3 VSOL 111/2013-A-12
KSBR 24 INS 21992/2012 3 VSOL 111/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem Za Hájkem 1085, 698 01 Veselí nad Moravou, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.11.2012 č.j. KSBR 24 INS 21992/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dlužnice dne 10.9.2012 podala u soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Podle soudu prvního stupně návrh obsahoval zákonem stanovené náležitosti insolvenčního návrhu, avšak k němu nebyly připojeny zákonem požadované přílohy a listiny potřebné pro řádný průběh insolvenčního řízení. Usnesením ze dne 13.9.2012 č.j. KSBR 24 INS 21992/2012-A-4 proto soud dlužnici vyzval, aby mu ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení předložila seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců a listiny dokládající úpadek dlužnice, s poučením o následcích nevyhovění výzvě. Na tuto výzvu, která byla dlužnici doručena dne 19.9.2012, však dlužnice nereagovala. Vzhledem k tomu, že dlužnice nepředložila řádné seznamy a potřebné listiny, postupoval soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání bez bližšího odůvodnění.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 6.9.2012 domáhá zjištění úpadku. V návrhu tvrdila, že má dva věřitele a tři závazky, které není schopna splácet, přičemž celková výše závazků činí 2.575.000 Kč. Dále uvedla, že půjčka ve výši 280.000 Kč od Trojanreality s.r.o. narostla na úrocích na částku 2.500.000 Kč. V bodě č. 18 až 21 formulářového návrhu, který slouží k identifikaci věřitelů a závazků, dlužnice žádné údaje neuvedla. Současně s insolvenčním návrhem dlužnice doložila čestné prohlášení ze dne 6.9.2012 o tom, že má vyživovací povinnost k Jakubu anonymizovano , anonymizovano a Michalu anonymizovano , nar. 16.4.2003, dále že nemá žádné pohledávky a že seznam věřitelů a závazků je uvedený v návrhu na povolení oddlužení pod č. 18, 19 a 20.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a odst. 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Ze shora citovaného § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Odvolací soud-na rozdíl od soud prvního stupně-uzavírá, že není řádný již samotný insolvenční návrh dlužnice, neboť neobsahuje tvrzení, osvědčující její úpadek (§ 103 odst. 2, § 3 odst. 1 IZ). K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužnice má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu konkrétní označení alespoň dvou věřitelů dlužnice a uvedení výše jejich pohledávek, chybí údaje o splatnosti závazků dlužnice tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů a absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužnice není schopna své závazky plnit, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ. Pouhé obecné tvrzení o tom, že své závazky není schopna splácet po dobu delší než tři měsíce žádnou z vyvratitelných domněnek platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 IZ nezakládá.

Za této situace tak byly splněny podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice již podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že dlužnice nepředložila do doby rozhodnutí soudu prvního stupně povinné přílohy dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, ač byla k doplnění svého návrhu soudem vyzvána a poučena o následcích nesplnění této výzvy, tedy nepředložila ani seznam závazků, opatřený údajem o jeho úplnosti a správnosti a podpisem dlužnice, který by bylo možno případně považovat za způsobilý zdroj poznání.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud odvoláním napadené usnesení jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu