3 VSOL 1078/2013-A-9
KSBR 45 INS 29867/2013 3 VSOL 1078/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka OFIT, spol. s r.o., se sídlem Strojírenská 4/7, 586 01 Jihlava, identifikační číslo osoby 45 47 73 29, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2013 č.j. KSBR 45 INS 29867/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 23.10.2013 domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku. Z návrhu a jeho příloh dle soudu vyplynulo, že dlužník nedisponuje téměř žádnými peněžními prostředky v hotovosti ani na účtu, přičemž insolvenční správce by tak zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce. Účelem zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takové náklady lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady na znalecké posudky apod. Proto soud prvního stupně postupoval dle ustanovení § 108 odst. 2 insolvenčního zákona a uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že v současné době již neprovozuje žádnou obchodní činnost, nemá žádné finanční prostředky, je předlužen, a proto není schopen požadovanou zálohu uhradit. Navíc je proti němu vedeno exekuční řízení správcem daně Finančním úřadem pro Kraj Vysočina, který zabavil veškerý jeho movitý majetek. Podle dlužníka, pokud by zabavené věci byly v rámci insolvenčního řízení prodány, je předpoklad zajištění části finančních prostředků z prodeje tohoto majetku, čímž by mohlo dojít k pokrytí nákladů exekuce . Navrhl, aby odvolací soud přihlédl k jeho tíživé situaci a snížil požadovanou zálohu, příp. aby tato záloha byla zcela prominuta.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 23.10.2013 domáhal zjištění úpadku. V návrhu tvrdil, že jeho závazky činí celkem 1.120.437 Kč, mezi nimi uvedl závazek vůči věřiteli Z+M servis, spol. s r.o. ve výši 57.640 Kč, splatný dne 30.1.2012 a vůči věřiteli VESNA Liberec, spol. s r.o. ve výši 48.100 Kč splatný do 31.1.2013. Dle návrhu má dlužník v majetku použité vozidlo výr. zn. Dacia Logan, drobné vybavení kanceláře v odhadované ceně 39.000 Kč a pohledávky ve výši cca 75.000 Kč, které jsou v částce 65.000 Kč nedobytné (tato tvrzení plynou i z připojeného seznamu závazků, obsahujícího zákonné náležitosti). Dlužník v návrhu dále uvedl, že zůstatek na jeho bankovním účtu činí cca 30.000 Kč, avšak je na něj uvalena exekuce a v pokladně nemá žádnou finanční hotovost.

Po vyhodnocení shora uvedených zjištění ze spisu, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužník v odvolání výslovně potvrdil, že nedisponuje finančními prostředky. Proto úhradu nákladů insolvenčního řízení, které obvykle vznikají v počátečních fázích insolvenčního řízení (zejména s činností insolvenčního správce při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování a při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů) nelze krýt jinak než zálohou. Vzhledem k rozsahu a struktuře majetku dlužníka (opotřebované movité věci, o jejichž zpeněžitelnosti nelze spekulovat, pohledávky, které jsou z převážné části nedobytné) lze předpokládat, že prostředky zálohy budou potřebné i jako záruka pro uspokojení konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, v němž je zpeněžováno, činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, dále jen vyhláška ). Insolvenčnímu správci kromě toho náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky, z nichž by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Jak vyplývá ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120, a to části týkají se § 38 odst. 2) nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Z uvedené citace je patrna zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát a s přihlédnutím k tomu je třeba vykládat i ustanovení § 108 insolvenčního zákona. Navíc podle ustanovení § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku ve formě platební neschopnosti. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu, a nikoli až v situaci, kdy nemá disponibilní finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při ukládání povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení není podstatné, z jakého důvodu dlužník nemá dostatečný majetek (tedy zda se tak stalo z objektivních příčin), ani z jakého důvodu se dlužník dostal do úpadkové situace. Soud prvního stupně proto rozhodl o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení i o její výši správně.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 22. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu