3 VSOL 1096/2013-A-10
KSBR 29 INS 28983/2013 3 VSOL 1096/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem 682 01 Vyškov, Masarykovo nám. 108/1, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.10.2013 č.j. KSBR 29 INS 28983/2013-A-5 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě deseti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet.

Na odůvodnění uvedl, že dne 17.10.2013 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle návrhu má dlužník sedm peněžitých závazků vůči nezajištěným věřitelům ve výši 283.830 Kč, které jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále dlužník tvrdil, že jeho příjem představuje mzda cca 12.300 Kč měsíčně, je svobodný a má jednu vyživovací povinnost ve výši 1.500 Kč měsíčně. Z příloh k insolvenčnímu návrhu však vyplývá příjem dlužníka na mzdě za období od června do října roku 2013 v průměrné výši 11.669 Kč, proto dlužník své tvrzení o měsíčním příjmu ve výši cca 12.300 Kč měsíčně dle soudu nedoložil. Podle výpočtu soudu by z doloženého příjmu 11.669 Kč měsíčně, po odpočtu výživného 1.500 Kč měsíčně a odpočtu částky zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, byl dlužník schopen v průběhu pěti let trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře zaplatit na splátkách pohledávek svých nezajištěných věřitelů celkem 68.820 Kč, hodnota 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka však činí 85.149 Kč. Proto bude třeba návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení jeho případného úpadku konkursem. Dlužník je nemajetný a dle soudu vlastní pouze movité věci-běžné vybavení domácnosti . Proto je složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nezbytné. Při určení výše zálohy soud vyšel z minimální částky odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem, která činí 45.000 Kč, a částky na krytí nejnutnějších nákladů insolvenčního správce (cestovné, hovorné, poštovné).

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Vytýkal soudu, že nesprávně vypočetl výši jeho průměrné mzdy, neboť do zaměstnání nastoupil v druhém týdnu měsíce června 2013, proto byla jeho mzda za tento měsíc nižší a činila pouze 10.746 Kč. Pokud by soud vypočetl průměrnou měsíční mzdu až za následující období od měsíce července do září 2013, kdy odpracoval plný počet pracovních dní, činil by jeho čistý měsíční příjem 12.274 Kč a z něho by byl schopen svým nezajištěným věřitelům uhradit cca 33 % jejich pohledávek. Dlužník tvrdil, že v měsíci říjnu činil jeho čistý výdělek 12.274 Kč, což dokládal výplatním lístkem za tento měsíc. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Nad rámec správných zjištění o obsahu insolvenčního návrhu dlužníka, průběhu insolvenčního řízení, nástupu dlužníka do pracovního poměru u jeho zaměstnavatele a průměrné měsíční mzdě dlužníka za období od června do října, respektive do konce září, roku 2013, která jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá ze seznamu majetku dlužníka, opatřeného doložkou správnosti a úplnosti a podpisem dlužníka, že dlužník nevlastní žádný majetek. V tomto směru není správné zjištění soudu prvního stupně, že dlužník vlastní běžné vybavení domácnosti. Z dlužníkem předložených výplatních lístků od jeho zaměstnavatele Nemocnice Vyškov, příspěvková organizace, se sídlem Purkyňova 36, 682 01

Vyškov vyplývá, že v roce 2013 činila čistá mzda dlužníka: v měsíci červenci 12.274 Kč, v měsíci srpnu 12.461 Kč, v měsíci září 12.370 Kč a v měsíci říjnu 12.274 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje tvrzení o rozhodujících skutečnostech o úpadku dlužníka pro platební neschopnost dle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. Jinak však posuzuje ekonomickou nabídku dlužníka, jehož průměrná měsíční mzda za období od 1. července do 31. října 2013, kdy dlužník odpracoval plný počet pracovních dní, činila v průměru 12.344 Kč. Z tohoto svého příjmu je dlužník schopen na splátky v oddlužení měsíčně hradit, po odpočtu výživného 1.500 Kč, částku 2.686 Kč (§ 398 odst. 3 IZ). Po odečtení měsíční částky ve výši 1.089 Kč na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, plátce DPH (§ 3, písm. b/, § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb.) by dlužník byl schopen na splátky pohledávek svých nezajištěných věřitelů při oddlužení plněním splátkového kalendáře zaplatit měsíčně 1.597 Kč, za 60 měsíců trvání účinků schváleného oddlužení potom 95.820 Kč, což představuje hodnotu plnění ve výši 33,76 % pohledávek jeho nezajištěných věřitelů. Odvolací soud proto nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje limit pro povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ a jeho závěr, že se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, není správný, Dlužník sice nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, lze však předpokládat, že náklady insolvenčního řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (které nebudou mimořádně vysoké vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný majetek), bude dlužník po dobu trvání účinků oddlužení schválením splátkového kalendáře schopen hradit průběžně ze svého příjmu. Proto není požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč důvodný.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. napadené usnesení tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 13. prosince 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu