3 VSOL 1068/2013-A-14
KSBR 24 INS 14170/2013 3 VSOL 1068/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Agrodružstvo-Rakšice, družstvo, se sídlem v Moravském Krumlově, Rakšice 1160, PSČ 672 01, IČ 49969714, zastoupeného Mgr. Jakubem Trávníčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Jílkova 2486/199, PSČ 615 00, o insolvenčním návrhu věřitelky Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem v Moravském Krumlově 1145, PSČ 672 01, zastoupené Mgr. Janem Farkačem, advokátem, se sídlem v Brně, Střední 595/26, PSČ 602 00, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.06.2013, č.j. KSBR 24 INS 14170/2013-A-8, takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.

II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že věřitelka je povinna zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.800 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta dlužníka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitelky ze dne 20.05.2013. V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční zákon zpřísnil požadavky na formální a obsahové náležitosti insolvenčních návrhů, zejména z hlediska jejich určitosti, srozumitelnosti a úplnosti. Uzavřel, že insolvenční návrh věřitele neobsahuje podstatné náležitosti z hlediska ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, jelikož v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti, osvědčující úpadek dlužníka. Věřitelský insolvenční návrh musí jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, obsahovat nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Bez uvedení alespoň předpokládané výše pohledávek dalších věřitelů a o údajích o jejich splatnosti, popř. jiných údajů, z nichž lze na to, že pohledávky těchto osob jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat, nelze mít za naplněný již znak úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Věřitel v insolvenčním návrhu řádně označil svou pohledávku za dlužníkem; rovněž označil konkrétně dva další věřitele dlužníka s uvedením výše jejich pohledávek, avšak chybí konkrétní údaj o splatnosti těchto pohledávek. Věřitel pouze uvedl, že se jedná o pohledávky, které jsou splatné déle než 1 rok; takové tvrzení je však neurčité, protože je povinností věřitele uvést konkrétní údaj o splatnosti, případně jiné údaje, z nichž lze usuzovat, že pohledávky osob jsou déle než 30 dnů po splatnosti. Insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ustanovení § 43 o.s.ř., proto nelze odstranit chybějící náležitosti insolvenčního návrhu prostřednictvím výzvy. Insolvenční soud v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu. O nákladech řízení rozhodl insolvenční soud podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. Dlužníkovi žádné náklady nevznikly, proto insolvenční soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení podala navrhující věřitelka včasné odvolání bez jakéhokoli bližšího odůvodnění.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně návrhem z 20.05.2013 insolvenční navrhovatelky Jarmily anonymizovano , která ve svém návrhu uvedla, že má vůči dlužníku pohledávku z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30.11.1994, podle které se dlužník zavázal zaplatit věřitelce úplatu ve výši 58.731 Kč za postoupený majetkový podíl vůči ZD Moravský Krumlov. Tvrdí, že dlužník na tuto pohledávku dosud nezaplatil částku ve výši 19.575 Kč a je déle než po dobu 1 roku v prodlení se zaplacením částky ve výši 19.575 Kč. Věřitelka dále uvedla, že je jí známo, že dlužník má v současné době více věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 1 rok, kterými jsou Ludmila Soukupová s pohledávkou 33.374 Kč a Jiří Kleibl s pohledávkou ve výši 63.155 Kč. Tvrdí, že dlužník má vice věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Věřitelka dále uvedla, že dlužník je předlužen, protože se nachází v situaci, kdy souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku s tím, že tato skutečnost vyplývá z účetní uzávěrky za rok 2012, ze které je patrné, že má zápornou hodnotu vlastního kapitálu, a to v částce 3.324.000 Kč; předlužení dlužníka je patrné zejména z výše jeho nesplacených dlouhodobých závazků v celkové výši 10.063.000 Kč, které jsou v drtivé většině po splatnosti a jsou tvořeny zejména nezaplacenými úhradami za postoupené pohledávky z převedených majetkových podílů ZD Moravský Krumlov. Domnívá se tedy, že dlužník je v úpadku a navrhuje, aby soud vydal usnesení, kterým bude úpadek dlužníka zjištěn.

Dlužník se k podanému insolvenčnímu návrhu vyjádřil podáním ze dne 21.06.2013, ve kterém uvedl, že ze strany insolvenční navrhovatelky se jedná o zjevně bezdůvodný insolvenční návrh, resp. zneužití insolvenčního řízení, ve svém obsáhlejším vyjádření dlužník kategoricky odmítl, že by se nacházel v úpadku.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popř. označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh věřitelky neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které ve svém rozhodnutí ze dne 27.01.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010, formuloval NS ČR, který uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně 2), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnil (srovnej § 3 odst. 1 IZ).

Vzhledem k tomu, že v posuzované věci se jedná o věřitelský insolvenční návrh, nutno rovněž vyjít ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NS ČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012 a v němž Nejvyšší soud uzavřel, že i věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaj o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp. že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Podle názoru odvolacího soudu věřitelka ve svém návrhu řádně neoznačila svou pohledávku za dlužníkem, neboť pouze uvedla právní důvod této pohledávky, to je, že se jedná o pohledávku ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30.11.1994, na základě které se dlužník zavázal zaplatit věřiteli úplatu ve výši 58.731 Kč za postoupený majetkový podíl vůči ZD Moravský Krumlov. Insolvenční navrhovatelka neuvedla žádné údaje ohledně splatnosti své pohledávky a stejně tak neuvedla žádné údaje ohledně splatnosti pohledávek dalších dvou označených věřitelů. Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, náležitostem ustanovení § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje a na základě takových obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužník skutečně nachází v úpadku. Za nedostatečná nutno rovněž označit tvrzení věřitelky ohledně úpadku dlužníka ve formě předlužení, když věřitelka pouze uvádí, že dlužník je předlužen, protože má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se však také přihlíží k další správě jeho majetku, popř. i dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. V tomto směru insolvenční navrhovatelka však žádná skutková tvrzení ve svém návrhu neuvádí.

Soud prvního stupně proto rozhodl správně, jestliže insolvenční návrh věřitelky odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. o odmítnutí insolvenčního návrhu, jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř., potvrdil.

Soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu a v souladu s ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že dlužníku žádné náklady nevznikly. Soud prvního stupně však přehlédl, že dlužník se k podanému insolvenčnímu návrhu vyjádřil prostřednictvím svého advokáta Mgr. Jakuba Trávníčka podáním z 21.06.2013 (dokument A-5). Dlužníku, který je zastoupen advokátem, proto přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení spočívajících ve 2 úkonech advokáta za přípravu a převzetí věci a sepis vyjádření k návrhu podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif ) s tím, že podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu tarifní hodnota představuje částku 50.000 Kč, čemuž odpovídá podle § 7 bodu 5 sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby 3.100 Kč. Za 2 úkony se jedná o částku 6.200 Kč a k tomu 2 x 300 Kč režijní paušál podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Podle obsahu spisu celkem účelně vynaložené náklady řízení dlužníkem v řízení před soudem prvního stupně představují částku 6.800 Kč, kterou je povinna zaplatit věřitelka dlužníku ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. Věřitelka nebyla v odvolacím řízení se svým odvoláním úspěšná, dlužníku však v odvolacím řízení, podle obsahu spisu, žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřitelce se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 28. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu