3 VSOL 113/2013-A-8
KSBR 38 INS 32521/2012 3 VSOL 113/2013-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem v Třebíči, Javorová 1022, PSČ 674 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.1.2013, č.j. KSBR 38 INS 32521/2012-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že v rámci zkoumání podmínek řízení zjistil ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp.zn. KSBR 38 INS 26914/2012, že dne 31.10.2012 podal dlužník u soudu insolvenční návrh, který byl usnesením ze dne 8.11.2012 odmítnut. Usnesení o odmítnutí návrhu nenabylo právní moci, protože dlužník podal proti uvedenému usnesení odvolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Z uvedeného je zřejmé, že o insolvenčním návrhu dlužníka se u insolvenčního soudu již vede řízení pod sp.zn. KSBR 38 INS 26914/2012, které dosud není pravomocně skončeno, a je tedy překážkou zahájení nového řízení v téže věci. Proto soud řízení o dalším návrhu téhož navrhovatele ve smyslu § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné.

V přezkoumávané věci z obsahu spisu vyplývá, že k návrhu dlužníka bylo u Krajského soudu v Brně dne 21.12.2012 zahájeno insolvenční řízení, kterým se dlužník domáhá zjíštění svého úpadku. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně, sp.zn. KSBR 38 INS 26914/2012 odvolací soud dále zjistil, že před zahájením tohoto řízení, a to dne 31.10.2012 k návrhu dlužníka, bylo u Krajského soudu v Brně zahájeno také insolvenční řízení. Jeho návrh byl odmítnut usnesením ze dne 9.11.2012, proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, o kterém bylo rozhodnuto pravomocně usnesením Vrchního soudu v Olomouci dne 16.1.2013 tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka bylo potvrzeno.

Podle ustanovení § 83 odst. 1 o.s.ř., zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Ustanovení § 7 odst. 1 IZ stanoví přiměřené použití občanského soudního řádu pro insolvenční řízení a incidenční spory s jeho vyloučením, pokud by uplatnění příslušných ustanovení občanského soudního řádu mělo vést k popření zásad, na kterých insolvenční řízení spočívá. Účelem insolvenčního řízení (§ 1 IZ) je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových poměrů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Povaha tohoto řízení neumožňuje, aby bylo vedeno současně více insolvenčních řízení vůči témuž dlužníkovi, byť na základě insolvenčního návrhu podaného různými navrhovateli (věřiteli či samotným dlužníkem).

S ohledem na uvedené lze přisvědčit soudu prvního stupně, že v dané věci ke dni jeho rozhodnutí byla dána překážka litispendence (věci zahájené) jako neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a to zahájeným insolvenčním řízením dne 31.10.2012 pod sp.zn. KSBR 38 INS 26914/2012 samotným dlužníkem, a proto byl odůvodněn postup podle ustanovení § 104 odst. 1, věty první o.s.ř. pro zastavení insolvenčního řízení.

V době, kdy rozhoduje odvolací soud (ustanovení § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř.), řízení, které vytvářelo překážku litispendence, je již pravomocně skončeno odmítnutím insolvenčního návrhu. Nutno tedy konstatovat, že překážka litispendence (před pravomocným zastavením řízení v později zahájené věci) ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu je již odstraněna, v důsledku čehož nic nebrání soudu prvního stupně v tom, aby pokračoval v řízení.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 21. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu