3 VSOL 113/2017-A-147
č. j. KSBR 28 INS 27038/2015 3 VSOL 113/2017-A-147

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci

dlužníka: Rimouski Invest s.r.o., IČO: 24291196 sídlem Mečová 358/8, 602 00 Brno

o insolvenčním návrhu věřitelů: a) RALT COMPANY s.r.o., IČO: 02138816 sídlem Lipová 181, 251 01 Dobřejovice,

b) Glory Daze Associated S.A., reg. č. 584444 sídlem 33 Porter Road, P.O. BOX 3169 PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy zastoupeného advokátem Mgr. Karlem Somolem sídlem Karlovo nám. 24, 110 00 Praha 1

za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně

o odvolání dlužníka, insolvenčního navrhovatele a) RALT COMPANY s.r.o. a věřitele LEVAPLECK LTD., reg. č. 9212937, THE APEX, Sheriffs Orchard 0, Coventry, CV1 3PP, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, adresa pro doručování: P.O. BOX 1309, Praha 1, Jindřišská 909/14, PSČ 110 00, zastoupeného advokátem Mgr. Michalem Müllerem, sídlem Krkonošská 1512/11, 120 00 Praha 2-Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.6.2016, č.j. KSBR 28 INS 27038/2015-A-89,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., III., IV. a XVI. potvrzuje.

II. Odvolání navrhovatele a) RALT COMPANY s.r.o. a odvolání dlužníka proti výroku XVI. usnesení soudu prvního stupně se odmítají.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zastavil řízení o insolvenčním návrhu navrhovatele a) (výrok I.), zjistil úpadek dlužníka Rimouski Invest s.r.o. (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok III.), insolvenčním správcem ustanovil Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s., IČO: 29414873 (výrok IV.), vyzval věřitele dlužníka, kteří dosud nepřihlásili pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě do dvou měsíců od okamžiku zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, a aby insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech dlužníka, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výroky V. a VI.), uložil povinnost osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok VII.), svolal první přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 13.12.2016 (výroky VIII. IX.), uložil povinnost dlužníkovi a insolvenčnímu správci (výroky X. až XII.), vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XIII.), uložil insolvenčnímu správci, že se v průběhu insolvenčního řízení bude řídit blíže specifikovanými pokyny (výrok XIV.), uložil navrhovatelům a) a b), aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok XV.), a zamítl návrh věřitele LEVAPLECK LTD., reg. č. 9212937 na povolení reorganizace dlužníka ze dne 2.6.2016 (výrok XVI.). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 3.6.2016 vzal navrhovatel a) RALT COMPANY s.r.o. svůj insolvenční návrh zpět a vzal zpět i podanou přihlášku pohledávky, s tím, že dohodou s dlužníkem byla odložena splatnost jeho pohledávky. Vzhledem k tomu, že insolvenční navrhovatel a) vzal svůj insolvenční návrh zpět dříve, než insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka nebo jiným způsobem rozhodl o insolvenčním návrhu, insolvenční soud podle ustanovení § 130 odst. 1 insolvenčního zákona řízení o insolvenčním návrhu navrhovatele a) zastavil. Soud prvního stupně zrekapituloval dosavadní průběh řízení včetně úkonů soudu a účastníků řízení, a především dovodil, že dlužník je součástí koncernu společnosti C.M.B. Management s.r.o., se sídlem Praha 1, Nové Město, Opletalova 1015/55, IČO: 02476053 (dále též jen CMB ), který z pozice jednatele (jediného člena představenstva) spojuje další členy koncernové skupiny, ti jsou spojeni rovněž osobou prokuristy Víta Zaorálka. Většinovými společníky (akcionáři) členů koncernové skupiny jsou C.M.B. Companies LTD., C.M.B. Real Estate, C.M.B. Energy LTD. a C.M.B. Agroindustry LTD. Dále vzal za prokázané, že navrhovatel b) Glory Daze Associated S.A. má za dlužníkem pohledávky ze smluv o úvěru ze dne 26.4.2012 a ze dne 4.3.2013, uzavřených mezi dlužníkem a původním věřitelem Metropolitním spořitelním družstvem v likvidaci, se sídlem Praha 2, Balbínova 404/22, IČO: 25571150 (dále též jen MSD ). Na základě smlouvy o úvěru ze dne 26.4.2012 byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 98.000.000 Kč, který se dlužník zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem do 31.7.2013, a na základě smlouvy o úvěru ze dne 4.3.2013 byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 25.600.000 Kč, který se dlužník zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem do 29.2.2016, přičemž v případě obou smluv byl úrok z půjčené částky sjednán již od okamžiku zaslání prostředků dlužníkovi. Z důvodu neplnění povinností dlužníkem byl celý úvěr zesplatněn ke dni 1. 11.2013. K zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 26.4.2012 byla téhož dne mezi MSD a společností Lansdowne Invest s.r.o., IČO: 28468546 uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva na nemovitostech, které nejsou ve vlastnictví dlužníka. K zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. ze dne 4.3.2013 byla dne 4.3.2013 uzavřena mezi dlužníkem a MSD zástavní smlouva, jíž bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka v katastrálním území Korbelova Lhota. Pohledávky za dlužníkem ze smluv o úvěru byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.3.2015 z původního věřitele MSD na společnost AB-CREDIT a.s., IČO: 40522610, a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5.5.2015 věřitel AB-CREDIT a.s. postoupil tyto pohledávky na navrhovatele b). Celkový závazek dlužníka ze smlouvy o úvěru ze dne 26.4.2012, včetně úroků a úroků z prodlení, vyčíslil navrhovatel b) ke dni 1.3.2015 částkou 135.516.759,24 Kč, a závazek dlužníka ze smlouvy o úvěru ze dne 4.3.2013, včetně úroků a úroků z prodlení, k témuž dni částkou 33.709.458,95 Kč, to je částkou celkem ve výši 169.226.215,19 Kč. Námitky dlužníka, uplatněné v rámci obrany proti insolvenčnímu návrhu, v nichž zpochybnil platnost smluv o úvěru s odkazem na tvrzení, že se nestal členem MSD, takže mu nemohly být poskytnuty úvěry, shledal soud prvního stupně jako nedůvodné, neboť listinami, předloženými navrhovatelem b), o jejichž pravosti neměl soud žádné pochybnosti, byl osvědčen vznik členství dlužníka v MSD. Námitky dlužníka, že uzavřené smlouvy o úvěru a další právní úkony činěné koncernovými dlužníky byly pouze simulovanými právními úkony, vyhodnotil soud prvního stupně rovněž jako neopodstatněné s tím, že pokud jde o otázku vůle na straně MSD při uzavírání úvěrových smluv při přijímání dlužníků za členy, nemá důvod se domnívat, že by takto projevená vůle nebyla skutečnou vůlí MSD, jednání MSD ve vztahu k dlužníkovi bylo po několik let naprosto konzistentní. Kromě toho dlužník ani další koncernoví dlužníci k simulaci právního úkonu ze strany MSD ničeho konkrétního neuvedli. Tvrzený nedostatek vůle na straně jednotlivých dlužníků dlužníci žádným způsobem nekonkretizovali a nedoložili. I pokud by dlužníci-jak soud prvního stupně pokračoval-svou vůli pouze simulovali, nebylo by to důvodem pro závěr o absolutní neplatnosti právních úkonů podle § 37 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), nýbrž důvodem pouze relativní neplatnosti podle § 49a občanského zákoníku, této neplatnosti se však mohlo dovolat pouze MSD. Podle soudu prvního stupně, i pokud by připustil, že smlouvy o úvěru jsou neplatné, za situace, kdy MSD dlužníkovi částky ve výši 98.000.000 Kč a 25.600.000 Kč skutečně poskytlo, mělo by vůči dlužníkovi pohledávky z bezdůvodného obohacení minimálně ve výši dlužné jistiny z jednotlivých úvěrových smluv. Dalším důvodem, pro který dlužník pohledávku navrhovatele b) zpochybňoval, byla ta skutečnost, že není jisté, zda je jeho věřitelem, neboť smlouva o postoupení pohledávek z MSD na AB-CREDIT a.s., uzavřená v průběhu insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka MSD, byla v rámci uvedeného insolvenčního řízení napadena žalobou o neplatnost, a řízení, jež se vede u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 198 ICm 1395/2015, dosud nebylo pravomocně skončeno. Podle soudu je uvedený spor o neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek oprávněn řešit pouze insolvenční soud, tedy Městský soud v Praze, a do okamžiku vyslovení neplatnosti právního úkonu je třeba se na tento úkon dívat jako na pravý , nicméně, jak současně dovodil, vzhledem k tomu, že postoupení pohledávek z MSD na AB-CREDIT a.s. a dále ze společnosti AB-CREDIT a.s. na navrhovatele b) věřitelé dlužníkovi oznámili, a to podáními ze dne 10.4.2015, resp. dne 18.11.2015 (jež byly dlužníkovi doručeny), nemůže dlužník v rámci tohoto řízení neplatnost smluv o postoupení pohledávek namítat. Navrhovatel b) má tedy za dlužníkem pohledávky, jež jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, na něž není hrazeno po dobu delší jak tři měsíce (splatnost uvedených pohledávek nastala 31.7.2013 a 1.11.2013), a je tak aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu. Soud prvního stupně uzavřel, že má z provedeného dokazování za prokázané, že dlužník má i další věřitele; těmito dalšími věřiteli dlužníka jsou LEVAPLECK LTD., Crius Capital, C.M.B. Management, INTUM Company, a navrhovatel a) RALT COMPANY s.r.o., jehož nesplatnou pohledávku dlužník nezpochybnil. Pohledávky

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. uvedených věřitelů však dosud nejsou splatné. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že by se dlužník nacházel v úpadku ve stavu platební neschopnosti. Za této situace se soud prvního stupně zabýval tím, zda se dlužník nachází v úpadku ve formě předlužení. Vyložil, že úpadek ve formě předlužení nastává při současném naplnění dvou podmínek-mnohost věřitelů dlužníka a dále to, že souhrn veškerých závazků dlužníka převyšuje hodnotu jeho majetku. Podmínka mnohosti věřitelů dlužníka se přitom neodvozuje pouze od závazků splatných, nýbrž i nesplatných. Závěru insolvenčního soudu o úpadku dlužníka z titulu jeho předlužení nemusí předcházet zjištění splatnosti jednotlivých pohledávek; definice předlužení v § 3 odst. 3 insolvenčního zákona nerozlišuje mezi závazky splatnými a nesplatnými. V tomto se úpadek ve formě předlužení liší od úpadku ve formě platební neschopnosti, přičemž není nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku. Soud prvního stupně uzavřel, že z provedeného dokazování vyplynulo, že dlužník má minimálně šest věřitelů-navrhovatele b), navrhovatele a), Crius Capital, INTUM Company, LEVAPLECK LTD. a C.M.B. Management. K majetku dlužníka soud prvního stupně uvedl, že kromě zůstatku na účtu ve výši 45,76 Kč a nemovitostí v katastrálním území Korbelova Lhota dlužník žádný další majetek nevlastní. Nemovitý majetek byl oceněn jednak dlužníkem, jednak navrhovatelem b), a dále předběžným insolvenčním správcem. Předběžný insolvenční správce ocenil majetek dlužníka částkou celkem ve výši 923.404 Kč, dlužník předložil znalecký posudek, podle něhož má nemovitý majetek dlužníka hodnotu 32.602.400 Kč, podle znaleckého posudku předloženého navrhovatelem b) činí hodnota nemovitého majetku dlužníka 3.846.000 Kč. Podle soudu je znalecký posudek, předložený dlužníkem, jímž byla stanovena cena nemovitostí ve vlastnictví dlužníka v katastrálním území Korbelova Lhůta, nevěrohodný , povaze nemovitostí lépe odpovídá ocenění, předložené navrhovatelem b), to je ocenění částkou 3.846.000 Kč. Podle znaleckého posudku předloženého dlužníkem totiž byly pozemky oceňovány jako pozemky stavební (určené pro výstavbu rodinných domů), nemovitý majetek dlužníka v tomto katastrálním území je však v katastru nemovitostí evidován jako orná půda, trvalý travní porost, lesní pozemek, vodní plocha a ostatní plocha. Podle soudu, i pokud by vyšel z pro dlužníka nejpříznivějšího ocenění nemovitostí, předloženého dlužníkem, tedy z částky celkem ve výši 32.602.445,76 Kč, představovala by celková hodnota majetku dlužníka tuto částku, přičemž pokud jde o budoucí očekávané příjmy dlužníka z provozu jeho majetku, tyto dlužník netvrdil a nedoložil, a předběžný správce sdělil, že provoz dlužníkova závodu byl ukončen. Soud má za prokázanou existenci pohledávky navrhovatele b) ve výši 169.226.215,19 Kč (dlužná jistina 98.000.000 Kč plus příslušenství a dlužná jistina 25.600.000 Kč plus příslušenství), pohledávku navrhovatele a) ve výši 50.000 Kč, pohledávku věřitele Crius Capital ve výši 50.000 Kč, pohledávku věřitele INTUM Company ve výši 12.400 Kč, pohledávku věřitele LEVAPLECK LTD. (či Lansdowne Invest s.r.o.) ve výši 101.275.385 Kč a pohledávku věřitele C.M.B. Management s.r.o. ve výši 14.383 Kč, takže závazky dlužníka činí celkem 270.628.383,19 Kč, přičemž soud přitom nezapočítal do závazků dlužníka dlužníkem zpochybňovanou a předběžným správcem nedoloženou pohledávku věřitele Vrchovina zemědělská obchodní a.s. ve výši 330.000 Kč. Z porovnání prokázané výše závazků dlužníka a maximální možné hodnoty majetku dlužníka je zřejmé, že závazky dlužníka převyšují hodnotu jeho majetku, když hodnotu majetku dlužníka převyšuje již sama pohledávka navrhovatele b). Soud uzavřel, že dlužník se nachází v úpadku ve formě předlužení. Ohledně způsobu řešení dlužníkova úpadku soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník nesplňuje ani jeden z parametrů uvedených v ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona. U dlužníka nejsou dány podmínky pro případné povolení reorganizace bez dalšího, neboť dlužník v průběhu insolvenčního řízení nedoložil žádné důkazy k osvědčení výše svého obratu za rok 2014, to je za poslední účetní období

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

předcházející insolvenčnímu návrhu, a údaje o obratu dlužníka nelze dohledat ani ve Sbírce listin v rámci veřejného rejstříku, neboť dlužník účetní uzávěrky do tohoto veřejně přístupného seznamu nezakládá (poslední založená účetní závěrka je za rok 2013). Ani předběžný správce ustanovený v průběhu řízení nezjistil, že by obrat dlužníka za rok 2014 překročil hranici 50 mil. Kč. Podle údajů uvedených v seznamu zaměstnanců nemá dlužník žádné zaměstnance. Řešení úpadku dlužníka sanačním způsobem, to je reorganizací, je tak u dlužníka možné jen při splnění podmínek daných ustanovením § 316 odst. 5 a odst. 6 insolvenčního zákona. Dlužník však do konce jednání, jež se konalo dne 8.6.2016, nenaplnil žádný z předpokladů daných těmito ustanoveními, neboť nepředložil soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek, a před rozhodnutím o úpadku ani nepožádal o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu. Soud prvního stupně s odkazem na závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho rozhodnutí publikovaném pod R 96/2011 uzavřel, že reorganizace jako způsob řešení dlužníkova úpadku je v daném případě nepřípustná. Na tomto závěru nemůže podle soudu ničeho změnit ani návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem LEVAPLECK LTD. ze dne 2.6.2016. Postup tohoto věřitele, který v podaném návrhu uvedl pouze údaje požadované ustanovením § 319 odst. 3 insolvenčního zákona, posoudil soud prvního stupně jako účelový, vedený snahou vytvořit podmínky pro možné řešení dlužníkova úpadku reorganizací, který by bylo nutno zamítnout (§ 326 insolvenčního zákona), i kdyby dlužník předpoklad přípustnosti reorganizace splnil. Soud proto rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a současně podaný návrh na povolení reorganizace zamítl. Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., která vykonávala funkci předběžného insolvenčního správce. 3. Proti tomuto usnesení podali včasné odvolání dlužník, navrhovatel a) RALT COMPANY s.r.o. a věřitel LEVAPLECK LTD. 4. Dlužník ve svém odvolání, které podal proti výrokům II., III., IV. a XVI., soudu prvního stupně vytýká, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, že neúplně zjistil skutkový stav věci, že řízení je postiženo jinou vadou, neboť soud neměl rozhodovat o způsobu řešení dlužníkova úpadku současně se zjištěním úpadku, dále, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním o aktivní legitimaci navrhovatele b), a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K otázce zákonného soudce odvolatel namítal, že není postaveno na jisto, že věc je rozhodována zákonným soudcem určeným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně. Tuto pochybnost opíral o postup rozhodujícího soudce Mgr. Jana Kozáka, jemuž byla věc přidělena na základě rozvrhu práce, když soud shledal existenci koncernu dlužníka a společnosti CRN s.r.o. Soudce Mgr. Jan Kozák, přestože je u Krajského soudu v Brně vedena koncernová insolvence pro propojení dlužníka a společnosti CRN s.r.o., navrhl předsedovi Krajského soudu v Brně, aby insolvenčním správcem dlužníka ustanovil nikoli téhož koncernového insolvenčního správce jako u společnosti CRN s.r.o., ani insolvenčního správce podle pořadníku, tzv. kolečka, nýbrž Mgr. Jana Jukla, vykonávajícího funkci insolvenčního správce dlužníka SIDIA, akciová společnost, která členem koncernové skupiny dlužníka v době zahájení jeho insolvenčního řízení již nebyla, soudce Mgr. Jan Kozák vztah dlužníka ke společnosti CRN s.r.o., na jehož základě byl rozhodující soudce k řešení věci přidělen, zcela přehlédl. Tomu, že v projednávané věci nebyl ustanoven jako insolvenční správce dlužníka Mgr. Jan Jukl, zabránil zásah předsedy Krajského soudu v Brně, který přisvědčil námitkám odvolatele, že se jedná o osobu, u níž existují závažné pochybnosti o její nepodjatosti. Podle přesvědčení odvolatele byla

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. v důsledku toho poškozena jeho procesní práva a došlo k závažnému porušení procesních pravidel, když buď byl správně určen zákonný soudce, to je věc má rozhodovat Mgr. Jan Kozák, avšak v tom případě měl být ustanoven insolvenčním správcem týž insolvenční správce, který již řeší věci koncernové společnosti CRN s.r.o., či insolvenční správce řádně jmenovaný podle pořadníku (nikoliv arbitrárně zvolený soudem), nebo věc neměla být řešena postupem tzv. koncernové insolvence pro spojení se společností CRN s.r.o., a v tom případě neměla být přidělena soudci Mgr. Janu Kozákovi. Podle odvolatele je nezbytné, aby v odvolacím řízení bylo postaveno na jisto, kdo je v dané věci zákonným soudcem, resp. zákonným insolvenčním správcem. V doplnění odvolání ze dne 26.1.2018 odvolatel v této souvislosti poukazoval na podle něj nejednotnou praxi insolvenčního soudu ve věci zákonného soudce ve vztahu ke členům jeho koncernové skupiny, kdy ve věci dlužníka Grinner energy a.s. soud konstatoval, že přestože dlužník je rovněž členem koncernu C.M.B., není v jeho věci zákonným soudcem Mgr. Jan Kozák. Je také nutno vzít v úvahu aktuální vývoj situace soudce Mgr. Jana Kozáka (který byl postaven mimo výkon funkce) a na jeho postup v rámci jednotlivých řízení, kdy podle odvolatele v rámci jednoho řízení otázku zákonného soudce a zákonného insolvenčního správce posuzoval různě, přičemž je vůbec neodůvodňoval nebo odůvodňoval vzájemně kontradiktorně. Dále odvolatel (v části označené V. svého odvolání) uplatnil námitky proti závěru soudu prvního stupně o aktivní legitimaci navrhovatele b), které uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně s tím, že tyto námitky dále opakoval, a rozšiřoval důvody, z nichž dovozuje spornost pohledávek uvedeného navrhovatele. Zopakoval argumentaci ohledně neplatnosti postupní smlouvy, na jejímž základě právní předchůdce navrhovatele b) AB-CREDIT a.s. pohledávky nabyl, a zopakoval a doplňoval svá tvrzení o důvodech, pro které mají být úvěrové smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a MSD neplatné. Obsáhle popisoval způsob, jímž byly podle jeho názoru prostřednictvím těchto smluv vyváděny finanční prostředky do zahraničí (jako důkaz k těmto svým tvrzením označil články publikované v médiích, dostupné na označených internetových stránkách), popisoval údajné vlastnické propojení navrhovatele b), bývalých vlastníků dlužníka a dalších úvěrových dlužníků MSD. Zopakoval také své námitky proti pravosti listin, jež byly navrhovatelem b) předloženy k prokázání platnosti úvěrových smluv, a namítl, že pokud soud bez přesvědčivého odůvodnění a bez jakéhokoli dokazování vzal členství dlužníka v MSD za platně vzniklé a navrhovatelem b) předložené listiny za pravé, zatížil v důsledku toho své rozhodnutí vadou. Bez ohledu na pravost dokumentů je podle odvolatele zřejmé, že vůle stran smluv ke vzniku úvěrových vztahů byla toliko simulovaná, v důsledku čehož jsou smlouvy, pokud vůbec vznikly, neplatné. V další části svého odvolání (bod III.) odvolatel zpochybnil správnost závěrů soudu prvního stupně o úpadku dlužníka, s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za nesprávné s ohledem na soudem nedostatečně, resp. chybně, zjištěný skutkový stav. Odvolatel tvrdí, že v jeho případě nebyla naplněna premisa předvídaná v ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. Není ve stavu platební neschopnosti, neboť jak prokázal předloženými listinami, nemá více věřitelů s pohledávkami po splatnosti. Jedinou údajně splatnou pohledávkou je sporná pohledávka navrhovatele b) Glory Daze. Taková sporná pohledávka není způsobilým důvodem pro zahájení a vedení insolvenčního řízení, spor o tuto pohledávku by měl být předmětem nalézacího řízení. Podle odvolatele navrhovatel b) zřejmě ve snaze snížit své náklady na soudní poplatek na místo podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení zvolil levnější, avšak pro odvolatele více poškozující postup v insolvenčním řízení. Úpadek odvolatele nelze dovozovat, jak činí insolvenční soud, ani z jeho vyjádření ze dne 11.11.2015, neboť následně změnil své procesní stanovisko poté, co u něj nebyla potvrzena úpadková situace a osoby oprávněné za něj jednat činily kroky k zamítnutí nedůvodného insolvenčního návrhu. Závěr soudu prvního stupně o jeho předluženosti

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

je nesprávný a je založen na nedostatečném dokazování. Aby mohl soud takový závěr učinit, musel by být podle odvolatele proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie za účelem ocenění hodnoty závodu včetně jeho budoucích výnosů, takový důkaz však soud prvního stupně zamítl. Odvolateli přitom nebylo soudem poskytnuto žádné poučení o jeho povinnosti absenci předlužení prokázat, a nebyl poučen o tom, že v tomto směru neunáší důkazní břemeno. Dále odvolatel zpochybnil závěry ocenění jeho majetku, předloženého navrhovatelem b), s tím, že bylo nezbytné nechat vypracovat revizní znalecký posudek, soud však jeho návrh na revizi závěrů předložených znaleckých posudků zamítl. Podle přesvědčení odvolatele dostatečně prokázal, že výsledkem jeho jednání s věřiteli za asistence mateřské společnosti byla stabilizace jeho ekonomické situace, to je, že se v úpadkové situaci nenachází. Odvolatel také (v bodě IV. odvolání) uplatnil námitky proti rozhodnutí soudu prvního stupně o prohlášení konkursu na jeho majetek, přičemž nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto směru spatřuje v tom, že konkurs jako jeden ze způsobů řešení úpadkové situace může být prohlášen pouze na majetek dlužníka, který se prokazatelně nachází v úpadku. Vzhledem k tomu, že odvolatel popírá, že se nachází v úpadku, nemůže být správné ani rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na jeho majetek. I pokud by bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o zjištění jeho úpadku správné, neměl soud rozhodovat o prohlášení konkursu současně s vydáním rozhodnutí o úpadku, neboť k tomu nebyl dán zákonný podklad. Odvolatel zdůraznil, že deklaroval svůj zájem o konsensuální řešení jeho majetkové a dluhové situace, přičemž doložil soudu řadu úspěšně uzavřených dohod s věřiteli, které vedly k celkovému ozdravení jeho závodu. To, že nepodal návrh na povolení reorganizace, bylo způsobeno pouze tím, že podle jeho přesvědčení se nenachází v úpadku, návrh na povolení reorganizace nemohl podat pouze z procesní opatrnosti . V situaci, kdy pak byl před rozhodnutím o jeho úpadku podán věřitelský návrh na povolení reorganizace, měl soud nejprve rozhodnout o tomto návrhu věřitele, a teprve po právní moci takového rozhodnutí mohl rozhodnout o prohlášení konkursu. Pokud tak neučinil, zatížil řízení další procesní vadou (v této souvislosti odvolatel citoval z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.11.2012, sen. zn. 2 VSPH 1208/012-B-24). Pro úplnost odvolatel konstatoval, že samotný výrok o zamítnutí věřitelského návrhu na povolení reorganizace považuje za neodůvodněný, když soud své rozhodnutí založil pouze na tvrzené nepoctivosti záměru věřitele LEVAPLECK LTD., který návrh podal, avšak nikterak neodůvodnil, z čeho nepoctivost dovozuje. Odvolatel přitom nemá žádnou indikaci , z níž by na nepoctivost záměrů uvedeného věřitele bylo možno usuzovat. Soudu prvního stupně bylo mimo jiné doloženo Prohlášení o společném záměru, uzavřené mezi odvolatelem a věřitelem LEVAPLECK LTD., v němž je jasně deklarován zájem na sanaci závodu dlužníka. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. 5. Insolvenční navrhovatel a) RALT COMPANY s.r.o. podal odvolání proti výrokům I., II. a III., IV. a proti výroku XVI. usnesení soudu prvního stupně, s tím, že se s rozhodnutím soudu prvního stupně neztotožňuje. Odvolatel má za to, že z průběhu řízení a stanovisek věřitelů vyplynulo, že by případná insolvence dlužníka měla být řešena reorganizací, která se jeví jako vhodnější. V důsledku jednání s dlužníkem, a s ohledem na poznatky odvolatele, že u řady pohledávek došlo k odložení jejich splatnosti, není odvolatel přesvědčen ani o tom, že je dostatečně osvědčen úpadek dlužníka. Za situace, kdy je v insolvenčním řízení pokračováno, má odvolatel zájem na účasti v jeho dalším průběhu. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

6. Věřitel LEVAPLECK LTD. podal do výroků III. a XVI. usnesení soudu prvního stupně odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že jeho rozhodnutí je v té části, v níž zamítl odvolatelův návrh na povolení reorganizace dlužníka, nedostatečně odůvodněno, a že vydání rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dostatečné zjištění skutkového stavu. Závěr soudu prvního stupně, že reorganizace je u dlužníka nepřípustná, je podle odvolatele předčasný, nemající oporu v provedených důkazech, a závěr o nepoctivém záměru odvolatele nesprávný. Podle odvolatele nebyl jediným věřitelem, který měl zájem na sanačním způsobu řešení dlužníkova úpadku, a bylo-li by o tomto hlasováno, zřejmě by jej podpořil. Dále odkázal na závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.11.2012, sen. zn. 2 VSPH 1208/2012-B-24, z nichž citoval, s tím, že insolvenční soud měl (nejprve) rozhodnout o návrhu (dlužníka) na povolení reorganizace a až poté, kdy by bylo postaveno najisto, že je toto rozhodnutí správné (to je okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí), měl rozhodnout o řešení úpadku dlužníka konkursem. Odvolatel namítal, že pokud je mu známo, nebyl dlužník soudem před jednáním ve věci vyzván k prokázání svého obratu, a soud prvního stupně vyšel pouze z toho, že dlužník v průběhu řízení nepředložil důkazy o svém obratu za rok 2014. Podle odvolatele, i pokud by dlužník požadované důkazy k prokázání svého obratu za toto období nedoložil, nemohlo by to jít k tíži odvolatele, a nemohlo by to být samo o sobě důvodem pro zamítnutí jeho návrhu na povolení reorganizace. Podle přesvědčení odvolatele sanační způsob řešení dlužníkova úpadku by vedl k vyššímu uspokojení než zpeněžení jeho majetku v průběhu konkursu. Odvolatel upozornil, že z veřejně dostupných zdrojů (respektive z dlužníkem předloženého seznamu majetku) je seznatelné, že dlužník je vlastníkem několika desítek nemovitostí a s ohledem na předmět jeho podnikání je zřejmé, že obchodní závod dlužníka měl a má potenciál generovat nejenom obrat postačující pro přípustnost reorganizace, ale také příjem umožňující úhradu alespoň značné části jeho závazků. V další části svého odvolání odvolatel zpochybňoval závěr soudu prvního stupně o nepoctivém záměru odvolatele při podání návrhu na povolení reorganizace dlužníka s tím, že návrh na povolení reorganizace podal, neboť byl veden snahou o vytvoření podmínek pro sanační způsob řešení dlužníkova úpadku, takové řešení považuje za výhodnější pro sebe a pro ostatní věřitele, a úvahy soudu o nepoctivosti podaného návrhu a o tom, jak měl postupovat, považuje za nepřípadné. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadené části zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. 7. Vrchní státní zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podaným odvoláním navrhlo, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, a aby odvolání dlužníka proti výroku XVI. usnesení soudu prvního stupně odmítl. Státní zastupitelství poukázalo na to, že pokud se týká otázky zákonného soudce a určení insolvenčního správce, tuto vyřešil Vrchní soud v Olomouci v jiných svých rozhodnutích, týkajících se daného koncernu, na něž současně odkázal (například usnesení ze dne 27.4.2017, sen. zn. 1 VSOL 103/2017, nebo usnesení ze dne 13.1.2017, sen. zn. 1 VSOL 50/2016). K přezkumu opatření předsedy insolvenčního soudu a ustanovení osoby insolvenčního správce státní zastupitelství poukázalo na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.12.2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, podle nichž nelze podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona přezkoumávat. Státní zastupitelství se ztotožnilo se závěry soudu prvního stupně v tom, že bylo prokázáno předlužení dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 insolvenčního zákona, kdy z porovnání prokázané výše závazků dlužníka a maximální možné výše ocenění jeho majetku je zřejmé, že závazky dlužníka výrazně převyšují hodnotu jeho majetku. Byla přitom prokázána i mnohost věřitelů se splatnými a nesplatnými pohledávkami, což je u předlužení

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

nerozhodné. Soud prvního stupně provedl za účelem zjištění rozsahu závazků a majetku dlužníka dostatečné šetření, odpovídající míře nezbytné k rozhodnutí o předlužení dlužníka. K námitce dlužníka ohledně nedostatku aktivní legitimace navrhovatele b) Glory Daze Associated S.A. státní zastupitelství zdůraznilo, že argumentace dlužníka týkající se neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené se společností AB-CREDIT a.s. již není aktuální, neboť ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 198 ICm 1395/2015 (v řízení o neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek) bylo rozhodnuto usnesením ze dne 29.9.2016, č.j. 198 ICm 1395/2015- 118, ve znění usnesení ze dne 30.9.2016, č.j. 198 ICm 1395/2015-124, ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 18.1.2016, sen. zn. 104 VSPH 955/2016-155. Státní zastupitelství se ztotožňuje se závěrem soudu, že navrhovatel Glory Daze Associated S.A. je aktivně legitimován k podání návrhu. Správný je i závěr soudu prvního stupně o nepřípustnosti reorganizace dlužníka, který v době do vydání napadeného rozhodnutí nenaplnil předpoklady podle ustanovení § 316 odst. 5 a odst. 6 insolvenčního zákona. Podle státního zastupitelství je pak třeba odmítnout odvolání dlužníka proti výroku o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace, neboť dlužník není osobou oprávněnou uvedený výrok rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním napadnout. 8. Navrhovatel b) ve svém písemném vyjádření k podaným odvoláním navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části jako věcně správné potvrdil. Podle navrhovatele b) jsou námitky dlužníka ohledně zákonného soudce v přímém rozporu s jeho dosavadními tvrzeními, přičemž v této souvislosti připomenul podání Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 16.12.2015, podle něhož v souvislosti s rozsudkem v trestní věci, kterým byl odsouzen také prokurista dlužníka Vít anonymizovano , lze dovozovat určitý způsob spolupráce mezi jediným jednatelem navrhovatele a) a prokuristou dlužníka. Navrhovatel a) ve svém návrhu ze dne 28.10.2015 uvedl, že dlužník je členem koncernu C.M.B., jehož členem je také společnost CRN s.r.o., IČO: 26975394, s níž je vedeno od 11.9.2013 insolvenční řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013, a navrhl, aby i úpadková situace dlužníka byla řešena formou tzv. koncernové insolvence se společností CRN, a aby byla v důsledku existence daného koncernu insolvenčním správcem dlužníka ustanovena společnost Burián & Penka, insolvence, v.o.s. (o jehož nepodjatosti ke koncernu CMB má vážné pochybnosti) do funkce insolvenčního správce dlužníka a tím ovládnutí jeho insolvenčního řízení. Podle navrhovatele b) v době zahájení insolvenčního řízení existoval užší koncernový vztah mezi dlužníkem a společností SIDIA, akciová společnost, IČO: 15503020, který sám dlužník dementoval, a naopak se přihlásil ke koncernovému vztahu se společností CRN. Podle navrhovatele b) nelze mít pochybnost o tom, že věc byla v souladu s příslušnou zákonnou úpravou přidělena senátu 28 INS, námitky dlužníka jsou toliko účelové, a jejich důvodem může být subjektivní nespokojenost dlužníka s rozhodovací činností soudce senátu 28 INS, či to, že se nesmířil s faktem, že do funkce insolvenčního správce dlužníka nebyla ustanovena společnost Burián & Penka, insolvence, v.o.s. Poukázal na to, že soud nejprve ustanovil do funkce předběžné insolvenční správkyně postupem podle tzv. insolvenčního kolečka Mgr. Michaelu Rotterovou, a poté, co vyhověl její žádosti o odvolání, do této funkce ustanovil současného insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., který na základě tzv. insolvenčního kolečka vykonával funkci v jiné koncernové společnosti. Navrhovatel b) zdůraznil, že byť je odvoláním napaden i výrok IV. o ustanovení této společnosti do funkce insolvenčního správce, v odvolání dlužníka není uveden jediný důvod ve smyslu ustanovení § 26 insolvenčního zákona. Zpochybňování svých pohledávek za dlužníkem má navrhovatel b) za účelové, neboť jejich existenci doložil a na přezkumném jednání nebyly tyto pohledávky insolvenčním správcem

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

popřeny s tím, že ke sporným, konspiračním, nepravdivým a ničím nepodloženým teoriím dlužníka se pro jejich absurdnost a spekulativnost již nehodlá vyjadřovat, nadto těmito tvrzeními dlužník prolamuje zásadu koncentrace řízení. Pokud dlužník rozporuje pohledávky navrhovatele b) proto, že se sám měl dopouštět protiprávního jednání při sjednávání úvěrů od MSD, nesmí ze svého nepoctivého či protiprávního činu těžit (bez ohledu na to, zda se takového údajného jednání dopustil starý či nový management dlužníka ). S ohledem na pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 198 ICm 1395/2015 není podle navrhovatele b) již jakéhokoliv sporu o platnost smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi jeho právním předchůdcem a MSD. Námitku o neexistenci úpadku dlužníka považuje za nedůvodnou, neboť soud prvního stupně správně zjistil úpadek dlužníka ve formě předlužení. Jak soud prvního stupně správně zjistil, závazky dlužníka činí celkem 270.628.383,19 Kč, a hodnota majetku-s tím, že soud prvního stupně vycházel z ocenění předloženého dlužníkem-představuje částku 32.602.445,76 Kč, přičemž očekávané příjmy z provozu majetku dlužníka zde nejsou. Navrhovatel b) souhlasí se závěrem soudu, že jediným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs. Navrhovatel b) v této souvislosti vyložil situace, za nichž by přicházela v úvahu reorganizace dlužníka, s tím, že dlužník, věřitel LEVAPLECK ani žádný jiný účastník insolvenčního řízení v řízení před soudem prvního stupně netvrdili a neprokázali, že roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl částky alespoň 50 mil. Kč, nebo že dlužník zaměstnává nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru, a tedy že dlužník splňuje podmínky přípustnosti reorganizace podle § 316 odst. 4 insolvenčního zákona. Dlužník byl přitom již v předvolání ze dne 20.4.2016 poučen o tom, že nejpozději u jednání je zapotřebí označit důkazy k prokázání jednotlivých tvrzení, jinak bude soud prvního stupně vycházet při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly v řízení provedeny, a poučení podle ustanovení § 101 o.s.ř. a § 120 o.s.ř. se dostalo i právnímu zástupci dlužníka u jednání. Dlužník, věřitel LEVAPLECK LTD. a věřitel RALT COMPANY s.r.o. ani v rámci svých odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně konkrétně netvrdí (a tedy ani neprokazují), že dlužník splňoval v době vydání napadeného rozhodnutí podmínky přípustnosti reorganizace podle § 316 odst. 4 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že návrh na povolení reorganizace podal věřitel LEVAPLECK, procesní aktivita byla na jeho straně. Navrhovatel b) dále poukázal na to, že odvolatelé nesprávně aplikují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.11.2012, sen. zn. 2 VSPH 1208/2012-B-24 a nesprávně dovozují, že soud prvního stupně musel nejdříve pravomocně zamítnout návrh věřitele LEVAPLECK na povolení reorganizace dlužníka a teprve následně mohl prohlásit konkurs na jeho majetek. Zdůraznil, že insolvenční zákon a judikatura vyšších soudů zapovídá spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, pokud je možný (protože přípustný) způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací. V řízení před soudem prvního stupně ani v rámci odvolacího řízení však nebylo tvrzeno a prokázáno, že dlužník v době vydání napadeného rozhodnutí splňoval podmínky reorganizace (obrat dlužníka alespoň 50 mil. Kč nebo alespoň 50 zaměstnanců dlužníka či předjednaný reorganizační plán předložený dlužníkem), tudíž s rozhodnutím o úpadku dlužníka bylo přípustné spojit rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. 9. S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení Čl. II. bodu 1. Přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Vzhledem k tomu, že přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno před účinností novely insolvenčního zákona, odvolací soud při projednání a rozhodnutí o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017. 10. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 11. Podle ustanovení § 326 odst. 3 IZ, rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace se doručuje dlužníku, osobě, která návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která návrh podala. 12. Odvolání navrhovatele a) RALT COMPANY s.r.o. a dlužníka Marlborough Invest s.r.o. proti výroku XVI. usnesení soudu prvního stupně odvolací soud (výrokem II. svého usnesení) odmítl podle § 218, písm. b) o.s.ř. jako odvolání podané osobami, k tomu neoprávněnými, neboť rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace je oprávněna napadnout odvoláním pouze osoba, která návrh podala (§ 326 odst. 3, věta druhá IZ), což je v této věci věřitel LEVAPLECK LTD. 13. K postavení navrhovatele a) RALT COMPANY s.r.o. a společnosti LEVAPLECK LTD. v tomto řízení je třeba uvést, že usnesením ze dne 23.3.2017, č.j. KSBR 28 INS 27038/2015-P1-3, které nabylo právní moci, soud rozhodl o vzetí na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky navrhovatele a) s tím, že se jeho účast v insolvenčním řízení končí. Tato skutečnost, vzhledem k odvolání navrhovatele a) i proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně, nemá význam pro jeho účastenství v odvolacím řízení. Pro postavení společnosti LEVAPLECK LTD., která podala návrh na povolení reorganizace a jako odvolatel je účastníkem odvolacího řízení, rovněž není významné to, že usnesením ze dne 13.4.2017, č.j. KSBR 28 INS 27038/2015-P3-4, které nabylo právní moci, soud rozhodl o vzetí na vědomí zpětvzetí i její přihlášky pohledávky a uvědomil ji o ukončení účasti v insolvenčním řízení. 14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. 15. Navrhovatel a) RALT COMPANY s.r.o. podal odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně, byť svým podáním ze dne 3.6.2016, doručeným soudu prvního stupně téhož dne, tedy v době do vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 129 odst. 1 IZ) vzal svůj insolvenční návrh zpět, což ostatně v podaném odvolání ani nezpochybňuje. Soud prvního stupně na základě zpětvzetí insolvenčního návrhu tudíž postupoval správně, když insolvenční řízení o jeho insolvenčním návrhu zastavil (§ 130 odst. 1, věta první, odstavec 2 IZ). 16. Vzhledem k tomu, že navrhovatel a) zůstal účastníkem této fáze insolvenčního řízení (to je fáze insolvenčního řízení do rozhodnutí o úpadku) do doby právní moci výroku I. usnesení soudu prvního stupně, a vzhledem k tomu, že zpětvzetím insolvenčního návrhu projevil změnu svého procesního stanoviska potud, že nadále nežádá zjištění úpadku dlužníka, je podle odvolacího soudu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

legitimován k podání odvolání proti výroku II. o zjištění dlužníkova úpadku a proti výrokům na něm závislým. 17. Ve vztahu k důvodům podaného odvolání se odvolací soud nejprve zabýval námitkami dlužníka, že Mgr. Jan Kozák není zákonným soudcem k projednání a rozhodnutí této věci. 18. Podle údajů uvedených v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2015 ve znění od 1.10.2015, v článku 2.2.3., návrhy na zahájení insolvenčního řízení, které se týkají subjektů v koncernu, budou projednány a rozhodnuty u jednoho soudního oddělení podle přílohy č. 4 rozvrhu práce. Tyto věci budou projednány a rozhodnuty v oddělení, které v jedné z dotčených věcí jako první vydalo vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. V příloze č. 4 rozvrhu práce je pak uvedeno, mimo jiné, soudní oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka. 19. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že u Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013 vedeno od 11.9.2013 insolvenční řízení ve věci dlužníka CRN s.r.o., se sídlem Brno, Mečová 358/8, PSČ 602 00, IČO: 26975394, které vyřizuje soudní oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla vydána dne 11.9.2013. 20. Podle údajů uvedených ve výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 49250, týkajícího se společnosti CRN s.r.o., je od 26.10.2015 zapsán jako jednatel společnost C.M.B. Management, s.r.o., IČO: 02476053, kterou při výkonu funkce zastupuje Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Tuchoměřice, Hlavní 25, PSČ 252 67, jako prokurista Vít anonymizovano , nar. 18.5.1968, bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00, a jako jediný společník společnost C.M.B. COMPANIES LTD., reg. č. 8860245. 21. Z výpisu z obchodního rejstříku, týkajícího se dlužníka, vyplývá, že jediným jednatelem dlužníka byla v době zahájení insolvenčního řízení společnost C.M.B. Management s.r.o., IČO: 02476053, kterou při výkonu funkce zastupoval Jan anonymizovano , bytem Tuchoměřice, Hlavní 25, PSČ 252 67, prokuristou byl Vít anonymizovano , bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00, a jediným společníkem dlužníka byla společnost C.M.B. Real Estate LTD., se sídlem EC3N 4AH LONDON, C/O KIDD RAPINET LLP, WALSINGHAM HOUSE, 35 SEETHING LANE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 8860244. 22. Podle ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění (dále jen zákon o soudech a soudcích ), rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení, se řídí rozvrhem práce. 23. Podle ustanovení § 42 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v rozvrhu práce soudu se zejména a) jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních, b) stanoví okruh věcí, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu (§ 13), c) stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení, d) určují soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří nemohou věc z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných důvodů ustanovených zákonem projednat a rozhodnout, e) určuje zastupování asistentů soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a soudních vykonavatelů působících v jednotlivých soudních odděleních pro případ, že nemohou provést úkony ve věci z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných vážných důvodů. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, věci se rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné,

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

stejné a aby v den, kdy věc soudu došla, bylo nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží; je-li v rámci jednotlivých úseků určeno rozvrhem práce více soudních oddělení, rozdělují se mezi ně věci ve stanovených poměrech vždy postupně. Způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být dále stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení. 24. Je třeba uvést, že rozvrh práce u soudu není pouhou normou interní povahy, jež by spočívala ve jmenovitém určení soudců, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních a ve způsobu rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení nebo v dalších opatřeních, nýbrž prostřednictvím rozvrhu práce se ve smyslu článku 38 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 36 odst. 2 o.s.ř. stanoví příslušnost soudce. Spor nebo jinou právní věc smí projednat jen soudce určený v souladu s rozvrhem práce, jinak by šlo o porušení ústavní zásady dle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci. V takovém případě by bylo rozhodnutí vydáno nezákonným soudcem, soud by byl nesprávně obsazen, což je zmatečnostní vada ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř. V tomto směru odvolací soud odkazuje na již ustálenou judikaturu, od níž nemá důvod se odchylovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.1.2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, jež je uveřejněno v časopise Soudní judikatura pod číslem 16/2012). 25. V přezkoumávané věci je zřejmé, že ke dni 29.10.2015, kdy bylo zahájeno toto insolvenční řízení, byl dlužník koncernově propojen se společností CRN. Dlužníka a společnost CRN s.r.o. spojovala minimálně osoba statutárního orgánu, jímž byla společnost C.M.B. Management s.r.o., a osoba prokuristy Víta Zaorálka. Obě společnosti tedy byly podrobeny jednotnému řízení ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. 26. Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2015 ve znění od 1.10.2015, jeho textové části pro obchodní úsek, článku 2.2.3. a přílohy rozvrhu práce č. 4 (bod 4) proto byla tato věc správně přidělena do soudního oddělení 28 INS, které již dne 11.9.2013 ve věci koncernového subjektu CRN s.r.o. vydalo jako první vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. 27. Odvolací soud uzavírá, že přezkoumávaná věc byla v souladu s rozvrhem práce platným ke dni nápadu posuzované věci zapsána do soudního oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka správně, a zmatečnostní vadu podle ustanovení § 229 odst. 1, písm. f) o.s.ř. tudíž odvolací soud v této věci neshledává. 28. Dlužníkovou argumentací, podle níž pokud soud dovodil koncernové propojení dlužníka se společností CRN a věc byla přidělena do soudního oddělení 28 INS soudci Mgr. Janu Kozákovi, měl být jemu a koncernově propojenému dlužníku CRN ustanoven shodný insolvenční správce ve smyslu ustanovení § 25 odst. 4 IZ, a pokud se tak nestalo, měla být osoba insolvenčního správce ustanovena podle pořadníku (to je způsobem dle § 25 odst. 2 IZ) se odvolací soud nezabýval. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.12.2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014 (které je dostupné na jeho webových stránkách), Nejvyšší soud plně sdílí závěr Ústavního soudu vyjádřený k ustanovení § 26 insolvenčního zákona v nálezu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, podle něhož v odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který podle § 4 odst. 3 jednacího řádu pro insolvenční řízení nemá povahu rozhodnutí. 29. Z hlediska přidělení věci podle rozvrhu práce jsou rozhodující skutečnosti v době nápadu věci, nikoliv skutečnosti, které vznikly nebo vyplynuly v průběhu řízení. Argumentace dlužníka

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

aktuálním vývojem situace, týkající se osoby soudce Mgr. Jana Kozáka je proto ve vztahu k posouzení, zda věc rozhodoval zákonný soudce, bez významu. 30. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem správnosti věcných závěrů soudu prvního stupně tak, jak vyplývají z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení, které splňuje požadavky ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud přitom vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně. 31. Podle ustanovení § 3 IZ odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"), (odstavec 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odstavec 2). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou- podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odstavec 3). 32. Podle ustanovení § 131 IZ, skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny. 33. Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. 34. Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. 35. Odvolací námitka dlužníka, že v jeho případě nebyla naplněna premisa předvídaná v ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť se nenachází v platební neschopnosti, když jedinou spornou pohledávkou má být pohledávka vůči navrhujícímu věřiteli b), neobstojí. 36. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatel b) osvědčil svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, když doložil, že má vůči dlužníkovi pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 26.4.2012, a ze smlouvy o úvěru ze dne 4.3.2013, jež byly uzavřeny mezi původním věřitelem MSD a dlužníkem, a na jejichž základě byly dlužníkovi poskytnuty úvěry ve výši 98.000.000 Kč a ve výši 25.600.000 Kč, které se dlužník zavázal vrátit spolu se sjednanými úroky do 31.7.2013 (úvěr poskytnutý dlužníkovi na základě smlouvy o úvěru ze dne 26.4.2012), a do 29.2.2016, přičemž z důvodu porušení povinností, k nimž se dlužník smlouvou zavázal, byl úvěr zesplatněn ke dni 1. 11. 2013. Soud prvního stupně se správně vypořádal se všemi námitkami dlužníka směřujícími proti pohledávkám navrhovatele b); v tomto směru odvolací soud blíže odkazuje na závěry soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí, s nimiž se zcela ztotožňuje.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

37. Nutno zdůraznit, že námitka nedostatku aktivní věcné legitimace navrhovatele b), kterou dlužník obsáhle vyložil ve svém odvolání, nadto dlužníku ani nepřísluší, neboť jak vyplývá z ustanovení § 141 odst. 1 IZ, dlužník v podaném odvolání proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě návrhu věřitele může namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, protože není osvědčen jeho úpadek nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v insolvenčním zákoně. I kdyby tedy insolvenční navrhovatel b) své pohledávky vůči dlužníku nedoložil, nebylo by to důvodem pro změnu rozhodnutí o úpadku, jestliže by i tak bylo možno uzavřít (ve vazbě na osvědčené pohledávky dalších dlužníkových věřitelů, kteří se nestali insolvenčními navrhovateli), že dlužník je v úpadku (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 51/2011). 38. Je třeba uvést, že soud prvního stupně neučinil závěr o úpadku dlužníka pro platební neschopnost, nýbrž pro jeho předlužení. 39. Soud prvního stupně správně vyložil, že judikatura obou vrchních soudů se sjednotila v názoru, že při konstatování úpadku dlužníka ve formě předlužení se podmínka mnohosti jeho věřitelů neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných, ale rozhodné tu je, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.2013, č.j. MSPH 99 INS 31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A-11, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.4.2012, č.j. KSBR 32 INS 24219/2011, 3 VSOL 263/2012-A-11). O předlužení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 IZ jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků (splatných i nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. 40. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26.2.2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2013 (jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) vysvětlil, že pro účely závěru, že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku ani později, přihlíží insolvenční soud i k těm pohledávkám (v posuzovaném období existujícím), které věřitelé neuplatnili v insolvenčním řízení (například proto, že zmeškali lhůtu určenou k přihlášení pohledávek, nebo proto, že jejich pohledávku uhradila jiná osoba). 41. Posuzováno na poměry projednávané věci to znamená, že pro účely osvědčení mnohosti věřitelů je nutno přihlédnout i k těm pohledávkám, které ke dni rozhodování o úpadku dlužníka nepochybně existovaly, to je k pohledávkám věřitelů RALT COMPANY s.r.o., Crius Capital SE, INTUM Company, C.M.B. Management s.r.o. a LEVAPLECK LTD. 42. Odvolací soud tak vychází shodně se soudem prvního stupně ze závěru, že ke dni vydání rozhodnutí o úpadku měl dlužník závazky nejméně vůči navrhovateli b) celkem ve výši 169.226.215,19 Kč, a dále závazky vůči navrhovateli a) ve výši 50.000 Kč, věřiteli INTUM Company ve výši 12.400 Kč, věřiteli Crius Capital ve výši 50.000 Kč, věřiteli LEVAPLECK LTD. ve výši 101.275.385 Kč a věřiteli C.M.B. Management s.r.o. ve výši 14.383 Kč, tedy měl závazky celkem ve výši 270.628.383,19 Kč. Majetek dlužníka k témuž okamžiku pak představoval hodnotu ve výši maximálně 32.602.445,76 Kč. Hodnota majetku dlužníka tedy nedosahuje ani výše pohledávek navrhujícího věřitele b). 43. Nedůvodná je i námitka dlužníka, že skutkový závěr soudu prvního stupně o předluženosti je nesprávný a je založen na výsledcích nedostatečného dokazování, neboť soud prvního stupně

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie za účelem ocenění hodnoty závodu dlužníka včetně jeho budoucích výnosů. 44. Ani podle odvolacího soudu nebylo třeba tento důkaz provádět, neboť dlužník netvrdil, že jeho závod má tržní hodnotu, a že lze předpokládat budoucí výnosy z majetku, nadto ze zprávy předběžného správce nevyplývá, že by bylo možno takové výnosy očekávat. Se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat, neboť nemá žádné zaměstnance, vlastní toliko výše uvedený nemovitý majetek a na účtu nemá v podstatě žádné finanční prostředky, a podle zprávy předběžného insolvenčního správce byl provoz dlužníkova závodu ukončen. 45. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník je v úpadku ve formě předlužení podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. 46. Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. 47. Podle ustanovení § 316 IZ, reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odstavec 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5). Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle odstavce 5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto lhůtu nejdéle o 30 dnů (odstavec 6). 48. Z ustanovení § 316 IZ vyplývá, že reorganizace se bez dalšího týká pouze dlužníků, kteří jsou podnikateli, u kterých je reorganizace podle insolvenčního zákona objektivně přípustná (nejde o žádný z případů uvedených v ustanovení § 316 odst. 3 IZ a dlužník současně splňuje kritéria podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ). 49. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně odkazuje na závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 96/2011), v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena podle § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, je reorganizace přípustná podmíněně, za předpokladu, že dlužník ve spojení s včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 IZ reorganizační plán, který je přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 IZ marně uplyne ještě před konáním první schůze

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

věřitelů, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 50. V přezkoumávané věci u dlužníka sice není vyloučena reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 3 IZ, dlužník však nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ. Dlužník, jak uvedl ve svém seznamu zaměstnanců, nemá žádné zaměstnance a s ohledem na zjištění o struktuře majetku dlužníka, jak shora vyloženo, nelze důvodně předpokládat, že výše ročního úhrnu čistého obratu dlužníka v rozhodném účetním období, to je v roce 2014, činila 50 mil. Kč-splnění této podmínky ostatně dlužník nedokládá ani dodatečně v odvolacím řízení. Vzhledem k tomu, že lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem podle ustanovení § 316 odst. 5 IZ marně uplynula a o její prodloužení podle ustanovení § 316 odst. 6 IZ dlužník nepožádal, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebránilo v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na jeho majetek, neboť bylo zjištěno, že dlužník je osoba, u které je definitivně řešení úpadku reorganizací vyloučeno. 51. Námitka odvolatelů, že soud prvního stupně nemohl spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu, neboť nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na povolení reorganizace podaném věřitelem LEVAPLECK LTD., je tudíž nedůvodná. 52. Na podporu závěru, že v posuzované věci nebylo třeba nejprve rozhodnout o zamítnutí návrhu věřitele na povolení reorganizace a teprve po právní moci tohoto rozhodnutí rozhodnout o prohlášení konkursu, odkazuje odvolací soud na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.4.2009, č.j. KSBR 38 INS 14042/2008, 2 VSOL 53/2009-B-32, v němž odvolací soud uzavřel, že v případě nepřípustnosti reorganizace je nutno u dlužníků (podnikatelů) rozhodnout o způsobu řešení jejich úpadku konkursem, aniž by se současně návrh na povolení reorganizace zamítal, neboť rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace je obsaženo již v rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem. 53. Vzhledem k tomu, že odvolací soud považuje reorganizaci dlužníka za nepřípustnou, bylo by již nadbytečné zabývat se existencí dalšího důvodu (nepoctivým záměrem věřitele LEVAPLECK LTD.) pro zamítnutí návrhu tohoto věřitele na povolení reorganizace, a z důvodu procesní ekonomie se proto odvolací soud nezabýval ani námitkami odvolatelů, jimiž závěr soudu prvního stupně o nepoctivém záměru věřitele LEVAPLECK LTD. zpochybňovali. 54. Podle ustanovení § 25 odst. 4 IZ, nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu (odstavec 4). 55. Podle ustanovení § 27 IZ, insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností (odstavec 2). Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného správce (odstavec 3).

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

56. Podle ustanovení § 26 IZ, proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. 57. K odvolání dlužníka a navrhovatele a) proti výroku o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., insolvenčním správcem dlužníka odvolací soud konstatuje, že opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 13.1.2016 byla podle ustanovení § 25 odst. 4 a § 27 IZ určena předběžným insolvenčním správcem společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO: 29144873, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.2.2016, č.j. KSBR 28 INS 27038/2015-A-42, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.6.2016, č.j. KSBR 28 INS 27038/2015, 3 VSOL 492/2016-A-80, byla tato společnost ustanovena novým předběžným správcem dlužníka. 58. Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 22. 12. 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu), formuloval a odůvodnil závěr, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení. V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který nemá povahu rozhodnutí (srov. shodně odstavec 15. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu). Zde též Nejvyšší soud shrnul, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení. 59. V přezkoumávané věci odvolatelé v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER v.o.s. insolvenčním správcem dlužníka nepoužili způsobilé odvolací důvody vyjmenované v ustanovení § 26 IZ, neboť nenamítali, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro jeho ustanovení nebo že není nepodjatý, s tím, že opatření předsedy soudu o určení osoby správce podle výše citovaného ustanovení § 25 odst. 4 IZ v tomto řízení přezkoumávat nelze. Podle ustanovení § 27 odst. 2 IZ platí, že nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

(a v posuzované věci nestanovil), stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností. 60. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., IV. a XVI. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhovateli a), navrhovateli b), věřiteli LEVAPLECT LTD., insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. ledna 2018

JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.