3 VSOL 1050/2013-A-11
KSBR 27 INS 27590/2013 3 VSOL 1050/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Mária anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 1008, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2013, č.j. KSBR 27 INS 27590/2013-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. Pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek je určen bod 06 formuláře, který však dlužník vyplnil nedostatečným způsobem, když pouze uvedl, že má 6 věřitelů a 8 splatných peněžitých závazků, které není schopen hradit více než 30 dnů po splatnosti. V návrhu rovněž absentují konkrétní informace o výši a splatnosti pohledávek alespoň 2 věřitelů. Dlužník sice výši svých jednotlivých závazků specifikoval v bodě 18 formuláře, ale i zde chybí konkrétní údaje o splatnosti minimálně 2 dlužníkových závazků vůči dvěma různým věřitelům a alespoň 2 věřitelé dlužníka nejsou označeni v souladu s ustanovením § 103 insolvenčního zákona. Ani v přiloženém Seznamu věřitelů a popisu závazků , kde jsou věřitelé identifikováni, chybí uvedení splatnosti závazků. Dlužník zde pouze uvádí datum vzniku závazku a datum poslední splátky-platby, ale soudu to nic nevypovídá o tom, zda je již splatný celý závazek nebo kdy je splatná jeho část. Insolvenční návrh dlužníka postrádá jednu ze základních náležitostí každého insolvenčního návrhu požadovanou zákonem, kterou je uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že ve svém návrhu dostatečně formuloval skutečnosti osvědčující jeho úpadek, a to v bodě 06 formuláře, která byla vyplněna takřka identicky jako v ostatních věcech projednávaných u Krajského soudu v Brně. Tvrdí, že ke svému insolvenčnímu návrhu předložil Seznam věřitelů a podrobný popis všech svých závazků , tento seznam učinil součástí samotného insolvenčního návrhu, protože na něho výslovně odkázal. Domnívá se, že soud by měl proto přihlédnout ke skutečnostem uvedeným v tomto seznamu. Argumentuje tím, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nemusí být soudem nutně odmítnut. Poukazuje na to, že nikde není zákonem stanoveno, že právě v bodě 06 musí být označeni minimálně 2 věřitelé s konkrétními údaji, které soud výslovně požaduje. Nadto uvádí, že po rozhodnutí soudu prvního stupně 2 jeho věřitelé-Stavební spořitelna České spořitelny a Home Credit zesplatnili své pohledávky. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jeho insolvenční návrh nebude odmítnut.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to na formuláři návrhu na povolení oddlužení, kde v bodě 06, který je určen pro vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, uvedl, že je v úpadku, protože má celkem 6 věřitelů a 8 peněžitých závazků, jejichž specifikace včetně seznamu věřitelů je nedílnou součástí návrhu, tvrdí, že má více věřitelů a peněžité závazky, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit vzhledem k tomu, že musel pozastavit platby některých svých peněžitých závazků po dobu déle jak 3 měsíce. Uvádí, že celková dlužná částka činí 1.216.804 Kč a měsíční splátky činí cca 26.000 Kč. V bodě 18 formulářového návrhu dlužník neúplnou obchodní firmou označil své věřitele, uvedl druh závazku a uvedl výši závazku a ke svému insolvenčnímu návrhu předložil Seznam věřitelů a popis peněžitých závazků , o kterém prohlásil, že uvedený seznam je správný a úplný, tento seznam datoval 03.10.2013 a podepsal a označil zde jednotlivě své věřitele, u kterých vyčíslil závazek, uvedl měsíční splátku, uvedl, kolik bylo zaplaceno a jaká výše byla poskytnutého úvěru, popřípadě půjčky a u všech svých 8 závazků uvedl datum poslední platby tak, že v případě závazku vůči věřiteli JET s.r.o. byla naposledy zaplacena měsíční splátka 20.08.2013, u věřitele Door Financial a.s. byla naposledy zaplacena měsíční splátka 11.09.2013, u věřitele České spořitelny a.s. u 3 úvěrů byly poslední měsíční platby zaplaceny 20.09.2013, u věřitele Home Credit a.s. byla poslední měsíční splátka zaplacena 17.07.2013, u věřitele Raiffeisenbank a.s. poslední platba provedena 20.09.2013 a u věřitele Ing. Jaroslava Čeledi byla naposledy platba provedena 10.09.2013. Insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán u soudu prvního stupně dne 04.10.2013.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popř. označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.01.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nich insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně 2), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Soud prvního stupně správně uzavřel, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by bylo možné dovodit, že dlužník má více věřitelů (to je nejméně 2), kteří vůči němu mají peněžité pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ). V samotném insolvenčním návrhu, to je v bodě 06, dlužník skutečně neuvádí žádné konkrétní údaje, z nichž by bylo možno dovodit, že se nachází v úpadku. Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, náležitostem ustanovení § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje a na základě takových obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužník skutečně nachází v úpadku. Argument, že v jiných insolvenčních řízeních v případě obdobně vyplněného bodu 06 jiné insolvenční soudy akceptují takto podaný insolvenční návrh, neobstojí; insolvenční soud není vázán tím, jak v jiných věcech postupují jiní insolvenční soudci či jiné insolvenční soudy. Z údajů, které dlužník dále uvedl v bodě 18, lze dovodit, že dlužník má více věřitelů, byť tito věřitelé jsou označeni neúplnou obchodní firmou, nelze však dovodit, že vůči těmto věřitelům by dlužník měl závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužník předložil k insolvenčnímu návrhu seznam závazků, který by mohl být pokládán za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka, za předpokladu, že takový seznam závazků obsahuje všechny náležitosti ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 písm. c) a d) IZ (srovnej závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.05.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). Soud prvního stupně správně uzavřel, že předložený seznam závazků dlužníka je neúplný, protože neobsahuje údaje o splatnosti jednotlivých závazků. To, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených, vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 01.03.2011, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83/2012. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že pokud seznamy dle § 104 odst. 1 IZ představují přílohu insolvenčního návrhu dlužníka, pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí seznamu závazků musí být uvedení výše závazků i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. I kdyby byla vzata do úvahy data, kdy dlužník naposledy zaplatil splátky na své závazky, pak s ohledem na datum zahájení insolvenčního řízení, to je 04.10.2013, by bylo nutné uzavřít, že tvrzení o datu poslední úhrady splátek na jednotlivé závazky nejsou způsobilá osvědčit úpadek dlužníka, protože, by nebylo možno dovodit, že závazky dlužníka jsou skutečně již více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto rozhodl správně, jestliže insolvenční návrh dlužníka odmítl, protože tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje

i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu