3 VSOL 1097/2015-B-16
KSBR 52 INS 9893/2015 3 VSOL 1097/2015-B-16

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Otrokovice, Bartošova 234, PSČ 765 02, identifikační číslo: 75995719, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.9.2015, č.j. KSBR 52 INS 9893/2015-B-11,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadených výrocích I. a II. potv rz uje .

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), s tím, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 28.4.2015, č.j. KSBR 52 INS 9893/2015-A-8 byl zjištěn úpadek dlužníka a dlužníkovi bylo povoleno oddlužení. Insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Tomáš Kučera. Ve výroku IX. uvedeného usnesení soud uložil dlužníkovi, aby za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře platil zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce celkem ve výši 900 Kč a daň z přidané hodnoty v zákonné výši, pokud je insolvenční správce jejím plátcem; poprvé tak byl dlužník povinen učinit za měsíc duben 2015. Ve zprávě o činnosti ze dne 8.6.2015 insolvenční správce sdělil, že po převzetí usnesení o úpadku dlužníka a ustanovení do funkce insolvenčního správce zaslal dlužníkovi výzvu k součinnosti, kterou si dlužník dne 5.5.2015 vyzvedl, do dne sepsání zprávy (8.6.2015) se však dlužník se správcem nespojil, neposkytl mu potřebnou součinnost, a dosud neuhradil zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Jak soud prvního stupně dále uvedl, na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů, jež se konaly dne 22.6.2015, se dlužník bez omluvy nedostavil, insolvenčnímu správci se podařilo jej telefonicky kontaktovat, dlužník však správci sdělil, že prý na jednání zapomněl. Ani následně dlužník dodatečnou omluvu soudu nezaslal, nevysvětlil, z jakých důvodů s insolvenčním správcem nekomunikuje, a proč neplatí zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Takové chování dlužníka podle soudu prvního stupně dokládá jeho lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. Soud prvního stupně proto postupoval podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona, oddlužení dlužníka neschválil a rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, přičemž z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že se jím napadají výroky I. a II. o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Odvolatel potvrdil, že se nedostavil k soudu a svou nepřítomnost neomluvil, potvrdil i to, že nehradil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, s tím, že svou nepřítomnost tímto dodatečně omlouvá. Poukázal na to, že jeho nepřítomnost byla způsobena vážnou partnerskou krizí, kdy jej partnerka i s dětmi hodlala opustit, psychicky se zhroutil a nedokázal v zásadě normálně fungovat. V současné době jej partnerka již opustila, odvolatel začíná své věci postupně dávat do pořádku , včetně tohoto insolvenčního řízení. Insolvenčnímu správci zaplatil již dvě zálohy po 1.089 Kč, zbylé dlužné zálohy uhradí příští týden a doloží soudu potvrzení o úhradě. Dále odvolatel namítl, že do insolvenčního řízení se přihlásili nezajištění věřitelé s pohledávkami celkem ve výši 153.338 Kč, přičemž jeho průměrná čistá měsíční mzda činí 19.641 Kč. Z tohoto příjmu lze použít částku 7.405 Kč, čímž by došlo k uspokojení nezajištěných věřitelů na 100 % dříve, než za dobu pěti let. Odvolatel zdůraznil, že oddlužením nesleduje nepoctivý záměr, pouze hodlá smysluplnou cestou svým věřitelům uhradit jejich pohledávky v plné výši. Plnění povinností v insolvenčním řízení si je vědom, žádá o pochopení jeho složité rodinné situace. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně dne 15.4.2015 k návrhu dlužníka, který podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž současně navrhl, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky, a to částkou 2.832 Kč měsíčně. O návrhu rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 28.4.2015, č.j. KSBR 52 INS 9893/2015-A-8, jímž zjistil úpadek dlužníka, povolil oddlužení dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil Ing. Tomáše Kučeru a učinil další potřebné výzvy a poučení dle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 22.6.2015 ve 13.00 hod., s tím, že účast insolvenčního správce a dlužníka na přezkumném jednání je nezbytná (insolvenční správce se může na své nebezpečí a na své náklady dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou), a s tím, že účast dlužníka a insolvenčního správce na schůzi věřitelů je nezbytná, přičemž dlužník je povinen zúčastnit se schůze věřitelů osobně a zodpovědět dotazy přítomných věřitelů (insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady může dát zastoupit na schůzi věřitelů jinou osobou). V témže usnesení bylo dlužníkovi dále (ve výroku IX.) uloženo, aby za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v celkové výši 900 Kč a daň z přidané hodnoty v zákonné výši, pokud je insolvenční správce jejím plátcem, přičemž poprvé je tak dlužník povinen učinit za měsíc duben 2015. Usnesení bylo doručeno dlužníkovi do vlastních rukou dne 5.5.2015. Dne 8.6.2015 došla soudu zpráva insolvenčního správce o činnosti, z níž, mimo jiné, vyplývá, že byť byla insolvenčním správcem dlužníkovi zaslána výzva k součinnosti, dlužník se s insolvenčním správcem nespojil a neposkytl mu potřebnou součinnost, správce prostřednictvím zaměstnavatele dlužníka sice zjistil kontaktní údaje dlužníka, na zjištěném telefonním čísle se mu však nepodařilo dlužníka zastihnout. Záloha na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce uhrazena nebyla. K přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů, jež se konaly dne 22.6.2015, se dlužník bez omluvy nedostavil. Na přezkumném jednání byly přezkoumány přihlášené pohledávky evidované pod č. P1, P3 až P5 a P7 až P13 (bylo konstatováno, že v případě pohledávek evidovaných pod č. P2 a č. P6 se jedná o pohledávky vyloučené z uspokojení podle ustanovení § 170, písm. d) IZ, které se nepřezkoumávají), přezkoumané pohledávky byly správcem uznány a soudem zjištěny, ze strany dlužníka nebylo žádné vyjádření. Na schůzi věřitelů se nedostavil žádný věřitel, a soud prvního stupně konstatoval, že působnost věřitelského výboru ve smyslu ustanovení § 61 odst. 2 IZ bude vykonávat insolvenční soud. Předmětem jednání schůze věřitelů mělo být i projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční správce sdělil, že takové skutečnosti, jež by odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení neshledal a navrhl schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně konstatoval, že věřitelé nevyužili práva hlasovat mimo schůzi věřitelů korespondenčně písemným hlasovacím lístkem, ani práva rozhodovat a hlasovat na schůzi věřitelů (žádný z věřitelů se nedostavil), a o způsobu oddlužení rozhodne proto dle ustanovení § 402 odst. 5 IZ insolvenční soud. Soud prvního stupně dále projednal žádost dlužníka o stanovení nižších než zákonem určených splátek se závěrem, že důvody pro vyhovění této žádosti neshledal. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 404 IZ, o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2, a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ze shora citovaných zákonných ustanovení plyne, že i v případě, kdy insolvenční soud rozhodne (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli) o povolení oddlužení, může následně, vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 IZ), rozhodnout o neschválení oddlužení a o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci založil soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

V ustanovení § 395 odst. 2 IZ je zakotvena podmínka odpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, jež má zamezit tomu, aby oddlužení bylo možno povolit i tomu dlužníkovi, který sice splňuje podmínky dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a písm. b) IZ, jeho přístup k dosavadnímu řízení však neskýtá záruky odpovědného plnění povinností v rámci realizace oddlužení.

Při zkoumání této podmínky je nutno vycházet z dosavadních výsledků řízení, mimo jiné, z podání učiněných dlužníkem, jejich úplnosti a včasnosti, z jeho projevu jak vůči insolvenčnímu soudu, tak vůči insolvenčnímu správci, pokud jde o dodržování lhůt, účast na nutných jednáních, respektování povinnosti platit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, jež mu byla uložena soudem, apod.

V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že poté, co byl usnesením Krajského soudu v Brně zjištěn úpadek dlužníka a povoleno oddlužení, dlužník s insolvenčním správcem aktivně nespolupracoval, neposkytoval mu potřebnou součinnost, neplatil zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, a nedostavil se ani na přezkumné jednání a schůzi věřitelů přesto, že byl poučen o tom, že jeho účast je nezbytně nutná.

Námitka odvolatele, že s insolvenčním správcem nespolupracoval, neplatil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a bez omluvy se nedostavil k přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů s ohledem na složité osobní problémy (partnerskou krizi), neobstojí. Podle odvolacího soudu ani tyto tvrzené problémy nebránily dlužníkovi v tom, aby s insolvenčním správcem alespoň telefonicky či písemně komunikoval, vysvětlil mu svoji situaci, a nebránilo mu to v tom, aby platil zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Nutno uvést, že odvolatel v důvodech podaného odvolání sice prezentoval snahu vše dávat do pořádku , s tím, že již dvě zálohy po 1.089 Kč správci uhradil (dle připojené poštovní poukázky tak učinil dne 29.6.2015), nicméně tvrdil-li, že zbývající dlužnou částku uhradí příští týden (to je v době do 7.10.2015), potvrzení o úhradě dluhu v průběhu odvolacího řízení nedoložil.

Podle přesvědčení odvolacího soudu takový přístup odvolatele k dosavadnímu řízení neskýtá záruky odpovědného plnění jeho povinností v rámci insolvenčního řízení.

Jak již bylo shora vyloženo, podmínka odpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, zakotvená v ustanovení § 395 odst. 2 IZ, je zcela samostatnou podmínkou, takže skutečnost, odvolatelem namítaná, že je schopen vzhledem ke svým příjmům a k výši nezajištěných závazků uspokojit 100 % svých závazků (jinak řečeno, že je naplněna podmínka ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b/ IZ), je bez významu. Za tohoto stavu soud prvního stupně postupoval správně, pokud podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ oddlužení dlužníka neschválil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

Olomouc 7. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu