3 VSOL 1061/2014-A-19
KSBR 30 INS 8963/2014 3 VSOL 1061/2014-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Alexandera anonymizovano , anonymizovano , bytem Nížkovice 15, Slavkov u Brna, PSČ 684 01, b) Jany anonymizovano , nar. 9.12.1961, bytem Nížkovice 15, Slavkov u Brna, PSČ 684 01, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.5.2014, č.j. KSBR 30 INS 8963/2014-A-14

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili na blíže označený účet soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným Krajskému soudu v Brně dne 1.4.2014, se dlužníci domáhají rozhodnutí o svém úpadku a navrhují jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Dlužník Alexander anonymizovano v insolvenčnímu návrhu uvedl, že jeho čtyři nezajištěné závazky pochází z jeho podnikání, přes výzvu soudu však souhlas těchto věřitelů (s řešením jejich úpadku oddlužením) nepotvrdili , a nedoložili ani listiny dokládající výši jejich příjmů za poslední tři roky. Soud prvního stupně dovodil, že dlužníci nesplnili jednu ze základních podmínek k povolení oddlužení, neboť nepotvrdili , že jim byly uděleny souhlasy věřitelů, kteří mají za dlužníkem a) pohledávky vzniklé z jeho podnikání, případně, že se jedná o závazky zajištěných věřitelů. Za tohoto stavu uzavřel, že návrh na povolení oddlužení by musel podle ustanovení § 395 insolvenčního zákona zamítnout a rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem (§ 396 insolvenčního zákona). Podle dalšího závěru soudu prvního stupně je proto nezbytné vybrat zálohu na náklady insolvenčního řízení alespoň ve výši, která je potřebná k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs . Soud prvního stupně uložil dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že odměna insolvenčního správce činí při konkursu podle ustanovení § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., minimálně 45.000 Kč, a podle § 7 cit. vyhlášky má insolvenční správce rovněž právo na náhradu hotových výdajů, přičemž bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Odvolatelé nesouhlasí s výší zálohy 50.000 Kč na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce podle vyhl. č. 313/2007 Sb. s poukazem na to, že musí zaplatit elektřinu, plyn, nedoplatky inkasa domácnosti, přičemž jiné příjmy, než uvedli, nemají. Jsou ochotni zaplatit menší splátku . Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 1.4.2014, domáhají zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 návrhu uvedli, že vůči sedmi věřitelům mají 11 závazků v celkové výši 444.843 Kč, z nichž jsou čtyři nezajištěné a nevykonatelné závazky ve výši 298.996 Kč, a sedm nezajištěných vykonatelných závazků v celkové výši 145.847 Kč. Dále (mimo jiné) uvedli, že závazky vůči věřitelům Okresní správě sociálního zabezpečení Vyškov ve výši 2.377 Kč a 213.693, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky ve výši 20.753 Kč a Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj ve výši 62.173 Kč, vznikly z podnikatelské činnosti dlužníka Alexandera anonymizovano . Dlužník nemá žádný příjem, dlužnice má příjem ve formě mzdy ve výši 11.896 Kč měsíčně, kromě vzájemné vyživovací povinnosti žádnou vyživovací povinnost nemají. Ve vztahu k majetkovým poměrům dále uvedli, že vlastní obvyklé vybavení domácnosti. K návrhu byl připojen seznam závazků ze dne 10.3.2014, seznam nemovitého majetku ze dne 10.3.2014, v němž dlužníci konkrétně označili nemovitosti ve svém vlastnictví s tím, že nemovitosti se nachází v držení třetí osoby-exekutorského úřadu a Okresní správy sociálního zabezpečení, což dokládali připojenými výpisy z katastru nemovitostí. Dále byl připojen seznam majetku, který není předmětem zajišťovacích práv, podle něhož dlužníci vlastní obvyklé vybavení domácnosti. Seznamy obsahují podepsané prohlášení o jejich úplnosti a správnosti. K návrhu byly připojeny také další listiny osvědčující úpadek dlužníků. Usnesením ze dne 9.4.2014, č.j. KSBR 30 INS 8963/2014-A-7 vyzval soud prvního stupně dlužníky, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnili návrhy na povolení oddlužení tak, že dlužník a) sdělí, zda mu byl udělen souhlas věřitelů, kteří za ním mají pohledávku z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku oddlužením či nikoliv, a v případě, že mu byl souhlas udělen v písemné formě, tento doloží, a dále předloží soudu výplatní pásky nebo jiné listiny osvědčující výši jeho příjmů za rok 2013 a leden až březen 2014. Dlužnice b) byla vyzvána k předložení výplatních pásek nebo jiných listin osvědčujících výši jejích příjmů za rok 2012, březen až září 2013 a leden až březen 2014. Na tuto výzvu dlužníci nereagovali.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníky v návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku.

Je třeba uvést, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkům nebude povoleno oddlužení, přičemž v případě společného návrhu manželů na povolení oddlužení podle § 394a odst. 3 IZ mají manželé po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že společnému návrhu manželů-dlužníků na povolení oddlužení nelze se zřetelem na ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) a § 394a IZ vyhovět, neboť odvolatelé, kteří-jak shora vyloženo-mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka, v návrhu uvedli, že mají dluhy z podnikatelské činnosti, přičemž přes výzvu soudu usnesením ze dne 9.4.2014, č.j. KSBR 30 INS 8963/2014-A-7 souhlas věřitelů Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov, Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky a Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Brno, s řešením jejich úpadku oddlužením, nedoložili.

Za tohoto stavu, kdy dlužníci souhlas věřitelů s pohledávkami, pocházejícími z podnikání dlužníka, s řešením úpadku dlužníků oddlužením nedoložili, se tak jeví pravděpodobným nikoliv zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, jak dovozuje soud prvního stupně, nýbrž odmítnutí (společného) návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ. Skutečnost, že dlužníci přes výzvu a poučení soudem nepředložili listiny dokládající údaje o jejich příjmech, které jsou povinnými přílohami návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 392 odst. 1, písm. b) IZ, je pak důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ.

Soud prvního stupně správně dlužníkům uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že nedisponují pohotovými peněžními prostředky. Dlužníci sice v seznamu majetku uvedli, že jsou spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. 70 pro k.ú. a obec Nižkovice, sami však doložili, že tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, takže výtěžek ze zpeněžení bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním této věci, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením. Teprve po úplném uspokojení zajištěných věřitelů lze výtěžku ze zpeněžení věcí, sloužících k zajištění pohledávek použít k uspokojení pohledávek za podstatou, mezi něž náklady insolvenčního řízení patří. V této fázi řízení přitom nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude zcela použit na úhradu zajištěných pohledávek či zda případně bude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny hotových výdajů insolvenčního správce při případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora uvedeno, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru, o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Námitky odvolatelů, že na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nemají finanční prostředky, neobstojí. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem. Dlužníky jako insolvenční navrhovatele nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 24.října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu