3 VSOL 1127/2017-A-13
KSOS 36 INS 15363/2017 3 VSOL 1127/2017-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Rovenská 13, Frýdek-Místek-Zelinkovice, PSČ 739 42, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.8.2017, č.j. KSOS 36 INS 15363/2017-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě pěti dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě, označený ve výroku usnesení.

Na odůvodnění soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, doručeným soudu dne 18.7.2017, v němž požádal o řešení svého úpadku prohlášením konkursu. Vzhledem k tomu, že dlužník nemá pohotový majetek, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, soud považoval za nezbytné jej vyzvat k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení tak, aby byly zajištěny disponibilní prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení, souvisejících se zjištěním a prověřováním stavu majetku dlužníka, a rovněž úhrada odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Soud proto dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu 50 000 Kč. isir.justi ce.cz

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Namítl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, když podle ustanovení § 108 odst. 2 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jen tehdy, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Je vlastníkem nemovitostí, a to rodinného domu včetně přilehlých pozemků, a proto je podle něj postaveno najisto, že náklady insolvenčního řízení bude možno uspokojit z výtěžku zpeněžení těchto hodnot. V této souvislosti odkazoval na závěry odborné a komentářové literatury a závěry formulované v usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 3 VSOL 189/2009, podle kterých je-li zřejmé, že zde existuje majetek dlužnice, ze kterého nebude možno uspokojit náklady insolvenčního řízení, zejména odměnu insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč, je správný postup, kdy soud dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. V této věci však vlastní majetek v hodnotě přesahující 1 mil. Kč, zálohu proto platit nemusí. Postup soudu prvního stupně tudíž nemá oporu v zákoně a jím provedená aplikace ustanovení § 108 odst. 2 insolvenčního zákona je nesprávná. Navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nebude uložena.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník v části I. insolvenčního návrhu, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení prohlášením konkursu, popsal své závazky, mezi jiným i závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky z titulu penále na zdravotním pojištění ve výši 177.020 Kč, který se stal v části splatným již 12.11.1998. Dále popsal závazek vůči věřiteli Česká kancelář pojistitelů ve výši 30.992 Kč s příslušenstvím, splatný nejpozději v roce 2013. Na základě výzvy soudu, učiněné usnesením ze dne 10.8.2017, č.j. KSOS 36 INS 15363/2017-A-3, soud vyzval dlužníka k předložení seznamu majetku, seznamu závazků a seznamu zaměstnanců a poučil ho o jejich náležitostech. Dlužník výzvě soudu vyhověl podáním doručeným dne 21.8.2017, kdy předložil požadované seznamy obsahující zákonem stanovené náležitosti.

Ze seznamu majetku se podává, že dlužník má v majetku nemovitosti zapsané na LV č. 48 pro k.ú. Zelinkovice obec Frýdek-Místek u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek (jedná se o pozemky p.č. 399/2, p.č. 400, jehož součástí je stavba č.p. 13, rodinný dům a p.č. 401/1, 401/2). Tyto nemovitosti jsou předmětem zajištění pro pohledávky šesti označených věřitelů. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 48 pro k.ú. Lysůvky, obec Frýdek-Místek, pořízeného soudem prvního stupně dálkovým přístupem, vyplývá, že dlužník a Soňa Modrovičová, Rovenská 13, Zelinkovice, vlastní ve společném jmění manželů pozemky p.č. 399/2, p.č. 400, jehož součástí je stavba č.p. 13, rodinný dům, p.č. 401/1 a p.č. 401/2. Na těchto nemovitostech váznou zástavní práva pro pohledávky věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 52.779 Kč, 46.931 Kč a 46.604 Kč, pohledávku věřitele Český inkasní kapitál, a.s. ve výši 4.654,57 Kč s příslušenstvím, pohledávku věřitele Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, a.s. ve výši 1.153 Kč s příslušenstvím, pohledávku Generali Pojišťovna a.s. ve výši 3.133 Kč s příslušenstvím, věřitele Město Kopřivnice ve výši 1.000 Kč s příslušenstvím, pohledávku věřitele Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group ve výši 1.212 Kč s příslušenstvím, pohledávku věřitele Česká kancelář pojistitelů ve výši 30.992 Kč s příslušenstvím, pohledávku věřitele Direct Pojišťovna, a.s., ve výši 1.992 Kč s příslušenstvím a pohledávku věřitele Generali Pojišťovna a.s. ve výši 948 Kč s příslušenstvím.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 a odst. 3 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Odvolací soud předně uvádí, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka pro platební neschopnost ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, 2 písm. b) IZ. Dlužník v dodatečně připojeném seznamu majetku uvedl skutečnosti o své majetkové situaci a soud prvního stupně měl skutkové podklady pro to, aby se předběžně zabýval otázkou, zda prostředky ke krytí budoucích nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak než zálohou.

Skutkové závěry o majetku dlužníka v odůvodnění přezkoumávaného usnesení jsou neúplné potud, že soud se nezabýval nemovitostmi dlužníka; jeho závěr, že dlužník nemá v majetku pohotové finanční prostředky, je však správný. Je proto zřejmé, že krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení do doby, než případně dojde ke zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka, spočívajících zejména ve výdajích insolvenčního správce se zjišťováním a zajišťováním majetku dlužníka a jeho zpeněžením, je nutno zajistit zálohou, neboť takové prostředky v (budoucí) majetkové podstatě nejsou. Dlužníku jako insolvenčnímu navrhovateli je proto třeba uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto směru je nedůvodná námitka odvolatele, že náklady insolvenčního řízení bude možno hradit z výtěžku jeho nemovitostí.

Skutečnost, že dlužník vlastní nemovitý majetek však může mít význam pro určení výše potřebné zálohy, protože pokud by bylo možno důvodně předpokládat, že z výtěžku jeho zpeněžení bude možno uhradit konečné náklady insolvenčního řízení, které představují zejména nároky insolvenčního správce na odměně a náhradě hotových výdajů, nebylo by k zajištění jejich krytí třeba ukládat dlužníku zálohu v maximální výši 50.000 Kč (ustanovení § 108 odst. 3 IZ), jak to učinil soud prvního stupně.

Ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že nemovitosti zapsané na LV č. 48 pro k.ú. Lysůvky, obec Frýdek Místek (odvolací soud vychází z označení příslušného katastrálního území dle výpisu z katastru nemovitostí, Zelinkovice je adresa bydliště dlužníka), jsou ve společném jmění dlužníka a jeho manželky. Prohlášením konkursu by došlo k zániku jejich společného jmění a bylo by třeba provést jeho vypořádání podle pravidel hmotného práva (ustanovení § 268 odst. 1,2 IZ, pouze v případě předlužení společného jmění by nemovitosti jako celek byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka, což v této fázi řízení nelze předvídat, ustanovení § 274 IZ). Odvolací soud proto pro účely předběžného posouzení hodnoty nemovitého majetku dlužníka vychází ze závěru, že podíly na nemovitostech dlužníka a jeho manželky by v případě zániku jejich společného jmění byly stejné (§ 742 odst. 1, písm. a/, zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník). Dále je významné, že nemovitosti jsou zatíženy zástavními právy pro pohledávky dlužníka, jejichž výše činí nejméně 191.400 Kč (tato částka je minimální vzhledem k tomu, že se do ní nepromítla příslušenství pohledávek).

Za dané situace, kdy navíc nelze spekulovat o prodejnosti a výši případného výtěžku zpeněžení nemovitostí (či podílu dlužníka na nich), o jejichž hodnotě dlužník tvrdí, že činí cca 1 mil. Kč, nelze důvodně předpokládat, že z výtěžku tohoto majetku dlužníka bude možno uhradit také konečné náklady insolvenčního řízení. V případě řešení úpadku konkursem pouze minimální odměna insolvenčního správce podle ust. § 1 odst. 5, popřípadě § 2a vyhl. č. 313/2007 Sb., činí 45.000 Kč, přičemž insolvenční správce má dále nárok na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze předem odhadnout (§ 7 vyhl. č. 313/2007 Sb.), a je-li plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu též vedle úhrady odměny a hotových výdajů částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 2 IZ). Odvolací soud se proto ztotožnil se soudem prvního stupně, že dlužníku je třeba stanovit výši zálohy na náklady insolvenčního v maximální výši 50.000 Kč.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 14. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu