3 VSOL 1048/2016-B-33
KSOS 8 INS 2640/2011 3 VSOL 1048/2016-B-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Markéty Krajíčkové (dříve anonymizovano , anonymizovano , bytem Dub nad Moravou, Brodecká 81, PSČ 783 75, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1322/3c, PSČ 779 00, o odvolání Mgr. Ing. Petra Konečného, insolvenčního správce dlužnice, se sídlem Olomouc, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.7.2016, č.j. KSOS 8 INS 2640/2011-B-28,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se v části výroku III., jímž byla určena odměna insolvenčního správce, m ě n í tak, že soud určuje odměnu insolvenčního správce Mgr. Ing. Petra Konečného ve výši 57.030 Kč včetně DPH.

Dlužná část odměny ve výši 2.722,50 Kč včetně DPH bude insolvenčnímu správci uhrazena z peněžních prostředků deponovaných na účtu majetkové podstaty.

II. Ve zbývající části výroku III., jímž byla určena náhrada hotových výdajů insolvenčního správce včetně DPH ve výši 10.861,50 Kč, a ve výrocích IV. a V. se usnesení soudu prvního stupně p o t v r z u j e . isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnicí plněním splátkového kalendáře (výrok I.), Mgr. Ing. Petra Konečného zprostil funkce insolvenčního správce (výrok II.), schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 54.307,50 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 10.861,50 Kč včetně DPH, s tím, že tyto částky již byly správci zálohově uhrazeny (výrok III.), osvobodil dlužnici od placení pohledávek 1) zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, 2) věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a 3) věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok IV.), a vyslovil, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok V.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 15.3.2011, č.j. KSOS 8 INS 2640/2011-A-6 rozhodl o úpadku dlužnice a zároveň povolil oddlužení. Usnesením ze dne 11.5.2011, č.j. KSOS 8 INS 2640/2011-B-6 rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z podání insolvenčního správce, které bylo soudu doručeno dne 1.6.2016, bylo zjištěno, že dlužnice v období od června 2011 do května 2016 (60 měsíců) uhradila své závazky vůči nezajištěným věřitelům v souladu se splátkovým kalendářem, uvedeným v usnesení o schválení oddlužení, v rozsahu 64,08 % a podle insolvenčního správce jsou tak splněny veškeré podmínky pro vydání rozhodnutí o splnění oddlužení dle ustanovení § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Za uvedené období dlužnice rovněž zálohově hradila odměnu a paušální náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Dlužnice v podání doručeném soudu dne 3.6.2016 navrhla osvobození od placení všech svých závazků, neboť splnila svou povinnost podle soudem vydaného rozhodnutí o schválení oddlužení. Soud prvního stupně vyložil, že insolvenčnímu správci náleží podle ustanovení § 3, písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. odměna ve výši 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, to je za 60 měsíců částka celkem ve výši 45.000 Kč, navýšená o DPH dle ustanovení § 38 odst. 1 IZ v celkové výši 9.307,50 Kč. Insolvenčnímu správci náleží podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, to je za 60 měsíců částka celkem 9.000 Kč, navýšená o DPH dle ustanovení § 38 odst. 1 IZ ve výši 1.861,50 Kč. Soud prvního stupně nepřiznal insolvenčnímu správci odměnu za dobu před schválením oddlužení celkem ve výši 2.722,50 Kč včetně DPH, když dovodil, že činnost insolvenčního správce za období od povolení oddlužení do schválení oddlužení sice vykazuje znaky vyššího pracovního nasazení (například zjišťování majetkových poměrů dlužníka, příprava přezkumného jednání-vyhotovení přezkumných listů, popěrná činnost, soupis majetkové podstaty dlužníka, zpráva o dosavadní činnosti, aktivní účast u soudu apod.), po provedení těchto úkonů v následujících měsících a letech po schválení oddlužení však činnost insolvenčního správce často spočívá v odborně i časově méně náročných a rutinních úkonech, a tím se počáteční vyšší aktivita insolvenčního správce kompenzuje .

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výrokům III., IV. a V., podal insolvenční správce odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel poukázal na to, že ve svém podání ze dne 1.6.2016 žádal o přiznání mimo jiné i odměny za výkon své funkce za období od března 2011 do května 2011 včetně, tedy do měsíce předcházejícího měsíci, kdy jsou náklady a odměna kryty paušálními částkami, za tyto tři měsíce mu náleží odměna ve výši 2.250 Kč (3 x 750 Kč) plus DPH 472,50 Kč, to je celkem 2.722,50 Kč. Náhrada hotových výdajů požadována nebyla. Žádosti insolvenčního správce soud prvního stupně nevyhověl, aniž se v rozhodnutí vypořádal se závěry v usneseních Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu v Brně, Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci, podle nichž i přesto, že v době vydání rozhodnutí úpadku insolvenční zákon na posuzovanou situaci výslovně nepamatoval, je třeba insolvenčnímu správci odměnu přiznat. Odvolatel odkázal například na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25.8.2010, sen. zn. 1 VSPH 620/2010-B-19, a na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.9.2012, sen. zn. 3 VSOL 482/2012-B-21, z jejichž závěrů citoval. Odvolatel dále namítá, že nebylo-li dosud s konečnou platností rozhodnuto o odměně insolvenčního správce, nelze rozhodnout ani o osvobození dlužnice od placení pohledávek.

Odvolací soud předesílá, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-Přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části a v souvisejících výrocích, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9.3.2011 (nikoli ze dne 15.3.2011, jak uvádí soud prvního stupně), č.j. KSOS 8 INS 2640/2011-A-6 zjistil úpadek dlužnice Markéty anonymizovano nyní Krajíčkové, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Petra Konečného a povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 11.5.2011, č.j. KSOS 8 INS 2640/2011-B-6 pak schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, v němž mimo jiné vyslovil, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od června 2011 do května 2016, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů, a že první splátka bude vyplacena nejpozději do 30.6.2011. Dne 19.5.2016 došla soudu zpráva insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne 19.5.2016, v níž správce mimo jiné uvedl, že při přípravě poslední zprávy bylo zjištěno, že dlužnice je od srpna 2014 rozvedena, oddlužení probíhalo bez problémů, splátkovým kalendářem bylo uhrazeno celkem 60,81 % pohledávek věřitelů, ze srážky zaslané v dubnu 2016 je na účtu insolvenčního správce deponována částka 2.722,50 Kč (3 x 750 + 21% DPH), částka bude deponována do doby rozhodnutí soudu o žádosti insolvenčního správce o odměnu od úpadku. Dne 1.6.2016 došla soudu zpráva insolvenčního správce o splnění oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, podle níž za 60 měsíců trvání oddlužení byly pohledávky věřitelů uspokojeny v rozsahu 64,08 %. Insolvenčnímu správci byla za dobu od června 2011 do května 2016 hrazena záloha na odměnu insolvenčního správce ve výši 750 Kč měsíčně plus příslušná daň z přidané hodnoty, a za toto období mu bylo uhrazeno celkem (včetně DPH) 54.307,50 Kč, a dále mu byla hrazena záloha na hotové výdaje ve výši 150 Kč měsíčně spolu s příslušnou náhradou za daň z přidané hodnoty, a za toto období mu bylo uhrazeno (včetně DPH) 10.861,50 Kč. Správce také požadoval odměnu za výkon funkce i v období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, to je za měsíce březen, duben a květen 2011 ve výši 750 Kč měsíčně, to je 2.250 Kč spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty za tyto tři měsíce ve výši 472,50 Kč, to je celkem 2.722,50 Kč, hotové výdaje za toto období nepožadoval. Podle údajů ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 1.6.2016 ze srážky zaslané v dubnu 2016 je na účtu insolvenčního správce deponována částka ve výši 2.722,50 Kč (3 x 750 Kč + 21% DPH), a tato částka bude deponována do doby rozhodnutí soudu o žádosti insolvenčního správce o odměnu od úpadku. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 38 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v průběhu insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o činnosti; po projednání této zprávy platí přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního řízení, rozhodne insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li o hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Proti rozhodnutí o schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční správce, který zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno (odstavec 5). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 6).

Podle ustanovení § 3, písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 5 vyhlášky, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 7 vyhlášky, výše náhrady cestovních nákladů se řídí zvláštními právními předpisy (odstavec 1). Poštovné, telekomunikační poplatky, náklady na opisy a fotokopie se hradí v prokázané výši, nejvýše však do 5 % odměny insolvenčního správce určené podle této vyhlášky (odstavec 2). Ostatní hotové výdaje se hradí v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů (odstavec 3). Insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (odstavec 4).

Podle ustanovení § 168 odst. 2, písm. a) IZ, pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou hotové výdaje a odměna insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 168 odst. 3 IZ, není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Odvolací soud nesouhlasí se soudem prvního stupně, že insolvenčnímu správci nelze přiznat odměnu za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jak odvolatel správně namítá, judikatura odvolacích soudů se již ustálila v závěru, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce i za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Nutno ovšem zdůraznit, že tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3, písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky. O odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem, popřípadě i za následnou takovou činnost (typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání), soud rozhoduje podle ustanovení § 5 prováděcí vyhlášky, tedy určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností pak soud insolvenčnímu správci přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle ustanovení § 7 odst. 1 a odst. 3 vyhlášky.

Se zřetelem na shora uvedené má proto insolvenční správce za období od rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, tedy od 9.3.2011 do 11.5.2011, kdy bylo rozhodnuto o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nárok na odměnu za činnosti, které v té době vykonal. Z obsahu spisu se podává, že se jedná o podání zprávy o činnosti ze dne 26.4.2011, kterou insolvenční správce vyhotovil na základě jednání s dlužnicí a zjišťování jejích osobních a majetkových poměrů, dále zpracování soupisu majetkové podstaty, přezkoumání osmi přihlášek pohledávek a účast insolvenčního správce na přezkumném jednání a schůzi věřitelů, jež se konaly (po odročení) dne 11.5.2011. Odvolací soud považuje za odpovídající za toto období s přihlédnutím k činnostem a jejich rozsahu odměnu ve výši 2.250 Kč, k níž je nutno připočíst 21% DPH, neboť insolvenční správce je jejím plátcem. Vedle odměny ve výši 54.307,50 Kč včetně DPH, která byla určena insolvenčnímu správci odvoláním napadeným usnesením za dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem, a která byla insolvenčnímu správci zálohově zaplacena, má insolvenční správce nárok na další odměnu ve výši 2.250 Kč, spolu s 21% DPH, to je částkou 472,50 Kč, se jedná o částku odměny ve výši 2.722,50 Kč.

Náhradu hotových výdajů za uvedené období insolvenční správce nepožadoval.

Vzhledem k tomu, že část odměny insolvenčního správce ve výši 2.722,50 Kč včetně DPH za dobu od rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je-jak vyplývá ze zpráv insolvenčního správce-kryta částkou deponovanou na účtu majetkové podstaty, je insolvenční správce oprávněn tuto částku si z účtu majetkové podstaty vyplatit.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. částečně změnil, jak uvedeno ve výroku I. Ve zbývající části výroku III., jímž byla určena náhrada hotových výdajů insolvenčního správce včetně DPH ve výši 10.861,50 Kč, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pohledávka insolvenčního správce představující právo na odměnu (a náhradu hotových výdajů) je skutečně, jak odvolatel rovněž správně namítá, pohledávkou za majetkovou podstatou (srov. ustanovení § 168 odst. 2, písm. a/ IZ), a aby bylo možno konstatovat, že dlužnice řádně a včas splnila všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, je třeba, aby i tato pohledávka za majetkovou podstatou byla uhrazena. Nicméně za situace, kdy dlužná částka ve výši 2.722,50 Kč již byla dlužnicí uhrazena (ze srážky zaslané v dubnu 2016) a je deponována na účtu majetkové podstaty, neshledává odvolací soud důvodu, aby nebylo dlužnici přiznáno osvobození od placení pohledávek, jak uvedeno ve výrocích IV. a V. usnesení soudu prvního stupně. I v této části proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím

soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 16. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu