3 VSOL 1084/2013-A-13
KSBR 27 INS 18241/2013 3 VSOL 1084/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Čestmíra anonymizovano , anonymizovano , bytem 594 41 Uhřínov 107, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem V Zahrádkách 736/24, 591 01 Žďár nad Sázavou, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.10.2013 č.j. KSBR 27 INS 18241/2013-A-7

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil věřiteli, aby ve lhůtě pěti dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu.

Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 27.6.2013, věřitel žádal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Vzhledem k tomu, že soud nemá v této fázi řízení prokázáno, že jsou k dispozici pohotové finanční prostředky, dovodil nezbytnost složení zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ ve znění pozdějších změn a doplnění /dále též jen IZ /). Účelem zálohy je umožnit insolvenčnímu správci výkon činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení (poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné a následně náklady soupisu a ocenění majetkové podstaty). Dále lze předpokládat v souvislosti se zjištěním

a zpeněžením majetkové podstaty náklady na správních, bankovních telekomunikačních poplatcích a archivních službách. Proti usnesení soudu prvního stupně podal věřitel odvolání. V návaznosti na odůvodnění napadeného usnesení, podle něhož soud neměl za prokázánu existenci pohotových finančních prostředků dlužníka, namítal, že je mu známo, že dlužník má spolu se svou manželkou Šárkou Čermákovou ve společném jmění manželů nemovitosti, a to rodinný dům č.p. 107, na pozemku parc. č. st. 146, pozemek parc. č. 78/2 a pozemek parc. č. 146, vše zapsáno na LV číslo 295, pro obec a k.ú. Uhřínov, vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Velké Meziříčí, což lze prokázat výpisem z katastru nemovitostí. Přestože nemovitosti nelze považovat za pohotové finanční prostředky, je důvodný předpoklad, že zpeněžením majetku budou získány dostatečné prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení a lze předpokládat, že tyto prostředky lze zajistit jinak. Částka 50.000 Kč je dle věřitele nepřiměřeně vysoká a s odkazem na závěr v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8.11.2012 sp. zn. 3 VSPH 559/2012 není důvod mu ukládat zálohu v plné výši. Proto se věřitel, podle obsahu odvolání, v odvolacím řízení domáhal změny napadeného usnesení tak, aby mu nebyla stanovena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Z obsahu předloženého insolvenčního spisu vyplývá, že soud prvního stupně spolu s insolvenčním návrhem, ve kterém věřitel tvrdí okolnosti o své pohledávce za dlužníkem ve výši 2.300.000 Kč z titulu směnky, splatné 31.1.2011, a pohledávky dalšího věřitele D.S. Leasing, a.s. ve výši 10.265.467 Kč, splatné dne 5.9.2011, doručil dlužníku výzvu ze dne 4.7.2013 č.j. KSBR 27 INS 18241/2013-A-4, kterou vyzval dlužníka k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a předložení seznamů dle § 104 IZ, a současně jej poučil o náležitostech těchto seznamů a následcích jejich nedoložení. Na výzvu soudu dlužník reagoval podáním doručeným dne 18.10.2013, kterým požádal o prodloužení lhůty ke splnění uložené povinnosti. Do doby rozhodování odvolacího soudu však dlužník seznam svého majetku, ani jiné seznamy, nedoložil.

Z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 18238/2013 k návrhu věřitele ve věci dlužnice Šárky Čermákové, vyzval soud dlužnici k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a předložení seznamů dle § 104 IZ. Na výzvu soudu dlužnice reagovala žádostí o prodloužení lhůty ke splnění uložené povinnosti; uloženou povinnost však dosud nesplnila.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční návrh věřitele obsahuje vylíčení rozhodujících okolností, z nichž vyplývá úpadek dlužníka pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Údaje o majetkové situaci dlužníka věřitel doplnil až v odvolání. Dlužník, ač řádně vyzván, dosud seznamy dle § 104 odst. 1 IZ soudu nepředložil a soud o jeho majetkových poměrech nemá ani žádné poznatky ze své rozhodovací činnosti.

I kdyby však tvrzení věřitele o majetkových poměrech dlužníka byla doložena, nelze dosud z obsahu spisového materiálu v tomto řízení (ani v řízení manželky dlužníka) dovodit, že dlužník má k dispozici hotovost či finanční prostředky na bankovních účtech. Proto počáteční náklady řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po zjištění úpadku a ustanovení insolvenčního správce v souvislosti se zjišťováním a zpeněžováním majetku dlužníka, nelze hradit z jiných prostředků než ze zálohy. Úvaha soudu prvního stupně, že prostředky k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než zálohou, je správná a odvolací soud se ztotožnil s jeho závěrem, že v dané věci je třeba věřiteli zálohu uložit.

Věřitel v odvolání namítal, že dlužník má v majetku nemovitosti a z výtěžku jejich zpeněžení bude možno uhradit náklady insolvenčního řízení, proto není potřebná záloha v maximální výši 50.000 Kč. Věřitel však pominul, že soud, i kdyby tvrzení věřitele o majetku dlužníka byla osvědčena, by neměl dostatečné informace o reálné hodnotě a zejména o zpeněžitelnosti nemovitostí, které se mají nacházet ve společném jmění dlužníka a jeho manželky. Podle přesvědčení odvolacího soudu není v této fázi řízení předpoklad, že by se zpeněžením majetku dlužníka podařilo dosáhnout určitého výtěžku, což by mělo mít vliv na výši uložené zálohy. Pokud by se nemovitosti v rámci insolvenčního řízení nepodařilo zpeněžit nebo pokud by náklady s jejich udržováním a správou a následným zpeněžením spotřebovaly výtěžek zpeněžení, byly by prostředky ze složené zálohy potřebné na krytí konečných nákladů insolvenčního řízení (spočívajících zejména v odměně insolvenčního správce, která by byla určována podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a činila by 45.000 Kč, a náhradě jeho hotových výdajů).

Odvolací soud v této souvislosti odkazuje i na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Napadené usnesení je věcně správné jak ohledně potřeby zajištění nákladů insolvenčního řízení zálohou, tak co do výše uložené povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 17. prosince 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu