3 VSOL 1088/2015-A-37
KSBR 52 INS 9663/2015 3 VSOL 1088/2015-A-37

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Hynka anonymizovano , anonymizovano , bytem Rosice, Brněnská 393, PSČ 665 01, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Rosice, Brněnská 393, PSČ 665 01, b) Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Rosice, Brněnská 393, PSČ 665 01, a insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání věřitele a) proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 52 INS 9663/2015-A-27 ze dne 15. 9. 2015,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh podaný u insolvenčního soudu dne 28. 4. 2015 insolvenčním navrhovatelem Vladimírem anonymizovano (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 14. 4. 2015 se insolvenční navrhovatel Tibor Lakatoš domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Dne 21. 4. 2015 vzal tento insolvenční navrhovatel insolvenční návrh zpět. Usnesením č. j. KSBR 52 INS 9663/2015-A-12 ze dne 23. 4. 2015 bylo insolvenční řízení zastaveno. Dne 28. 4. 2015 bylo insolvenčnímu soudu doručeno přistoupení k insolvenčnímu řízení podané insolvenčním navrhovatelem Vladimírem anonymizovano , anonymizovano . Soud se zabýval insolvenčním návrhem tohoto věřitele a dospěl k závěru, že jeho insolvenční návrh neobsahuje vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, konkrétně skutečností, ze kterých vyplývá existence dalšího věřitele dlužníka s peněžitou pohledávkou splatnou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), insolvenční návrh tohoto věřitele odmítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Podle jeho názoru soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy. Namítl, že podle zásady vyhledávací je povinností soudu, aby zjistil všechny podstatné okolnosti, tedy že navrhující věřitel není jediným věřitelem dlužníka. Poukázal na to, že z notářského zápisu o jeho ručitelském závazku, sepsaného notářem JUDr. Lubomírem Mikou dne 5. 1. 2011, vyplývá, že dalším věřitelem dlužníka je společnost JS Capital, s.r.o., a proto mohou být naplněny všechny znaky úpadku dlužníka. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele Tibora anonymizovano , anonymizovano , podaného dne 14. 4. 2015. Tento věřitel podáním ze dne 21. 4. 2015 (doručeným soudu prvního stupně dne 22. 4. 2015) vzal svůj insolvenční návrh zpět. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 52 INS 9663/2015-A-12 ze dne 23. 4. 2015 bylo insolvenční řízení zastaveno. Podáním ze dne 27. 4. 2015 (doručeným soudu prvního stupně dne 28. 4. 2015) do řízení přistoupil jako další navrhující věřitel Vladimír anonymizovano , anonymizovano (odvolatel). V návrhu uvedl, že k insolvenčnímu řízení přistupuje jako další věřitel s pohledávkou ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 12. 2010 mezi společností JS Capital, s.r.o. jako věřitelem a Lenkou Petrželovou jako dlužnicí. Dále uvedl, že je ručitelem tohoto závazku spolu s dlužníkem a Vladimírem anonymizovano , anonymizovano . V důsledku jeho ručitelského závazku vůči němu byla nařízena exekuce, v rámci které došlo k dražbě jeho nemovitostí. Na vymáhanou pohledávku byla použita částka ve výši 4.800.000 Kč, a proto má vůči spoluručitelům regresivní nárok, a to vůči každému z nich ve výši 1.600.000 Kč. K úhradě této částky dlužníka vyzval dne 2. 1. 2015, dlužník měl zaplatit ve lhůtě do 16. 1. 2015. Jelikož mu dlužník ničeho neuhradil, má vůči němu pohledávku po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, což zakládá jeho legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Podáním ze dne 29. 4. 2015 (doručeným soudu prvního stupně 4. 5. 2015) tento věřitel současně podal včasné odvolání proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 52 INS 9663/2015-A-12 ze dne 23. 4. 2015, o kterém Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením č. j. KSBR 52 INS 9663/2015, 2 VSOL 521/2015-A-20 ze dne 18. 6. 2015 tak, že usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se zastavuje jen ve vztahu k věřiteli Tiboru Lakatošovi.

V průběhu odvolacího řízení do řízení jako další navrhující věřitel přistoupil podáním ze dne 30. 9. 2015 (doručeným soudu prvního stupně dne 1. 10. 2015) Vladimír anonymizovano , anonymizovano , a následně podáním ze dne 10. 12. 2015 (doručeným soudu prvního stupně dne 14. 12. 2015) dlužník.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou pak konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být přitom konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

V usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 (jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), pak Nejvyšší soud dále uzavřel, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Tamtéž také Nejvyšší soud vyložil, že takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Po posouzení údajů, uvedených v insolvenčním návrhu věřitele Vladimíra anonymizovano , nar. 12.11.1988, tj. odvolatele, se zřetelem na shora uvedený výklad, odvolací soud uzavírá, že z hlediska doložení aktivní legitimace tohoto navrhovatele k podání insolvenčního návrhu je insolvenční návrh bezvadný, neboť navrhovatel v něm dostatečně srozumitelným způsobem tvrdí a dokládá, že má za dlužníkem splatnou pohledávku, kterou dlužník neplní nejméně po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že tento navrhující věřitel však ve svém návrhu neuvedl skutečnosti, jež jsou způsobilé rovněž osvědčit,

že dlužník se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 IZ), neboť konkrétně netvrdí další věřitele s přesně označenými pohledávkami, včetně uvedení údaje o splatnosti těchto pohledávek. Takový návrh je neprojednatelný, a proto soud prvního stupně nepochybil, pokud insolvenční návrh věřitele podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Z hlediska tohoto závěru je skutečnost, že v průběhu odvolacího řízení přistoupili do řízení další věřitel Vladimír anonymizovano (podáním ze dne 30.9.2015) a dlužník (podáním ze de 10.12.2015) bez významu.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 20/2012 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2012) vysvětlil, že další insolvenční návrh se-v intencích ustanovení § 107 odst. 1, věty první, IZ-považuje za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu. Nelze s ním zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení, což, mimo jiné, znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, další insolvenční návrh , který se podle ustanovení § 107 odst. 1, věty první, IZ považuje za přistoupení k řízení (o původním insolvenčním návrhu), nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení, dále, že pro takového dalšího navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil (srov. ustanovení § 107 odst. 2 IZ), a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž uzavřel, že jestliže další insolvenční návrh, který se považuje (ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1, věty první, IZ) za přistoupení k řízení, a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním insolvenčním návrhu a pro jejichž nedostatek by jinak bylo možné původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady původního návrhu zhojeny.

O takový případ se však v posuzované věci nejedná, neboť další insolvenční návrhy, tj. insolvenční návrh věřitele Vladimíra anonymizovano , anonymizovano a insolvenční návrh dlužníka, došly soudu až poté, co insolvenční návrh věřitele Vladimíra anonymizovano , anonymizovano insolvenční soud pro vady odmítl (§ 142 písm. a/ IZ).

Se zřetelem na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sen. zn. 1 VSPH 5/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11/2009), podle nichž vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, přičemž k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží, je tedy bez významu, pokud insolvenční návrh věřitele Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , a insolvenční návrh dlužníka, které se v intencích ustanovení § 107 odst. 1, věty první IZ považují za přistoupení k řízení, již obsahují náležitosti chybějící v původním insolvenčním návrhu, neboť tyto insolvenční návrhy došly až po rozhodnutí soudu prvního stupně o původním insolvenčním návrhu, a proto tím nemohou být vady původního insolvenčního návrhu zhojeny.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolatel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, ostatním účastníkům však podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a navrhujícím věřitelům se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 26. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu