3 VSOL 1033/2015-A-8
KSBR 45 INS 19550/2015 3 VSOL 1033/2015-A-8

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Hroznová Lhota, Tasov 118, PSČ 696 63, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.8.2015, č.j. KSBR 45 INS 19550/2015-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že na základě nedatovaného podání dlužníka, doručeného soudu dne 29.7.2015, které soud vyhodnotil jako insolvenční návrh, byla vydána vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Dlužník v podání uvedl, že je fyzická osoba nepodnikatel a po posouzení své situace dospěl k závěru, že není schopen plnit své závazky. Stav svého úpadku popsal obecně tak, že má více věřitelů, peněžité závazky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit. Domnívá se, že je předlužen. Soud dospěl k závěru, že v insolvenčním návrhu zcela absentuje žalobní petit, jakožto jedna z obligatorních náležitostí. Vzhledem k tomu, že se jedná o takový nedostatek návrhu, pro který nelze pokračovat v řízení a výzva k odstranění takové vady návrhu v insolvenčním řízení není možná, postupoval soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), a insolvenční návrh dlužníka odmítl. V závěru svého usnesení soud uvedl, že po právní moci usnesení o odmítnutí návrhu může být podán nový insolvenční návrh, který bude splňovat zákonem stanovené náležitosti. Dále upozornil dlužníka, že dlužník podává opakovaně zcela shodné neprojednatelné insolvenční návrhy, čímž může způsobit svým věřitelům škodu, která po něm může být vymáhána. Současně není vyloučeno, že tímto jednáním nenaplňuje skutkovou podstatu některého trestného činu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm namítl, že má za to, že podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku. Tvrdí, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po vyhodnocení své situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství nelze reálně uspokojovat. Je předlužen, neboť jeho závazky převyšují pohledávky. Dále uvedl, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ), a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010) vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ.

Pokud dlužník uváděl, že je ve stavu předlužení, pak zákonnou podmínkou předlužení je to, že dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem. Dlužník však sám tvrdil, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem.

Protože dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil dostatečně konkrétně rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, nemůže být jeho návrh pro tyto nedostatky věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm). Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl. Na rozdíl od soudu prvního stupně je však odvolací soud toho názoru, že tím, že dlužník v návrhu uvádí, že jeho stav úpadku je zjevný a že se označil jako navrhovatel-insolvenční dlužník , lze z návrhu dovodit, že se dlužník domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Neuvedení žalobního petitu (návrhu výroku, jak má soud o jeho návrhu rozhodnout) proto nelze posuzovat jako vadu, pro kterou v tomto řízení nelze pokračovat. S názorem soudu prvního stupně, že dlužník opakovaným podáváním insolvenčních návrhů nejedná důvěryhodně, odvolací soud zcela souhlasí, stejně jako s názorem, že přičitatelnost případných negativních následků takového jednání dlužníkovi nelze vyloučit.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 25. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu