3 VSOL 1037/2015-A-90
KSBR 28 INS 6167/2012 3 VSOL 1037/2015-A-90

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Bojanovice 230, PSČ: 693 01, zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem Břeclav, Jana Palacha 121/8, PSČ: 690 02, o insolvenčního návrhu navrhovatelů a) PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o., se sídlem Loukov 201, PSČ: 768 75, identifikační číslo osoby: 26920069, zastoupeného Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlážděná 1586/4, PSČ: 110 00, a b) Bibby Financial Services, a.s., se sídlem Brno, Pisárky, Hlinky 505/118, PSČ: 603 00, identifikační číslo osoby: 25320513, o odvolání navrhovatele PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.2015, č. j. KSBR 28 INS 6167/2012-A-70,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve vztahu k navrhovateli PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o. ve výrocích I., III. a IV. p o t v r z u j e .

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. ve vztahu k navrhovateli PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o. m ě n í tak, že tento navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 23.730,52 Kč, z toho částku ve výši 22.399,52 Kč společně a nerozdílně s navrhovatelem Bibby Financial Services, a.s., k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Navrhovatel PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o. je povinen zaplatit dlužníku k rukám jeho advokáta plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.890 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh (výrok I.), uložil insolvenčním navrhovatelům a) a b) povinnost uhradit dlužníkovi společně a nerozdílně náklady řízení-náklady právního zastoupení ve výši 22.399,92 Kč včetně DPH (výrok II.), rozhodl o vrácení zálohy ve výši 50.000 Kč insolvenčnímu navrhovateli a) PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o. (výrok III.) a uložil insolvenčním navrhovatelům a) a b) povinnost zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok IV.).

V důvodech rozhodnutí se soud prvního stupně zabýval aktivní legitimací insolvenčních navrhovatelů. V této souvislosti uvedl, že dlužník pohledávku insolvenčního navrhovatele b) uznal, a proto tento insolvenční navrhovatel osvědčil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku a je aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu. Oproti tomu pohledávku insolvenčního navrhovatele b), která měla vzniknout ze zajišťovací blankosměnky vlastní , vystavené dlužníkem jako jednatelem společnosti LIGA, s.r.o. na řad navrhovatele, dlužník popřel, když opakovaně tvrdil, že směnku nepodepsal, a proto pohledávka nevznikla. Soud uzavřel, že k prokázání pravosti podpisu dlužníka na směnce nelze připustit provedení důkazu znaleckým posudkem, jakož i důkazu výslechem svědka JUDr. Milana Kučeříka, neboť takové rozsáhlé dokazování by překročilo rámec insolvenčního řízení. K tomu poukázal na účel insolvenčního řízení, kterým je řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových poměrů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Provádění dokazování za účelem zjištění existence pohledávky insolvenčního navrhovatele a) by tak bylo v rozporu s uvedeným účelem insolvenčního řízení. Dále soud uzavřel, že popřel-li dlužník pravost svého podpisu na směnce, nebylo třeba se zabývat námitkou dlužníka ohledně promlčení pohledávky tohoto insolvenčního navrhovatele. Nadto u dlužníka nejsou splněny podmínky pro zjištění úpadku, neboť nebyla prokázána mnohost věřitelů, když další věřitelé označení insolvenčními navrhovateli se na výzvu soudu vyjádřili tak, že za dlužníkem žádné pohledávky nemají, popřípadě vůbec na výzvu soudu nereagovali.

Proti tomuto usnesení podal odvolání pouze insolvenční navrhovatel a). V odvolání poukázal na rozsudek Okresního soudu v Břeclavi č. j. 21 T 84/2014-5876 ze dne 29.1.2015, pravomocný dne 11.6.2015, s tím, že tímto rozsudkem byl dlužník jako jednatel společnosti LIGA s.r.o. pravomocně odsouzen za zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a současně mu byla uložena povinnost, aby nahradil poškozeným společnostem, to je celkem 22 věřitelům, škodu. K tomu pohledávky jednotlivých věřitelů specifikoval a označil je (s ohledem na datum nabytí právní moci rozsudku) jako pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Podle odvolatele není správný názor soudu prvního stupně, že v řízení před soudem prvního stupně nebyla osvědčena jeho pohledávka, ani že u dlužníka není dána pluralita věřitelů. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužník se k odvolání insolvenčního navrhovatele a) vyjádřil tak, že se ztotožňuje se všemi závěry soudu prvního stupně. Podle jeho názoru v řízení nebyla osvědčena existence pohledávky insolvenčního navrhovatele, když pohledávka je uplatňována z titulu směnky, která však nemá náležitosti, neboť splatnost v ní je sjednána dvojím způsobem, což má za následek neplatnost směnky. Rovněž zpochybnil pravost svého podpisu na směnce s tím, že důkazní břemeno k prokázání podpisu dlužníka je na insolvenčním navrhovateli. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilý odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel a) podal u soudu prvního stupně dne 14.3.2012 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. V insolvenčním návrhu tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 17.805.075 Kč, jež byla zajištěna blankosměnkou vlastní, bez protestu, vystavenou dne 22.4.2010 dlužníkem jako jednatelem společnosti LIGA s.r.o. na řad insolvenčního navrhovatele. V souladu se smlouvou o směnečném prohlášení ze dne 22.4.2010 byla směnka vyplněna na směnečnou sumu 9.925.223 Kč se splatností 26.1.2012 a dlužník byl vyzván k úhradě směnečné sumy, na výzvu však nereagoval a ničeho neuhradil. V návrhu označil další věřitele dlužníka se splatnými pohledávkami, a to společnost Coface Czech Factoring s.r.o. a společnost Bibby Financial Services a.s. Soud prvního stupně usnesením č. j. KSBR 28 INS 6167/2012-A-5 ze dne 17.4.2012 dlužníka vyzval, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců. Na výzvu reagoval dlužník podáním ze dne 6.6.2012, v němž tvrdil, že uvedenou blankosměnku nevystavil, tuto nepovažuje za pravou. Současně tvrdil, že směnku je nutno považovat za neplatnou, neboť obsahuje více údajů o splatnosti, přičemž jeden z nich je neurčitý. Na výzvu soudu společnost Bibby Financial Services a.s. sdělila, že má za dlužníkem splatné pohledávky. Podáním ze dne 29.10.2012 společnost Coface Czech Factoring s.r.o., v likvidaci na výzvu soudu sdělila, že vůči dlužníkovi nemá žádnou neuhrazenou pohledávku. Soud prvního stupně nejprve usnesením č. j. KSBR 28 INS 6167/2012-A-20 ze dne 2.7.2014 insolvenční řízení zastavil z důvodu, že insolvenční navrhovatel a) nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení (povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč mu byla uložena pravomocným usnesením č. j. KBR 28 INS 6167/2012-A-15 ze dne 23.5.2014), k odvolání insolvenčního navrhovatele a) Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. KSBR 28 INS 6167/2012, 2 VSOL 808/2014-A-28 ze dne 12.9.2014 toto usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje. Následně, podáním doručeným Krajskému soudu v Brně dne 7.1.2015, přistoupil do insolvenčního řízení insolvenční navrhovatel b) Bibby Financial Services a.s. V návrhu tvrdil, že má za dlužníkem splatné a vykonatelné pohledávky v celkové výši 11.516.474,41 Kč, a to z Factoringové smlouvy-Rámcové smlouvy o úplatném postupování pohledávek č. SRR07/028 ze dne 4.3.2008 v celkové výši 76.977,55 Kč, z Rámcové smlouvy o realizaci o faktoringové úhrady dluhu spolu s Rámcovou dohodou o vyrovnání č. SRZ08/007 ze dne 4.3.2008 ve výši 3.437.694,67 Kč, z Factoringové smlouvy-Rámcové smlouvy o úplatném postupování pohledávek č. SRR08/008 ze dne 28.4.2008 v celkové výši 8.001.801,60 Kč, když k závazkům společnosti LIGA, s.r.o. a společnosti VEJA, spol. s r.o. vůči insolvenčnímu navrhovateli z těchto smluv dlužník přistoupil dohodami o přistoupení k dluhu. V návrhu jako další věřitele dlužníka se splatnými pohledávkami za dlužníkem označil insolvenčního navrhovatele a) a společnost S MORAVA Leasing, a.s. Podáním ze dne 13.1.2015 insolvenční navrhovatel a) označil důkazy k prokázání pravosti podpisu dlužníka na směnce, a to výslechy svědků Miroslava Hubíka a JUDr. Milana Kučeříka (přítomných podpisu dlužníka na směnce) a dále znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Podáním ze dne 2.2.2015 dlužník k tvrzené směnečné pohledávce insolvenčního navrhovatele a) dále namítl, že dne 27.1.2015 došlo k jejímu promlčení. K tvrzené pohledávce insolvenčního navrhovatele b) uvedl, že se k této pohledávce nevyjadřuje, nicméně pokud by tato pohledávka byla pohledávkou pravou, zůstává v insolvenčním řízení osamocena, a tudíž není splněna podmínka mnohosti věřitelů. Následně u jednání dne 30.3.2015 doplnil, že pohledávku insolvenčního navrhovatele b) nerozporuje. V podání ze dne 2.2.2015 se dlužník vyjádřil k pohledávce věřitele ERSTE Leasing, a.s. (dříve S MORAVA Leasing, a.s.) s tím, že této společnosti nevystavil žádnou směnku, proto musí být falzum .

Odvolací soud provedl dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

Ze směnky ze dne 22.4.2010, že v ní je uveden jako výstavce František Opršal, anonymizovano , bytem Horní Bojanovice 230, který-podle prohlášení na směnce-za tuto vlastní směnku zaplatí na řad firmy PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o., se sídlem 768 75 Loukov 201, IČ: 26920069, dne 26.1.2012 a bez protestu částku 9.925.223 Kč. Směnka je splatná na adrese: Přerov, Nábř. Dr. E. Beneše 22, PSČ 750 02. Dále obsahuje údaj, že je splatná po dobu existence závazku z kupní smlouvy ze dne 22.4.2010 uzavřené mezi společnostmi PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o., Loukov 201, IČ: 26920069 (prodávající-věřitel) a LIGA s.r.o., Hlohovec 194, 691 43, IČ: 49435647 . Směnka je za výstavce opatřena nečitelným podpisem.

Z vyplňovacího směnečného prohlášení ze dne 22.4.2010, že obsahuje údaj o tom, že František Opršal (dále jen dlužník) prohlašuje, že odevzdal obchodní firmě PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o. (dále jen věřitel) blankosměnku vlastní vystavenou na řad věřitele, v Hlohovci dne 22.4.2010, splatnou na adrese: Přerov, Nábř. Dr. E. Beneše 22, obsahující směnečnou doložku bez protestu , a dále doložku umožňující předložení směnky k placení po dobu existence pohledávek vzniklých z kupní smlouvy uzavřené dne 22.4.2010 mezi věřitelem a obchodní firmou LIGA s.r.o., se sídlem Hlohovec 194, PSČ 691 43, IČ: 49435647 (dále jen LIGA s.r.o.) s tím, že na směnce není uvedena směnečná suma a datum splatnosti a věřitel potvrzuje převzetí této blankosměnky. Uvedená směnka vlastní slouží k zajištění pohledávky věřitele, včetně příslušenství, které věřitel má za LIGA s.r.o. nebo věřiteli v budoucnu vzniknou z titulu nároku na zaplacení kupní ceny věřitelem dodaného zboží, a to až do výše 4 mil. Kč, povýšených o jejich příslušenství. V případě, že se LIGA s.r.o. dostane do prodlení se splatností byť jedné faktury zrealizované dodávky o více jak 10 dnů, přičemž dohodnutá splatnost faktur za dodávky činí na základě podepsané smlouvy 75 kalendářních dnů od data dodávky, je věřitel oprávněn vyplnit aktuální výši celkové dlužné částky splatných pohledávek, včetně příslušenství, jako směnečnou sumu, a to včetně případných sankcí vyplývajících ze smluvních ujednání z kupní smlouvy ze dne 22.4.2010, a datum splatnosti směnky. O realizaci vyplňovacího práva je věřitel povinen písemně informovat dlužníka, přičemž tato povinnost je splněna dnem odeslání oznámení dlužníkovi. Prohlášení za dlužníka a věřitele je opatřeno nečitelnými podpisy.

Z oznámení o vyplnění směnky ze dne 23.1.2012, že tímto oznamuje Miroslav Hubík, jednatel společnosti PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o., Františku Opršalovi, že (tohoto dne) byla vyplněna jeho vlastní blankosměnka, vystavená dne 22.4.2010 na řad věřitele PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o. na směnečnou sumu 9.925.223 Kč, splatná dne 26.1.2012 v Přerově, a současně jej vyzval k neprodlené úhradě směnečné sumy.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 105 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 (§ 105 věta před středníkem IZ ve znění účinném od 1.1.2014), podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Z ustanovení § 105 IZ vyplývá, že věřitel může být se svým insolvenčním návrhem, kterým se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, úspěšný nikoli pouze za podmínky, že bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Doložením splatné pohledávky tak insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky má význam jakožto jedno ze zjištění, potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

Odvolací soud předně konstatuje, že insolvenční navrhovatel b) odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nepodal, takže ve vztahu k tomuto insolvenčnímu navrhovateli je již pravomocné. Odvolací soud se tudíž mohl zabývat přezkumem rozhodnutí soudu prvního stupně pouze ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli a), tedy posouzením toho, zda tento insolvenční navrhovatel je oprávněn (aktivně legitimován) k podání insolvenčního návrhu.

V přezkoumávané věci insolvenční navrhovatel a) uplatňuje za dlužníkem splatnou směnečnou pohledávku, jejíž existenci však dlužník zpochybňuje, neboť popřel pravost svého podpisu na směnce. V odvolacím řízení pak dlužník

(poté, co odvolací soud provedl důkaz směnečným prohlášením) z téhož důvodu zpochybnil pravost i této listiny. Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 17.8.2011, sp. zn. 29 Cdo 467/2010 formuloval a odůvodnil závěr (jenž se plně uplatní i v této věci), podle něhož, popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky (jako soukromé listiny) pravost svého podpisu na směnce, leží důkazní břemeno ohledně pravosti takového podpisu na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených dovozuje žalobou uplatněný nárok. Za stavu, kdy insolvenční navrhovatel také k prokázání pravosti podpisu dlužníka na směnce navrhl provedení důkazů znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a výslechem svědků, lze nicméně uzavřít, že pohledávka insolvenčního navrhovatele za dlužníkem navrhovatelem doloženými listinami osvědčena není, je tedy sporná, přičemž k prokázání její existence by bylo nutno provádět dokazování, které přesahuje rámec insolvenčního řízení. K tomu odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPH 37 INS 439/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 14/2011). V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vyslovil závěr, že účelem insolvenčního řízení není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi věřitelem (insolvenčním navrhovatelem) a jeho dlužníkem, nýbrž řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ IZ). Dále uzavřel, že insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými, a že není povinností insolvenčního soudu provádět v insolvenčním řízení dokazování o tom, zda pohledávka věřitele (insolvenčního navrhovatele) v právu skutečně existuje. Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. Nejvyšší soud k tomu doplnil, že právě v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (§ 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě. Je věcí insolvenčního navrhovatele (a jemu jde k tíži) zvážit před podáním insolvenčního návrhu, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení o pohledávce před k tomu povolaným orgánem, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníku v insolvenčním řízení.

Promítnuto na poměry v přezkoumávané věci proto odvolací soud uzavírá, že insolvenční navrhovatel a) svou pohledávku za dlužníkem neosvědčil, a proto není aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu. Pro nedostatek jeho aktivní legitimace se již odvolací soud nemusel zabývat tím, zda dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, jak insolvenční navrhovatel tvrdil, tedy zda u dlužníka je dána mnohost věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a neschopnost dlužníka plnit své peněžité závazky (§ 3 odst. 1 a odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh navrhovatele a) pro nedostatek jeho aktivní legitimace podle ustanovení § 143 odst. 2, věty první IZ zamítl.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí ve výrocích I., III. a IV. ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli a) podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

O nákladech řízení soud prvního stupně sice správně rozhodl podle procesního úspěchu účastníků s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., avšak nesprávně stanovil jejich výši. Dlužník totiž má vůči navrhujícím věřitelům právo na náhradu nákladů řízení představující náklady právního zastoupení v celkové výši 25.061,52 Kč, jenž sestávají z odměny za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření ve věci dne 7.6.2012) po 2.100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5. , § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31.12.2012, odměny za čtyři úkony právní služby po 3.100 Kč (účast u jednání ve dnech 30.3.2015 a 1.7.2015, vyjádření dne 2.4.2015 a dne 3.7.2015) po 3.100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. d) a písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále paušální náhradu za tyto úkony právní služby po 300 Kč, celkem 1.800 Kč, podle ustanovení § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas za osm započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 800 Kč (cesta k jednáním soudu prvního stupně) podle ustanovení § 14 odst. 3 téže vyhlášky a cestovné ve výši 1.512 Kč za cestu k jednáním soudu prvního stupně (ve dnech 30.3.2015 a 1.7.2015) osobním vozidlem zn. VW Golf, reg. zn. 6B29100, Břeclav-Brno a zpět, celkem 252 km, při průměrné spotřebě 6,5 na 100 km a ceně pohonných hmot (benzin Natural 95) 35,90 Kč za 1litr podle ustanovení § 13 odst. 1 téže vyhlášky a § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 328/2014 Sb., vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 4.349,52 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud prvního stupně pochybil, pokud stanovil odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření ve věci dne 7.6.2012) podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31.12.2012, a proto nesprávně přiznal dlužníku právo na náhradu nákladů řízení pouze ve výši 22.399,52 Kč.

Rozhodnutí soudu prvního stupně je (s ohledem na to, že odvolání proti tomuto rozhodnutí podal pouze insolvenční navrhovatel a/), pravomocné ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli b), takže odvolací soud mohl změnit napadené rozhodnutí ve výroku II., kterým soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení, jen ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli a). Ve výroku II. proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli a) změnil tak, že uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 23.730,52 Kč, z toho částku ve výši 22.399,52 Kč společně a nerozdílně s navrhovatelem b), když z celkové správné výše náhrady nákladů řízení v částce 25.061,52 Kč bylo rozhodnutím soudu prvního stupně již přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 22.399,52 Kč a zbývající částku ve výši 2.662 Kč je nutno rozdělit mezi insolvenčního navrhovatele a) a insolvenčního navrhovatele b), vůči kterému je rozhodnutí soudu prvního stupně pravomocné. Dlužník tak má vůči insolvenčnímu navrhovateli a) právo na náhradu dalších nákladů řízení toliko ve výši 1.331 Kč, to je poloviny z částky 2.662 Kč.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal dlužníku právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení vůči insolvenčnímu navrhovateli a), který nebyl se svým odvoláním úspěšný. Dlužník má vůči insolvenčnímu navrhovateli a) právo na náhradu nákladů řízení představující náklady právního zastoupení v celkové výši 6.890 Kč, jenž sestávají z odměny za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne 12.4.2016) ve výši 3.100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, paušální náhrady za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas (cesta k jednání odvolacího soudu) za šest započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, podle ustanovení § 14 odst. 3 téže vyhlášky a cestovné ve výši 1.694 Kč osobním vozidlem značky Range Rouver, reg. zn. 6B9 4499 za cestu k jednání odvolacího soudu, Břeclav-Olomouc a zpět, celkem 260 km, při průměrné spotřebě 9,2 l na 100 km a ceně pohonných hmot (nafta) 29,50 Kč za 1litr, podle ustanovení § 13 odst. 1 téže vyhlášky a ustanovení § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 385/2015 Sb., vše zvýšeno o 21% daň ve výši 1.196 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku a odvolateli se však doručuje zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

Olomouc 12. dubna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu