3 VSOL 1031/2016-A-13
KSOS 22 INS 16023/2016 3 VSOL 1031/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Lučina 452, PSČ 739 39, identifikační číslo osoby: 48816540, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.7.2016, č.j. KSOS 22 INS 13023/2016-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 7.7.2016, se dlužník domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Poté, co citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), dále uvedl, že z insolvenčního návrhu a připojených seznamů bylo zjištěno, že dlužník má závazky v celkové výši 2.673.901,82 Kč, žádný pohotový majetek ani pohledávky nemá, vlastní pouze dva automobily a věci osobní potřeby. V majetkové podstatě se tedy nenachází žádné peněžní prostředky či jiný tzv. pohotový majetek, který by mohl sloužit ke krytí nákladů insolvenčního řízení po rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka předtím, než dojde ke zpeněžení dlužníkova majetku. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Zálohu určil ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že odměna insolvenčního správce isir.justi ce.cz v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., přičemž lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiné). Podle soudu prvního stupně osvobození od zaplacení soudem uložené zálohy není možné, povinností dlužníka je podat insolvenční návrh v době, kdy disponuje peněžními prostředky ke krytí alespoň zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužník-jak soud prvního stupně pokračoval-si musí být vědom skutečnosti, že může být k úhradě zálohy insolvenčním soudem vyzván. Podle § 98 odst. 1 věta první IZ dlužník, který je právnickou osobou, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci, a dále, že řízení je stiženo procesními vadami, čímž bylo zasaženo do jeho práv. Odvolatel poukázal na to, že insolvenční řízení je založeno na zásadě rychlého, hospodárného a co nejvyššího poměrného uspokojení věřitelů, jeho cílem je dále ochrana dlužníka a jeho věřitelů, zároveň je zákonem chráněn zájem státu vyplývající zejména ze skutečnosti, že v určitém úzkém rozpětí případů může dojít k tomu, že povinnost nahradit náklady řízení přejde na stát, kdy v případě nedostatečné majetkové podstaty nebo nedostatečného výnosu z jejího zpeněžení nedojde k uspokojení ani pohledávek správce, natož k uspokojení věřitelů. Podle odvolatele si soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí protiřečí, když uvádí, že je povinností dlužníka podat insolvenční návrh v době, kdy disponuje peněžními prostředky ke krytí alespoň zálohy na náklady insolvenčního řízení a odkazuje na ustanovení § 98 odst. 1 věta první IZ, který přikazuje dlužníku, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, aby podal insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo měl dozvědět o svém úpadku. Tato povinnost má přitom význam především z důvodu ochrany práv věřitelů, kterým by pozdním zahájením řízení mohla vzniknout škoda. Podle odvolatele není možné, aby soud dovozoval povinnost dlužníka k podání návrhu až v době, kdy bude disponovat částkou 50.000 Kč pro případ, že by mu byla soudem uložena povinnost uhradit zálohu na náklady řízení, má-li explicitně ex lege stanovenou povinnost jednat neprodleně a bez ohledu na další skutečnosti, jako např. stav jeho majetku v předmětné době. Tento vnitřní rozpor činí podle názoru odvolatele rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelným, neboť k sobě staví jednu vlastní dovozenou povinnost vůči povinnosti zákonné , tyto ani nevystavuje vzájemnému poměřování . Soud staví zájem insolvenčního správce na zaplacení jeho odměny hierarchicky nad právo věřitelů na rychlé a hospodárné zásadně poměrné uspokojení jejich pohledávek, pokud zjevně stanoví zálohu na náklady řízení a nadto ve výši, o níž dlužník už ex ante prohlásí, že ji není schopen uspokojit, přičemž zároveň má majetek, kterého lze užít ke zpeněžení. Odvolatel nezpochybňuje, že většina nákladů insolvenčnímu správci vzniká již na počátku řízení, proto navrhoval zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč. Odvolatel také poukázal na to, že není povinností, ale pouhou možností soudu uložit dlužníku povinnost zaplatit zálohu. Je zřejmé, že u nemajetných osob, u nichž by mohlo dojít k přenesení odpovědnosti za odměnu a náklady správce na stát, je tato záloha přiléhavým řešením , nelze však souhlasit s jejím uložením tehdy, kdy skladba dlužníkova majetku vykazuje značný potenciál nejen k úhradě minimální hranice odměny, které se insolvenčnímu správci musí dostat, ale dokonce k jejímu násobnému převýšení . Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, nebo aby změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že dlužník není povinen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, případně že se mu ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu dne 7.7.2016 insolvenční návrh, jímž domáhá zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu uvedl, že přestože značná část jeho závazků pochází z podnikání, v současné době je fyzickou osobou- nepodnikatelem , neboť své živnostenské podnikání přerušil ke dni 20.6.2016, a dále popsal okolnosti, které vedly k jeho úpadku. Podle dalších tvrzení v návrhu má dlužník více věřitelů (konkrétně šest věřitelů), vůči nimž má peněžité závazky celkem ve výši 2.673.901,82 Kč, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, když zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, kromě toho je v předlužení, neboť souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. V návrhu dlužník označil své věřitele, uvedl výši jednotlivých závazků a jejich splatnost, a v návrhu také označil i svůj majetek v odhadované hodnotě celkem 1.055.000 Kč. Současně uvedl, že se domnívá, že uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo v jeho případě namístě, neboť jeho majetek má dostačující hodnotu tak, aby se správce reálně byl schopen uspokojit na jeho zpeněžení . K návrhu dlužník připojil mimo jiné seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. V seznamu závazků dlužník řádně označil své věřitele, uvedl údaj k druhu závazku , ID závazků , dále uvedl výši a splatnost jednotlivých závazků, údaj o tom, že své závazky nepopírá, a dále označil závazky z podnikání. Celková výše jeho závazků činí 2.673.901,82 Kč, jedná se o závazky nezajištěné. Podle údajů uvedených v seznamu majetku vlastní dlužník běžné vybavení domácnosti v odhadované ceně 20.000 Kč, věci osobní potřeby, ošacení a jiné v odhadované ceně 10.000 Kč, elektroniku (mobilní telefon, televizor a jiné) v odhadované ceně 25.000 Kč, osobní automobil Peugeot Boxer, rok výroby 2011 v odhadované ceně 200.000 Kč (s tím, že je úvěrován MONETA Auto) a osobní automobil BMW i3, rok výroby 2014 v odhadované ceně 800.000 Kč (s tím, že je úvěrován UniCredit Leasing). Podle údajů uvedených v seznamu zaměstnanců nemá dlužník žádné zaměstnance.

Ve vztahu k důvodům podaného odvolání odvolací soud především nepovažuje za důvodnou námitku odvolatele, že usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné.

Je třeba uvést, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné buď pro nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1, písm. b/ o.s.ř.), a to tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly-podle obsahu odvolání-na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. závěry např. v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.10.2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).

V přezkoumávané věci soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, jímž uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ povinnost zaplatit ve stanovené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení, vyložil, z jakých údajů, uvedených v insolvenčním návrhu a jeho přílohách o závazcích dlužníka a jeho majetku při svém rozhodování vycházel, a z jakých důvodů považuje uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení v daném případě-s ohledem na strukturu dlužníkova majetku-za nezbytné. Řádně také odůvodnil, proč uložil dlužníkovi zálohu právě ve výši 50.000 Kč. Pouze pro úplnost pak citoval i ustanovení § 98 odst. 1 věta první IZ, podle něhož dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. To, že současně také konstatoval, že je povinností dlužníka podat insolvenční návrh v době, kdy (ještě) disponuje peněžními prostředky ke krytí alespoň zálohy na náklady insolvenčního řízení, nečiní rozhodnutí soudu prvního stupně vnitřně rozporným , jak se odvolatel domnívá. Není jasné, co míní odvolatel tím, že soud k sobě staví jednu vlastní dovozenou povinnost vůči povinnosti zákonné , přičemž tyto ani nevystavuje vzájemnému poměřování , nicméně i pokud by v tomto směru spatřoval odvolatel vnitřní rozpor v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, nebyl tento-podle jeho mínění-nedostatek odůvodnění na újmu uplatnění práv odvolatele.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Lze uzavřít, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť z jeho tvrzení v insolvenčním návrhu a z údajů uvedených v seznamu závazků vyplývá, že má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit, neboť (s ohledem na uvedená data splatnosti jednotlivých závazků) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Je také zřejmé, že jediným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, jak sám navrhuje.

Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména zajištění řádného výkonu činnosti insolvenčního správce od počátku, a tím překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha slouží také jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je opodstatněna dokonce i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možno uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá.

Námitky odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že má majetek, kterého lze užít ke zpeněžení, neobstojí.

Je zjevné, že dlužník hotovostí v potřebné výši nedisponuje (což v podaném odvolání ani nezpochybňuje). Je vlastníkem pouze movitých věcí-běžného vybavení domácnosti, věcí osobní potřeby, ošacení a elektroniky celkem v odhadované ceně 55.000 Kč, a dále dvou osobních automobilů, ve vztahu k nimž sice uvedl, že odhadovaná cena osobního automobilu Peugeot Boxer, rok výroby 2011 je 200.000 Kč a osobního automobilu BMW i3, rok výroby 2014 800.000 Kč, takto tvrzenou hodnotu uvedených osobních automobilů však nijak nedoložil. V této fázi insolvenčního řízení přitom nelze předjímat, zda by výtěžek z prodeje dlužníkem uváděného majetku bylo možno použít k úhradě nákladů insolvenčního řízení, zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačoval, když není ani zřejmé, je-li tento majetek likvidní či nikoliv.

V případě, že by výtěžek získaný zpeněžením dlužníkem uvedeného majetku nebylo možno použít na úhradu nákladů insolvenčního řízení, podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Neobstojí ani námitka odvolatele, podle níž mu neměl soud zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ukládat za situace, kdy již ve svém insolvenčním návrhu prohlásil, že není schopen ji uhradit.

Nutno zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, její zaplacení tudíž nelze prominout, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat. Nedostatek finančních prostředků (majetku) nepředstavuje podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ překážku pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši požadované zálohy. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem totiž pouze odměna insolvenčního správce činí minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů s tím, že insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 31. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu