3 VSOL 1048/2015-B-80
KSOS 37 INS 11420/2013 3 VSOL 1048/2015-B-80

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Žilinská 106/3, Olomouc-Nová Ulice, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby: 18964672, zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem Joštova 138/4, Brno, PSČ 602 00, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.7. 2015, č. j. KSOS 37 INS 11420/2013-B-62,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně udělil insolvenčnímu správci Mgr. Martinu Fuchsigovi souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, a to věřiteli č. 8) MIDESTA, s.r.o. ve výši 4.803.315,72 Kč a věřiteli č. 3) Black violetes a.s. ve výši 43.928,06 Kč s tím, že každému zajištěnému věřiteli je insolvenční správce povinen tuto částku vyplatit do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok I.). Dále soud insolvenčnímu správci uložil, aby soudu podal písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zajištěnému věřiteli do 30 dnů ode dne právní moci usnesení (výrok II.) a povolil mu zálohu na odměnu ve výši 310.116,22 Kč, jejíž vyúčtování provede v závěrečné zprávě (odměna 256.294,40 Kč a 53.821,82 Kč DPH), jak uvedeno ve výroku III.

Na odůvodnění soud uvedl, že insolvenční správce podáním doručeným dne 27. 5. 2015, požádal soud o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům. Současně požádal o vyplacení zálohy na odměnu ve výši 310.116,22 Kč. V návrhu uvedl, že předmět zajištění byl zpeněžen za 5.500.000 Kč, náklady s jeho zpeněžením činily 342.640 Kč, tedy v částce vyšší než 5% výtěžku zpeněžení, náklady spojené se správou předmětu zajištění nevznikly. Zajištění věřitelé s návrhem insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení souhlasili, stejně tak s vyúčtováním zálohy na odměnu a výdaje insolvenčního správce, která je navýšena o DPH. Návrh na vydání výtěžku zpeněžení byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 28.5.2015, námitky proti němu nebyly ve stanovené lhůtě podány a soud podle ustanovení § 298 odst. 2 insolvenčního zákona udělil insolvenčnímu správci souhlas s jeho vydáním zajištěným věřitelům dle návrhu. Zároveň, s odkazem na ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, povolil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 310.116,22 Kč, kterou je povinen vyúčtovat v závěrečné zprávě.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník blanketní odvolání (učiněné podáním ze dne 27.7.2015), které doplnil podáním ze dne 24.8.2015 ve znění jeho opravy ze dne 15.9.2015. V odvolání uvedl, že výtěžek zpeněžení byl získán prodejem nemovitostí v jeho vlastnictví, zapsaných na LV číslo 211 pro k. ú. Vlkoš u Přerova, obec Vlkoš, k jejichž zpeněžení došlo elektronickou dražbou dne 12. 12. 2014. Podle dlužníka byl způsob provedení dražby nezákonný, neboť omezil možnost účasti na dražbě a v rámci zpeněžování nemovitostí došlo k opakovanému porušení zákona. Proto podal u Okresního soudu v Přerově dne 19. 2. 2015 žalobu proti vydražiteli Talmezino s.r.o. se sídlem Polská 1211/26, Praha 2, identifikační číslo osoby 02080206, kterou se domáhá určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby. O žalobě dosud nebylo rozhodnuto. Proto není nabytí vlastnického práva vydražitelem jisté a dojde-li k určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, pozbude vydražitel vlastnické právo k nemovitostem a zatíží majetkovou podstatu pohledávkou z titulu nároku na vydání zaplacené kupní ceny. Podle jeho názoru nelze výtěžek zpeněžení až do pravomocného rozhodnutí ve věci určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby vyplatit zajištěným věřitelům a jakékoliv škody způsobené určením neplatnosti veřejné dražby půjdou k tíži majetkové podstaty. Domnívá se, že insolvenční soud má povinnost zajistit takový průběh insolvenčního řízení, aby nedocházelo ke vzniku škod na majetkové podstatě, jimž lze předejít. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Věřitel č. 8 MIDESTA, s.r.o. ve svém vyjádření k odvolání namítl, že dlužník v doplnění svého původně blanketního odvolání zaměnil předmětné usnesení a usnesení ze dne 14.5.2015 č.j. KSOS 37 INS 11420/2013-B-49, stejně jako soud ve své výzvě k doplnění odvolání ze dne 4.9.2015 (správně 12.8.2015). Po té, co byl dlužník soudem vyzván dne 12.8.2015 (správně 4.9.2015) doplnil své odvolání až podáním zveřejněným dne 21.9.2015, tedy po uplynutí stanovené lhůty. Proto by dle věřitele mělo být jeho odvolání odmítnuto. Dále ve vyjádření uvedl, že v zákonné lhůtě nebyly podány námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 28.5.2015. Dlužník pak fakticky takové námitky vznáší v odvolání, když již v době zveřejnění návrhu věděl o tom, že dne 19.2.2015 podal žalobu o neplatnost veřejné dražby, kterou byl zpeněžen předmět zajištění, jak sám v odvolání uvádí. V dalším se věřitel ztotožnil s důvody uvedenými ve vyjádření státního zastupitelství k odvolání dlužníka, podanému proti usnesení ze dne 14.5.2015 č.j. KSOS 37 INS 11420/2013-B-49, na něž odkázal. Dále poukázal na sdělení insolvenčního správce v jeho zprávě ze dne 8.9.2015, v níž se uvádí, že řízení o vyslovení neplatnosti veřejné dražby dobrovolné, kterou byly nemovitosti zpeněženy, již bylo pravomocně zastaveno. Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda dlužníku svědčí právo odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že dlužník je bez dalšího subjektivně legitimován k podání odvolání proti usnesení. Z úpravy ustanovení § 298 odst. 3, 7 IZ vyplývá, že zákon váže právo podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu insolvenčního správce na udělení souhlasu s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli na podání námitek jen v případě odvolání ostatních věřitelů. Vzhledem k tomu, že na rozhodnutí o výroku I. je závislý výrok i výrok III. usnesení, podléhá i ten přezkumu odvolacího soudu.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a obsahuje náležitosti dle zákona (§ 205 o.s.ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 12. 2013, č. j. KSOS 37 INS 11420/2013-A-30 zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jana Klváčka. Dne 22. 1. 2014 soud prvního stupně odvolal usnesením č. j. KSOS 37 INS 11420/2013-A-35 insolvenčního správce Mgr. Jana Klváčka z jeho funkce a ustanovil novým správcem Mgr. Martina Fuchsiga. Dne 21. 2. 2014 byl soudu doručen soupis majetkové podstaty dlužníka, v němž jsou nemovitosti tvořící předmět zajištění označeny pod bodem 20. Na přezkumném jednání dne 20.3.2014 byly zjištěny pohledávky věřitelů č. 8 MIDESTA, s.r.o. (přihlášená přihláškou pohledávky evidovanou v oddíle P spisu pod č. 9) a věřitele č. 3 Black violetes a.s. (respektive dílčí pohledávka č. 3 přihlášená přihláškou pohledávky evidovanou v oddíle P spisu pod č. 3) jako zajištěné nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka, zapsanými na LV číslo 211 pro k. ú. Vlkoš u Přerova, obec Vlkoš, jak plyne z přezkumných listů těchto pohledávek. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2014, č. j. KSOS 37 INS 11420/2013-B-4 bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný. Dne 27.5.2015 doručil insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh na vydání výtěžku zajištěným věřitelům s tím, že celková výše jejich zjištěných zajištěných pohledávek činí 13.417.454,61 Kč, zpeněžením předmětu zajištění bylo získáno 5.500.000 Kč a čistý výtěžek činí 5.157.360 Kč, když náklady zpeněžení činí 342.640 Kč. Návrh obsahuje doložku souhlasu a podpisy zajištěných věřitelů. Návrh byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 28.5.2015, aniž proti němu byly podány námitky.

V průběhu odvolacího řízení sdělil insolvenční správce soudu prvního stupně ve zprávě ze dne 8.9.2015 mimo jiné, že řízení o neplatnost veřejné dražby, ve které byl zpeněžen předmět zajištění, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 97/2015, bylo pravomocně zastaveno.

Podle ustanovení § 298 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřitel (odstavec 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odstavec 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odstavec 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odstavec 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odstavec 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 ustanovení § 298 IZ se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odstavec 7).

Soud prvního stupně, vzhledem k tomu, že proti návrhu insolvenčního správce nebyly podány námitky, postupoval správně, když o návrhu rozhodl bez jednání (§ 298 odst. 4 IZ). Z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zpochybňovaly, že nemovitosti byly zpeněženy dle pokynů zajištěných věřitelů směřujících ke zpeněžení, rovněž není zpochybněna výše nákladů spojených se zpeněžením, která přesahuje zákonný limit dle ust. § 298 odst. 4 IZ, s nimiž zajištění věřitelé souhlasili (viz jejich souhlasy na návrhu správce). Správný je i výpočet výše zálohy 310.116,22 Kč na odměnu insolvenčního správce, která byla stanovena z částky 5.157.360 Kč určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna (srov. ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění vyhlášky č. 398/2013 Sb., 90.000 Kč + 166.294,40 Kč /3% z částky 4.157.360 Kč/+ DPH v sazbě 21%). Dlužník ostatně věcnou nesprávností návrhu na udělení souhlasu neargumentuje a jeho odvolací námitka spočívá v tom, že v nalézacím řízení napadl žalobou platnost veřejné dobrovolné dražby (§ 24 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách), kterou byl předmět zajištění v rámci zpeněžování majetkové podstaty převeden na třetí osobu. I kdyby řízení o neplatnost veřejné dražby, kterou byly nemovitosti tvořící předmět zajištění převedeny, nadále probíhalo, s názorem dlužníka, že napadené usnesení by mělo být z důvodu probíhajícího sporu zrušeno, nelze souhlasit. Proto se odvolací soud z důvodu ekonomie dále nezabýval okolnostmi vedení uvedeného sporu.

Ustanovení § 298 IZ nestanoví-jako podmínku vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli-to, že veřejná dražba, kterou došlo ke zpeněžení předmětu zajištění, není napadena žalobou na určení její neplatnosti. K podání žaloby dle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, i přes zákonem stanovenou prekluzivní lhůtu k jejímu podání, může dojít až poté, co byl výtěžek zajištěnému věřiteli již vydán, a nelze činit rozdíl mezi situací, kdy v době vydání výtěžku zajištěnému věřiteli byla žaloba na neplatnost podána a situací, kdy se tak zatím nestalo, ale v budoucnu k tomu dojít může. Nelze přitom přehlédnout, že zajištěný věřitel (§ 2 písm. g/ IZ) má oproti ostatním (nezajištěným) věřitelům privilegované postavení. To spočívá především v tom, že jeho zajištěná pohledávka se uspokojuje přednostně již v průběhu insolvenčního řízení (§ 204 odst. 1 IZ), ještě před rozvrhem (§ 305 odst. 1 IZ), a to zásadně ihned po zpeněžení předmětu zajištění, pokud je pohledávka s právem na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení zjištěna. Zvláštní postavení zajištěného věřitele vyplývá též z dalších ustanovení zákona (např. z § 167, § 230 odst. 2 nebo § 293 IZ).

Přijetí názoru dlužníka, že neskončené řízení o neplatnost veřejné dražby, kterou došlo ke zpeněžení předmětu zástavy, je okolností, která bez dalšího brání považovat zpeněžení majetku podstaty, provedené na jejím základě, za řádně uskutečněné, by fakticky vedlo k zablokování insolvenčního řízení, v němž by (do doby skončení řízení o neplatnost dražby) nebylo možno pokračovat a tedy rozhodnout o použití výtěžku získaného napadeným zpeněžením (ať již vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli nebo rozvrhem), ani projednat a schválit konečnou zprávu.

K námitce dlužníka o zatížení majetkové podstaty pohledávkou na vrácení kupní ceny v případě, že jeho žalobě o neplatnost veřejné dražby bude vyhověno, lze odkázat na závěr Vrchního soudu v Praze v usnesení č.j. MSPH 60 INS 628/2011, 1 VSPH 230/2012-B-740 ze dne 29.2.2012, které se sice zabývá dopadem eventuálního vyslovení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku mimo dražbu, avšak závěr, že následkem by bylo nejen vrácení obdržené kupní ceny, ale i to, že takový majetek by byl opětovně zapsán do soupisu majetkové podstaty, je aplikovatelný i v případě zpeněžení veřejnou dražbou. Z nově inkasované kupní ceny by potom bylo možno vrátit kupní cenu z neplatné smlouvy. Pokud by takový majetek byl znovu zpeněžen ve prospěch stejného kupujícího a za stejnou kupní cenu (pokud by tomu nebránily zákonné důvody), žádný problém s vrácením dříve inkasované kupní ceny by nenastal. Z uvedeného vyplývá, že blokovat vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli jen proto, že probíhá řízení o vyslovení neplatnosti veřejné dražby, není žádný racionální důvod. K argumentu o zatížení majetkové podstaty škodou z důvodu neplatné veřejné dražby odvolací soud uvádí, že důvody neplatnosti uváděné dlužníkem v odvolání vedou k závěru o subjektivní odpovědnosti za případnou škodu, k jejíž náhradě je povinen ten, kdo škodu zavinil, což nemůže být majetková podstata dlužníka, která nemá právní subjektivitu.

Odvolací soud je v této věci z výše uvedených důvodů přesvědčen o tom, že dlužníkem prosazovaný názor, že podaná žaloba na neplatnost veřejné dražby, jíž došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, má představovat překážku vydání výtěžku tohoto zpeněžení zajištěným věřitelům, neobstojí. Naopak by takový postup ve svém důsledku vedl k poškození práv a právem chráněných zájmů zajištěných věřitelů a byl by v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (§ 5 písm. a/ IZ), dle nichž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Závěrem odvolací soud pro úplnost uvádí, že nelze souhlasit s názorem věřitele MIDESTA s.r.o., že odvolání dlužníka by mělo být odmítnuto proto, že své blanketní odvolání nedoplnil v soudem určené lhůtě. Odvolatel může své odvolání, které nesplňuje stanovené náležitosti tohoto procesního úkonu, doplnit i po uplynutí lhůty stanovené soudem pro jeho doplnění, a to až do doby než odvolací soud rozhodne o jeho odmítnutí (§ 211, § 43 odst. 2 o.s.ř.).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, zástupci věřitelů a státnímu zastupitelství se však doručuje také zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 25. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu