3 VSOL 1086/2015-A-13
KSBR 31 INS 19905/2015 3 VSOL 1086/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Top Advert, s.r.o., se sídlem Brno-Židenice, Ondříčkovo nám. 2978/4, PSČ: 636 00, identifikační číslo osoby: 28283791, o insolvenčním návrhu věřitele HEXALINK COMPANY s.r.o., se sídlem Praha 5, Stodůlky, Harmonická 1384/13, PSČ: 158 00, identifikační číslo osoby: 03280195, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.8.2015, č.j. KSBR 31 INS 19905/2015-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že insolvenční návrh věřitele se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele doručený soudu dne 3. 8. 2015, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka.

Na odůvodnění uvedl, že věřitel v návrhu tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku plynoucí ze smlouvy ze dne 27. 3. 2015 ve výši 39.930 Kč. Ke smlouvě věřitel pouze uvedl, že na základě ní dodal dlužníkovi inkousty a tiskový materiál, smlouva nebyla součástí návrhu. Insolvenční soud vyzval věřitele usnesením ze dne 4. 8. 2015, č. j.: KSBR 31 INS 19905/2015-A-4 k doplnění návrhu o přihlášku pohledávky, což věřitel učinil dne 12. 8. 2015, k přihlášce pohledávky však smlouvu rovněž nepřipojil. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh je neurčitý a neobsahuje veškeré náležitosti, neboť z něj není zřejmé, že věřitel má skutečně za dlužníkem pohledávku, neboť řádně nespecifikoval titul , na jehož základě předmětná pohledávka vznikla. Dále věřitel nedostatečně označil další dva věřitele dlužníka, protože u věřitele Městská správa sociálního zabezpečení Brno neuvedl datum splatnosti a titul závazku (správně pohledávky), u věřitele finanční úřad neuvedl ničeho. Z návrhu tak neplyne mnohost věřitelů, která je základní podmínkou úpadku, popř. hrozícího úpadku dlužníka. Protože věřitel neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, nelze pro tyto nedostatky pokračovat v řízení, neboť nelze postupovat podle ust. § 43 občanského soudního řádu a vady odstranit. Z tohoto důvodu insolvenční soud v souladu s ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal věřitel odvolání v němž namítl, že již v insolvenčním návrhu tvrdil, že pohledávky vznikly z titulu dodávek inkoustů a tiskového materiálu dle telefonických objednávek dlužníka ze dne 27.3.2015 a 30.3.2015, v návaznosti na ně učinil cenovou nabídku a následně dodal zboží, které po té vyfakturoval (cenové nabídky i faktury připojil k insolvenčnímu návrhu a také k přihlášce pohledávek). Pohledávky dalších věřitelů označil v návrhu jejich výší a splatností, přitom není v jeho možnostech provést přesnou identifikaci závazků dlužníka vůči nim, protože k takovým údajům nemá přístup. Je přesvědčen, že jeho insolvenční návrh splňuje zákonné požadavky dle ust. § 103 insolvenčního zákona a proto žádá (podle obsahu odvolání), aby bylo napadené usnesení změněno tak, že v insolvenčním řízení bude nadále pokračováno.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního návrhu, doručeného insolvenčnímu soudu dne 3.8.2015, vyplývá, že věřitel v něm tvrdí své dvě pohledávky za dlužníkem, a to pohledávku ze smlouvy ze dne 27. 3. 2015, podle které dodal dlužníkovi inkousty a tiskový materiál za dohodnutou cenu 15.000 Kč bez DPH, která byla splatná do 8.4.2015, a pohledávku ze smlouvy ze dne 30.3. 2015, podle které dodal dlužníkovi rovněž inkousty a tiskový materiál za dohodnutou cenu 18.000 Kč bez DPH, která byla splatná do 9.4.2015. Jako dalšího věřitele dlužníka označil věřitele Městská správa sociálního zabezpečení Brno s pohledávkou ve výši 15.000 Kč, splatnou v únoru 2015 .

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Judikatorní praxe byla při posuzování náležitostí věřitelského insolvenčního návrhu sjednocena především závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012 (dále též R 44/2012), v němž Nejvyšší soud vyslovil, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

V této věci z návrhu věřitele vyplývá tvrzení o jeho dvou pohledávkách za dlužníkem z titulu kupní smlouvy (ust. § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník), a to pohledávce dle smlouvy ze dne 27. 3. 2015 ve výši 15.000 Kč bez DPH, splatné dne 8. 4. 2015, a dle smlouvy ze dne 30. 3. 2015 ve výši 18.000 Kč bez DPH, splatné dne 9. 4. 2015. Dále tvrdí, že za dlužníkem má pohledávku další věřitel Městská správa sociálního zabezpečení Brno ve výši 50.000 Kč, která byla splatná v únoru 2015 . Z těchto skutečností vyplývá tvrzení o peněžitých závazcích dlužníka vůči dvěma věřitelům, a to navrhujícímu věřiteli a České republice-České správě sociálního zabezpečení (byť tento věřitel není označen zcela přesně, lze vzhledem k jeho obecné známosti dovodit, o jaký subjekt se jedná), které jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti (závazek vůči navrhujícímu věřiteli byl splatný nejpozději 9. 4. 2015 a závazek vůči věřiteli Česká správa sociálního zabezpečení byl splatný nejpozději dne 28. 2. 2015), které dlužník není schopen plnit, neboť je neplní ke dni podání insolvenčního návrhu po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ). Z uvedeného vyplývá, že insolvenční návrh věřitele obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka pro platební neschopnost, protože obsahuje jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalším věřiteli dlužníka, nýbrž i konkrétní údaj o jeho pohledávce, včetně konkrétních údajů o splatnosti, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku (ust. § 103 odst. 2 IZ, srov. R 44/2012). Tvrzeními v návrhu se lze z pohledu stavu úpadku dlužníka v insolvenčním řízení věcně zabývat (osvědčovat je za předpokladu aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele) a v řízení o insolvenčním návrhu pokračovat. Teprve při věcném hodnocení skutečností, tvrzených v návrhu, se bude možno zabývat tím, zda byly v řízení doloženy (osvědčeny), přičemž při osvědčování stavu úpadku dlužníka je soud veden vyšetřovací zásadou (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2010 sen. zn. 29 NSČR 30/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

Odvolací soud z výše uvedených důvodů změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že insolvenční návrh věřitele se neodmítá (ust. § 220 odst. 1 o.s.ř.).

Závěrem odvolací soud pro úplnost dodává, že pokud věřitel v návrhu uvedl, že dlužník má dále nedoplatky na daních u příslušného finančního úřadu , je toto tvrzení pro svou neurčitost z hlediska vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka zcela bezcenné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však také doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 11. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu