3 VSOL 1128/2016-A-17
KSOL 16 INS 6741/2016 3 VSOL 1128/2016-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Filipa anonymizovano , anonymizovano , bytem v Lipníku nad Bečvou, T.G. Masaryka 8911, PSČ: 751 31, identifikační číslo osoby: 76283879, zastoupeného obecným zmocněncem Ing. Bc. René Skýpalou, LL.M., bytem v Přerově, Jaselská 1971/1, PSČ: 750 02, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 30.6.2016, č.j. KSOL 16 INS 6741/2016-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku-navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaného ve výroku rozhodnutí. Uvedl, že dlužník tvrdil nezajištěné závazky vzniklé v souvislosti s jeho podnikatelskou činností vůči věřitelům Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj a ERGO pojišťovna a.s. Z podání ze dne 11.4.2016 soud zjistili, že věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna výslovně nesouhlasil s řešením úpadku dlužníka oddlužením. Soud v souladu s judikaturou odvolacího soudu dospěl k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení vzhledem k tomu, že věřitel podnikatelského závazku dlužníka vyslovil svůj nesouhlas s oddlužením. Návrh dlužníka na povolení oddlužení by byl odmítnut a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Pro případ konkursu je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky, isir.justi ce.cz ze kterých by mohly být hrazeny prvotní náklady spojené s vedením insolvenčního řízení. Proto byla uložena dlužníku povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč, neboť pouze odměna insolvenčního správce pro případ řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč, k tomu má insolvenční správce nárok na úhradu hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že z vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny nelze dovodit výslovný nesouhlas s tím, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, neboť tento věřitel uvedl, že bez bližší znalosti celkové ekonomické situace dlužníka Filipa anonymizovano nemůže vyslovit souhlas s řešením závazků oddlužením plněním splátkového kalendáře . Podle jeho názoru lze vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny považovat za neutrální, neboť je formulováno tak, že věřitel nemůže vyslovit souhlas bez bližší znalostí jeho ekonomické situace. Tvrdí, že kromě toho je v osobním jednání s tímto věřitelem ohledně doložení požadovaných přehledů. Poukazuje na to, že věřitel ve svém vyjádření nevyloučil možnost schválení řešení úpadku formou oddlužení v budoucnu, přičemž přitom upozornil na jeho povinnost hradit zálohy na veřejné zdravotní pojištění v termínech a částkách stanovených zákonem. Podle jeho názoru soud z nesprávného výkladu vyjádření věřitele Všeobecné zdravotní pojišťovny nesprávně dovodil vznik jeho povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě-pobočce v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí ve věci.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužník uvedl, že má celkem 8 závazků po splatnosti, z toho 3 nevykonatelné a 5 vykonatelných, všechny jsou déle než 3 měsíce po splatnosti. Závazky vůči finančnímu úřadu, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a ERGO pojišťovně a.s. jsou z jeho podnikání. K těmto závazkům dlužník uvedl, že dodatečně k nim opatří souhlasy věřitelů s jeho oddlužením. Přímo v insolvenčním návrhu dlužník popsal své závazky a označil své věřitele, u každého ze závazků uvedl výši závazku a splatnost tohoto závazku. Dlužník k insolvenčnímu návrhu připojil povinné přílohy podle ust. § 104 odst. 1 IZ, tj. seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců. V seznamu majetku jako svůj majetek označil 3 pohledávky vůči dvěma svým dlužníkům v celkové výši 37.306 Kč, ohledně jejich možné dobytnosti pouze uvedl, že dlužníkům nezaslal písemnou předžalobní upomínku s tím, že urgence proběhla zatím pouze telefonicky. Usnesením ze dne 8.4.2016, č.j. KSOL 16 INS 6741/2016-A-6 insolvenční soud vyzval dlužníka, aby mimo jiné svůj návrh na povolení oddlužení doplnil tak, že předloží soudu souhlasy příslušných věřitelů s řešením jeho úpadku formou oddlužení. Součástí spisu je vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Regionální pobočky Ostrava, kterou dlužník označil jako svého věřitele, vůči níž má závazek z podnikání. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR uvedla, že bez bližší znalosti celkové ekonomické situace dlužníka Filipa anonymizovano nemůže vyslovit souhlas s řešením závazků vůči VZP ČR a dalším věřitelům formou oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedla, že v evidenci je veden dlužník jako osoba samostatně výdělečně činná s tím, že v minulosti nehradil a ani nehradí zálohy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění v částkách a termínech stanovených zákonem. Součástí spisu je rovněž tak vyjádření České republiky-České správy sociálního zabezpečení, Pobočky Olomouc, která sděluje, že dlužník je veden v evidenci plátců pojistného u Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov jako osoba samostatně výdělečně činná od 1.5.2008, přičemž ke dni podání zprávy věřitel eviduje pohledávky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále z pojistného ve výši 128.645 Kč, vše z podnikání dlužníka. Z vyjádření tohoto věřitele dále vyplývá, že dlužník má povinnost platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění, což však dobrovolně neplatí. S ohledem na to, že nejsou známy všechny informace rozhodné pro posouzení žádosti dlužníka a zejména, kdy dlužník dlouhodobě neplní povinnosti plátce, nelze vyslovit souhlas s jeho oddlužením.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 389 odst. 2 IZ, duh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ust. § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku pro platební neschopnost, neboť má více věřitelů, vůči kterým má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které není schopen plnit.

Dlužník v insolvenčním návrhu, resp. v návrhu na povolení oddlužení, tvrdil, že z podnikatelské činnosti má 3 závazky, a to vůči finančnímu úřadu, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a společnosti ERGO pojišťovna a.s. Rozhodovací praxe Vrchního soudu v Olomouci se sjednotila v závěru, že dlužník, který má dluhy z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci-pro rozhodnutí o povolení oddlužení-významné skutečnosti. Pokud se jedná o dluhy z podnikání, musí tvrdit takové skutečnosti, že i přes existenci dluhů z podnikání je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení-tedy že má souhlasy svých věřitelů, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením. Pokud dlužník v návrhu na povolení oddlužení souhlasy věřitelů jen tvrdí, ale nedokládá, není zatím postaveno na jisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Pokud dlužník v návrhu potřebné souhlasy podle ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ ani netvrdí nebo dodatečně na výzvu soudu sdělí, že souhlasy nemá anebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, což je důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (srov. závěry vyjádřené v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9.2014, sen. zn. 1 VSOL 918/2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2016).

Dlužník v návrhu na povolení oddlužení netvrdil, že by měl souhlasy svých věřitelů vůči kterým má dluhy z podnikání s tím, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením. Pouze uvedl, že dodatečně souhlasy opatří; na výzvu soudu však tyto souhlasy nedoložil, naopak na základě vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR vyšlo najevo, že tento věřitel s oddlužením dlužníka nesouhlasí. Odvolací soud se v této souvislosti neztotožňuje s námitkou odvolatele, že z vyjádření tohoto věřitele nevyplývá, že vyslovuje nesouhlas s tím, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením. Odvolatel pomíjí, že nebyly tvrzeny a doloženy souhlasy dalších věřitelů, které označil jako věřitele, vůči nimž má závazky z podnikání, tj. finančního úřadu a ERGO pojišťovny a.s. a nadto vyšlo najevo, že dlužník má také nemalý závazek pocházející z podnikání ještě vůči jednomu věřiteli České republice-České správě sociálního zabezpečení; tohoto věřitele dlužník v seznamu svých závazků ani neoznačil a kromě toho tento věřitel rovněž vyslovil nesouhlas s tím, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením.

Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Návrh dlužníka na povolení oddlužení by byl odmítnut a na jeho majetek by byl prohlášen konkurs jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužníka. Pro případ konkursu je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je to, aby insolvenční správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku měl k dispozici finanční prostředky na prvotní náklady insolvenčního řízení. Dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky v hotovosti, v seznamu svého majetku označil 3 pohledávky za dlužníky. Vzhledem k tomu, že v současné době není známa dobytnost těchto pohledávek, nelze ani předjímat, zda by tyto pohledávky byly dostačující k případné úhradě nákladů insolvenčního řízení. Složená záloha slouží též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by se nepodařilo získat dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení částkou 50.000 Kč, neboť pouze odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí 45.000 Kč. Vedle odměny má insolvenční správce též nárok na úhradu hotových výdajů, a je-li plátcem DPH, náleží mu též náhrada této daně.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 30. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu