3 VSOL 1063/2015-B-16
KSBR 52 INS 9310/2015 3 VSOL 1063/2015-B-16

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ireny anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby 72423692, bytem Na Kopcích 351, Třebíč, PSČ 674 01, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.9.2015, č.j. KSBR 52 INS 9310/2015-B-7,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud neschválil oddlužení dlužnice, povolené usnesením č.j. KSBR 52 INS 9310/2015-A-10 ze dne 5. 5. 2015 (výrok I.) a na její majetek prohlásil konkurs (výrok II.). Dále deklaroval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.). Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 9.4.2015, domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. V insolvenčním návrhu označila tři peněžité nezajištěné závazky vůči dvěma věřitelům, a to dva vykonatelné závazky vůči věřiteli EXCELFIN s.r.o., identifikační číslo osoby 26841002, ve výši celkem 680.343,75 Kč a závazek vůči věřiteli GE Money Bank, a.s., identifikační číslo osoby 25672720, ve výši 430.977,73 Kč. Stejné skutečnosti vyplývají z řádného seznamu závazků, připojeného k návrhu. Dlužnice dále v návrhu uvedla, že dlouhodobě nezvládala splácení svých závazků, a proto se rozhodla řešit svou situaci konsolidací úvěrů u GE Money Bank, a.s. (dále též jen Banka ), s níž dne 14.1.2015 uzavřela smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace č. 216498696 (dále též jen konsolidační úvěr ), se splácením

úvěru se však dostala do prodlení. Usnesením ze dne 5.5.2015, č.j. KSBR 52 INS 9310/2015-A-10 soud zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Milana Nováčka. Dne 7.5.2015 bylo soudu doručeno podání Banky, v němž namítla nepoctivý přístup dlužnice k oddlužení a navrhla zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Insolvenční správce ve své zprávě o činnosti ze dne 15.6.2015 k podání Banky sdělil, že úvěr podle smlouvy ze dne 14.1.2015 určený na konsolidaci úvěrů dlužnice byl čerpán v částce 300.000 Kč, finanční prostředky úvěru byly použity v částce 6.552,56 Kč na první splátku úvěru, v částce 40.000 Kč na úhradu dluhu dlužnice vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. a v částce 200.000 Kč na úhradu dluhu matky dlužnice. Zbývající částka úvěru byla použita na opravu automobilu užívaného dlužnicí. Na schůzi věřitelů dne 1.7.2015 insolvenční správce uvedl, že dle jeho názoru nepoctivý záměr dlužnice není dán, věřitel GE Money Bank, a.s. nebyl poškozen, jelikož byly zaplaceny dluhy matky dlužnice. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice věděla o svých dluzích vůči věřiteli EXCELFIN s.r.o., které jsou řadu let po splatnosti, na jejich úhradu z prostředků konsolidačního úvěru neuhradila ničeho a tyto, s výjimkou věřitele CETELEM ČR, a.s., použila na úkor věřitelů . Dlužnice, přestože uvedla, že svou nepříznivou finanční situaci se snažila řešit konsolidací úvěrů u GE Money Bank, a.s., čerpáním úvěru své dluhy navýšila, když na jejich úhradu použila pouze částku 40.000 Kč a 6.552,56 Kč. Na úhradu konsolidačního úvěru uhradila pouze dvě splátky a v dubnu 2015 podala návrh na povolení oddlužení. Tvrzení dlužnice, že v době čerpání konsolidačního úvěru nebyla vedena exekuce k vymožení pohledávky věřitele EXCELFIN s.r.o., se nezakládá na pravdě, neboť, exekuční řízení k vymožení jeho pohledávek byla zahájena v roce 2003 a 2005. Dne 28.1.2015 bylo exekučním příkazem vydaným soudní exekutorkou JUDr. Ivanou Kozákovou, Exekutorský úřad v Třebíči pod č.j. 042 Ex 932/03-87 rozhodnuto, že exekuční příkaz ze dne 29.10.2007, č.j. 042 Ex 932/03-63 se vztahuje i na mzdu dlužnice u aktuálního zaměstnavatele Decoleta, a.s., identifikační číslo osoby 27725103. Dlužnice ke svému návrhu rovněž připojila exekuční příkaz vydaný exekutorkou JUDr. Ivanou Kozákovou dne 28.1.2015 pod č.j. 042 Ex 232/05-11, který se týkal předchozího exekučního příkazu č.j. 042 Ex 232/05-12 ze dne 28.5.2012. Dlužnice si svých závazků vůči věřiteli EXCELFIN s.r.o. byla vědoma a měla předpokládat, že exekuční příkazy budou vydány i k postižení mzdy u jejího aktuálního zaměstnavatele. Tvrzení dlužnice, že předpokládala úhradu dluhů vůči věřiteli EXCELFIN s.r.o. z finančních prostředků svých rodičů a z přivýdělku z práce, kterou hodlala vykonávat doma, soud vyhodnotil jako nepřesvědčivé vzhledem k výši dluhů a tomu, že své matce pomohla s úhradou dluhu. Dlužnice přitom nezpochybnila tvrzení věřitele EXCELFIN s.r.o. uvedené v přihlášce pohledávky, že na dílčí pohledávku z titulu zpronevěry ve výši původně 392.461 Kč dosud uhradila pouze 650 Kč, ačkoliv tato povinnost jí byla pravomocně uložena již v roce 2002 v rámci trestního řízení. Proto soud prvního stupně uzavřel, že po povolení oddlužení vyšla najevo skutečnost, která by jinak odůvodňovala zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, proto postupoval dle ust. § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, oddlužení dlužnice neschválil a rozhodl o řešení jejího úpadku konkursem.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání, ve kterém výslovně napadla jeho výroky I. a II. Namítla, že prostředky ve výši 200.000 Kč poskytnuté z konsolidačního úvěru nepoužila na úhradu dluhů matky, ale na úhradu vlastního dluhu z úvěru ve výši 164.000 Kč čerpaného prostřednictvím úvěrového účtu č. 214019727/0600, jehož dlužnicí byla matka dlužnice Vlasta Schinzelová jen formálně. Poskytnuté prostředky matka obratem poskytla dlužnici k uspokojování potřeb jejích a jejích nezletilých dětí, neboť v roce 2013 byly ze mzdy dlužnice prováděny srážky v rámci exekucí a část mzdy dlužnice, která nepodléhala exekucím, byla GE Money Bank, a.s. použita na nedoplatky dluhů dlužnice u tohoto věřitele. Dlužnice se proto domnívá, že z prostředků konsolidačního úvěru nehradila dluhy své matky, ale dluh, který měla u jednoho ze svých věřitelů, a to své matky. Dále dlužnice namítla, že její rozhodnutí řešit platební neschopnost uzavřením konsolidačního úvěru svědčí o snaze řešit svou nepříznivou finanční situaci, a nikoli o nepoctivém záměru. Tvrdila, že k navýšení jejích dluhů tím, že uhradila dluh vůči své matce, nedošlo, neboť dluh vznikl již v roce 2013. Podání insolvenčního návrhu záhy po vzniku dluhu z konsolidačního úvěru bylo dle dlužnice způsobeno nepředvídatelnými událostmi . Na počátku roku 2015 činil čistý příjem dlužnice cca 16.000 Kč měsíčně a od roku 2014 nebyl žádný z jejích příjmů postižen exekucí. Dlužnice se proto domnívala, že exekuční řízení již byla ukončena a její domněnku posílila i skutečnost , že Banka s ní uzavřela smlouvu o konsolidačním úvěru, neboť finanční domy jeho velikosti by neuzavřely smlouvu o konsolidaci s osobou, na kterou je vedeno exekuční řízení . V březnu 2015 byly srážky ze mzdy dlužnice obnoveny a domněnka se ukázala jako nesprávná. Po postižení mzdy srážkami již nebylo v silách dlužnice hradit splátky na úvěr určený ke konsolidaci, proto podala insolvenční návrh. Podle dlužnice její finanční problémy mohou svědčit nanejvýš o nepříliš odpovědném a nepředvídavém způsobu uvažování , nikoli o nepoctivém záměru. Z těchto důvodů dlužnice v odvolacím řízení navrhla, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Skutková zjištění soudu prvního stupně o obsahu insolvenčního návrhu, k němu připojeného seznamu závazků a obsahu listin o vedení exekucí na majetek dlužnice, stejně jako zjištění o dosavadním průběhu insolvenčního řízení a obsahu zprávy insolvenčního správce ze dne 15.6.2015, jsou správná, odpovídají obsahu spisu a odvolací soud z nich vychází.

Dále z obsahu spisu vyplývají následující skutečnosti:

1. Z bodu 07 insolvenčního návrhu, že dlužnice v popisu důvodů vedoucích k úpadku uvedla, že se dostala do problémů se splácením dluhů v době, kdy ztratila zaměstnání a více než rok nemohla najít nové. Zadlužila se proto, že neměla prostředky na zajištění životních potřeb a svou situaci řešila konsolidací úvěrů u GE Money Bank, a.s. V bodě 12 návrhu uvedla, že v roce 2012 a 2013 měla příjmy od zaměstnavatele ZON spol. s.r.o., v roce 2013 a 2014 měla příjmy z podpory v nezaměstnanosti a v roce 2014 a 2015 od svého současného zaměstnavatele Decoleta, a.s. K návrhu připojila také potvrzení Úřadu práce České republiky -Krajské pobočky v Jihlavě ze dne 9.3.2015, v němž se uvádí, že dlužnice byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 2.5.2013 do 6.4.2014, a pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem Decoleta, a.s., identifikační číslo osoby 27725103, dne 7.4.2014 s dnem nástupu do práce téhož dne. Dále k návrhu připojila usnesení vydané soudní exekutorkou JUDr. Ivanou Kozákovou, Exekutorský úřad v Třebíči dne 28.1.2015 pod č.j. 042 Ex 932/03-87 ve věci oprávněného EXCELFIN, s.r.o., kterým bylo rozhodnuto, že exekuční příkaz ze dne 29.10.2007, č.j. 042 Ex 932/03-63, který nabyl právní moci dne 9.11.2007 a původnímu zaměstnavateli byl doručen dne 9.11.2007, se vztahuje i na mzdu dlužnice u zaměstnavatele Decoleta, a.s., identifikační číslo osoby 27725103. Dle k návrhu připojeného usnesení téže soudní exekutorky ze dne 28.1.2015, č.j. 042 Ex 232/05-11 bylo rozhodnuto, že exekuční příkaz ze dne 28.5.2012 č.j. 042 Ex 232/05-12, který nabyl právní moci dne 9.6.2012 a původnímu zaměstnavateli byl doručen dne 5.6.2012, se vztahuje i na mzdu dlužnice u současného zaměstnavatele.

2. Z oddílu P insolvenčního spisu, že do insolvenčního řízení dlužnice se mimo věřitele č. 1 GE Money Bank, a.s. přihlásili další tři věřitelé. Věřitel č. 2 Městský úřad Třebíč přihlásil nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku 1.944 Kč, sestávající ze tří dílčích pohledávek vzniklých z důvodu místního poplatku (za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů), a to pohledávky na poplatku za rok 2013 v částce 648 Kč, splatné 31.3.2013, za rok 2014 v částce 648 Kč splatné 31.3.2014 a za rok 2015 v částce 648 Kč splatné 31.3.2015. Věřitel č. 3 O2 Czech Republic a.s. přihlásil nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 1.323 Kč jako poplatek za poskytnuté telekomunikační služby za období 23.1.2013 až 22.4.2013 v celkové výši 1.323 Kč, splatnou 10.5.2013. Věřitel č. 4 EXCELFIN s.r.o. přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku ve výši celkem 545.042,85 Kč sestávající ze dvou dílčích pohledávek, a to pohledávky č. 1 ve výši 391.811 Kč podle rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24.6.2002, č.j. 1 T 175/2002-169, která byla splatná 7.8.2001, a pohledávky č. 2 z titulu označené smlouvy o úvěru, která byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11.6.2003, č.j. 9 C 295/2003-23 ve výši 153.231,85 Kč a byla splatná 2.8.2003.

3. Z podání věřitele GE Money Bank, a.s., datovaného 7.5.2015, označeného jako upozornění na jednání dlužníka odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení , že dne 14.1.2015 se dlužnice dostavila na obchodní místo GE Money Bank, a.s. a požádala o úvěr ve výši 300.000 Kč, který jí byl poskytnut ještě téhož dne pod č. 0216498696 ve prospěch jejího běžného účtu č.ú. 0216498696/0600. Téhož dne provedla dlužnice výběr hotovosti 80.000 Kč a zbytek finančních prostředků byl převeden na běžný účet druhého žadatele . Dlužnice uhradila dvě splátky úvěru. Přijetí úvěru dlužnicí považuje Banka za účelové a znevýhodňující jeho osobu, když dlužnice, která si úvěr vzala na vyplacení neodbytných věřitelů , již v době čerpání prostředků věděla, že je v úpadku.

4. Z přihlášky pohledávky č. P 1 věřitele GE Money Bank, a.s. ze dne 7.5.2015, že přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v výši 298.111,23 Kč ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace č. 216498696 ze dne 14.1.2015 na částku 300.000 Kč, která byla dne 14.1.2015 čerpána na úvěrový účet č. 216498696 . Následně byl uhrazen konsolidovaný dluh 6.552,56 Kč a částka 293.447,44 Kč byla převedena na běžný účet klienta. Téhož dne dlužnice vybrala částku 80.000 Kč v hotovosti a zbytek prostředků převedl věřitel na účet druhého žadatele . Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček uzavřené dne 14.1.2015 mezi GE Money Bank, a.s. jako Bankou na jedné straně a dlužnicí Irenou anonymizovano a Vlastou Schinzelovou jako Klientem na straně druhé, že předmětem smlouvy je spotřebitelský úvěr ve výši 300.000 Kč s tím, že účelem úvěru je závazek Banky poskytnout bez žádosti o čerpání úvěru ze strany Klienta peněžní prostředky účelově určené na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi Klientem Irena anonymizovano a Bankou smlouvou o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty. Prostředky na splacení tohoto závazku budou odeslány na účet č. 301030/0600 s variabilním symbolem 1002236664. Klient souhlasí s tím, aby v případě vzniku přeplatku na spláceném závazku Banka tento přeplatek převedla na běžný účet č. 206596452/0600. Banka a Klient se dohodli, že splacením závazků smluvní vztah vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty zaniká. V případě, že poskytnuté peněžní prostředky nebudou postačovat na předčasné splacení dluhu, zajistí Klient jejich doplacení vlastními prostředky, aby smluvní vztah zanikl. Zbývající část jistiny úvěru je poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu č. 206596452/0600 (článek III. smlouvy). Klienti berou na vědomí a souhlasí s tím, že za závazky vyplývající ze smlouvy odpovídají všichni společně a nerozdílně, klient si zvolil svého zástupce, kterým je Irena anonymizovano (článek IV., body 9., 10. smlouvy). Klient potvrdil, že mu Banka s dostatečným předstihem před podpisem smlouvy poskytla náležité vysvětlení, zejména předsmluvních informací včetně důsledků prodlení klienta s úhradou závazku tak, aby Klient byl schopen posoudit, že úvěr odpovídá jeho potřebám a finanční situaci (čl. VI., bod 1. smlouvy).

5. Ze zápisu o jednání insolvenčního správce s dlužnicí ze dne 12.6.2015, připojeného ke zprávě správce ze dne 15.6.2015, že dlužnice se k podání věřitele GE Money Bank, a.s., ze dne 7.5.2015 vyjádřila takto: Dne 14.1.2015 jsem si skutečně půjčila u GE Money Bank, a.s., částku 300.000 Kč, kterou jsem splatila starý úvěr mé matky Vlasty Schinzelové ve výši 177.000 Kč a dluh na kreditní kartě rovněž mé matky ve výši 24.500 Kč, které tato měla u GE Money Bank, a.s. Tyto částky byly použity v rámci konsolidace úvěru u GE Money Bank, a.s., a při podpisu úvěrové smlouvy byly tyto částky pracovnicí GE Money Bank, a.s., převedeny na jednotlivé účty, čímž se částka 201.500 Kč hned vrátila této bance. Příkazy k úhradě a přehled transakcí bance předkládám insolvenčnímu správci. Tedy z půjčené částky 300.000 Kč jsem v den podpisu této bance zaplatila 201.500 Kč. Ze zbývající částky 98.000 Kč jsem zaplatila společnosti CETELEM částku 40.000 Kč. Zbývající částku 58.500 Kč jsem použila k opravě půjčeného automobilu, s kterým jezdím do práce. Když jsem si půjčku brala, byl předpoklad, že ji splatím, neboť v té době vůči mně nebyla vedena žádná exekuce. V březnu 2015 však mi na mzdu byla nařízena exekuce, a tudíž jsem byla nucena svoji situaci řešit návrhem na oddlužení. Usnesení o nařízení exekuce na srážky ze mzdy sp.zn. 042 EX 932/02 ze dne 28.1.2015 předkládám insolvenčnímu správci. Banku jsem v žádném případě nechtěla poškodit.

6. Ze zprávy společnosti BNB Paribas Personal Finance SA ze dne 21.11.2015 vyžádané odvolacím soudem, že dlužnici byl poskytnut revolvingový úvěr č. 42155146315100 s úvěrovým rámcem ve výši 20.000 Kč, který poprvé čerpala dne 27.11.2008 a zavázala se jej splatit v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5% z poskytnutého úvěrového rámce vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl zcela splacen dne 20.1.2015 částkou 33.500 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Na základě shora uvedeného odvolací soud uzavírá, že ke dni 14.1.2015, kdy dlužnice čerpala konsolidační úvěr, měla peněžité závazky vůči věřitelům EXCELFIN s.r.o., Městskému úřadu v Třebíči (respektive Městu Třebíč) a O2 CZECH

Republic a.s., které byly déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužnice je nehradila déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Proto byla ve stavu úpadku pro platební neschopnost (ust. § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Skutečnost, že dlužnice, ač ve stavu úpadku, uzavřela smlouvu o konsolidačním úvěru a přijala tak na sebe další peněžitý závazek, není sama o sobě důvodem pro závěr o jejím nepoctivém záměru sledovaném návrhem na povolení oddlužení (v tomto směru nelze souhlasit s názorem věřitele GE Money Bank a.s. v jeho podání ze dne 7.5.2015). V situaci, kdy dlužníkovi ve stavu úpadku vznikne na smluvním základě další peněžitý závazek z titulu čerpání finančních prostředků z úvěru či půjčky, je však třeba zkoumat, jak se získanými prostředky naložil a zda ze způsobu jejich použití vyplývá, že dlužník se snažil poctivě vypořádat se svými věřiteli, či nikoli.

Při posuzování jednání dlužnice odvolací soud vycházel z níže uvedených závěrů Nejvyššího soudu, který se otázkou poctivosti návrhu na povolení oddlužení zabýval již opakovaně. Z jeho závěrů vyplývá, že je třeba mít na paměti, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou a závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, je navázáno na hodnocení skutečností, které se udály zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom o způsob řešení úpadku oddlužením typově žádají osoby, které si úpadkovou situaci přivodily do jisté míry málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem, ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.3.2012 sen. zn. 29 NSČR 32/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 112/2012). Insolvenční soud je povinen zkoumat poctivost dlužníkova záměru při oddlužení po celou dobu oddlužení a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo

(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod č. 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dlužnice v době uzavření smlouvy o konsolidovaném úvěru věděla nebo měla vědět, že je na její majetek vedena exekuce. Ze mzdy u jejího předchozího zaměstnavatele ZON spol. s.r.o. byly pro pohledávky věřitele EXCELFIN, s.r.o. činěny srážky (viz k návrhu připojená usnesení soudní exekutorky JUDr. Ivany Kozákové) a jak dlužnice sama v odvolání uvedla, prostředky čerpané dle smlouvy uzavřené v roce 2013 mezi její matkou a věřitelem GE Money Bank, a.s. použila pro krytí svých potřeb a potřeb svých dětí proto, že v důsledku exekuce a inkasa nezabavitelné části mzdy Bankou je nebyla schopna jinak zajistit. Po ztrátě zaměstnání v květnu 2013 dlužnice neměla zabavitelný příjem. Pokud od dubna 2014, kdy opět nabyla příjem ze mzdy, nebyly z její mzdy prováděny srážky, nemohla se důvodně domnívat, že exekuce na její majetek byla zastavena (ust. § 55 zákona č. 120/2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen exekuční řád ). Naopak po té, co opět získala příjem ze mzdy, bylo povinností dlužnice ve smyslu ust. § 60 exekučního řádu a § 295 odst. 1 o.s.ř. informovat příslušnou soudní exekutorku o změně plátce mzdy. Odvolací námitku dlužnice, že jednání věřitele GE Money Bank a.s. spočívající v uzavření smlouvy o konsolidovaném úvěru potvrdilo její domněnku o ukončení exekuce, hodnotí odvolací soud jako zcela účelovou, když bylo povinností dlužnice jako spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (ust. § 9 odst. 3 zákona č. 45/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). V situaci, kdy dlužnice věděla nebo měla vědět o exekuci vedené na její majetek a podpisem smlouvy o konsolidačním úvěru potvrdila, že jí bylo poskytnuto náležité vysvětlení, aby byla schopna posoudit, zda úvěr odpovídá jejím potřebám a finanční situaci, nejednala při uzavírání této smlouvy poctivě, neboť si měla být vědoma, že svůj nový peněžitý závazek nebude v situaci, kdy bude na její mzdu exekuce opětovně vedena, schopna splnit. Avšak jen z této skutečnosti by dle přesvědčení odvolacího soudu bez dalšího nebylo možno dovozovat nepoctivost záměru dlužnice sledovaného návrhem na povolení oddlužení.

Dlužnice měla v lednu 2015 dva závazky vůči věřiteli EXCELFIN, s.r.o. ve výši cca 500.000 Kč splatné nejpozději v roce 2003, dva závazky vůči Městu Třebíč splatné v březnu 2013 a březnu 2014, závazek vůči věřiteli O2 Czech Republic a.s. splatný v květnu 2013. Dále měla závazek vůči věřiteli CETELEM ČR, a.s. (nyní BNB Paribas Personal Finance SA), který vznikl v roce 2008 a proto musel být splatný nejdříve v roce 2008. Až v odvolacím řízení dlužnice tvrdila, že v lednu 2015 měla také závazek vůči své matce Vlastě Schinzelové z titulu smlouvy o půjčce, kterou jí poskytla z prostředků úvěru získaného od GE Money Bank, a. s. v roce 2013 . I kdyby tomu tak bylo, byl by i tento závazek splatný nejdříve v roce 2013.

Pokud dlužnice v této situaci z prostředků konsolidačního úvěru v lednu 2013 uhradila jen dva své peněžité závazky, které byly splatné nejdříve v roce 2008 a v roce 2013, aniž by cokoli plnila zejména na své závazky vůči věřiteli EXCELFIN s.r.o., které byly splatné nejpozději v roce 2003, a na svůj závazek vůči věřiteli Městu Třebíč splatný v březnu 2013 a závazek vůči věřiteli O2 Czech Republic a.s. splatný v květnu 2013, nelze dovodit nic jiného, než že dlužnice (z důvodů, o kterých by bylo možno jen spekulovat) upřednostnila jen některé ze svých věřitelů a že se bezprostředně před podáním návrhu na povolení oddlužení nesnažila poctivě vypořádat se všemi svými věřiteli. To vše učinila za situace, kdy si byla nebo měla být vědoma, že jakmile bude v exekučním řízení zjištěn její příjem ze mzdy, bude podroben exekuci a dlužnice bude mít k dispozici jen nezabavitelnou část své mzdy a tedy nebude schopna své věřitele, včetně Banky, uspokojit. V takové situaci nelze učinit jiný závěr, než že dlužnice sleduje svým návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť se jím domáhá dobrodiní spočívajícího v osvobození od zbytku dluhů vůči jí vybranému okruhu věřitelů, když jiné své věřitele uspokojila zcela. Proto se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oddlužení dlužnice nelze schválit proto, že po povolení oddlužení vyšly najevo skutečnosti o nepoctivosti záměru dlužnice sledovaného návrhem na povolení oddlužení a že úpadek dlužnice je řešitelný jen konkursem (ust. § 395 odst. 1, písm. a/, § 405 odst. 1,2 IZ).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I. a II. podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku, dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje také zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 7. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu