3 VSOL 1031/2013-A-9
KSBR 45 INS 28161/2013 3 VSOL 1031/2013-A-9

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Vápenice 2949/29, 796 01 Prostějov, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.10.2013, č.j. KSBR 45 INS 28161/2013-A-4,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč n e u k l á d á.

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč určeným způsobem. Na odůvodnění uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem, který byl současně podán s návrhem na povolení oddlužení, domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Soud vyšel z obsahu návrhu, podle něhož celkové závazky dlužnice ke dni podání návrhu činí 247.335 Kč a její příjem sestává z daru ve výši 2.500 Kč měsíčně a příspěvku na bydlení ve výši 5.566 Kč měsíčně s tím, že dlužnice má jednu vyživovací povinnost. Na základě těchto skutečností soud dovodil, že hodnota 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů činí 74.200,50 Kč, dlužnice by však ze svých příjmů nebyla schopna na tyto pohledávky uhradit ničeho, protože z jejích příjmů nelze pro účely splátek v oddlužení strhnout žádnou částku. Proto bude její návrh na povolení oddlužení s největší pravděpodobností zamítnut a jediným pravděpodobným způsobem řešení jejího úpadku je podle soudu konkurs. V řízení nebylo prokázáno, že by dlužnice vlastnila pohotové finanční prostředky, postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Proto soud dovodil, že k zajištění výkonu činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí úpadku je třeba dlužnici uložit povinnost zaplatit zálohu na jejich krytí.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání. Namítala, že dar podle darovací smlouvy je poskytován výhradně pro účely plnění oddlužení, tuto částku se jí zavázal poskytovat otec syna dlužnice tak, aby se mohla vrátit zpět do normálního života. Proto je třeba celou částku daru 2.500 Kč měsíčně započíst na úhradu splátek v oddlužení. Podle obsahu odvolání dlužnice žádala, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že jí nebude uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném do 31.12.2013 (dále též jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řízení (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Nad rámec údajů o výši nezajištěných závazků dlužnice, jejích příjmech a vyživovacích povinnostech, z obsahu projednatelného insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh, obsahujících zákonné náležitosti, vyplývá, že dlužnice vlastní 3 movité věci v odhadované věci cca 6.000,-Kč. Jinak nemá žádný majetek. Z darovací smlouvy uzavřené dne 8.10.2013 mezi dlužnicí jako obdarovanou a dárcem Dušanem anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 38, Prostějov, vyplývá, že dárce se zavazuje darovat dlužnici počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude v insolvenčním řízení schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, dar ve výši 2.500 Kč měsíčně ke každému 15. dni v měsíci. Dlužnice tento dar přijímá.

Podle § 108 odst. 1, 2 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013), insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 398 odst. 3, věta první IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle § 299 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2013) ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z odměny, z dohody o pracovní činnosti, z odměny za pracovní nebo služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově. Srážky se dále provádějí z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní a jimiž jsou a) náhrada mzdy nebo platu, b) nemocenské, c) peněžitá pomoc v mateřství, d) důchody, e) stipendia, f) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, g) odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, h) peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním, i) úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazová renta.

V přezkoumávané věci dlužnice nesouhlasí se soudem prvního stupně v tom, že ze svého příjmu neuhradí žádnou částku pro účely splátek v oddlužení splátkovým kalendářem, protože podle ní lze na tyto splátky použít celou částku daru. Jinak řečeno, podle dlužnice nelze její příjem, představovaný částkou daru 2.500 Kč měsíčně, zahrnout do částky pro účel výpočtu nezabavitelné částky dle § 278 o.s.ř. a celý tento příjem, jehož výše po dobu 60 měsíců trvání účinků schváleného oddlužení činí celkem 150.000 Kč, je třeba použít pro účely splátek v oddlužení.

Insolvenční zákon v § 398 odst. 3 jako základ, z něhož je třeba provádět srážky pro účely splátek v oddlužení, uvádí příjem dlužníka. Rozsah (výši) těchto srážek určuje odkazem na úpravu výkonu rozhodnutí nebo exekuce, podle které nesmí být nezabavitelná částka srážena z měsíční mzdy či jiných příjmů , které jsou taxativně vypočteny (§ 278, § 299 odst. 1 o.s.ř.). Příjem z daru, poskytovaného pravidelně v podobě účelově určených finančních prostředků po určenou dobu, nelze posoudit jako mzdu a není výslovně uveden mezi příjmy v ustanovení § 299 a § 317 odst. 1, 2 o.s.ř. Proto jej lze v plné výši použít na úhradu pohledávek v oddlužení, aniž by z darovaných prostředků byla odečítána nezabavitelná částka . V oddlužení dlužnice tak lze pro účely plnění jejích pohledávek v oddlužení kalkulovat s částkou 150.000 Kč (2.500 Kč x 60).

Podle předběžného propočtu odvolacího soudu by dlužnice z darované částky 150.000 Kč byla schopna v oddlužení splátkovým kalendářem, po odpočtu částky 65.340 Kč (odměna insolvenčního správce, plátce DPH, a náhrada jeho hotových výdajů), svým nezajištěným věřitelům uhradit 84.660 Kč, což představuje hodnotu cca 34,23 % jejich pohledávek. Ekonomická nabídka dlužnice je dostatečná, neboť dlužnice splňuje zákonný limit pro povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ a lze dovozovat, že náklady insolvenčního řízení budou hrazeny průběžně v rámci splátek v oddlužení.

Odvolací soud, podle něhož vzhledem k příjmům dlužnice nelze důvodně předpokládat, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude zamítnut a o řešení jejího případného úpadku rozhodnuto konkursem (§ 396 IZ), proto změnil napadené usnesení tak, že dlužnici neuložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že závěr soudu prvního stupně, že příjem na příspěvku na bydlení nelze použít pro účely oddlužení, je správný (§ 317 odst. 2 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručení okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 15. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu