3 VSOL 107/2013-A-16
KSBR 44 INS 29681/2012 3 VSOL 107/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka RAN spol, s r.o., se sídlem Veselá 228, 763 15 Slušovice, identifikační číslo osoby 00 55 96 87, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Jaromíra Vajďáka, 763 18 Trnava 255, identifikační číslo osoby 61 71 87 42, b) MP Tech s.r.o., se sídlem Veselá 211, 763 15 Slušovice, identifikační číslo osoby 28 27 90 18, c) VICTORIA DEBT & INVEST LTD, se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahe, Seychely, číslo společnosti 095951, zastoupeného Mgr. Petrem Maršálkem, zmocněncem, bytem 756 11 Prlov 161, rozhodl o odvolání věřitele c) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.12.2012 č.j. KSBR 44 INS 29681/2012-A-6,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že insolvenční řízení se z a s t a v u j e ve vztahu k věřitelům a) a b).

II. Ve vztahu mezi věřiteli a) a b) a dlužníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), uložil věřitelům a) a b), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za podání insolvenčního návrhu (výrok II.) a nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 31.10.2012, který byl soudu prvního stupně doručen dne 27.11.2012 se věřitelé a) a b) domáhali zjištění úpadku dlužníka. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 6.12.2012 sdělili věřitelé a) a b), že své insolvenční návrhy berou v celém rozsahu zpět a navrhli zastavení řízení. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 130 odst. 1, věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), a věřitelům a) a b) v souladu s § 4 odst. 1 písm. e), § 7 odst. 1 a položky 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích uložil zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu.

Proti tomuto rozhodnutí, konkrétně proti výroku I. usnesení, podal odvolání věřitel c). V něm uvedl, že je přesvědčen o úpadku dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť má za dlužníkem pohledávku ve výši 205.630,80 Kč, která se stala splatnou dne 11.3.2011 a označil dalšího věřitele, který má za dlužníkem rovněž pohledávku po datu splatnosti.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení ve výroku, které bylo napadeno odvoláním, i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle ustanovení § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odstavce 2 platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení.

Podle ustanovení § 130 odst. 1 IZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Podle odstavce 2 je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli, který vzal návrh zpět.

V přezkoumávané věci bylo řízení zahájeno dne 27.11.2012, kdy podali u soudu prvního stupně insolvenční návrh věřitelé a) a b). Podáním ze dne 6.12.2012 vzali tito věřitelé insolvenční návrh v celém rozsahu zpět. Proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud napadeným usnesením insolvenční řízení zastavil (§ 130 odst. 1 IZ).

Z obsahu spisu však dále vyplývá, že v době po vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení a po jeho doručení dlužníkovi (11.12.2012) a věřitelům a) a b), byl u soudu prvního stupně podán dne 20.12.2012 další insolvenční návrh. Jednalo se o insolvenční návrh věřitele c), jehož odvolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení bylo soudu doručeno téhož dne současně s insolvenčním návrhem, tedy předtím, než rozhodnutí soudu prvního stupně nabylo právní moci. Lze tedy uzavřít, že věřitel c) svým insolvenčním návrhem přistoupil k řízení ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 IZ a jako další insolvenční navrhovatel je osobou oprávněnou podat odvolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení (ustanovení § 107 odst. 3 věty druhé IZ).

Za situace, kdy po vydání napadeného usnesení přistoupil do řízení o původním insolvenčním návrhu věřitelů a) a b) další věřitel dlužníka, dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro zastavení celého insolvenčního řízení nejsou dány. V řízení o insolvenčním návrhu věřitele c) bude totiž nutno pokračovat, a to pod stejnou spisovou značkou. Proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se zastavuje insolvenční řízení pouze ve vztahu k věřitelům a) a b).

O nákladech řízení mezi dlužníkem a věřiteli a) a b) (původními insolvenční navrhovateli), pro něž se řízení končí, rozhodl odvolací soud tak, že žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Na toto své rozhodnutí aplikoval odvolací soud ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1, písm. c) o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení mezi dlužníkem a přistoupivším navrhovatelem odvolací soud nerozhodoval, protože jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem

rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a věřitelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 25. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu