3 VSOL 1025/2017-P9-12
KSOL 10 INS 470/2013 3 VSOL 1025/2017-P9-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipová -lázně 319, PSČ: 790 61, o žádosti věřitelky č. 11 (P9) Lenky Roubalíkové, nar. 28.5.1975, bytem Lipová-lázně 319, PSČ: 790 61 o přiznání osvobození od placení soudních poplatků, o odvolání věřitelky č. 11 Lenky Roubalíkové proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 5.9.2017, č.j. KSOL 10 INS 470/2013-P9-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, nepřiznal věřitelce č. 11 Lence Roubalíkové osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že pokud se týká žádosti věřitelky o osvobození od placení soudních poplatků, dospěl k závěru, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, současně však dovodil, že poměry věřitelky přiznání osvobození od placení poplatků neodůvodňují. Vyšel ze zjištění, že věřitelka je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 3.3.2017 dosud, bez nároku na dávky vyjma nároku na příspěvek na mobilitu vyplácený ve výši 400 Kč měsíčně. Je příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně ve výši 7.318 Kč měsíčně, a kromě toho na základě dohody o provedení práce má měsíční čistý příjem ve výši 5.500 Kč. Věřitelka je výlučnou vlastnicí nemovitostí-pozemku parc. č. 87-zastavěná plocha a nádvoří, isir.justi ce.cz jehož součástí je stavba Kubšice, čp. 41, objekt k bydlení, zapsaných na LV č. 96 pro obec a k.ú. Kubšice u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, s tím, že tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem k zajištění pohledávky ve výši 400.000 Kč. Věřitelka je vdaná, přičemž její manžel (dlužník Roman Roubalík) pobírá čistý příjem po srážkách ve výši 10.966,67 Kč měsíčně. Věřitelka má kromě vzájemné vyživovací povinnosti se svým manželem vyživovací povinnost ke třem dětem, dvě děti jsou nezletilé. Prokázané výdaje představují výdaje na bydlení ve výši 4.550 Kč měsíčně, a výdaje na vzdělání dětí celkem 3.800 Kč měsíčně, to je celkem 8.350 Kč měsíčně, když splátku úvěru ve výši 3.920 Kč žadatelka neprokázala. Tato zjištění učinil soud z údajů, uvedených žadatelkou v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které předložila ve dvou souběžně probíhajících incidenčních sporech (v nichž jako účastnice řízení rovněž požádala o osvobození od placení soudních poplatků), vedených u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. 10 ICm 3329/2017 a 10 ICm 2534/2017. Soud prvního stupně dovodil, že především věřitelka není osobou bez příjmů, neboť má příjem celkem ve výši 12.818 Kč. S ohledem na to, že ze zákona mají věřitelka a její manžel vzájemnou vyživovací povinnost, dále přihlédl i k výdělkovým poměrům manžela dlužnice, který má k dispozici příjem ve výši 10.966,67 Kč. Soud tak zohlednil prokázané příjmy rodiny ve výši 24.188 Kč, od nichž odečetl prokázané náklady na bydlení ve výši 4.550 Kč a výdaje na vzdělání dětí v prokázané výši 3.800 Kč měsíčně a od takto vypočtené částky dále odečetl výdaje na výživu v částce 1.540 Kč na osobu (uvedenou částku takto určil podpůrně jako1/4 nezabavitelné ástky č podle § 1 nařízení vlády č. 595/2006 Sb., ve spojení s ustanovením § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a § 26 odst. 1, písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře), celkem čtyři osoby (výživa zletilé dcery byl zohledněna v nákladech na vzdělání, když součástí těchto nákladů je i placení stravného ve výši 1.200 Kč měsíčně). Soud nezohlednil tvrzené závazky věřitelky, jež představují závazky vůči Komerční bance, a.s., celkem ve výši 236.835,74 Kč, když věřitelka netvrdila jejich úhradu, např. v měsíční splátce. Podle soudu tak má věřitelka k dispozici částku takřka ve výši 10.000 Kč, a z tohoto důvodu nelze zvažovat její osvobození od placení soudních poplatků v plném rozsahu. S ohledem na dostatečnou výši disponibilních finančních prostředků, i s přihlédnutím k existenci další její poplatkové povinnosti ve výši 7.000 Kč (míněna její povinnost zaplatit soudní poplatek v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. 10 ICm 3329/2017-o popření pohledávky, kdy byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, a v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 10 ICm 2534/2017-řízení ve věci vypořádání společného jmění manželů na dobu po prohlášení konkursu, kdy byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000 Kč), soud neshledal podmínky ani pro částečné osvobození od placení soudního poplatku.

Proti tomuto usnesení podala věřitelka odvolání. Soudu prvního stupně vytýká, že opomenul podstatnou okolnost, kdy v důsledku prohlášení úpadku na manžela odvolatelky Romana anonymizovano zaniklo společné jmění manželů, což znamená,

že mohou být posuzovány pouze její příjmy a její výdaje. Příjmy odvolatelky sestávají z invalidního důchodu ve výši 7.318 Kč a z příjmu z dohody o provedení práce ve výši 5.500 Kč, takže její příjem činí 12.818 Kč. Počínaje měsícem říjnem 2017 však bude její příjem představovat pouze 7.318 Kč, neboť dohoda o provedení práce skončila ke dni 15.9.2017. Metodika výpočtu tak, jak ji prezentuje soud v odůvodnění svého rozhodnutí, není správná. Správný je podle odvolatelky její výpočet, podle něhož se zohledněním příjmu žalobkyně ve výši 12.818 Kč, výdajů na domácnost ve výši 2.550 Kč, výdajů na školné ve výši 1.900 Kč a nákladů na výživu ve výši 7.085 Kč, činí správně zůstatek 1.283 Kč. Podle odvolatelky přílišný formalismus není správný v žádné oblasti lidské činnosti, má za následek nesprávná rozhodnutí, přičemž odvoláním napadené rozhodnutí je jedním z oněch přehnaně formalistických rozhodnutí. Dále odvolatelka poukázala na jazykový problém v souvislosti s jejím označováním s tím, že je žalobkyně, žena (v písemném vyhotovení odvoláním napadeného rozhodnutí je označována jako věřitel namísto věřitelka, a jako žalobce namísto žalobkyně). Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu projednání.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání věřitelky není důvodné.

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se správně zabýval nejprve tím, zda v daném případě nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a správně dovodil, že o takový případ se v přezkoumávané věci nejedná.

Dále se soud prvního stupně správně zabýval výdělkovými a majetkovými poměry věřitelky, a v tomto směru pak učinil ohledně těchto poměrů, a to jak poměrů věřitelky, tak i jejího manžela-dlužníka Romana anonymizovano , podrobná zjištění.

Námitka odvolatelky o zániku společného jmění manželů a o tom, že v důsledku této skutečnosti nelze přihlížet k příjmu dlužníka Romana anonymizovano , jako manžela odvolatelky, důvodná není. Zánik společného jmění manželů (k němuž však nedochází rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku, jak odvolatelka nesprávně dovozuje, nýbrž prohlášením konkursu-§ 268 IZ), totiž nemá za následek i zánik vzájemné vyživovací povinnosti manželů. Soud prvního stupně tudíž zcela správně zohledňoval i příjmy manžela odvolatelky.

Neobstojí ani námitka odvolatelky, která napadenému rozhodnutí vytýká přílišný formalismus. Je třeba uvést, že soud prvního stupně se důsledně zabýval všemi poměry odvolatelky rozhodnými pro přiznání osvobození od soudního poplatku ve smyslu shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., a správně také zohlednil nepostižitelnou část příjmu podle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., a zákona o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb. Na tyto závěry soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí, jež považuje odvolací soud za správné, proto také pro stručnost v podrobnostech odkazuje.

Soud prvního stupně správně vycházel z údajů tvrzených a prokázaných věřitelkou, neboť je to věřitelka, jako žadatelka o osvobození od soudního poplatku, která je povinna prokázat soudu věrohodným způsobem své poměry rozhodné pro posouzení její žádosti, k čemuž je možno odkázat na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (např. na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.9.2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo ze dne 29.11.2015, sp. zn. 29 Cdo 5305/2015, jež jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu). Dovolává-li se odvolatelka změny svých poměrů, jež mají následně nastat na její straně, je třeba uvést, že taková změna poměrů oproti době, kdy bylo o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků rozhodováno, by-obecně-mohla být toliko důvodem nové žádosti osvobození od soudních poplatků, v souvislosti s níž by musely být poměry žadatele opět věrohodným způsobem prokázány.

K tomu nad rámec odůvodnění svého rozhodnutí považuje odvolací soud za potřebné zdůraznit, že v daném případě požádala věřitelka Lenka Roubalíková o osvobození od placení soudních poplatků v souvislosti s výzvou insolvenčního soudu k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 18.7.2017, č.j. KSOL 10 INS 470/2013-P9-2, jímž byla (jako pozdě podaná) odmítnuta její přihláška pohledávky. Rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele je však rozhodnutím jen procesní povahy, a za odvolání proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně se tudíž soudní poplatek nevybírá (srov. položka 22 odst. 14

Sazebníku soudních poplatků, jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; odvolatelce, dlužníku a insolvenční správkyni se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 14. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu