3 VSOL 1042/2017-B-19
KSOS 14 INS 10804/2017 3 VSOL 1042/2017-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Jaroslava Seiferta 1159/28, Polanka nad Odrou, PSČ 725 25, o neschválení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.9.2017, č.j. KSOS 14 INS 10804/2017-B-14,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužnice (výrok I.), zastavil insolvenční řízení (výrok II.), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce FOLTAN a spol., se sídlem Na Hradbách 2/120, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, ve výši 4.356 Kč (výrok III.) a zprostil insolvenčního správce funkce (výrok IV.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že usnesením ze dne 2.6.2017, č.j. KSOS 14 INS 10804/2017-A-6 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Následně byl soudu doručen podnět věřitelky č. 7 Stanislavy Kostkové a podnět věřitele č. 14 Aloise Němce, kteří poukazovali na nepoctivý záměr dlužnice. Dle vyjádření insolvenčního správce dlužnice v insolvenčním návrhu spojeném isir.justi ce.cz s návrhem na povolení oddlužení nepopsala některé své závazky, v seznamu závazků neoznačila své závazky vůči čtyřem věřitelům ve výši celkem 1.310.000 Kč a svůj majetek převedla v roce 2015, ačkoliv v návrhu uvedla, že k převodu došlo v roce 2013. Po podrobném šetření však podle správce dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, neboť se jedná pouze o drobnou nepoctivost , která neodůvodňuje neschválení oddlužení. Dlužnice neúmyslně zaměnila dva přibližně stejně vysoké závazky vůči věřiteli č. 14 Aloisi Němcovi, když uvedla již splněný závazek, a pohledávky věřitelů č. 4 a č. 5 nejsou významné z hlediska celkového objemu jejích pohledávek. Dlužnice sdělila, že pokud některé své závazky v seznamu závazků neuvedla, nejednalo o podvod, podklady k závazku vůči věřiteli č. 14 Aloisi Němcovi ve výši 884.375 Kč předala JUDr. Danielové, která sepsala její insolvenční návrh, a zřejmě došlo k záměně pohledávek. Závazek vůči věřitelce č. 4 Haně Kurlejové ve výši 50.000 Kč chtěla plnit počínaje měsícem červencem r. 2017 v měsíčních splátkách po 10.000 Kč prostřednictvím svého přítele, závazek vůči (nepřihlášené) věřitelce Kateřině Hrdličkové z titulu zajišťovací směnky na částku 350.000 Kč v seznamu závazků neuvedla proto, že jej chtěla splácet mimo insolvenční řízení z příjmu z dalšího zaměstnání, které by si našla. K závazku vůči věřitelce č. 7 Stanislavě Kostkové dlužnice sdělila, že ta na své jméno čerpala spotřebitelský úvěr, ze kterého si ponechala 50.000 Kč a zbylých 250.000 Kč předala dlužnici s tím, že dlužnice zaplatí první splátku úvěru, poté bude úvěr z obdržené částky 50.000 Kč splácet věřitelka a následně bude úvěr až do jeho úplného zaplacení splácet dlužnice. Stanislava Kostková však dohodu neplnila, proto z úvěru byla zaplacena pouze první splátka. Na schůzi věřitelů jediná přítomná věřitelka č. 7 Stanislava Kostková na svých námitkách proti oddlužení nesetrvala a schůze věřitelů rozhodla o řešení úpadku dlužnice oddlužením plněním splátkového kalendáře. Soud uzavřel, že dlužnice v seznamu závazků, přestože jej opatřila doložkou správnosti a úplnosti a svým podpisem, vědomě neuvedla závazky vůči přihlášeným věřitelkám Haně Kurlejové a Stanislavě Kostkové a vůči nepřihlášené věřitelce Kateřině Hrdličkové, a vůči přihlášenému věřiteli Aloisi Němcovi (jehož přihláška pohledávky byla odmítnuta pro opožděnost) uvedla jiný závazek. Závazky vůči věřitelkám Haně Kurlejové a Kateřině Hrdličkové měla v úmyslu plnit zcela mimo insolvenční řízení, a tyto věřitelky by byly uspokojeny ve vyšším rozsahu než přihlášení věřitelé. Takový postup dlužnice je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, neboť porušuje rovné možnosti věřitelů, navíc její příjem z jiného dalšího pracovního poměru by rovněž podléhal splátkám do oddlužení, takže není zřejmé, z jakých prostředků by hradila závazek vůči věřitelce Kateřině Hrdličkové. Dlužnice vědomě a úmyslně porušila povinnost dle ustanovení § 104 odst. 3 insolvenčního zákona, když za úplnost a pravdivost informací uvedených v návrhu na povolení oddlužení a přiložených seznamech je odpovědný dlužník bez ohledu na to, zda byl zpracován třetí osobou. Svým jednáním zásadně porušila své povinnosti, což odůvodňuje neschválení oddlužení pro nepoctivost jejího záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení. To, že věřitelé v návrhu neuvedených závazků mohli přihlásit či přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice, ani to, že věřitelka opomenutého závazku dlužnice Stanislava Kostková vzala své námitky proti oddlužení dlužnice zpět, a schůze věřitelů rozhodla o řešení úpadku dlužnice plněním splátkového kalendáře, právně významné není. Vzhledem k tomu, že majetek dlužnice sestává pouze ze mzdy, a v případě prohlášení konkursu by postačoval pouze k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce a nevedl by k vyššímu uspokojení věřitelů, soud insolvenční řízení zastavil a současně rozhodl o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce, kterého zprostil jeho funkce (ustanovení § 405 odst. 3 insolvenčního zákona).

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice včasné odvolání, které směřovala proti jeho výrokům I., II. a III. V odvolání se obsáhle vyjadřovala ke skutečnostem tvrzeným v podání přihlášeného věřitele č. 14 Aloise Němce o převodu spoluvlastnického podílu k rodinnému domu v Polance nad Odrou (jedná se podíl na nemovitostech, zapsaných na LV č. 1691 v k.ú. Polanka nad Odrou, který převedla kupní smlouvou ze dne 31.8.2015). V části II. odvolání poukázala na to, že pohledávku přihlášeného věřitele QI Investiční společnost a.s. v návrhu neuvedla vědomě, neboť tato lichevní pohledávka neexistovala a veškeré nároky společnosti byly v minulosti vyrovnány. Za neuvedení pohledávky věřitelky Stanislavy Kostkové se velice omluvila s tím, že tak neučinila záměrně, když za splatnou považovala jen její část ve výši cca 35.000 Kč (nikoliv přihlášených 544.000 Kč), a proto tento dluh zapomněla v návrhu a seznamu závazků uvést. V odvolání vyjádřila přesvědčení, že případné pochybnosti o nepoctivosti svého záměru vyjasnila, a navrhla, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že její oddlužení bude schváleno.

Odvolací soud předně konstatuje, že soud prvního stupně při vydání napadeného usnesení správně postupoval podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném od 1.7.2017 (dále též jen IZ , srov. čl. II. bod 1. zákona č. 64/2017 Sb.).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z insolvenčního spisu se podává, že v návrhu na povolení oddlužení spojeném s insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 24.5.2017, dlužnice uvedla, že má vůči deseti věřitelům jedenáct závazků v celkové výši 1.111.537,06

Kč a podle jejího propočtu by byla schopna svým věřitelům v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem uhradit více než 57 % jejich pohledávek. V seznamu závazků popsala svých jedenáct závazků, mezi nimi i závazek vůči věřiteli Aloisovi Němcovi z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 700.000 Kč, s jehož úhradou je v prodlení od července 2012. V seznamu majetku dlužnice označila vybavení domácnosti v hodnotě cca 2.500 Kč, věci osobní potřeby a podíl o velikosti ideální 1/2 na garáži, zapsané na LV č. 1366 pro k.ú. Vítkovice, obec Ostrava, jehož hodnotu odhadla na 26.500 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce o činnosti ze dne 28.7.2017 vyplývá, že příjem dlužnice představuje mzda ve výši 21.000 Kč čistého měsíčně, a do soupisu majetkové podstaty je sepsán podíl dlužnice o velikosti ideální 1/2 na garáži, zapsané na LV č. 1366 pro k.ú. Vítkovice, obec Ostrava, stojící na parcele č. 245/41, zapsané na LV č. 51 pro pro k.ú. Vítkovice, obec Ostrava. Přihlášená věřitelka Stanislava Kostková ve svém sdělení, doručeném soudu dne 12.6.2017 uvedla, že se cítí poškozená v důsledku úvěru, který byl oproti podpisu smlouvy o půjčce vyplacen k rukám dlužnice. Ta však s věřitelkou více než rok nekomunikuje a půjčku nesplácí, což vedlo k podání insolvenční návrhu věřitelky na svou osobu, v němž dlužnici označila jako svého dlužníka. K podání věřitelka připojila smlouvu o půjčce uzavřenou dne 22.12.2015 s dlužnicí, jejímž předmětem je půjčka 300.000 Kč dlužnici se splatností 22 let od první splátky v lednu roku 2016. Přihlášený věřitel Alois Němec ve svém podání, doručeném soudu dne 20.7.2017, popsal podle něj úmyslnou záměnu jeho pohledávek, kdy dlužnice v návrhu a seznamu závazků označila jeho pohledávku z titulu vypořádání SJM v původní výši 638.000 Kč, splatnou dne 4.7.2012, která již byla vymožena, přičemž její existující závazek 884.375 Kč vůči němu, založený rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13.5.2014, č.j. 161 EC 312/2011-64, který nabyl právní moci dne 16.5.2017, tedy čtyři dny před podáním insolvenčního návrhu, v něm neuvedla. Správce se v podání ze dne 31.7.2017 vyjádřil k nepoctivosti záměru dlužnice, sdělil, že dlužnice pracuje na pozici pokladní v České spořitelně, a.s., dluh vůči věřiteli Aloisi Němcovi popsaný v seznamu závazků z titulu vypořádání SJM ve výši 638.000 Kč byl ke dni podání návrhu splacen v rámci vedené exekuce, pravomocně přisouzený existující dluh vůči tomuto věřiteli z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 884.375 Kč dlužnice v seznamu závazků neuvedla a věřitel Alois Němec přihlášku jemu odpovídající pohledávky podal opožděně. Podle kopie SMS zprávy ze dne 11.6.2017, připojené správcem k vyjádření, dlužnice sdělila věřitelce č. 4 Haně Kurlejové, že je od června 2017 v insolvenci díky svému ex a závazek vůči ní hodlá plnit ve splátkách po 10.000 Kč počínaje červencem 2017. Dle protokolu o přezkumném jednání, konaném dne 9.8.2017, dlužnice pohledávku věřitelky č. 4 Hany Kurlejové, přihlášenou přihláškou č. P4 ve výši 50.000 Kč, uznala, stejně jako insolvenční správce. Pohledávka věřitele č. 5 Ostravské vodárny a kanalizace a.s., identifikační číslo osoby 45193673 ve výši 5.695 Kč byla dlužnicí a insolvenčním správcem rovněž uznána. Pohledávka věřitelky č. 7 Stanislavy Kostkové z titulu smlouvy o půjčce ze dne 22.12.2015, přihlášená přihláškou č. P7 ve výši 579.104 Kč, byla dlužnicí uznána v plné výši, správce ji popřel co do částky 46.400 Kč. Pohledávka věřitele č. 12 QI Investiční společnost, a.s., identifikační číslo osoby: 27911497, přihlášená přihláškou č. P12 ve výši celkem 158.813,89 Kč, byla popřena dlužnicí i insolvenčním správcem co do pravosti, když podle rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11.5.2016, sp.zn. 27 C 270/2015 byly přihlášené nároky věřitele zamítnuty. Na schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání se dlužnice ke svému závazku vůči (nepřihlášené) věřitelce Kateřině Hrdličkové z titulu směnky na částku 350.000 Kč vyjádřila tak, že se jednalo o zajišťovací směnku na půjčku ve výši 250.000 Kč, tvrdila, že před zahájením insolvenčního řízení uhradila 100.000 Kč. Při podání návrhu na povolení oddlužení si byla tohoto svého závazku vědoma, hodlala jej uhradit v průběhu plnění splátkového kalendáře s tím, že si přibere nějakou práci a z příjmů z ní bude závazek platit .

Podle ustanovení § 395 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, nebo c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník na jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2 požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3 (odstavec 2). Nepostupuje-li insolvenční soud podle odstavce 2, insolvenční řízení zastaví; současně rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce. Nebyla-li osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) dosud vyplacena odměna za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390a odst. 3, insolvenční soud současně uloží dlužníkovi povinnost ji uhradit, byla-li uplatněna podle § 390a odst. 5. Proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat odvolání dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí (odstavec 3).

Odvolací soud konstatuje, že seznam závazků, který odvolatelka připojila ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení a opatřila doložkou správnosti a úplnosti, správný a úplný není. V řízení vyšlo najevo, že v něm neuvedla svůj závazek vůči věřitelce č. 7 Stanislavě Kostkové, zjištěný ve výši 532.704 Kč přičemž to, že za splatnou považovala pouze část tohoto závazku ve výši 35.000 Kč, není důvodem, pro který by nebyla povinna i tento závazek v seznamu svých závazků uvést. Dále v seznamu závazků zamlčela svůj závazek vůči věřitelce č. 4 Haně Kurlejové ve výši 50.000 Kč, ačkoli dva týdny po podání insolvenčního návrhu jí SMS zprávou sdělila, že je v insolvenci a hodlá závazek plnit ve splátkách po 10.000 Kč počínaje červencem 2017. Rovněž neuvedla svůj závazek vůči (nepřihlášené) věřitelce Kateřině Hrdličkové z titulu zajišťovací směnky ve výši 350.000 Kč, k němuž tvrdila, že ho hodlala hradit rovněž mimo insolvenční řízení z příjmů z budoucího pracovně právního vztahu (ačkoli by i tento příjem byla povinna nabídnout svým věřitelům zařazeným do splátkového kalendáře, § 398 odst. 3 IZ). V seznamu také neuvedla závazek vůči věřiteli Ostravské vodárny a kanalizace a.s. ve výši 5.695 Kč. Konečně v seznamu popsala neexistující závazek vůči bývalému manželovi Aloisi Němcovi, který byl ke dni 24.5.2017, kdy podala návrh, již vymožen v rámci exekuce, ačkoli existující pohledávka bývalého manžela (vyšší o 184.375 Kč) byla pravomocně přisouzena dne 16.5.2017 a ke dni podání návrhu o ní věděla, jak plyne z textové zprávy, v níž uvádí, že má insolvenci díky svému ex .

Odvolací soud na základě skutečností plynoucích ze spisu uzavírá, že odvolatelka svou povinnost předložit seznam závazků dle ustanovení § 104 odst. 1, písm. b) splnila v insolvenčním řízení nedbale, přičemž intenzita její nedbalosti je taková, že sama o sobě odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst. 2 IZ). Skutečnost, že insolvenční návrh si nechala zpracovat třetí osobou je přitom bez významu (srov. závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.6.2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2016), stejně jako vysvětlení, že se domnívala, že její splatný dluh vůči věřitelce Stanislavě Kostkové činí 35.000 Kč, a proto jej zapomněla v seznamu závazků uvést. Dlužník je v seznamu povinen uvést údaj o výši závazku a jeho splatnosti, nikoli jen splatnou část svého závazku (srov. ustanovení § 104 odst. 3 IZ).

Je zřejmé, že odvolatelka neuvedením svých tří závazků vůči věřitelkám Stanislavě Kostkové, Haně Kurlejové a Kateřině Hrdličkové, o kterých před podáním návrhu věděla či musela vědět, a záměnou závazku vůči věřiteli Aloisi Němcovi, snížila celkovou výši svých dluhů o částku 1.117.079 Kč (532.704 Kč + 50.000 Kč + 350.000 Kč + 184.375 Kč). Pokud by tyto dluhy nezamlčela a v návrhu a seznamu závazků je popsala, celková částka jejích dluhů by činila 2.228.616 Kč, a při předběžné kalkulaci by je ze svého příjmu 21.000 Kč čistého měsíčně nebyla schopna v průběhu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem uhradit v poměru 30%, ale jen v poměru 28,8%. Uvedená pochybení, s ohledem na časové souvislosti vzniku dluhů a rovněž s přihlédnutím k pracovní pozici odvolatelky jako pokladní v renomované bance, nelze dle odvolacího soudu přičítat jen její nedbalosti při plnění povinností v insolvenčním řízení, ale vědomému zamlčení těchto dluhů se záměrem splnit kritéria ekonomické nabídky ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že odvolatelka již ve fázi podání návrhu na povolení oddlužení jednala nepoctivě a její návrh na povolení oddlužení, pokud by tyto skutečnosti vyšly najevo v předchozí fázi řízení, by byl zamítnut podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ (srov. závěry Nejvyššího soudu České republiky v jeho usnesení ze dne 30.4.2013 sen. zn. 29 NSČR 45/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 86/2013, na které soud prvního stupně odkazuje v odůvodnění svého rozhodnutí).

Jak soud prvního stupně správně dovodil, o nepoctivosti záměru odvolatelky sledovaném návrhem na povolení oddlužení svědčí také její úmysl plnit své dluhy vůči dvěma věřitelkám mimo insolvenční řízení, přičemž v tomto směru dokazuje odvolací soud na přiléhavé závěry v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje. Pokud se dlužnice v odvolání vyjadřovala také k pohledávce věřitele QI Investiční společnost a.s., z neuvedení tohoto závazku v seznamu soud prvního stupně žádné závěry nečinil, stejně jako nehodnotil okolnosti převodu jejího spoluvlastnického podílu na nemovitostech zapsaných na LV č. 1691 v k.ú. Polanka nad Odrou.

Odvolací soud uzavírá, že odvolatelce se nepodařilo vyvrátit závěr soudu prvního stupně, podle kterého svým návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, a její námitka, že její nepoctivost je pouze domnělá, důvodná není.

Vzhledem k tomu, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, postupoval soud prvního stupně správně, když oddlužení odvolatelky neschválil (ustanovení § 395 odst. 1, písm. a/, § 405 odst. 1 IZ). Skutečnost, že schůze věřitelů jako způsob řešení úpadku odvolatelky přijala oddlužení plněním splátkového kalendáře, za daného stavu věci není právně významná, neboť soud jejím rozhodnutím není vázán, když požadavek přípustnosti oddlužení trvá i po povolení oddlužení. Insolvenční soud je tak i ve fázi insolvenčního řízení, následující po povolení oddlužení, oprávněn rozhodnout o tom, že oddlužení neschvaluje v případech, kdy dodatečně vyšly najevo skutečnosti, pro něž je v předcházející fázi insolvenčního řízení třeba zamítnout návrh na povolení oddlužení.

Naproti tomu závěr soudu prvního stupně, že insolvenční řízení je třeba podle ustanovení § 405 odst. 3 IZ zastavit proto, že nejsou dány důvody pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, odvolací soud hodnotí jako předčasný. Soud po skutkové stránce pouze uzavřel, že majetek dlužnice sestává pouze ze mzdy, která by v dlouhodobé perspektivě v případě prohlášení konkursu postačovala pouze na úhradu nároků insolvenčního správce. Soud však přehlédl, že (jak plyne ze seznamu majetku a soupisu majetkové podstaty), odvolatelka má v majetku spoluvlastnický podíl na nemovitosti

-stavbě garáže, zapsané na LV č. 1366 pro k.ú. Vítkovice, obec Ostrava. Bez prošetření otázky hodnoty tohoto spoluvlastnického podílu je závěr soudu prvního stupně, že majetek dlužnice je pro uspokojení jejích věřitelů nedostatečný, nesprávný.

Odvolací soud z výše uvedených důvodů přezkoumávané usnesení ve výroku I. podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. Ve výroku II. je změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.), čímž jsou odklizeny i na něm závislé výroky III. a IV. usnesení soudu prvního stupně.

V dalším řízení soud prvního stupně provede šetření k hodnotě podílu dlužnice na stavbě garáže, a poté opětovně posoudí, zda je dán důvod k postupu podle ustanovení § 405 odst. 2 insolvenčního zákona, či nikoli.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 14. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu