3 VSOL 1123/2017-B-26
KSOS 14 INS 15489/2014 3 VSOL 1123/2017-B-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) René anonymizovano , anonymizovano , bytem Ludgeřovice, Vrablovec 460/30, PSČ 747 14, identifikační číslo osoby: 65152409, a b) Michaela anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlučín, Rovniny 531/51, PSČ 748 01, o osvobození od placení zbytku dluhů, o odvolání dlužnice b) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, č.j. KSOS 14 INS 15489/2014-B-21,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. ve vztahu k dlužnici b) měn í tak, že dlužnici b) Michaele anonymizovano se p ř i z n á v á osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, jakož i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků René Jurčka a Michaely anonymizovano zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), přiznal insolvenční správkyni Mgr. Magdaleně Gebauerové odměnu ve výši 312.216,68 Kč včetně DPH a hotové výdaje ve výši 400 Kč včetně DPH (výrok II.), zprostil Mgr. Magdalenu Gebauerovou funkce insolvenční isir.justi ce.cz správkyně (výrok III.) a dlužníkům nepřiznal osvobození od placení pohledávek (výrok IV.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z obsahu spisu se podává, že dlužníku a) vznikl nový dluh vůči věřiteli České správě sociálního zabezpečení ve výši 25.632 Kč a jež je po dobu výrazně delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti (splatnosti nastaly ve dnech 20. 2. 2017, 20. 3. 2017 a 10. 4. 2017). Tento závazek doposud nebyl uhrazen, ani nebyla změněna jeho splatnost, když dlužník a) sám ve svém vyjádření ze dne 12. 10. 2017 uvedl, že na splnění závazku nemá finanční prostředky, a zároveň uvedl, že věřitel nesouhlasí s uzavřením dohody o splátkovém kalendáři ohledně tohoto závazku. Dlužníku a) (potažmo dlužníkům jako nerozlučným společníkům) po schválení oddlužení vznikl nový závazek, který by jinak byl důvodem pro zrušení oddlužení. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 414 odst. 1 insolvenčního zákona a dlužníkům nepřiznal osvobození od placení pohledávek.

Proti tomuto usnesení, výroku IV., podala dlužnice b) Michaela anonymizovano včasné odvolání, v němž uvedla, že věřitelé byli uspokojeni mírou cca 51 %, to je mírou, při které by mohli být osvobozeni od zbytku dluhů nebýt skutečnosti vzniku nových dluhů dlužníkem panem René Jurčkem, který neuhradil po dobu oddlužení své splatné závazky vůči České správě sociálního zabezpečení, a to závazky, které mu vznikly jako osobě samostatně výdělečně činné. Tvrdí, že tyto závazky vznikly za dobu již zrušeného společného jmění manželů, když s dlužníkem uzavřela dne 24. 8. 2015 dohodu o úpravě majetkových poměrů a dne 25. 2. 2016 bylo jejich manželství rozvedeno; dlužník René anonymizovano se ze společné domácnosti odstěhoval a má novou rodinu. Přestože dle ustanovení § 394a odst. 3 insolvenčního zákona se řízení zahájené jako společné považuje za společné i po rozvodu, je toho názoru, že při rozhodnutí o osvobození by soud měl zkoumat, zda nedošlo ke vzniku pohledávky, která není společná, ale výlučná jednoho z manželů, a navíc o této pohledávce ani nevěděla a vědět nemohla. Rozhodnutí soudu ji značným způsobem omezilo na jejích právech; kontaktovala věřitele Českou správu sociálního zabezpečení a závazek za dlužníka Reného Jurčka uhradila. Má za to, že nyní neexistuje překážka jejího osvobození od placení pohledávek, neboť má za to, že sama nezpůsobila žádné porušení insolvenčního zákona, a proto nevidí, proč by jí nemělo být přiznáno osvobození od zbytku dluhů. Navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že jí bude přiznáno osvobození od placení pohledávek, popřípadě tak, že osvobození od placení pohledávek bude přiznáno i jejímu bývalému manželu.

Dlužník a) odvolání proti napadenému usnesení nepodal.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice b) je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo usnesením insolvenčního soudu ze dne 12. 12. 2014, č.j. KSOS 14 INS 15489/2014-B-4, schváleno oddlužení dlužníků Reného Jurčka a Michaely anonymizovano zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením ze dne 15. 5. 2017, č.j. KSOS 14 INS 15489/2014-B-13, byla schválena konečná zpráva včetně vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, podle níž k uspokojení nezajištěných věřitelů po zpeněžení nemovitostí zbyla částka ve výši 636.760 Kč. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 17. 5. 2017 dala na vědomí Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, že vyzvala dlužníka René Jurčka k úhradě dlužné částky v souhrnné výši 25.632 Kč, aby do 30 dnů ode dne doručení výzvy tuto částku zaplatil s odůvodněním, že dlužníku jako osobě samostatně výdělečně činné byl stanoven doplatek na pojistném za rok 2016 ve výši 21.688 Kč, který byl splatný dne 10. 4. 2017, a dále dlužník nezaplatil za měsíce leden 2017 a únor 2017 zálohy na pojistné ve výši 1.972 Kč; ke dni vyhotovení výzvy není na zálohách na pojistné roku 2017 uhrazeno ničeho a je evidována pohledávka ve výši 3.944 Kč. Dlužník byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 25.632 Kč na účet č.: 1011-7928821/0710, variabilní symbol: 90576806, konstantní symbol: 0938. Dne 31. 5. 2017 pod č.j. KSOS 14 INS 15489/2014-B-17, bylo vydáno rozvrhové usnesení, kdy z částky 636.760 Kč určené k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele byly věřitelům podle rozvrhové tabulky přikázány k vyplacení konkrétně uvedené částky. Podáním z 5. 9. 2017 sdělila insolvenční správkyně, že nezajištění věřitelé byli dle rozvrhového usnesení ze dne 31. 5. 2017 vyplaceni dne 9. 8. 2017. Dále uvedla, že pohledávka České správy sociálního zabezpečení stále trvá, nicméně byla informována o tom, že dlužník René anonymizovano jedná s tímto věřitelem o úhradě svého dluhu. Současně s podáním správkyně byl doručen soudu návrh dlužníků na osvobození od placení pohledávek podle ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Na výzvu insolvenčního soudu sdělil dlužník a) podáním doručeným insolvenčnímu soudu 12. 10. 2017, že je si vědom svého závazku vůči ČR-ČSSZ, při jednání na Okresní správě v Opavě ohledně jeho dluhu mu splátkový kalendář nebyl umožněn z důvodu insolvence, proto se ústně dohodl, že dluh uhradí do čtyř měsíců, protože by měl nastoupit do zaměstnání. Poté již rozhodl soud prvního stupně nyní napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 414 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4).

Podle ustanovení § 394a odst. 3 IZ, manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Podle ustanovení § 413 IZ, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že dlužníkům po schválení oddlužení vznikl nový závazek vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Je přitom nerozhodné, že vznik tohoto závazku zapříčinil výlučně dlužník a), neboť se jednalo o jeho závazek z titulu nehrazení měsíčních záloh na pojistné coby osoby samostatně výdělečně činné. Jak vyplývá z ustanovení § 394a IZ, manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení postavení nerozlučných společníků, takže nepoctivé jednání či jednání porušující povinnosti jedním z manželů má dopad i pro druhého manžela, byť on sám se žádného porušení povinnosti nedopustil; z povahy nerozlučného společenství vyplývá, že úkony jednoho ze společníků zavazují všechny společníky. Vzhledem k tomu, že do doby vydání rozhodnutí soudu prvního stupně nebyl závazek ze strany dlužníků uhrazen, soud prvního stupně správně rozhodl o nepřiznání osvobození od placení zbytku dluhů, neboť nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození, když dlužníkům vznikl po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, což by bylo důvodem pro zrušení schváleného oddlužení.

Dlužnice b) v podaném odvolání doložila, že po vydání napadeného usnesení byl dluh vůči České republice-České správě sociálního zabezpečení zaplacen (nikoliv však dlužníkem a/) tak, jak vyplývá z čestného prohlášení paní Bohdany Kurkové z 7. 11. 2017, v němž prohlásila, že dne 6. 11. 2017 ze svého účtu uhradila dluh vůči věřiteli České správě sociálního zabezpečení ve výši 25.632 Kč, k čemuž bylo přiloženo potvrzení o provedení tuzemské platby, z něhož vyplývá, že na účet

č. 1011-7228821/0710 byla dne 6. 11. 2017 poukázána částka 25.632 Kč-platba je dále identifikována variabilním symbolem 90576806 a konstantním symbolem 0938-jedná se o stejné číslo účtu, stejný variabilní a stejný konstantní symbol tak, jak uvedl věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení ve své výzvě k zaplacení dlužné částky ve výši 25.632 Kč ze dne 11.5.2017 (č.l. 14). Na základě skutečností, které vyšly najevo teprve až v rámci odvolacího řízení, lze uzavřít, že předpoklady pro přiznání osvobození od zbytku dluhů podle ustanovení § 414 IZ jsou splněny, když lze konstatovat, že byly splněny řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a nově vzniklý závazek po schválení oddlužení byl uhrazen.

Odvolací soud rozhodoval na základě odvolání podaného pouze dlužnicí b) Michaelou anonymizovano , neboť dlužník a) René anonymizovano odvolání nepodal. V této fázi řízení přitom již neplatí, že manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají postavení nerozlučných společníků, což znamená, že podáním odvolání jen jedním z nerozlučných společníků je takový procesní úkon účinný i vůči těm společníkům, kteří byli nečinní, a v odvolacím řízení by soud postupoval, jako kdyby odvolání uplatnili všichni společníci. Jak vyplývá z ustanovení § 394a odst. 3 IZ, manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají postavení nerozlučných společníků pouze po dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž insolvenční řízení se končí rozhodnutím, kterým insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení (ust. § 413 IZ). Výrokem I. napadeného rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl o vzetí na vědomí splnění oddlužení dlužníků a) Reného Jurčka a dlužnice b) Michaely anonymizovano -proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, takže doručením tohoto rozhodnutí dlužníkům dne 31. 10. 2017 pravomocně skončilo insolvenční řízení dlužníků a dlužníci v další fázi řízení již nemají postavení nerozlučných společníků a nepovažují se za jednoho dlužníka. Nadto dlužnice tvrdí, že již v roce 2015 uzavřeli dohodu o úpravě majetkových poměrů a dne 25.2.2016 bylo jejich manželství rozvedeno. Z těchto důvodů odvolací soud proto rozhodl na základě podaného odvolání pouze ve vztahu k dlužnici b) tak, že jí přiznal osvobození od zbytku dluhů, a v tomto rozsahu také změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. výrok IV. usnesení soudu prvního stupně, přičemž ve vztahu k dlužníku a) René anonymizovano platí rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým mu osvobození od zbytku dluhů přiznáno nebylo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici b) se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 21. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu