3 VSOL 106/2010-B-23
KSBR 27 INS 3089/2009 3 VSOL 106/2010-B-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka EKOLAKY, s.r.o., se sídlem Archlebov (pekárna), Archlebov, PSČ 696 33, IČ: 49455231, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Stejskalové 62, Brno, PSČ 616 00, o insolvenčním návrhu věřitele CDV-2, LTD, se sídlem Peterborough Court, Fleet Street 133, 2BB London EC4A, IČ: 4434554, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem E. Peškové 15, Praha 5, PSČ 151 31, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.2.2010, č.j. KSBR 27 INS 3089/2009-B-14,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně na majetek dlužníka EKOLAKY, s.r.o. prohlásil konkurs (výrok I.) a uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 21.12.2009, č.j. KSBR 27 INS 3089/2009-A-36 rozhodl o úpadku dlužníka a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů, jejímž programem učinil mimo jiné i hlasování věřitelů o způsobu řešení úpadku dlužníka. Tato schůze věřitelů se konala dne 23.2.2010 a věřitelé jednomyslně odhlasovali, že způsobem řešení úpadku dlužníka bude konkurs, kdy tento způsob řešení navrhla i insolvenční správkyně JUDr. Miloslava Horská s tím, že reorganizační návrh nebyl dlužníkem ani žádným z věřitelů podán, mimo jiné dlužník nesplňuje podmínky reorganizace ani nepodal reorganizační plán. V souladu s usnesením schůze věřitelů insolvenční soud proto rozhodl podle § 152 insolvenčního zákona o tom, že způsobem řešení úpadku u dlužníka bude konkurs.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že prohlášení konkursu je v rozporu se zákonem za situace, kdy rozhodnutí o úpadku bylo napadeno odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil aktivní legitimaci insolvenčního navrhovatele. Tvrdí, že insolvenční navrhovatel nebyl jeho věřitelem. Má za to, že soud prvního stupně měl insolvenční návrh zamítnout. Z těchto důvodů navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 149 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odst. 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle ustanovení § 150 IZ, má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ustanovení § 152 IZ, přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, které dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné. Z protokolu o schůzi věřitelů konané dne 23.2.2010 a svolané usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.12.2009 č.j. KSBR 27 INS 3089/2009-A-36, kterým soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl o úpadku dlužníka (nikoliv však o způsobu řešení úpadku) vyplývá, že schůze věřitelů hlasovala o způsobu řešení úpadku, přičemž všichni přítomní věřitelé s hlasovacím právem hlasovali pro konkurs. Vzhledem k tomu, že schůze věřitelů přijala usnesení o způsobu řešení úpadku, insolvenční soud zcela správně v souladu s ustanovení § 152 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku podle tohoto ustanovení, když nenastaly případy taxativně vymezené v ustanovení § 152 IZ, na základě kterých by insolvenční soud neměl podle přijatého usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku dlužníka rozhodnout.

Odvolací námitky dlužníka nelze považovat za důvodné. Námitku dlužníka, že o způsobu řešení úpadku bylo rozhodnuto v době, kdy rozhodnutí o úpadku bylo napadeno odvoláním, což je dle názoru odvolatele v rozporu se zákonem, nutno odmítnout jako zcela nedůvodnou. Z insolvenčního zákona vyplývá, že o způsobu řešení úpadku musí být rozhodnuto do tří měsíců od vydání rozhodnutí o úpadku, ne však dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku, přičemž schůze věřitelů se musí konat do dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku. Z žádného ustanovení insolvenčního zákona však nevyplývá, že o způsobu řešení úpadku může soud prvního stupně rozhodnout až poté, co rozhodnutí o úpadku nabude právní moci. K odvolací námitce dlužníka směřující vůči tomu, že insolvenční navrhovatel nebyl věřitelem dlužníka, když nedoložil existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku, odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na závěry vyjádřené ve svém rozhodnutí ze dne 29.3.2010 č.j. KSBR 27 INS 3089/2009, 3 VSOL 51/2010-A-57, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 21.12.2009 o zjištění úpadku dlužníka a ve kterém se také vypořádal s argumenty dlužníka směřujícími vůči nedostatku aktivní legitimace navrhujícího věřitele.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolaní přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhovateli a insolvenční správkyni se však doručuje též zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání běží dlužníku ode dne kdy rozhodnutí odvolacího soudu mu bude doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. dubna 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu