3 VSOL 1082/2014-B-61
KSBR 28 INS 11431/2010 3 VSOL 1082/2014-B-61

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Vratěnín 114, Uherčice u Znojma, PSČ: 671 07, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.8.2014, č.j. KSBR 28 INS 11431/2010-B-43,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že soud z r u š u j e schválené oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zrušil schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře ve věci dlužníka Petra anonymizovano pro neplnění podstatných povinností podle schváleného způsobu oddlužení (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), s tím, že konkurs na majetek dlužníka bude veden jako nepatrný (výrok III.), a stanovil pro průběh nepatrného konkursu odchylky od insolvenčního zákona tak, že ke zpeněžení majetku dlužníka, zapsaného v soupisu majetkové podstaty, není nutný souhlas věřitelského orgánu (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 15.12.2010, č.j. KSBR 28 INS 11431/2010-A-11 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil oddlužení dlužníka, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.12.2010.

Usnesením ze dne 25.2.2011, č.j. KSBR 28 INS 11431/2010-B-8 pak schválil oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, usnesení nabylo právní moci dne 25.2.2011. V podání ze dne 9.7.2014-jak soud prvního stupně pokračoval-insolvenční správce sdělil, že dlužník od počátku schválení oddlužení nehradí žádné částky, jež by bylo možno rozeslat mezi věřitele. Od 1.5.2013 byl zaměstnán na dobu určitou, avšak bez srážek ze mzdy, od 19.11.2013 do 4.5.2014 byl evidován u úřadu práce, podpora v nezaměstnanosti však nedosahovala výše umožňující srážky. Od 5.5.2014 do 31.10.2014 dlužník nastoupil do pracovního poměru u zaměstnavatele Martina Ležáka, identifikační číslo: 49952951, dlužník však nedoložil výši svého příjmu. Podle sdělení insolvenčního správce dlužník poukazuje odměnu správkyně ve výši 1.080 Kč, a k 30.6.2014 činí míra uspokojení nezajištěných věřitelů 0 % . Soud prvního stupně dále uvedl, že dlužníkovi poskytl možnost, aby svou situaci objasnil u jednání, nařízeného na den 19.8.2014, dlužník se z jednání písemně omluvil, přičemž důvod omluvy nedoložil, a soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Podle údajů, uvedených v podání ze dne 14.8.2014, se dlužník nemohl jednání zúčastnit z důvodu svého pracovního nasazení v Polsku, podle dalších údajů, sdělených dlužníkem, byl dlužník odsouzen k trestu 200 hodin veřejně prospěšných prací pro neplacení výživného, v současné době je v podmínce, opět pro neplacení výživného. Soud prvního stupně má proto za to , že dlužník neplní řádně své povinnosti vyplývající ze schváleného oddlužení, a za této situace je na místě vyhovět návrhu insolvenčního správce na prohlášení konkursu. Poté, co citoval ustanovení § 390 odst. 1, písm. b) a ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, soud prvního stupně uvedl, že ze zpráv insolvenčního správce vyplývá, že první splátka podle schváleného splátkového kalendáře měla být věřitelům uhrazena v březnu 2011, dosud probíhá oddlužení po dobu celkem 42 měsíců, za toto období 42 měsíců nedorazila žádná splátka. Celková výše přihlášených nezajištěných pohledávek věřitelů dlužníka přestavuje částku 513.330,92 Kč, věřitelům nebylo doposud uhrazeno ničeho. Soud prvního stupně uzavřel, že je zřejmé, že oddlužení plněním splátkového kalendáře nebude možné splnit, pokud jde o minimální míru uspokojení nezajištěných věřitelů. Soud prvního stupně proto rozhodl tak, že zrušil schválené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, s tím, že tento konkurs bude veden jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, přičemž z obsahu podaného odvolání je zjevné, že se jím napadají výroky I. a II. o neschválení oddlužení dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Odvolatel namítal, že ačkoliv informoval krajský soud, že se nemůže zúčastnit nařízeného jednání z důvodu pracovního nasazení v zahraničí, ten jednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl o zrušení jeho oddlužení. Odvolatel poukázal na to, že tvrzení insolvenčního správce, že od počátku neplnil splátkový kalendář a že nedoložil své příjmy, se nezakládá na pravdě, každého půlroku zasílal své příjmy a informoval o každé změně, i o tom, že se přestěhoval, zaslal potvrzení o změně trvalého bydliště. Odvolatel si není vědom, že by neposlal soudu zprávu o změnách. V doplnění odvolání opět poukázal na to, že před dvěma lety soudu zaslal sdělení o změně trvalého pobytu v obci Vratěnín, zásilky od soudu mu však chodí na starou adresu.

Odvolací soud předesílá, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Je třeba uvést, že odvolací soud projednal věc a rozhodl o odvolání dlužníka v jeho nepřítomnosti (srov. ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 211 o.s.ř.). Odvolatel sice omluvil svou nepřítomnost u jednání a požádal o odročení tohoto jednání (podáním ze dne 28.10.2014, došlým soudu dne 30.10.2014), jeho omluvu však neshledal odvolací soud důvodnou. Odvolatel žádal o odročení jednání z důvodu pracovního nasazení na kukuřičných pracech po celé ČR , s tím, že působí jako řidič kombajnu, současně však tuto tvrzenou skutečnost nijak nedoložil.

Ve vztahu k důvodům podaného odvolání odvolací soud především konstatuje, že námitka odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že soud prvního stupně rozhodl o zrušení schváleného oddlužení po jednání, jehož se on sám nezúčastnil, tedy, že mu byla odňata možnost jednat před soudem, důvodná není.

Podle obsahu spisu soud prvního stupně s ohledem na údaje, uvedené insolvenční správkyní v jejích zprávách o činnosti, nařídil jednání na den 19.8.2014, přičemž předvolání k jednání ze dne 27.5.2014 obsahuje údaj o tom, že předmětem jednání je zjištění okolností, důležitých pro další trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, zejména pak plnění povinností ze strany dlužníka. Předvolání k jednání bylo dlužníkovi doručeno dne 3.6.2014. Dne 15.8.2014 došlo soudu podání dlužníka, v němž omlouvá svou neúčast u jednání z důvodu pracovního nasazení v zahraničí v Polské republice, kde působí na žňových pracích , o odročení jednání přitom dlužník soud prvního stupě nepožádal. Nutno zdůraznit, že omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.5.1996, sp. zn. 2 Cdon 369/96, jež je uveřejněno v časopise Soudní judikatura pod č. 25/1998). Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud věc projednal v nepřítomnosti dlužníka.

Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 15.12.2010, č.j. KSBR 28 INS 11431/2010-A-11 zjistil úpadek dlužníka Petra anonymizovano , povolil oddlužení dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Evu Procházkovou. Usnesením ze dne 25.2.2011, č.j. KSBR 28 INS 11431/2010-B-8 soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), uložil dlužníkovi, aby po dobu pěti let počínaje 20.3.2011 platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně na úhradu jejich pohledávek vždy ke každému 20. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení zálohy na odměnu a na náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1.080 Kč, včetně 20% DPH a po odečtení dalších případných pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, podle poměru pohledávek věřitelů tak, jak bylo ve výroku uvedeného usnesení specifikováno (výrok II.), uložil dlužníkovi, aby pod bodu pěti let počínaje 20.3.2011 vždy ke každému 20. dni v měsíci platil prostřednictvím insolvenční správkyně částku 1.080 Kč, sestávající ze zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 900 Kč a ze zálohy na náhradu hotových výdajů ve výši 180 Kč (výrok III.), stanovil termín úhrady první splátky, včetně úhrady první zálohy na odměnu a první zálohy na náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně, na den 25.3.2011 s tím, že první splátku je dlužník povinen uhradit z podpory v nezaměstnanosti a z příjmu získaného z titulu smlouvy o důchodu uzavřené dne 4.10.2010 mezi dlužníkem a Romanem Bláhou (výrok IV.) a uložil dlužníkovi, aby částku získanou z titulu smlouvy o důchodu uzavřené dne 4.10.2010 mezi dlužníkem Romanem Bláhou vyplácel po dobu trvání účinků schváleného oddlužení vždy k 20. dni v měsíci insolvenční správkyni (výrok VI.). Jak se z obsahu spisu dále podává (údaje, uvedené zejména ve zprávě o činnosti insolvenčního správce ze dne 17.1.2011), soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že dlužník je rozvedený, bydlí s partnerkou Ivanou Tržilovou, s níž má nezletilého syna Tomáše Bláhu, kromě vyživovací povinnosti k tomuto dítěti má vyživovací povinnost k nezletilé Kristýně Bláhové, pro niž platí výživné ve výši 900 Kč měsíčně a k nezletilé Kateřině Bláhové, pro kterou platí výživné ve výši 800 Kč měsíčně (nezletilé ve výchově své matky), v této době byl dlužník nezaměstnaný, evidován byl u Úřadu práce ve Znojmě, pobíral podporu v nezaměstnanosti a další příjem ve výši 4.500 Kč měl mít na základě smlouvy o důchodu, uzavřené dne 4.10.2010 s Romanem Bláhou. Jak vyplývá z protokolu o přezkumném jednání a o schůzi věřitelů ze dne 25.1.2011, na první schůzi věřitelů předložil dlužník insolvenčnímu soudu potvrzení firma Ležák Martin, Vratěnín 18 ze dne 24.1.2011 o tom, že Petr Bláha je uchazečem o pracovní poměr v této firmě kterému bude vyhověno .

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nebo d) to navrhne dlužník.

V přezkoumávané věci z obsahu spisu-ze správ insolvenční správkyně ze dne 11.3.2011 (č.l. B-9), ze dne 25.7.2011 (č.l. B-11), ze dne 4.9.2011 (č.l. B-12), ze dne 31.10.2011 (č.l. B-13), ze dne 11.1.2012 (č.l. B-18), ze dne 6.7.2012 (č.l. B-24), ze dne 14.10.2012 (č.l. B-27), ze dne 4.1.2013 (č.l. B-28), ze dne 10.4.2013 (č.l. B-27), ze dne 6.7.2013 (č.l. B-31), ze dne 10.10.2013 (č.l. B-32), ze dne 4.1.2013 (č.l. B-34) a ze dne 9.7.2013 (č.l. B-38) vyplývá, že dlužník poté, co usnesením ze dne 25.2.2011 Krajský soud v Brně schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, splátkový kalendář neplnil, je poukazována pouze odměna insolvenční správkyně v původní (před zvýšením DPH) výši 1.080 Kč, věřitelům, kteří mají vůči dlužníkovi zjištěné nezajištěné závazky celkem ve výši 513.330,92 Kč, nebylo zaplaceno ničeho. Podle údajů, uvedených v pracovních smlouvách, předložených do spisu, vyplývá, že dlužník uzavírá pracovní smlouvy vždy se zaměstnavatelem Martinem Ležákem, se sídlem Vratěnín 18, Uherčice u Znojma, identifikační číslo: 49952951, vždy na dobu určitou. Jak vyplývá z předloženého dokladu o výši ročního příjmu, vyhotoveného tímto zaměstnavatelem (č.l. B-17/2), v pracovním poměru u tohoto zaměstnavatele byl v době od 2.5.2011 do 6.11.2011, a za období těchto šesti měsíců dosáhl příjmu celkem ve výši 44.538 Kč (to je čistého příjmu v průměrné výši 7.423 Kč měsíčně). Na základě pracovní smlouvy ze dne 9.5.2012 (založeno na č.l. B-22/2) byl následně v pracovním poměru v době od 10.5.2012 do 31.10.2012, základní mzda byla sjednána částkou 8.100 Kč měsíčně, na základě pracovní smlouvy ze dne 29.4.2013 (založeno na č.l. B-30/2) byl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou od 1.5.2013 do 31.10.2013 a základní mzda byla sjednána částkou 8.100 Kč měsíčně a na základě pracovní smlouvy ze dne 5.5.2014 (založeno na č.l. B-37/3) byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou od 5.5.2014 do 31.10.2014, základní mzda byla sjednána částkou 8.550 Kč měsíčně. Z údajů, uvedených ve sdělení Úřadu práce České republiky-Krajské pobočky v Brně, kontaktní pracoviště Znojmo, ze dne 3.3.2011 (založeno na č.l. B-9/6), vyplývá, že dlužník byl v evidenci úřadu práce od 6.12.2010, přičemž k výši podpory v nezaměstnanosti nebylo možno srážky provádět, ze zprávy téhož úřadu práce ze dne 11.5.2012 (č.l. B-22/4) plyne, že dlužník byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 7.11.2011 do 9.5.2012, podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována v době od 7.11.2011 do 6.4.2012, ze sdělení úřadu práce ze dne 7.5.2013 (založeno na č.l. B-30/3) plyne, že dlužník byl v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 12.11.2012 do 30.4.2013 a podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována v době od 12.11.2012 do 11.4.2013, a konečně ze zprávy úřadu práce ze dne 6.5.2014 (založeno na č.l. B-37/2) vyplývá, že dlužník byl v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 19.11.2013 do 5.4.2014 a podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována v době od 19.11.2013 do 18.4.2014.

Z aktualizované zprávy insolvenční správkyně ze dne 2.11.2014, podané v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud zjistil, že nedošlo k žádným změnám, podle údajů, uvedených ve zprávě, dlužník od počátku schváleného oddlužení platil pouze částky 1.080 Kč měsíčně, takže insolvenční správkyně nebyla schopna za dlužníka hradit ani výživné, natož splátky věřitelům, dar podle uzavřené smlouvy nikdy nebyl plněn.

Z předloženého potvrzení Úřadu práce-Krajská pobočka v Brně, kontaktní pracoviště Znojmo ze dne 6.5.2014 odvolací soud zjistil, že dlužník byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 19.11.2013 do 4.5.2014 a podpora v nezaměstnanosti byla poskytována v době od 19.11.2013 do 18.4.2014.

Z předložené pracovní smlouvy odvolací soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 5.5.2014 mezi zaměstnavatelem Martinem Ležákem, Vratěnín 18, Uherčice u Znojma, identifikační číslo: 49952951 a dlužníkem, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 5.5.2014 do 31.10.2014, základní mzda byla sjednána ve výši 8.550 Kč měsíčně.

Je třeba uvést, že v celém průběhu plnění schváleného oddlužení může dojít k tzv. převrácení oddlužení do řešení úpadku dlužníka konkursem.

Podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ, platí, že schválené oddlužení insolvenční soud zruší v případě, kdy dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Povinnosti dlužníka při plnění oddlužení jsou přitom vymezeny v ustanovení § 412 odst. 1 IZ, podle něhož platí, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmů usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe žádné nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně ve výroku I. odvoláním napadeného usnesení zrušil schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře pro neplnění podstatných povinností podle schváleného způsobu oddlužení , to je z důvodu uvedeného v ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ. V odůvodnění svého rozhodnutí pak skutečnost, že dlužník neplní řádně své povinnosti vyplývající ze schváleného oddlužení soud prvního stupně sice také konstatuje, avšak pouze v obecné rovině, aniž uvedl, porušení jaké konkrétní podstatné povinností (podle schváleného způsobu oddlužení) v případě dlužníka dovodil. Odvolací soud po posouzení obsahu spisu přitom neshledal, že by dlužník porušil některou z podstatných povinností tak, jak jsou vymezeny v ustanovení § 412 odst. 1 IZ.

Nicméně soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ rovněž uzavřel, že oddlužení plněním splátkového kalendáře nebude možné splnit, pokud jde o minimální míru uspokojení nezajištěných věřitelů , tedy, jinak řečeno, že dlužník řádně neplní splátkový kalendář. Tento závěr soudu prvního stupně, to je závěr, že dlužník řádně neplní splátkový kalendář, však možnost aplikace ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ vylučuje.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 28.2.2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013 (jež je uveřejněno v časopise Soudní judikatura pod č. 61/2014), formuloval a odůvodnil závěr, že jestliže dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoliv řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a odst. 3 IZ, není to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1, písm. a) IZ, postup podle § 418 odst. 1, písm. b) IZ tím však není vyloučen.

Skutkové závěry, z nichž vyšel soud prvního stupně, pak plně opodstatňují postup nikoliv podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ (jak je vysloveno ve výroku I. napadeného usnesení), nýbrž podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) IZ.

V přezkoumávané věci byl dlužník v době od 19.11.2013 do 4.5.2014 v evidenci uchazečů o zaměstnání a v době od 5.5.2014 do 18.4.2014 mu byla vyplácena toliko podpora v nezaměstnanosti, takže zjevně nedosahoval takového příjmu, z něhož by mu bylo možno provádět srážky pro účely oddlužení. Podle údajů, uvedených v předložené pracovní smlouvě ze dne 5.5.2014, v době, kdy soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením o neschválení oddlužení, byl dlužník zaměstnán, jeho příjem však představovala pouze mzda (základní mzda přitom byla sjednána ve výši 8.550 Kč), žádného dalšího příjmu nedosahoval (podle smlouvy o důchodu, uzavřené s Romanem Bláhou dne 4.10.2010 nebylo od schválení oddlužení plněno ničeho).

Pokud by odvolací soud vycházel z toho, že dlužník je nadále zaměstnán (byť pracovní poměr byl podle údajů ve smlouvě sjednán na dobu určitou do 31.10.2014), a pokud by vycházel z příjmu dlužníka ve výši 8.550 Kč (to je základní a nikoliv čisté mzdy), i tak je zřejmé, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, neboť dlužník (který má nadto vyživovací povinnost ke třem dětem) za celou dobu, to je poté, co usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25.2.2011, č.j. KSBR 28 INS 11431/2010-B-8 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, svým věřitelům, kteří vůči němu mají nezajištěné pohledávky celkem ve výši 513.330,92 Kč, nezaplatil ničeho.

Nutno uvést, že čím delší doba neplnění splátkového kalendáře, tím větší by po zbývající dobu trvání účinků schváleného oddlužení musela být čistá mzda či jiný příjem dlužníka, a to proto, aby bylo možno uhradit splátky za období, kdy splátkový kalendář neplnil, to je již od března 2011. Že by takových příjmů dlužník dosahoval však žádné skutečnosti-i s ohledem na obsah podaného odvolání-nenasvědčují.

Závěr soudu prvního stupně, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, je tak správný. Ostatně v tomto směru odvolatel ani správnost závěru soudu prvního stupně nezpochybnil.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, jestliže zrušil schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.

Ke změně usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (§ 220 odst. 1 o.s.ř.), jímž bylo zrušeno schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře, dochází pouze proto, že soud prvního stupně nadbytečně a nadto nesprávně vyjádřil důvod zrušení schváleného oddlužení, neboť důvodem zrušení schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře není neplnění podstatných povinností podle schváleného způsobu oddlužení , to je důvod podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ, nýbrž důvod podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) IZ.

Usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o prohlášení konkursu na majetek dlužníka odvolací soud jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR

v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 11. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu