je délka tohoto období 61 měsíců. Současně argumentoval tím, že formulář zprávy o splnění oddlužení (tzv. ZOSO ) je vytvořen samotnými insolvenčními soudy. Dne 31.5.2017 byl soudu doručen návrh dlužníka na přiznání osvobození od placení pohledávek.

Podle ustanovení § 38 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v průběhu insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o činnosti; po projednání této zprávy platí přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního řízení, rozhodne insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li o hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Proti rozhodnutí o schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční správce, který zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno (odstavec 5). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 6).

Podle ustanovení § 168 odst. 2, písm. a) IZ, pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou hotové výdaje a odměna insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 168 odst. 3 IZ, není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 413 IZ, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Odvolací soud předesílá, že o nárocích Správce je třeba rozhodnout podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen vyhláška ), neboť o způsobu řešení úpadku dlužníka soud rozhodl dne 6.12.2011 (ustanovení § 4 odst. 2, písm. c/ IZ, srov. Čl. II vyhlášky č. 488/2012 Sb.).

Podle ustanovení § 3, písm. b) vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 5 vyhlášky, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 7 vyhlášky, výše náhrady cestovních nákladů se řídí zvláštními právními předpisy (odstavec 1). Poštovné, telekomunikační poplatky, náklady na opisy a fotokopie se hradí v prokázané výši, nejvýše však do 5 % odměny insolvenčního správce určené podle této vyhlášky (odstavec 2). Ostatní hotové výdaje se hradí v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů (odstavec 3). Insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (odstavec 4).

Z judikatury odvolacích soudů v insolvenčních věcech, v nichž bylo o způsobu řešení úpadku rozhodnuto před datem 1.1.2014, vyplývá, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce i za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (za tzv. mezidobí), avšak tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3, písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky. O odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem, popřípadě i za následnou takovou činnost (typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání), soud rozhoduje podle ustanovení § 5 prováděcí vyhlášky, tedy určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností pak soud insolvenčnímu správci přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle ustanovení § 7 odst. 1 a odst. 3 vyhlášky, nikoli paušálními částkami dle jejího ustanovení § 7 odst. 4.

Se zřetelem na shora uvedené má Správce za období od rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nárok na odměnu za činnosti, které v té době vykonal. Jak vyplývá z obsahu spisu, jedná se o podání zprávy o činnosti ze dne 27.1.2012, zpracování soupisu majetkové podstaty ze dne 27.1.2012, přezkoumání sedmi přihlášek pohledávek na přezkumném jednání a účast na schůzi věřitelů dne 6.2.2012. Odvolací soud považuje za odpovídající, s přihlédnutím ke shora popsaným činnostem a jejich rozsahu, odměnu za mezidobí ve výši 2.250 Kč. Náhradu hotových výdajů Správce za mezidobí je třeba přiznat v doložené částce

1.174,89 Kč, kterou žádal v části II. zprávy (cestovné k přezkumnému jednání a první schůzi věřitelů dne 6.2.2012 v částce 1.086,89 Kč a poštovné 88 Kč).

Správce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (osvědčení o registraci je u Krajského soudu v Ostravě uloženo pod Spr. 3485/2013), takže včetně její náhrady činí jeho odměna za mezidobí 2.722,50 Kč a náhrada hotových výdajů 1.421,61 Kč, po zaokrouhlení 1.421,60 Kč. Celkové nároky Správce tak činí 4.144,10 Kč.

Je nutno zdůraznit, že se jedná o nároky za období od prosince 2011 do března 2012 včetně, když oddlužení plněním splátkového kalendáře probíhalo až od dubna 2012, jak vyplývá z výroku V. usnesení o schválení oddlužení.

Argumentaci odvolatele v jeho sdělení ze dne 15.6.2017, v němž odkazuje na požadavky formuláře Zprávy o splnění oddlužení (vytvořené insolvenčním soudem) nelze mít za důvodnou. Přestože příslušná vyhláška váže měsíční paušální odměnu 750 Kč při oddlužení plněním splátkového kalendáře na každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře , podle přesvědčení odvolacího soudu přísluší insolvenčnímu správci takto stanovená odměna jen za jeho činnost představující realizaci splátkového kalendáře, která může trvat maximálně 60 měsíců (pět let, ustanovení § 398 odst. 3 IZ), jak ostatně vyplývá i z následné změny ustanovení § 3, písm. b) vyhlášky, která od 1.1.2014 váže paušální odměnu insolvenčního správce na plnění splátkového kalendáře.

Nároky správce za tzv. mezidobí, je pak třeba určit podle ustanovení § 5 vyhlášky bez ohledu na dobu jeho trvání (a na způsob zpracování formuláře příslušného soudu), pouze s přihlédnutím ke kritériím v ustanovení § 5 vyhlášky.

Soud prvního stupně určil odměnu Správce za výkon funkce v mezidobí ve výroku III. svého usnesení částkou 2.722,50 Kč, včetně DPH, s tím, že dle odůvodnění mu byla přiznána částka 3.360 Kč, o kterou žádal v úvodní části Zprávy o splnění oddlužení v tabulce, ve které vyčíslil svou celkovou odměnu. V části II. zprávy však odvolatel žádal o odměnu ve výši 2.722,50 Kč, včetně DPH, za období od prosince 2011 do února 2012. Potud je tedy rozpor mezi výrokem rozhodnutí soudu a jeho odůvodněním. V úvodní části Zprávy o splnění oddlužení v tabulce, určené pro vyčíslení celkové odměny, odvolatel žádal o přiznání náhrady hotových výdajů v částce 1.603,11 Kč, kterou nespecifikoval, následně v části II. zprávy vyúčtoval a doložil své hotové výdaje v částce 1.421,61 Kč, včetně DPH. Součet částek odměny a náhrady hotových výdajů za mezidobí je ve výroku III. usnesení uveden v částce 5.233,11 Kč, tedy ve výši součtu částek nárokovaných odvolatelem v úvodní části Zprávy o splnění oddlužení (3.360 Kč+1.603,11 Kč), ačkoli součet soudem určených částek činí 4.144,11 Kč (2.722,50 Kč+1.421,61Kč). Námitku odvolatele, že soud ve své rovnici opomenul připočítat k částce odměny částku 907,50 Kč a k částce náhrady jeho hotových výdajů 181,50 Kč nemá odvolací soud za důvodnou. Vzhledem k měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu potom nebylo třeba, aby před jeho rozhodnutím soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 164 o.s.ř.

Zásadní je v této věci vyřešení otázky, z jakých prostředků mají být nároky insolvenčního správce za mezidobí uhrazeny v situaci, kdy na účtu majetkové podstaty nejsou na jejich úhradu prostředky (případně prostředky na něm k jejich úhradě nepostačují). V této souvislosti připadá v úvahu jejich úhrada dlužníkem ze splátek do oddlužení na úkor nezajištěných věřitelů, úhrada dlužníkem mimo splátky do oddlužení, či jejich úhrada státem.

V přezkoumávané věci zaujal soud prvního stupně stanovisko, podle něhož veškeré nároky insolvenčního správce a věřitelů (přihlášených pohledávek i pohledávek za podstatou) mají být vypořádány v rámci plnění splátkového kalendáře, přičemž Správce si na uspokojení svých nároků za mezidobí měl ponechat zálohu ze splátek, k čemuž ho opravňovalo rozhodnutí soudu ve výroku III. usnesení o schválení oddlužení, a pokud tak neučinil, pochybil, a z tohoto důvodu jeho nároky nebudou uhrazeny.

S tímto názorem soudu prvního stupně odvolací soud nesouhlasí.

Především je třeba uvést, že takové rozhodnutí soudu, jímž určí procesní nárok v podobě plnění, aniž by současně rozhodl o jeho úhradě (uložil jeho plnění), je pro oprávněného zcela bez významu. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na závěry Ústavního soudu v nálezu jeho pléna ze dne 25.6.2002 sp. zn. Pl. ÚS 36/01, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 403/2002 Sb., v němž se vyslovil k (ne)přípustnosti neuhrazení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce podle předchozí právní úpravy, na které insolvenční zákon reagoval ve svém ustanovení § 38 odst. 2. Rovněž je třeba poukázat na úpravu ustanovení § 406 odst. 2 písm. a) IZ, ve znění účinném do 31.12.2017, která však nenabyla účinnosti, neboť od 1.1.2008 bylo toto ustanovení změněno zákonem č. 296/2007 Sb., a rovněž na úpravu ustanovení § 136 odst. 4 IZ.

Při posuzování otázky, zda je možno hradit nároky insolvenčního správce za mezidobí ze splátek plněných do splátkového kalendáře je třeba vyjít ze zásady, že náklady insolvenčního řízení spojené s distribucí splátek do oddlužení, to je náklady spojené s tou částí majetkové podstaty, která je určena k uspokojení věřitelů zařazených do splátkového kalendáře, je nutno hradit z této části podstaty a jejich úhrada jde na úkor (vyššího) uspokojení těchto věřitelů. Jiné náklady insolvenčního řízení však tito věřitelé nejsou povinni nést a jejich uspokojování na úkor věřitelů zařazených do splátkového kalendáře by bylo v rozporu s principem dle ustanovení § 5 písm. a) IZ, podle něhož insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Z prostředků dlužníka, plněných do oddlužení splátkovým kalendářem, proto nároky insolvenčního správce hradit nelze, a odvolateli tudíž nelze vytýkat, že si z tohoto zdroje neponechal zálohu na své nároky za mezidobí, případně že o možnost čerpání zálohy na ně ze splátek do oddlužení nepožádal.

Právní mocí rozhodnutí soudu o vzetí na vědomí splnění oddlužení, proti němuž není odvolání přípustné, se končí insolvenční řízení a tím také zaniká majetková podstata dlužníka. Insolvenční zákon však ve svém ustanovení § 413 současně s rozhodnutím, kterým zaniká majetková podstata, soudu ukládá, aby rozhodl o nárocích insolvenčního správce, které vznikají až právní mocí rozhodnutí o těchto nárocích, jež definuje jako pohledávky za majetkovou podstatou (ustanovení § 168 odst. 2, písm. a/ IZ). Právní moc rozhodnutí o vzetí na vědomí splnění oddlužení a právní moc rozhodnutí o určení nároků insolvenčního správce však nenastává ve stejném časovém okamžiku, protože-jak shora uvedeno-proti rozhodnutí, kterým soud bere splnění oddlužení na vědomí, zákon odvolání nepřipouští. Dochází tedy k situaci, kdy uvedené pohledávky správce za majetkovou podstatou dlužníka vzniknou v době, kdy tato majetkové podstata již neexistuje, protože zde není insolvenční řízení. Z uvedeného tak vyplývá, že názor soudu prvního stupně, podle kterého mají být veškeré nároky insolvenčního správce a věřitelů vypořádány v rámci plnění splátkového kalendáře (to je v období existence majetkové podstaty) obstát nemůže.

Při posouzení toho, zda uvedené nároky insolvenčního správce má hradit dlužník z prostředků mimo majetkovou podstatu či stát, vyšel odvolací soud z úpravy ustanovení § 38 odst. 2 IZ, podle něhož se nároky insolvenčního správce uspokojují prioritně z majetkové podstaty. Poté nastupují jiné zdroje-záloha, pokud k tomu majetková podstata nestačí, a prostředky státu, pokud není jejich uspokojení z majetkové podstaty a zálohy možné. Podle odvolacího soudu však tato úprava cílí na situace, kdy v (existující) majetkové podstatě nejsou dostatečné prostředky, z nichž by bylo možno hradit nároky insolvenčního správce, a v této souvislosti poukazuje na úpravu § 313 odst. 3 IZ, kdy insolvenční soud rovněž rozhoduje o výdajích (nikoli nárocích) insolvenčního správce, ačkoli již majetková podstata neexistuje, přičemž ty je třeba přednostně hradit z účelově určených částek z již neexistující majetkové podstaty, nikoli ze státních prostředků. Rovněž z důvodové zprávy k ustanovení § 38 odst. 2 IZ vyplývá, že k úhradě nároků insolvenčního správce státem by mělo docházet výjimečně.

Podle přesvědčení odvolacího soudu povinnost hradit náklady insolvenčního řízení, spočívající v nárocích insolvenčního správce za období od povolení do schválení oddlužení, nese dlužník. Úhrada těchto nákladů byla v době do 31.12.2013 zajišťována uložením zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, které bylo s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 294/2013 Sb. doplněno s tím, že povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Tomu odpovídá i smysl s účinností od 1.1.2014 novelizovaného ustanovení § 136 odst. 4 IZ, podle kterého v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 294/2013 Sb. tím zákonodárce reagoval na potřeby praxe zajistit, aby insolvenční správce i v době mezi rozhodnutím o povolení oddlužení a jeho následným schválením mohl čerpat odměnu za výkon své činnosti, a současně motivoval insolvenční soudy k tomu, aby se při zajištění tohoto cíle nesoustřeďovaly v těchto insolvenčních řízeních na vlastní zálohu na náklady insolvenčního řízení, když se jeví smysluplnějším nepodmiňovat v počátečních fázích insolvenčního řízení rozhodnutí o insolvenčním návrhu, jenž je spojen s návrhem na povolení oddlužení, složením zálohy na náklady insolvenčního řízení a zajistit pravidelný přísun částek, jež mají krýt aktivity insolvenčního správce způsobem, jenž lépe odpovídá majetkovým poměrům tohoto typu dlužníků.

Odvolací soud proto uzavírá, že nároky insolvenčního správce za mezidobí od povolení oddlužení do plnění splátkového kalendáře je povinen hradit dlužník, nikoli však z prostředků určených na splátky do oddlužení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupem podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. změnil, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s tím, že částka 4.144,10 Kč bude v částce 1,17 Kč uhrazena z prostředků, které se dosud nacházejí na účtu (zaniklé) majetkové podstaty, a ve zbylé částce 4.142,93 Kč k její úhradě zavázal dlužníka, kterému určil, s přihlédnutím k jeho příjmům a majetkovým poměrům (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), pro zaplacení lhůtu 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Výrok V. usnesení soudu prvního stupně je závislý na výroku III. o schválení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. Pohledávka insolvenčního správce představující právo na odměnu a náhradu hotových výdajů, je pohledávkou za (zaniklou) majetkovou podstatou (srov. ustanovení § 168 odst. 2, písm. a/ IZ). Aby bylo možno konstatovat, že dlužník řádně a včas splnil všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a aby mu bylo možno přiznat osvobození od placení pohledávek, je třeba, aby i tato pohledávka byla uhrazena.

Odvolací soud proto podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně ve výroku V. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně poté, co dlužník splní povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto usnesení, posoudí, zda splnil povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, a opětovně rozhodne o jeho návrhu na přiznání osvobození od placení pohledávek.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže

napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti výroku II. tohoto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 20. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu