3 VSOL 1073/2015-B-9
KSOS 34 INS 9474/2015 3 VSOL 1073/2015-B-9

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Bruntál, Karla Hynka Máchy 2, PSČ: 792 01, o neschválení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 34 INS 9474/2015-B-3 ze dne 11.8.2015,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs, který bude projednáván jako konkurs nepatrný (výrok II.), a vyslovil, že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku nastaly účinky prohlášení konkursu (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 3.6.2015 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a povoleno jeho oddlužení. Insolvenční správce ve zprávě ze dne 21.7.2015 sdělil, že dlužník je zcela nekontaktní, poskytl mu nefunkční telefonní číslo, nenavštívil jej a nevyskytoval se na adrese svého trvalého bydliště. Dále uvedl, že dlužník neuhradil žádnou ze záloh na odměnu insolvenčního správce, nevyjádřil se k přezkumným listům, nesdělil své stanovisko a nepodepsal je. Dne 28.7.2005 proběhlo přezkumné jednání a schůze věřitelů, kterých se dlužník neúčastnil. Insolvenční správce na schůzi věřitelů navrhl, aby soud oddlužení dlužníka neschválil. Soud dospěl k závěru, že v průběhu řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Soud proto podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) oddlužení dlužníka neschválil a současně rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku konkursem, který bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Připustil, že od usnesení ze dne 3.6.2005, kterým soud zjistil jeho úpadek a povolil mu oddlužení, nebyl pro svého insolvenčního správce zcela kontaktní. Namítl, že tato situace však vznikla tím, že se v době od vydání tohoto rozhodnutí do dne konání přezkumného jednání stěhoval (ze své adresy trvalého pobytu na adrese Lomnice 34, na adresu Karla Hynka Máchy 2, Bruntál), a v důsledku toho se opomněl starat o svou insolvenci. V průběhu stěhování se navíc staral o nezletilé dítě své přítelkyně, která je v současné době nezaměstnaná. Sdělil, že dne 19.8.2015 již uhradil insolvenčnímu správci dlužnou částku ve výši 3.267 Kč odpovídající zálohám na odměnu insolvenčního správce (k tomu doložil zápis z jednání s insolvenčním správcem ze dne 19.8.2015 a doklad o zaplacení z téhož dne), insolvenčnímu správci poskytl veškerou součinnost a tuto součinnost mu poskytuje i nyní. Podle jeho názoru pro věřitele bude po finanční stránce výhodnější, pokud budou uspokojováni v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře, když ze soupisu jeho majetkové podstaty vyplývá, že kromě pravidelného příjmu má pouze dva osobní automobily (vyrobené přibližně před 13 lety), jejichž reálná hodnota v rámci jejich prodeje bude nízká. Nadto jeden automobil je předmětem zajištění pro pohledávku věřitele ESSOX s.r.o. Poukázal na to, že ze svého průměrného měsíčního příjmu ve výši 18.306 Kč by byl schopen za pět let zaplatit částku 482.520 Kč, což činí 240,51 % přihlášených pohledávek, tedy přibližně za 25 měsíců by byl schopen věřitelům uhradit 100 % jejich pohledávek. Naopak v případě řešení jeho úpadku konkursem hrozí, že konkurs bude zrušen pro nedostatek majetku, když majetek ke zpeněžení zcela nepostačuje k uspokojení věřitelů. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, případně aby je změnil tak, že oddlužení dlužníka se schvaluje plněním splátkového kalendáře.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 13.4.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením č. j. KSOS 34 INS 9474/2015-A-5 ze dne 3.6.2015 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Radim Janoušek a soud povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením. Současně tímto usnesením soud nařídil přezkumné jednání na den 28.7.2015 v 10.00 hod. do sídla Krajského soudu v Ostravě a na tentýž den svolal schůzi věřitelů s tím, že tato se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání. Předmětem jednání schůze věřitelé soud učinil mimo jiné projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. K přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů soud dlužníka předvolal s tím, že jeho účast je nezbytná. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno zvláštním způsobem (do vlastních rukou) dne 20.6.2015. Dlužník se k přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů nedostavil.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 21.7.2015 vyplývají skutečnosti, ze kterých vyšel soud prvního stupně, a proto na ně odvolací soud zcela odkazuje. Podle § 410 odst. 1, věty prvé IZ, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Podle § 190 odst. 2, věty prvé IZ, termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s poučením o nezbytnosti jejich účasti. Podle § 399 odst. 1, věty druhé, před středníkem IZ, k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů za tím účelem svolané nebo za podmínek stanovených tímto zákonem mimo schůzi věřitelů. Podle § 399 odst. 2, věty prvé a třetí IZ, dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání na schůzi věřitelů podle odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o nezbytnosti jejich účasti. Dlužník je povinen zúčastnit se takové schůze osobně a zodpovědět dotazy přítomných věřitelů. Podle § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Podle § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud předesílá, že již v usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 31 INS 156/2008, 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 (uveřejněném pod č. 61/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud formuloval závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v ustanovení § 395 IZ mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce ustanovení § 405 odst. 1 IZ) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. V přezkoumávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že u dlužníka je dán důvod pro neschválení oddlužení a rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku konkursem. Dlužník se totiž bez omluvy nedostavil k přezkumnému jednání a na schůzi věřitelů (svolané mimo jiné k projednání způsobu jeho oddlužení a hlasování o jeho přijetí), ač byl řádně předvolán a současně byl poučen o tom, že jeho účast u přezkumného jednání a na schůzi věřitelů je nezbytná. Dlužník si tak nesplnil jednu ze základních povinností dlužníka v insolvenčním řízení. Vyrozuměn přitom byl již dne 20.6.2015, tedy v dostatečném časovém předstihu k tomu, aby se řádně a včas omluvil, anebo požádal (ze závažných důvodů) o odročení. V tomto jednání odvolací soud spatřuje nedbalý přístup dlužníka k plnění jeho povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ), odůvodňující již bez dalšího postup podle ustanovení § 405 odst. 1 a odst. 2 IZ k tomu, aby soud oddlužení dlužníka neschválil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Nadto lze přisvědčit soudu prvního stupně, že byl-li dlužník v době po rozhodnutí o úpadku ve vztahu k insolvenčnímu správci zcela nekontaktní (vůbec s ním nespolupracoval), lze i v tomto jednání spatřovat nedbalý přístup dlužníka k plnění jeho povinností v oddlužení.

Na základě shora uvedeného odvolací soud proto, byť i z jiných důvodů, usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání začíná běžet od doručení zvláštním způsobem.

Olomouc 26. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu