3 VSOL 1036/2014-A-12
KSBR 52 INS 20489/2014 3 VSOL 1036/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníků a) Evy Marie Biedermannové, nar. 5.10.1968 a b) Miroslava Biedermanna, nar. 19,4.1969, bytem Jihlava, Srázná 4308/8, PSČ: 586 01, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.7.2014, č.j. KSBR 52 INS 20489/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníků ze dne 25. 7. 2014.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 103 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uzavřel, že insolvenční návrh dlužníků neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Dlužníci nepopsali dostatečně rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek, když v bodě 07 formulářového návrhu pouze obecně uvedli, že mají dva peněžité závazky vůči dvěma věřitelům, které již nejsou schopni plnit s ohledem na výši svých současných příjmů. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu České republiky v usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 soud prvního stupně uvedl, že dlužníci v insolvenčním návrhu netvrdí takové konkrétní skutečnosti, jež by svědčily o jejich úpadku. Neúplné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníků brání pokračování v řízení, proto soud podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníků odmítl.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Namítali, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, neboť nebyli vyzváni k doplnění dokladů do insolvenčního návrhu. Podle obsahu podaného odvolání je zřejmé, že se odvolatelé domáhají změny odvoláním napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 25. 7. 2014 došel insolvenčnímu soudu insolvenční návrh dlužníků spojený se společným návrhem dlužníků-manželů na povolení oddlužení. Dlužníci v bodě 07 formulářového návrhu ( popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek/hrozící úpadek ) uvedli, že v současné době mají dva peněžité závazky vůči dvěma věřitelům, které nejsou schopni hradit s ohledem na současnou výši jejich příjmů, všechny závazky jsou již 30 dnů po splatnosti. V bodech 17, 18, 19 a 20 formulářového návrhu ( popis všech závazků dlužníka ) nejsou uvedeny žádné údaje. Seznam závazků, opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužníků, dlužníci k návrhu nepřipojili.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27. 1. 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 88/2010), na něž v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje i soud prvního stupně, vyložil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníci ve svém insolvenčním návrhu neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o existenci jejích úpadku.

K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužníci mají nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v návrhu konkrétní označení tvrzených dvou věřitelů dlužníků a uvedení výše jejich pohledávek, chybí údaj o splatnosti závazků dlužníků tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, a v návrhu absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužníci nejsou schopni své závazky splácet, jež by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníků podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti, a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Námitka odvolatelů, v níž soudu prvního stupně vytýkali, že je před rozhodnutím o jejich insolvenčním návrhu nevyzval k odstranění vad tohoto návrhu, není důvodná.

Podle výslovného znění ustanovení § 128 odst. 1, poslední věty, IZ se ustanovení § 43 o.s.ř. (o výzvě k odstranění vad návrhu) nepoužije. Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, tak insolvenční soud bez dalšího odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Vady insolvenčního návrhu přitom může insolvenční navrhovatel sám odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu (srov. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11/2009).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 20. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu