3 VSOL 1123/2014-A-13
KSOS 36 INS 25137/2014 3 VSOL 1123/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka TREVOS, a.s., IČ 25922530, se sídlem Mašov 34, 511 01, Turnov, zastoupeného JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem Valentinská 92/3, Praha 1, PSČ 110 00, o insolvenčním návrhu navrhovatele TELEPIKE s.r.o., IČ 29415403, se sídlem V Zátiší 810/1, 709 00, Ostrava-Mariánské Hory, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.9.2014, č.j. KSOS 36 INS 25137/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh navrhovatele TELEPIKE s.r.o. pro jeho zjevnou bezdůvodnost (výrok I.), zavázal navrhovatele k zaplacení nákladů řízení 6.800 Kč + DPH dlužníku (výrok II.) a uložil navrhovateli, aby zaplatil soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok III.).

Na odůvodnění uvedl, že: 1) navrhovatel se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a tvrdil, že jeho pohledávka se má odvíjet od směnky vystavené dlužníkem, kterou soudu nepředložil v originále, 2) pohledávky dalších dvou věřitelů jsou co do důvodu označeny jen odkazem na faktury, 3) společnosti dalších věřitelů jsou složeny jen z občanů ukrajinské národnosti a z předmětu jejich podnikání není zřejmé propojení s předmětem podnikání dlužníka, 4) návrh je podán u místně nepříslušného soudu. Z vyjádření dlužníka, informací z médií a insolvenčního rejstříku soud zjistil, že navrhovatel podal obdobné insolvenční návrhy vůči dalším subjektům podnikajícím v oblasti výroby svítidel (společnosti HORMEN CE a.s. se sídlem Praha 4 Libuš, Libušská 8/191, HALLA, a.s., se sídlem Praha 9, Litvínovská 288), které obsahují shodné markanty co do formy i obsahu , a že jednatel dlužníka (správně navrhovatele) má evidováno bydliště na Městském úřadě v Sedlčanech. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh má zjevně šikanózní povahu, protože: a) je podáván osobou, u níž není zřejmý důvod jejího obchodního propojení na dlužníka, b) jehož jednatel je bez známého faktického bydliště, c) jen kopie směnky neprokazuje existenci pohledávky navrhovatele, d) pohledávky dalších věřitelů nejsou označeny právním důvodem, protože faktura tímto důvodem není, e) personální složení dalších věřitelů a předmět jejich podnikání nevedou rozumně k závěru o vazbě na dlužníka, f) insolvenční návrhy jsou navrhovatelem podány také vůči dalším dvěma subjektům, které podnikají ve stejném oboru jako dlužník, a jsou rovněž podány u místně nepříslušného soudu. Z těchto důvodů soud insolvenční návrh odmítl dle ust. § 128a) odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ). S otázkou své místní příslušnosti k vydání napadeného usnesení se soud prvního stupně vypořádal tak, že pokud zákon dává soudu pro vydání rozhodnutí dle § 128a IZ lhůtu 7 dnů, je k jeho vydání oprávněn soud, u něhož byl insolvenční návrh podán, byť by byl soudem místně nepříslušným, protože jiný výklad by činil právní úpravu obsolentní, neboť tato lhůta neumožňuje vydat rozhodnutí místně příslušným soudem.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání navrhovatel. Jeho námitky směřovaly do procesního postupu soudu prvního stupně, který o věci rozhodl, aniž byl k rozhodování místně příslušný. Tím byla věc odňata zákonnému soudci ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Argumentace lhůtou pro rozhodnutí v ustanovení § 128a IZ podle navrhovatele neobstojí, neboť její délkou (krátkostí) nelze zdůvodnit postup soudu v rozporu s ústavním principem. Podle něj jeho návrh není zjevně bezdůvodný, jak jsou tyto případy příkladmo uvedeny v příslušném ustanovení § 128a odst. 2 IZ. Podle navrhovatele tvrzení uvedená ve vyjádření dlužníka k návrhu, převzatá do odůvodnění usnesení, jsou snůškou lží a polopravd protknutých rasovou a národnostní nesnášenlivostí . Navrhovatel v odvolání dále polemizoval se závěry o šikanóznosti insolvenčního návrhu, které soud dovodil z jednotlivých zjištění, a vznášel argumenty, proč z těchto skutečností nelze takový závěr dovodit. Podle navrhovatele dlužník ve vyjádření k návrhu neuvedl žádné významné skutečnosti, které by opravňovaly soud k vydání napadeného usnesení. Proto v odvolacím řízení žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil po přikázání věci místně příslušnému soudu a tomuto uložil, aby ve věci spravedlivě rozhodl . V odvolání navrhovatel zároveň požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a deklaroval svou připravenost k součinnosti se soudem.

Dlužník s odvoláním nesouhlasil a namítl, že jeho podáním navrhovatel zneužívá právo na přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle dlužníka je odvolání přímým pohrdáním soudem , neboť odvolatel dobře ví, že je nepostižitelný . Insolvenční návrh byl dle dlužníka navrhovatelem podán u místně nepříslušného soudu záměrně a pokud soud jeho návrhu nevyhoví, rozzlobí se , že nerozhodl zákonný soudce. Pro svůj závěr dlužník argumentoval i údaji o místě bydliště jednatele navrhovatele (Příbram), místě podpisu odvolání (Ostrava) a místu jeho podání k poštovní přepravě (Liberec). Dále se dlužník vyjadřoval k věcným důvodům odvolání a uvedl, že námitku, že by navrhovatel na vyžádání soudu předložil směnku v prvopise, považuje za směšnou a tvrdil, že podpis výstavce a avalisty Ing. Viléma Šulce na směnce není pravý. Sdělil, že účty v návrhu uváděných dalších věřitelů neexistují a že navrhovatel v uplynulých týdnech písemně varoval různé společnosti před spoluprací s dlužníkem, který má indicie vedoucí k důvodnému podezření , že podaným insolvenčním návrhem jsou sledovány nekalé praktiky jednoho či dvou z jeho konkurentů . Dále se dlužník vyjadřoval k orientaci navrhovavatele v právním řádu a odkazoval na praxi Městského soudu v Praze v obdobných případech. V odvolacím řízení žádal, aby bylo napadené usnesení potvrzeno.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Z obsahu spisu vyplývá, mimo skutečností o průběhu řízení, obsahu insolvenčního návrhu a zjištění z insolvenčního a obchodního rejstříku, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, že na insolvenční návrh navrhovatele, jehož účinky nastaly dne 16.9.2014, reagoval dlužník podáním doručeným soudu dne 17.9.2014. Ve svém podání dlužník mimo jiné vznesl námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ostravě, neboť sídlo dlužníka je v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové. Proto navrhl, aby Krajský soud v Ostravě vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc po právní moci usnesení postoupí Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu místně příslušnému.

Podle § 7b odst. 1 IZ je pro insolvenční řízení příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka.

Podle § 105 odst. 1, 4 o.s.ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem. Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne.

Podle sídla dlužníka je jeho obecným soudem Okresní soud v Semilech, proto je místně příslušným k projednání této věci Krajský soud v Hradci Králové (§ 84, § 85 odst. 3 o.s.ř., § 7b IZ). Pokud o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128a IZ rozhodl Krajský soud v Ostravě, je třeba se nejprve zabývat důsledky, které má tato skutečnost pro přezkoumávané rozhodnutí.

V insolvenční řízení se uplatní úprava § 105 o.s.ř. (§ 7 IZ), podle níž je místní příslušnost soudu jednou z podmínek řízení. Pro její zkoumání platí zvláštní princip koncentrace, neboť posouzením místní příslušnosti (pokud se neprovádí příprava jednání) se může soud zabývat z vlastní inciativy jen do doby zahájení jednání o věci či do doby vydání věcného rozhodnutí bez jednání. Pokud účastník neuplatnil námitku nedostatku místní příslušnosti při prvním úkonu, který mu příslušel, nebo pokud ji uplatnil opožděně, je zahájením jednání o věci nebo vydáním věcného rozhodnutí bez jednání nedostatek místní příslušnosti soudu zhojen. Pokud však soud, u něhož bylo zahájeno řízení, aniž byl místně příslušný, vydal rozhodnutí procesní povahy a učinil-li tak dříve, než začal jednat ve věci samé, pak jde v každém případě o rozhodnutí vydané místně nepříslušným soudem, bez zřetele na to, zda účastník promeškal příležitost uplatnit námitku nedostatku místní příslušnosti. V takovém případě soud totiž stále ještě může zkoumat svou místní příslušnost z vlastní iniciativy a ke zhojení nedostatku místní příslušnosti dosud nedošlo (srv. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2009 sp. zn. 23 Cdo 937/2009, dohledatelné na www.nsoud.cz). Jak vyplývá z obsahu spisu v této věci, dlužník vznesl včas důvodnou námitku místní nepříslušnosti, proto konvalidace místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ostravě není možná a účastníci řízení byli odňati svému zákonnému soudci (rozvrhem práce určenému soudci věcně a místně příslušného soudu, srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 473 s.).

S názorem soudu prvního stupně, že lhůta 7 dnů pro vydání rozhodnutí dle § 128a odst. 1 IZ zakládá místní příslušnost soudu odlišně od obecné úpravy dle § 84, § 85 o.s.ř. a § 7b IZ tak, že místně příslušný je soud, u něhož byl podán insolvenční návrh, odvolací soud nesouhlasí a nelze přisvědčit správnosti úvahy soudu prvního stupně, že jiný výklad by činil právní úpravu (rozuměj § 128a IZ) obsolentní . Ochrana dlužníka před zneužitím úpravy místní příslušnosti tím, že insolvenční návrh navrhovatele, který je od dlužníka odlišnou osobu, bude záměrně podáván u místně nepříslušného insolvenčního soudu tak, aby postupem dle § 105 o.s.ř. bylo řízení prodlužováno, spočívá v povaze rozhodnutí dle § 128a IZ. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 334/2012 Sb., kterým byla do českého právního řádu (opětovně) zavedena možnost odmítnutí insolvenčního návrhu podaného věřitelem pro zjevnou bezdůvodnost, se způsob vyřízení věci odmítnutím insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost liší od zamítnutí insolvenčního návrhu na základě postupů dle § 131 a násl. insolvenčního zákona tím, že z množiny skutečností rozhodných dosud výlučně pro zamítnutí insolvenčního návrhu vyjímá ty, z nichž je bez požadavků na další zkoumání zjevné, že vylučují rozhodnutí o úpadku dlužníka. Charakteristickým rysem, který odlišuje usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost od usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu, tedy je, že insolvenční soud posuzuje v úzkém časovém rámci 7 dnů věcnou opodstatněnost insolvenčního návrhu jen podle údajů v něm obsažených a příloh k němu připojených, přičemž k vydání usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu přistoupí jen tehdy, je-li odtud bezdůvodnost insolvenčního návrhu zjevná . Od usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 insolvenčního zákona se pak usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost liší tím, že důvodem pro jeho vydání nejsou vady insolvenčního návrhu nebo jeho povinných příloh a zkoumání ve smyslu § 128a návrhu zákona lze insolvenční návrh podrobit, jen jde-li o insolvenční návrh projednatelný ve smyslu § 128 insolvenčního zákona.

Z povahy usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu věřitele pro zjevnou bezdůvodnost, která je charakterizována v důvodové zprávě jako rozhodnutí o věcné opodstatněnosti insolvenčního návrhu je třeba dovodit, že usnesení dle § 128a IZ je usnesením meritorním, které se vydává bez jednání. Proto pokud nedojde k situaci dle § 105 odst. 4 o.s.ř., je vydáním tohoto usnesení nedostatek místní příslušnosti soudu zhojen. Přitom je třeba mít na paměti, že je vždy na posouzení soudu, kterému byl insolvenční návrh doručen, ačkoli ve věci není místně příslušný, aby při posuzování svého dalšího postupu vyhodnotil také otázku možného zneužití práva jako důvodu, proč je návrh podáván u místně nepříslušného soudu.

V této věci soud prvního stupně rozhodl bez jednání meritorně, přestože dlužník vznesl včas a důvodně námitku místní nepříslušnosti, čímž se fakticky zbavil možnosti, aby Krajský soud v Ostravě vydaným usnesením svou místní příslušnost založil, neboť námitka místní nepříslušnosti soudu, u něhož byl podán insolvenční návrh, by insolvenčnímu navrhovateli v případném odvolacím řízení nepříslušela. Odvolací námitka navrhovatele, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť o jeho insolvenčním návrhu rozhodl nezákonný soudce, je proto důvodná a nelze než dovodit, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 219a odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). Proto odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř., když o případy dle § 221 odst. 1, písm. b/ a c/ o.s.ř. se v dané věci nejedná), aniž by se mohl zabývat přezkumem věcné správnosti napadeného usnesení.

V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby na základě námitky místní nepříslušnosti vznesené dlužníkem postupoval podle § 105 odst. 4 o.s.ř., přičemž do pravomocného vyřešení otázky místní příslušnosti soudu nelze rozhodnout o návrhu insolvenčního navrhovatele dle § 138 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 11. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu