3 VSOL 1102/2013-B-33
KSBR 31 INS 18593/2012 3 VSOL 1102/2013-B-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném ze předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , adresa pro doručování: Jihlava, Královský Vršek 44, PSČ 586 01, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.10.2013, č.j. KSBR 31 INS 18593/2012-B-8

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, neschválil oddlužení dlužníka Milana anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), s tím, že jde o nepatrný konkurs (výrok III.) a vyrozuměl o tom, že usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 9.10.2013, údaj o zveřejnění byl na usnesení připojen dne 9.10.2013, čímž nastaly účinky spojené s prohlášením konkursu (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužníka, spojenému s návrhem na povolení oddlužení ze dne 27.7.2012 Usnesením ze dne 27.11.2012 rozhodl soud o úpadku dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Františka Mareše a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů. Dále uvedl, že ve zprávě ze dne 10.1.2013 sdělil insolvenční správce, že se přihlásilo celkem sedm věřitelů s pohledávkami celkem ve výši 857.074,98 Kč a z příjmů dlužníka lze předpokládat plnění po dobu plánu oddlužení nezajištěným věřitelům přes 35 %, jako vhodný způsob oddlužení se tedy jeví oddlužení plněním splátkového kalendáře. Schůze věřitelů konaná po přezkumném jednání dne 18.1.2013 o způsobu řešení úpadku dlužníka nerozhodla, žádný z věřitelů se nedostavil. Ve funkci insolvenčního správce byl potvrzen Mgr. František Mareš, který upozornil na to, že dlužník změnil zaměstnání a jeho zaměstnavatelem by měla být společnost Kostelecké uzeniny a.s. Dne 27.3.2013 pak insolvenční správce soudu sdělil, že dlužník u tohoto zaměstnavatele již zaměstnán není. Usneseními ze dne 27.3.2013 a ze dne 15.7.2013 byl dlužník vyzván, aby sdělil a doložil, zda je zaměstnán a jaké příjmy pobírá, kdo je plátcem jeho příjmů a jaké příjmy očekává v následujících pěti letech, případně aby doložil pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele, darovací smlouvu o důchodu a podobně. Současně byl dlužník poučen, že může být rozhodnuto o způsobu řešení jeho úpadku konkursem. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 405 odst. 1, část věty před středníkem, § 395 odst. 1, písm. b) a odst. 2, § 168 odst. 2, písm. a) a odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) dovodil, že nedoložil-li dlužník ani přes výzvu soudu příjem nutný pro rozhodnutí soudu o schválení oddlužení, s velkou pravděpodobností podmínky pro schválení oddlužení nesplňuje. Z uvedeného je-podle soudu prvního stupně-zřejmé, že dlužník není schopen splatit v zákonné lhůtě ani základní kvótu 30 % nezajištěným věřitelům. Podle dalšího závěru soudu prvního stupně v úvahu nepřichází ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když majetek dlužníka nebyl sepsán, neboť je podle ustanovení § 207 IZ vyloučen ze soupisu. Soud proto postupoval podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ a oddlužení dlužníka neschválil. Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a současně rozhodl o nepatrném konkursu, neboť dlužník je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, přičemž je zřejmé, že jím napadá výroky I. a II. usnesení soudu prvního stupně. Odvolatel namítá, že mu od soudu nedošla žádná výzva přesto, že nahlásil telefonicky novou doručovací adresu, výzva mu nebyla doručena ani na trvalou adresu , takže nevěděl, jak má dále postupovat, insolvenční správce jej nekontaktoval. Poukazuje také na to, že měl dohodu o zaměstnání , která přešla v pracovní smlouvu uzavřenou s firmou Heldar Invest s.r.o., Praha 1, Benediktská 722/11, u níž pracoval jako řidič, měl autonehodu a z tohoto důvodu byl propuštěn ve zkušební době ke dni 23.9.2013. Následující týden nastoupil do firmy Jipocar Jihlava na pracovní smlouvu od 1.10.2013. Zdůraznil, že o insolvenci má zájem. Podle obsahu podaného odvolání se domáhá změny napadeného usnesení, jímž nebylo schváleno jeho oddlužení.

V mezidobí, dne 1.1.2014, nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, to je ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně dne 1.8.2012 k návrhu dlužníka, který podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. O návrhu rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 27.11.2012 č. j. KSBR 31 INS 18593/2012-A-10, jímž zjistil úpadek dlužníka, povolil oddlužení, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Františka Mareše, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, učinil další výzvy dle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 18.1.2013. V mezidobí, dne 10.1.2013, podal insolvenční správce insolvenčnímu soudu zprávu o dosavadní činnosti, v níž sdělil, že celková výše přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů představuje 857.074,98 Kč. Podle dalších údajů, uvedených ve zprávě o činnosti, má dlužník vyživovací povinnost ke dvěma dětem, pro jedno z dětí má výživné stanovené soudem ve výši 1.500 Kč. Dlužník je zaměstnán u zaměstnavatele Automotive Lighting s.r.o., Jihlava, Pávov 113, identifikační číslo 25133152 a jeho čistá mzda činí 17.676 Kč. Splátka pro oddlužení představuje 5.953 Kč, takže dlužník je schopen uspokojit nezajištěné věřitele, po odečtení nákladů na insolvenčního správce, částkou 303.180 Kč, tedy je schopen uspokojit 35 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů. Z protokolu o přezkumném jednání a z protokolu o schůzi věřitelů, jež se konaly dne 18.1.2013, vyplývá, že byly přezkoumány přihlášené pohledávky věřitelů č. 1 až č. 7, a bylo konstatováno, že tyto přezkoumané pohledávky jsou zjištěny. Na schůzi věřitelů (jíž se nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů) potvrdil soud ve funkci insolvenčního správce Mgr. Františka Mareše, který shodně s dlužníkem (který se jednání zúčastnil) uvedl, že dlužník změnil zaměstnání, jeho nynějším zaměstnavatelem je společnost Kostelecké uzeniny a.s., s tím, že by nemělo dojít ke snížení příjmu dlužníka. Podle obsahu úředního záznamu ze dne 27.3.2013, tohoto dne sdělil insolvenční správce insolvenčnímu soudu, že dlužník u zaměstnavatele Kostelecké uzeniny a.s. se sídlem Kostelec 60, identifikační číslo 46900411 zaměstnán není. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 27.3.2013, č.j. KSBR 31 INS 18593/2012-B-5 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení sdělil a doložil, zda je zaměstnán, jaké příjmy pobírá, od jakého plátce a jaké příjmy očekává v následujících pěti letech, a dále, aby doložil zejména pracovní smlouvu. Usnesení s výzvou bylo doručováno dlužníkovi na adresu Jihlava, Jarní 4, a doručena mu byla dne 4.4.2013. Usnesením ze dne 15.7.2013 č. j. KSBR 31 INS 18593/2012-B-6 byl dlužník opětovně vyzván, aby ve stanovené lhůtě sdělil a doložil, zda je zaměstnán, sdělil, jaké příjmy pobírá, kdo je plátcem těchto příjmů a sdělil, jaké příjmy v následujících pěti letech očekává. I tato výzva byla doručována dlužníkovi na adresu Jihlava, Jarní 4, a doručena mu pak byla vyhláškou podle ustanovení § 80 IZ. Dlužník ve stanovené lhůtě požadované údaje soudu nesdělil. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením. Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 398 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odstavec 3).

Podle ustanovení § 405 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne na místo rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Shora citované ustanovení § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení, jež následuje po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno.

Dospěje-li tedy soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1 IZ).

Především nelze provést oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, neboť podle údajů uvedených ve zprávě o činnosti insolvenčního správce je dlužník vlastníkem majetku, který je podle ustanovení § 207 IZ z majetkové podstaty vyloučen (z tohoto důvodu nebyl ani pořízen soupis majetkové podstaty).

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Z hlediska skutkového stavu není sporu o tom, že došlo k ukončení pracovního poměru dlužníka u zaměstnavatele Automotive Lighting s.r.o., to je u toho zaměstnavatele, jehož dlužník uváděl ve svém návrhu na povolení oddlužení v souvislosti s tvrzením o dostatečné výši čistého měsíčního příjmu dlužníka (17.676 Kč). Dalším zaměstnavatelem dlužníka byla společnost Kostelecké uzeniny a.s., je však zřejmé, že i u tohoto zaměstnavatele dlužník pracovní poměr ukončil, jak ostatně dlužník potvrzuje i v podaném odvolání, v němž jako dalšího zaměstnavatele označil společnost Heldar Invest s.r.o. (u níž měl být v pracovním poměru do 23.9.2013) a dále JIPOCAR Logistic, s.r.o., se sídlem Jihlava, Rantířovská 284/19, identifikační číslo 26959224. Ze sdělení této společnosti však vyplývá, že dlužník byl u tohoto zaměstnavatele v pracovním poměru pouze v období od 1.10.2013 do 31.10.2013, přičemž odpracoval jeden den 1.10.2013, a v následujících dnech byl v pracovní neschopnosti. Skutečnost, že dlužník je v současné době bez zaměstnání, vyplývá i z podání dlužníka ze dne 4.2.2014 (jímž omlouvá svou neúčast u jednání odvolacího soudu, jež bylo nařízeno na den 4.2.2014), v němž, mimo jiné, uvádí, že má velký zájem o insolvenci , i když je v současné době bez práce a je veden na úřadu práce.

Za tohoto stavu, kdy je zjevné, že dlužník nedosahuje žádných příjmů, je tak závěr soudu prvního stupně, že dlužníkovi nelze povolit oddlužení ani plněním splátkového kalendáře, správný.

Skutečnost, odvolatelem v jeho podání ze dne 4.2.2014 rovněž uváděná, že práci hledá, je přitom bez významu.

Požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení představuje (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) základní podmínku oddlužení.

Absentuje-li tato podmínka, o čemž není pochybnosti, soud prvního stupně správně podle ustanovení § 405 odst. 1, odst. 2 IZ oddlužení dlužníka neschválil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 4. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu