3 VSOL 1042/2014-B-12
KSBR 32 INS 22299/2013 3 VSOL 1042/2014-B-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Dolních Kounicích, Bezručova 25/11, PSČ: 664 64, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.8.2014, č.j. KSBR 32 INS 22299/2013-B-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl návrh na povolení oddlužení (výrok I.), na majetek dlužníka Stanislava anonymizovano prohlásil konkurs (výrok II.) a deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 18. 10. 2013, č.j. KSBR 32 INS 22999/2013-A-14 byl dlužník vyzván k doplnění svého návrhu na povolení oddlužení. Současně insolvenční soud dlužníka poučil o tom, že nebude-li návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Vzhledem k tomu, že dlužník ani přes výzvu insolvenčního soudu nepředložil listiny, z nichž by bylo možno učinit závěr o předpokládaném uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % hodnoty jejich pohledávek, tedy listiny dokládající jeho příjmy, návrh dlužníka na povolení oddlužení insolvenční soud odmítl a v souladu s ust. § 396 IZ rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Soud dodal, že ani později k výzvě insolvenčního správce dlužník doklady prokazující jeho příjmy nepředložil. Za této situace jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Uvedl, že s pohledávkou navrhujícího věřitele nesouhlasí a neuznává ji, protože došlo k několikanásobnému navýšení pohledávky a zbytečnému zatěžování dlužníka. Tvrdí, že jeho finanční situace se konsolidovala a umožňuje mu dosahovat příjmu, ze kterého je schopen průběžně splácet své závazky a během přiměřené doby na základě splátkových kalendářů je zcela uhradit. Navrhuje proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele České spořitelny a.s. Dlužník poté přistoupil do insolvenčního řízení, kdy podal návrh na povolení oddlužení a navrhl, aby oddlužení bylo schváleno plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako ošetřovatel drůbeže s měsíčním příjmem 18.000,-Kč, což by měly být jeho příjmy v následujících 5 letech s tím, že v předchozích 3 letech pracoval u stejného zaměstnavatele s příjmem cca 16.000,-Kč. K podanému návrhu na povolení oddlužení dlužník nepředložil žádné listiny. Usnesením ze dne 18. 10. 2013, č.j. KSBR 32 INS 22299/2013-A-14 insolvenční soud vyzval dlužníka, aby v souladu s ust. § 392 odst. 2 IZ předložil ocenění nemovitostí znalcem, doložil výpis z evidence rejstříku trestů, listinami doložil své čisté měsíční příjmy za období posledních tří let, předložil listinu, na jejímž základě provádí závislou činnost-listinu, na jejímž základě je zaměstnán, a s ohledem na to, že je evidován jako osoba podnikající pod identifikačním číslem, aby v seznamu závazků rozlišil závazky vzniklé z podnikání a ostatní závazky. Na výzvu soudu reagoval dlužník tím, že podle jeho názoru v návrhu na povolení oddlužení uvedl seznam svého movitého a nemovitého majetku, včetně pořizovací ceny, taktéž uvedl seznam svých závazků, včetně výše dlužné částky a věřitele a znalecký posudek na nemovitost vypracoval v rámci exekučního řízení soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola. Usnesením ze dne 16. 4. 2014 č.j. KSBR 32 INS 22299/2013-A-27 soud zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Livii Strakovou. Dne 23. 7. 2014 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů bez přítomnosti dlužníka. Insolvenční správkyně uvedla, že jako způsob řešení dlužníkova úpadku navrhuje konkurs. Správkyně dále uvedla, že dlužník je absolutně nekontaktní, nelze tedy zjistit jeho aktuální příjmy a nelze tak zjistit, zda by byl vůbec schopen splnit 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci řešení jeho úpadku oddlužením.

Podle ust. § 391 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, b) údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech, c) údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, d) návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.

Podle ust. § 393 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný, anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně jej poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat, nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy, anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).

Podle ust. § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci dlužník po zahájení insolvenčního řízení věřitelským návrhem České spořitelny a.s. přistoupil do řízení se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Podaný návrh na povolení oddlužení nesplňoval náležitosti vyžadované ust. § 391 IZ, a proto insolvenční soud vyzval dlužníka k opravě a doplnění návrhu na povolení oddlužení. Náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení oddlužení a aby umožnily věřitelům, popř. soudu, kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ má být oddlužení provedeno. Dlužník však na výzvu soudu vady návrhu na povolení oddlužení neodstranil, protože netvrdil a nedoložil údaje o svých příjmech za poslední 3 roky, jakož i údaje o očekávaných příjmech v následujících 5 letech, netvrdil tedy a ani nijak nedoložil, kde je zaměstnán a jaké má a bude mít příjmy ze své závislé činnosti. Tento nedostatek návrhu na povolení oddlužení podle odvolacího soudu ve shodě se soudem prvního stupně je nedostatkem, pro který nelze v řízení o návrhu na povolení oddlužení pokračovat, neboť nelze učinit závěr o předpokládaném uspokojení nezajištěných věřitelů, čili závěr o tom, zda dlužník se svým příjmy by byl schopen uspokojit své nezajištěné věřitele alespoň v rozsahu 30 % výše jejich pohledávek. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, jestliže návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítl, když dlužníkův návrh na povolení oddlužení neobsahoval všechny náležitosti, dlužník byl insolvenčním soudem vyzván k jeho doplnění a současně byl také poučen o tom, jak má doplnění provést, jakož i o tom, že v případě řádného nedoplnění návrhu na povolení oddlužení bude jeho návrh odmítnut. S rozhodnutím o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení soud správně spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, tak jak vyplývá z ust. § 396 IZ.

Odvolací námitka dlužníka, že nesouhlasí s pohledávkou navrhujícího věřitele, je z hlediska věcné správnosti napadeného usnesení zcela bez právního významu. Stejně je nedůvodná i námitka v tom směru, že dlužníkova finanční situace se konsolidovala a že má příjem, ze kterého je schopen průběžně splácet své závazky. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2012 vyplývá, že vady návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh může dlužník odstranit jen do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. I kdyby tedy dlužník v rámci podaného odvolání odstranil nedostatky návrhu na povolení oddlužení a sdělil a doložil požadované údaje ohledně svých příjmů, nebylo by možno již k tomuto doplnění v odvolacím řízení přihlížet.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 22. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu