3 VSOL 1068/2015-A-15
KSBR 52 INS 18425/2015 3 VSOL 1068/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kyjově, Masarykovo náměstí 30/1, PSČ 697 01, adresa pro doručování: Jungmannova 1236, Kyjov, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2015, č. j. KSBR 52 INS 18425/2015-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. V důvodech rozhodnutí uvedl, že zkoumal návrh dlužnice na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a zjistil, že dlužnice nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, a sice že nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30 % svých pohledávek. Soud vyšel z toho, že dlužnice má závazky ve výši 221.803 Kč a příjem ze starobního důchodu ve výši 7.905 Kč, při výpočtu plnění, které by nezajištění věřitelé obdrželi v průběhu oddlužení, nutno vycházet ze zákonem stanoveného postupu, kdy účastníku musí zůstat nezabavitelná částka. Při tomto způsobu výpočtu vyplývá, že dlužnice by byla schopna měsíčně splácet částku ve výši 1.192 Kč, což by v pětiletém období stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře činilo celkem 71.520 Kč. Dlužnice je obdarována z darovací smlouvy na částku 500 Kč, což by v pětiletém období činilo částku 30.000 Kč. Nezajištěným věřitelům by tedy připadla částka 36.180 Kč, což pokryje pouze 16,31 % jejich pohledávek. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu, protože majetek dlužnice nepostačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň z 30 %. Návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl proto zamítnut a na její majetek by byl prohlášen konkurs. V případě prohlášení konkursu je nutno uložit dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, která by měla postačovat na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení v případě, že by bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a byl ustanoven insolvenční správce a tyto finanční prostředky by majetkové podstatě dlužnice chyběly.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že nemá finanční prostředky na zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč. Pokud by je měla, tak je bude dávat svým věřitelům, neví, jaká je nejnižší částka k zaplacení insolvenčního řízení. Podle obsahu odvolání lze dovodit, že dlužnice se napadeným usnesením domáhá změny tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení jí uložena nebude.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a uvedla, že má 16 věřitelů a některé závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, své závazky není schopna řádně a včas hradit a postupně dochází k zesplatňování jednotlivých závazků. Tvrdí, že je poživatelkou starobního důchodu, jehož výše od ledna 2015 činí 7.905 Kč měsíčně, takže předpokládá, že za dobu 5 let bude schopna poskytnout částku ve výši 474.300 Kč. Dlužnice předložila k insolvenčnímu návrhu povinné přílohy podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ. V seznamu závazků, v němž konkrétně označila své jednotlivé věřitele, popsala druh závazků, uvedla splatnost závazků a výši jednotlivých závazků.

Jediným zajištěným věřitelem je společnost JET Money, s.r.o. s tím, že pohledávka věřitele je zajištěna smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem ze dne 24. 6. 2013, přičemž právo na uspokojení ze zajištění tohoto věřitele nepopírá. Ze seznamu majetku dlužnice pak vyplývá, že dlužnice je vlastnicí movitých věcí, ty jsou však předmětem smlouvy o zajištění převodu vlastnického práva uzavřené dne 24. 6. 2013 s věřitelem JET Money, s.r.o. s tím, že jiné movité věci nevlastní, nevlastní ani žádné nemovitosti a nemá žádné pohledávky, na účtu, který má veden u České spořitelny a.s., je záporný zůstatek k datu 31. 3. 2015 ve výši-144 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl zamítnut, protože dlužnice nesplňuje ekonomickou nabídku oddlužení. Po dobu 5 let trvání oddlužení splátkovým kalendářem by dlužnice měla zaplatit svým věřitelům na uspokojení jejich pohledávek minimálně 30 % výše jejich pohledávek za předpokladu, že dlužnice se se svými věřiteli nedohodla na nižším plnění; toto však ze strany dlužnice není tvrzeno. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužnice povinna po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (ustanovení § 398 odst. 3 věty první IZ). Při posuzování, zda dlužnice by byla schopna ze svých příjmů uspokojit své věřitele za dobu 5 let trvání oddlužení splátkovým kalendářem v minimálním rozsahu 30 % výše jejich pohledávek, vychází odvolací soud z toho, že dlužnice má příjem ze starobního důchodu ve výši 7.905 Kč a dále je obdarovanou na základě darovací smlouvy uzavřené dne 25. 5. 2015 s panem Davidem Moškořem, který se zavázal, že bude poskytovat dlužnici finanční částku ve výši 500 Kč. Odvolací soud dále vychází z výše nezajištěných závazků uvedených dlužnicí v seznamu závazků, to je z částky 275.978,40 Kč. Po odpočtu nezabavitelných částek vychází, že by bylo možno spolu s částkou 500 Kč z daru použít na splátky věřitelů z oddlužení částku ve výši 1.690 Kč, což znamená, že při odpočtu odměny insolvenčního správce by byla schopna dlužnice za dobu 5 let trvání oddlužení uspokojit své věřitele toliko v rozsahu 17,18 % výše jejich pohledávek, a pokud by byl insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, tak pak pouze v rozsahu 13,07 % výše jejich pohledávek. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty v případě dlužnice nepřichází do úvahy, protože dlužnice nemá žádný nemovitý majetek, věci movité, které jsou ve vlastnictví dlužnice, jsou pak předmětem zajišťovacího práva.

Soud prvního stupně tudíž správně uzavřel, že návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl zamítnut, protože dlužnice by nedosáhla na oddlužení, to je, nebyla by schopna uspokojit své nezajištěné věřitele alespoň v minimálním rozsahu výše 30 % jejich pohledávek. Jediným do úvahy připadajícím způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs.

Pro případ konkursu je třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž smyslem je to, aby insolvenční správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu měl k dispozici pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohl hradit počáteční náklady insolvenčního řízení. Záloha by sloužila též jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by se je nepodařilo uhradit z výtěžku zpeněžených věcí, což se v daném případě jeví jako velmi pravděpodobné, protože dlužnice má pouze movité věcí, které jsou však předmětem zajištění pro pohledávku jednoho z věřitelů. To, že dlužnice nemá žádné finanční prostředky, není důvodem pro neuložení zálohy, neboť ustanovení § 108 IZ předpokládá, že zálohu lze uložit i dlužníku, i když nemá žádný majetek. Vzhledem k tomu, že pouze minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměnách insolvenčních správců, soud stanovil správně výši zálohy v částce 50.000 Kč, když dále nutno počítat s tím, že vedle toho má insolvenční správce též nárok na úhradu hotových výdajů a pokud je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu ještě k odměně a náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani z přidané hodnoty.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 10. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu