3 VSOL 1053/2015-B-24
KSOS 14 INS 19302/2013 3 VSOL 1053/2015-B-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , Ostrava-Moravská Ostrava, Výstavní 2175/37, PSČ 702 00, adresa pro doručování: Ostrava-Moravská Ostrava, Lechowiczova 2839/5, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby: 70019657, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o odvolání insolvenčního správce Mgr. Romana Krakovky, Ostrava-Slezská Ostrava, Jaklovecká 18, PSČ 710 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2015, č. j. KSOS 14 INS 19302/2013-B-16,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, schválil konečnou zprávu včetně vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce zveřejněné v insolvenčním rejstříku vyhláškou dne 4. 6. 2015 tak, že schvaluje: příjmy majetkové podstaty celkem ve výši 0 Kč, výdaje majetkové podstaty ve výši 0 Kč, odměna insolvenčního správce ve výši celkem 36.300 Kč (odměna 30.000 Kč + 6.300 Kč DPH) a hotové výdaje insolvenčního správce v celkové výši 351 Kč (výdaje 290 Kč + 61 Kč DPH), s tím, že částka, která bude insolvenčnímu správci uhrazena na odměnu a hotové výdaje z rozpočtových prostředků soudu činí 36.651 Kč, částka zbývající k uspokojení nezajištěných věřitelů 0 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 22. 4. 2015 byla insolvenčnímu soudu doručena konečná zpráva včetně vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce. Vyhláškou ze dne 4. 6. 2015 vyzval soud účastníky insolvenčního řízení, aby ve stanovené lhůtě podali proti konečné zprávě námitky. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě nebyly doručeny žádné námitky proti konečné zprávě, rozhodl soud o schválení konečné zprávy včetně vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, když odměnu určil podle ustanovení § 5 IZ (správně vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Vzhledem k tomu, že v řízení neproběhla ani jediná splátka v rámci oddlužení a nebylo ničeho zpeněženo v rámci konkursu, nelze pro určení odměny použít ustanovení § 4 odst. 2 IZ . Výši odměny určil soud s přihlédnutím k délce činnosti správce-od 14. 8. 2013, a k úkonům správcem v řízení provedeným-příprava přezkumného jednání (větší množství věřitelů než obvykle ), tři zprávy o činnosti, účast u jednání ohledně zrušení oddlužení, návrh na vynětí věcí z podstaty, konečná zpráva a návrh na zrušení konkursu. Při stanovení odměny soud přihlédl také k tomu, že správce totožné úkony provedl i v insolvenčním řízení manželky dlužníka, to je v řízení vedeném pod sp. zn. 14 INS 19306/2013. Soud prvního stupně dovodil, že s ohledem na tyto skutečnosti je odměna ve výši 30.000 Kč (částka bez DPH) přiměřená.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční správce odvolání. Odvolatel namítá, že pro určení odměny insolvenčního správce lze v daném případě použít ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Odvolatel citoval ustanovení § 4 odst. 2 a § 1 odst. 5 této vyhlášky, s tím, že za této situace by se mělo aplikovat ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky a insolvenčnímu správci by měla být přiznána odměna ve výši 45.000 Kč + DPH, tedy celkem částka ve výši 54.450 Kč. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že odměna insolvenčního správce činí celkem 54.450 Kč (odměna ve výši 45.000 Kč + 9.450 Kč DPH).

Odvolací soud předesílá, že dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-Přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání insolvenčního správce není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že v této věci bylo řízení zahájeno dne 10. 7. 2013 k insolvenčnímu návrhu dlužníka Miroslava anonymizovano spojenému s návrhem na povolení oddlužení. O návrhu dlužníka rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 8. 2013, č. j. KSOS 14 INS 19302/2013-A-6, jímž zjistil úpadek dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Romana Krakovku a povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením, a dále, mimo jiné, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 13. 11. 2013. Dne 4. 11. 2013 došla insolvenčnímu soudu zpráva insolvenčního správce o činnosti. Podle protokolu o přezkumném jednání, jež se konalo dne 13. 11. 2013, byly přezkoumány přihlášené pohledávky-v insolvenčním řízení uplatnilo 24 věřitelů celkem 27 přihlášek pohledávek. Usnesením ze dne 17. 2. 2014, č. j. KSOS 14 INS 19302/2013-B-4 Krajský soud v Ostravě schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dne 11. 9. 2014 došla soudu zpráva o činnosti insolvenčního správce ze dne 11. 9. 2014, v níž insolvenční správce informuje soud o tom, že dlužník neplní povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře a za celou dobu nezaplatil ničeho. Současně navrhl, aby insolvenční soud schválené oddlužení zrušil. Soud prvního stupně nařídil na základě této zprávy insolvenčního správce jednání na den 12. 11. 2014, k němuž předvolal dlužníka a insolvenčního správce. Jednání, jež se konalo dne 12. 11. 2014, se zúčastnil pouze insolvenční správce, který doplnil, že od podání své zprávy nedošlo k žádné změně a že dlužník je nekontaktní a neuhradil ničeho. Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 17. 12. 2014, č. j. KSOS 14 INS 19302/2013-B-9 zrušil schválené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný. Dne 17. 3. 2015 došlo soudu podání insolvenčního správce ze dne 16. 3. 2015 s žádostí o udělení souhlasu s vynětím majetku z majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 227 IZ, soud této žádosti vyhověl usnesením ze dne 27. 3. 2015, č. j. KSOS 14 INS 19302/2013-B-12. Dne 21. 4. 2015 soudu došla konečná zpráva insolvenčního správce spolu s návrhem na zrušení konkursu. Podle údajů uvedených v konečné zprávě nebylo za dobu plnění schváleného oddlužení splátkovým kalendářem uhrazeno zajištěným věřitelům ničeho, na záloze na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce nebylo rovněž ničeho vyplaceno. Podle soupisu majetkové podstaty dlužník vlastní toliko obvyklé vybavení domácnosti, jedná se o opotřebované movité věci, které jsou neprodejné, jež byly proto vyňaty se souhlasem soudu z majetkové podstaty dlužníka. Podle vyúčtování odměny a hotových výdajů požaduje insolvenční správce odměnu dle ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění, ve výši 45.000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty (DPH) ve výši 21 % celkem ve výši 54.450 Kč, hotové výdaje vyúčtoval insolvenční správce částkou 290 Kč, představující poštovné, navýšené o 21 % DPH, to je celkem 351 Kč. Vyhláškou ze dne 4. 6. 2015, č. j. KSOS 14 INS 19302/2013-B-15 soud prvního stupně uvědomil účastníky insolvenčního řízení o tom, že zveřejňuje konečnou zprávu insolvenčního správce doručenou soudu dne 22. 4. 2015 a o tom, že účastníci insolvenčního řízení mají možnost podat proti konečné zprávě námitky ve lhůtě 15 dnů od zveřejnění této vyhlášky v insolvenčním rejstříku. V insolvenčním rejstříku byla konečná zpráva spolu s vyúčtováním odměny a hotových výdajů insolvenčního správce zveřejněna dne 4. 6. 2015, proti konečné zprávě ve stanovené lhůtě námitky podány nebyly.

Podle ustanovení § 38 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3).

Je třeba uvést, že vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, byla s účinnosti od 1. 1. 2014 novelizována vyhláškou č. 398/2013 Sb., účinnou od 1. 1. 2014. Podle Čl. II. Přechodných ustanovení, bodu 2, vyhlášky č. 398/2013 Sb., v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění učiněném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky nedošlo k přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčním správcem podle insolvenčního zákona.

Podle ustanovení § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška ), ve znění účinném do 31. 12. 2013, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Podle § 3 vyhlášky, ve znění účinném do 31. 12. 2013, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce a) při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku určenou podle § 1, nejméně však 45.000 Kč, b) při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, c) při oddlužení plněním splátkového kalendáře, při kterém dochází ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a částku určenou podle § 1 odst. 2.

Podle § 4 vyhlášky, ve znění účinném do 31. 12. 2013, pokud dojde k přeměně reorganizace v konkurs, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 2 (odstavec 1). Pokud dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 3 (odstavec 2).

Odvolací soud-ve shodě s odůvodněním odvoláním napadeného usnesení-uzavírá, že v dané věci je nutno stanovit odvolateli odměnu podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť k přezkoumání přihlášek pohledávek došlo přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky č. 398/2013 Sb., a v řízení nebyl zpeněžen žádný majetek.

Námitka odvolatele, že v daném případě by při výpočtu odměny insolvenčního správce mělo být aplikováno ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., není důvodná.

K tomu odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 9. 2010, sen. zn. 29 NS ČR 27/2010 (zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 64/2011), v němž Nejvyšší soud uzavřel, že v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem a v němž nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a je na místě postupovat podle § 5 této vyhlášky. Nejvyšší soud vyložil, že z dikce ustanovení § 38 odst. 1, věty druhé, IZ ve spojení s ustanovením § 1 odst. 4 vyhlášky se podává jednoznačný posun v určování odměny při řešení dlužníkova úpadku konkursem potud, že odměna má být (je) určována z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele, tedy z částky, kterou mají (zjednodušeně řečeno) věřitelé skutečně obdržet (srov. u zajištěných věřitelů § 1 odst. 2 vyhlášky a u nezajištěných věřitelů § 1 odst. 4 vyhlášky). V takto ustaveném pojetí zákona a prováděcí vyhlášky k němu se proto může (výjimečně) stát, že proces zpeněžování majetkové podstaty dlužníka vyústí v nulový výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi věřitele (že náklady spojené se zpeněžením spolu s náklady vynaloženými na udržování a správu posléze zpeněženého majetku spotřebují výtěžek zpeněžení). Právě to je důvodem, pro který vyhláška v § 1 odst. 3 počítá (ve spojení s § 1 odst. 5 vyhlášky) s tím, že insolvenční správce obdrží minimální odměnu za zpeněžování majetkové podstaty (zohledňující typovou náročnost jeho práce), i když výsledek zpeněžování bude nulový a pro tento případ činí odměna insolvenčního správce 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky). Nelze přitom pominout, že ve srovnání s dřívější úpravou (vyhlášky č. 476/1991 Sb., provádějící zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) insolvenční správce již nemá právo na odměnu určenou z počtu věřitelů. Z dikce ustanovení § 38 odst. 1, věty druhé, IZ i ustanovení § 1 vyhlášky lze i za použití jazykového výkladu dovodit, že samozřejmým předpokladem pro výpočet odměny insolvenčního správce pro případ, že způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, je vlastní proces zpeněžování majetkové podstaty (bez zpeněžení majetkové podstaty nebo její části nelze hovořit ani o výtěžku zpeněžení určeném k rozdělení mezi věřitele). Jakkoli dikce ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky sama o sobě nepodmiňuje přiznání minimální výše odměny insolvenčního správce v konkursu zpeněžením, je zjevné, že odstavec 5 navazuje na předchozí odstavce daného paragrafu a doplňuje úpravu obsaženou v ustanoveních § 1, odst. 2 a odst. 3 vyhlášky, jež se zpeněžováním počítají. Jiný výklad by odporoval textu ustanovení § 38 odst. 1, věty druhé, IZ (ve znění účinném do 31. 12. 2013), vyhlášce významově nadřazenému.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud dovodil, že v situaci, kdy v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem, nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, je třeba při určení odměny insolvenčního správce postupovat podle § 5 vyhlášky.

Pokud se týká určení odměny insolvenčního správce postupem podle § 5 vyhlášky, lze odkázat na závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho usnesení ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4135/2011 (jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), podle nichž se délkou doby činnosti správce konkursní podstaty rozumí doba, po kterou osoba, jež se má podílet na konkursní odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty úpadce. Rozsahem činnosti se rozumí množství úkonů potřebných k naplnění účelu a cíle konkursu, které správce, jenž má mít podíl na konkursní odměně, vykonal v jednotlivých fázích konkursního řízení. Jde o podmnožinu těch úkonů, k jejichž výkonu v daném konkursu by byla povolána každá osoba vykonávající v něm funkci správce. Takovou činností není jen činnost věnovaná zpeněžování majetku konkursní podstaty, nýbrž např. také činnost věnovaná sepisování majetku konkursní podstaty, vedení

účetnictví, práci s přihláškami, včetně jejich přezkumu, plnění daňových povinností dlužníka, komunikaci s věřiteli a s konkursním soudem, zpracování konečné zprávy, přípravě rozvrhu a jeho plnění nebo činnost související se zrušením konkursu. Tyto závěry, byť se vztahují k výkladu pojmů délka doby činnosti a rozsah činnosti správce konkursní podstaty v ustanovení § 9 odst. 1 vyhl. č. 476/1991 Sb., tj. prováděcího předpisu k zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, se přitom uplatní i v poměrech insolvenčního řízení podle insolvenčního zákona.

Je zřejmé, že soud prvního stupně při stanovení výše odměny podle ustanovení § 5 vyhlášky postupoval v souladu se shora uvedenými závěry Nejvyššího soudu a výši odměny stanovil částkou 30.000 Kč (bez daně z přidané hodnoty) s přihlédnutím k délce činnosti insolvenčního správce a i k úkonům, v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně specifikovaným, jež insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení realizoval.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; odvolateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

Olomouc 29. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu