3 VSOL 1021/2015-A-19
KSBR 29 INS 19979/2015 3 VSOL 1021/2015-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Slup 43, PSČ: 671 28, identifikační číslo: 02318971, a b) Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 29 INS 19979/2015-A-14 ze dne 26.8.2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže specifikovaný účet soudu. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhají rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníci v návrhu označili závazky pocházející z podnikatelské činnosti, a to vůči věřitelům Okresní správě sociálního zabezpečení Znojmo a Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky. Usnesením ze dne 11.8.2015 byli dlužníci vyzváni, aby uvedli skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že závazky z podnikání nebrání uplatnění institutu oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Na tuto výzvu reagovali dlužníci podáním doručeným soudu dne 19.8.2015, ve kterém však k oprávnění podat návrh na povolení oddlužení ničeho netvrdili. Je tedy zřejmé, že podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ soud návrh dlužníků na povolení oddlužení odmítne a současně podle ustanovení § 396 IZ rozhodne o způsobu řešení jejich úpadku konkursem. Nad rámec uvedeného soud dospěl k závěru, že z příjmů dlužníků, které jsou tvořeny pouze dávkami pomoci v hmotné nouzi (které nepodléhají výkonu rozhodnutí, a proto je nelze postihnout pro účely plnění oddlužení), a příjmem dlužníka Zdeňka anonymizovano z podnikání ve výši 6.000 Kč měsíčně, by dlužníci nebyli v průběhu oddlužení schopni uhradit minimálně 30 % svých nezajištěných závazků a odměnu insolvenčního správce. Z tohoto důvodu by byl dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužníci vlastní toliko movité věci malé hodnoty, představující obvyklé vybavení domácnosti, a proto nelze předpokládat, že by výdaje na činnost insolvenčního správce bylo možno pokrýt z výtěžku zpeněžení tohoto jejich majetku. Soud proto podle ustanovení § 108 IZ stanovil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Přitom přihlédl k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč a insolvenční správce má právo na náhradu hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci společné odvolání. Uvedli, že u nich nastaly změny ohledně příjmů z podnikatelské činnosti dlužníka Zdeňka anonymizovano , který má nyní měsíční příjem ve výši 650 EUR a do budoucna je reálný předpoklad jeho příjmu ve výši 1.000 EUR měsíčně. Dále uvedli, že přikládají souhlas Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky a Okresní správy sociálního zabezpečení Znojmo. K odvolání doložili podání Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ze dne 24.8.2015, dle kterého tento věřitel souhlasí s řešením úpadku dlužníka Zdeňka anonymizovano s oddlužením za předpokladu 100 % uspokojení jeho pohledávek v celkové výši 34.725 Kč, a podání Okresní správy sociálního zabezpečení Znojmo ze dne 11.8.2015, dle kterého tento věřitel nesouhlasí se způsobem řešení jeho úpadku oddlužením a současně poukazuje na postup insolvenčního soudu podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud pro zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci podali u soudu prvního stupně dne 4.8.2015 insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, kterým se domáhají zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu (bod 07 formuláře) uvedli, že dlužník Zdeněk Frundl je podnikající osobou, některé jeho závazky pocházejí z podnikání. Dlužnice Dagmar anonymizovano není podnikající osobou, žádný její závazek nepochází z podnikání. Dlužníci mají 24 věřitelů, vůči nimž mají 32 nezajištěných závazků, které dlužníci v návrhu specifikovali tak, že označili věřitele, uvedli právní důvod, výši a datum splatnosti jednotlivých závazků (v letech 2013, 2014 a 2015). Mezi závazky uvedli mimo jiné závazek vůči Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky ve výši 25.934 Kč a vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Znojmo ve výši 25.589 Kč, které současně označili jako závazky z podnikání. Ke svému majetku v návrhu uvedli, že nemají žádného hodnotnějšího majetku kromě obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí. K návrhu dlužníci připojili seznam závazků, ve kterém uvedli tytéž závazky jako v návrhu; dále seznam majetku, ve kterém uvedli pouze movité věci osobního charakteru v odhadované hodnotě 5.000 Kč.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Na základě údajů, uvedených dlužníky v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku, neboť mají závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky nejsou schopni plnit, neboť (s ohledem na uvedená data splatnosti) je zřejmé, že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkům nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhují.

Podle ustanovení § 389 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že odvolatelé, kteří mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (srov. ustanovení § 394a odst. 3 IZ), mají dluhy z podnikání, přičemž závazky z podnikání dlužníka a) vůči Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky a Okresní správě sociálního zabezpečení Znojmo jsou závazky nezajištěnými.

Ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu, nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že má-jako v tomto případě dlužníci-dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání (a to bez ohledu na výši konkrétních dlužníkových závazků z podnikání v porovnání s celkovou výší všech jeho závazků) nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, pokud věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s tím souhlasí.

Potřebný souhlas věřitele podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ sice není vyjmenován mezi doklady k návrhu na povolení oddlužení (srov. ustanovení § 392 IZ) a nepochybně může být připojen i později, s tím, že § 397 IZ dále stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Nicméně tento postup (podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ) se uplatní pouze tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda dlužník je skutečně oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, tedy zda splňuje uvedená zákonná kritéria. Podle přesvědčení odvolacího soudu je proto z tohoto důvodu nutno již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o závazky, jež řešení úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 IZ nebrání (například že dlužník s věřiteli, vůči nimž má závazky z podnikání, ohledně jejich souhlasu s oddlužením jednal, a s jakým výsledkem). Takové skutečnosti však dlužníci ve svém návrhu na povolení oddlužení současně neuplatnili a neučinili tak ani na výzvu soudu.

Teprve v odvolacím řízení dlužníci doložili stanoviska k oddlužení věřitele Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky a věřitele Okresní správy sociálního zabezpečení Znojmo. Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky však svůj souhlas s oddlužením podmínila 100 % úhradou jeho pohledávky za dlužníkem a), což nelze považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. c) IZ, neboť to neodpovídá smyslu institutu oddlužení v českém úpadkovém právu, kdy pro povolení oddlužení je zákonem stanovena minimální hranice 30 % pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (srov. § 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Znojmo s řešením úpadku dlužníka a) oddlužením nesouhlasí.

Za toho stavu soud prvního stupně správně uzavřel, že se jeví pravděpodobným odmítnutí společného návrhu manželů na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníků podle ustanovení § 396 IZ.

Soud prvního stupně pak správně uložil dlužníkům povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužníci nedisponují pohotovými peněžními prostředky a vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty.

Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se jeví s ohledem na strukturu majetku dlužníků jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužníci k jejich úhradě prostředky nemají, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora uvedeno, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 17. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu