3 VSOL 1044/2013-A-10
KSOL 10 INS 21699/2013 3 VSOL 1044/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Miloslavy anonymizovano , anonymizovano , Olomouc, Horní náměstí 583, PSČ 779 00, korespondenční adresa: Olomouc, Karafiátova 298/1, PSČ 779 00, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 21.8.2013, č.j. KSOL 10 INS 21699/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ze seznamu závazků dlužnice, opatřeného prohlášením o jeho úplnosti a správnosti a vlastnoručním podpisem, vyplývá, že závazky dlužnice činí celkem 182.428 Kč, dlužnice je rozvedená a má soudem stanovené výživné k jednomu dítěti ve výši 2.000 Kč měsíčně. Z příloh, předložených soudu spolu s insolvenčním návrhem, bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem dlužnice z pracovního poměru činí 8.900 Kč, dlužnice dále doložila darovací smlouvu, na jejímž základě se Monika Šebová zavázala poskytovat dlužnici měsíčně částku ve výši 1.800 Kč. Poté, co soud prvního stupně vyložil, že zákon upravuje dva způsoby, jimiž se oddlužení provádí-oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a oddlužení plněním splátkového kalendáře-uvedl, že ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, proto nelze úpadek dlužnice řešit oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. S odkazem na ustanovení § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a ustanovení § 395 odst. 2 a § 396 odst. 1 IZ soud prvního stupně dovodil, že za situace, kdy míra uspokojení nezajištěných věřitelů dlužnice by za dobu pěti let dosáhla asi 19,77 %, tedy nedostačující výše, je jediným možným řešením věci konkurs. Dále soud prvního stupně citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ a uzavřel, že s ohledem na majetek dlužnice a výši postižitelných příjmů existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Zaplacená záloha umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice, respektive, nebude-li takový majetek dlužnice, k zaplacení odměny insolvenčního správce. V případě prohlášení konkursu přitom odměna insolvenčního správce činí nejméně 45.000 Kč podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb., v platném znění, přičemž v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotové výdaje správce aj.).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítá, že na zaplacení stanovené zálohy na náklady insolvenčního řízení nemá finanční prostředky. Současně uvedla, že připojuje další, druhou smlouvu o důchodu, uzavřenou s dcerou Monikou anonymizovano , která je ochotna jí po dobu plnění oddlužení přispívat částkou 2.500 Kč měsíčně. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Je třeba uvést, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 5.8.2013, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má čtyři peněžité závazky v celkové výši 182.428 Kč, ke dni podání insolvenčního návrhu je jeden z těchto závazků vykonatelný, avšak není předmětem exekučního řízení. Tyto závazky byly zesplatněny, závazek vůči věřiteli SMART Capital, a.s., IČ: 26865297 ze smlouvy o úvěru byl zesplatněn v celkové výši ke dni 11.3.2013, závazek vůči věřiteli GE Money Bank, a.s., IČ: 25672720 ze smlouvy o úvěru byl zesplatněn v celkové výši a postoupen inkasní společnosti ke dni 15.6.2013. Od 1.9.2008 je zaměstnána jako pomocná kuchařka v restauraci U Muzea v Olomouci, jejím zaměstnavatelem je Ing. Zdeněk Brázda, IČ: 47187808, čistý měsíční příjem činí 8.900 Kč. Vyživovací povinnost má ke své dceři Veronice Kapaňové, pro kterou platí podle rozsudku Okresního soudu v Olomouci výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně. Se svou další dcerou Monikou anonymizovano uzavřela dne 31.7.2013 smlouvu o důchodu, jíž se dárkyně zavázala poskytovat dlužnici pro účely insolvenčního řízení, a to po celou dobu trvání, důchod ve výši 1.800 Kč měsíčně. Měsíčně tedy bude schopna hradit splátky ve výši 4.300 Kč, po odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 1.080 Kč měsíčně a po odečtení měsíční úhrady přednostní pohledávky na výživném ve výši 2.000 Kč tak bude schopna měsíčně hradit splátku 1.220 Kč, a lze tedy usuzovat, že za dobu pěti let je schopna nezajištěným věřitelům uhradit celkem 73.200 Kč, to je asi 40,13 % svých závazků. Ze seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je úplný a správný, a podpisem dlužnice) plyne, že dlužnice má celkem čtyři věřitele a čtyři závazky, výše nezajištěných závazků představuje 182.428 Kč. Podle seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti a podpisem dlužnice) dlužnice vlastní movité věci (mobilní telefon, televizi, sadu nádobí a obývací stěnu) v odhadované ceně celkem ve výši 1.400 Kč, nemovitý majetek nevlastní, nemá žádné pohledávky. Z připojené smlouvy o důchodu, uzavřené dne 5.8.2013 mezi Monikou anonymizovano , anonymizovano , a dlužnicí vyplývá, že na základě této smlouvy se Monika Šebová zavázala počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude účinnosti usnesení soudu o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, poskytovat dlužnici, jako oprávněné z této smlouvy, částku ve výši 1.800 Kč měsíčně, a dlužnice, jako oprávněná, tento dar bez výhrad přijímá s tím, že se zavázala jej nepoužívat k jinému účelu, než k plnění splátkového kalendáře v insolvenčním řízení.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se skutečně nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna splácet.

Ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ představuje základní podmínku pro povolení oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Soud prvního stupně při hodnocení, zda dlužnice je schopna splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek, vycházel z příjmu dlužnice, který je představován příjmem z pracovního poměru ve výši 8.900 Kč měsíčně a z příjmu ve formě daru ve výši 1.800 Kč měsíčně. Za této situace, s přihlédnutím k tomu, že dlužnice musí dále plnit vyživovací povinnost a podle rozhodnutí soudu platí výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně, pak správně uzavřel, že v případě dlužnicí navrhovaného oddlužení plněním splátkového kalendáře by nebyl splněn požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnice.

V průběhu odvolacího řízení však dlužnice doložila, že dne 7.9.2013 uzavřela s Monikou anonymizovano dodatek č. 1 ke smlouvě o důchodu ze dne 5.8.2013, jímž se Monika Šebová zavázala k částce 1.800 Kč měsíčně na základě smlouvy o důchodu ze dne 5.8.2013 poskytovat dlužnici částku ve výši 700 Kč měsíčně, tedy celkem částku ve výši 2.500 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude účinnosti usnesení soudu o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře v insolvenčním řízení, a to po celou dobu trvání účinků schváleného oddlužení. U dlužnice, která má příjem z pracovního poměru ve výši 8.900 Kč měsíčně a platí výživné stanovené rozhodnutím soudu ve výši 2.000 Kč měsíčně, lze nyní použít pro oddlužení se zohledněním daru ve výši 2.000 Kč měsíčně, 2.306 Kč měsíčně, takže za pět let by dlužnice zaplatila částku celkem ve výši 138.360 Kč. Po odečtení nároků správce, tj. odměny a náhrady jeho hotových výdajů, by dlužnice zaplatila za pět let svým nezajištěným věřitelům, není-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 84.360 Kč, což představuje 46,24 % jejich pohledávek, a je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 73.020 Kč, což představuje 40,03 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužnice podmínky pro povolení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře splňuje.

Za tohoto stavu, kdy není pravděpodobné prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nedůvodný. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu