3 VSOL 1020/2015-A-19
KSBR 44 INS 15405/2015 3 VSOL 1020/2015-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Daniely anonymizovano , anonymizovano , bytem v Jalubí 529, PSČ 687 05, identifikační číslo osoby: 68127171, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.8.2015, č.j. KSBR 44 INS 15405/2015-A-14,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení, když vyšel z toho, že ze strany dlužnice záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena nebyla. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a řízení zastavil, jelikož v mezidobí od uložení zálohy v projednávané věci nevyšly na straně dlužnice najevo skutečnosti, pro něž by bylo nadbytečné na uhrazení zálohy trvat, respektive že zde jsou takové skutečnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí. Soud uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, respektive hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že soud se při svém rozhodnutí dopustil nepřípustně formálního výkladu právního předpisu. Uvádí, že je pravdou, že dlužníku lze uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Podle ní však nelze odhlédnout od účelu insolvenčního řízení, od práva na přístup k soudu, od práva na spravedlivý proces a od toho, že nikomu nelze uložit povinnost, kterou je nemožné splnit. Tvrdí, že by mohla uhradit uloženou zálohu pouze tak, že se opět zadluží, což je nejen absurdní, ale také protiprávní. Nelze ani očekávat, že by někdo půjčil osobě, u které probíhá insolvenční řízení; v jejím případě získat půjčku je pro ni nemožné jak právně, tak i fakticky. Argumentuje tím, že uložení povinnosti zaplatit zálohu je i v rozporu s účelem insolvenčního řízení, kterým je uspořádat majetkové poměry dlužníka a věřitelů. Pokud musí podat insolvenční návrh, ale soud mu neumožní projít insolvenčním řízením, protože nemá jak zaplatit uloženou zálohu, dostane se do naprosto absurdní situace, kdy bude nucen opakovaně podávat insolvenční návrh, jen aby řízení bylo následně zastaveno pro nesložení zálohy, a to až do té doby, kdy se nad ním smiluje některý věřitel, který sám podá insolvenční návrh a zaplatí příslušnou zálohu. Má za to, že soud přijal takový výklad právní normy, který vede k naprosto absurdním důsledkům, a to nejen pro ni, ale i pro celou rodinu, když se dostává do dlouhodobé nejistoty z čeho a jak hradit nejen své dluhy, ale především náklady na živobytí. Má za to, že jí byla fakticky odepřena možnost vyřešit svoji životní situaci cestou insolvenčního řízení. Pokud je výše zálohy závislá výlučně na úvaze soudu, otvírá se zde široké pole možnosti pro soudní libovůli, když konkrétní výše zálohy nebyla dostatečně odůvodněna. Je přesvědčena, že jí byl neodůvodněně odepřen přístup k soudu a porušeno její právo na spravedlivý proces. Navrhuje proto, aby usnesení soudu prvního stupně bylo změněno tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice dne 12.6.2015, podaným návrhem se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svou osobu. Usnesením ze dne 16.6.2015, č.j. KSBR 44 INS 15405/2015-A-6 soud prvního stupně uložil dlužnici, aby do tří dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V tomto usnesení byla dlužnice poučena o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání s odkazem na ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona. Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, o kterém rozhodl odvolací soud usnesením z 24.7.2015, č.j. KSBR 44 INS 15405/2015, 3 VSOL 708/2015-A-11 tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Toto usnesení nabylo právní moci okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku dne 24.7.2015. Ke dni 13.8.2015 záloha ve výši 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení zaplacena nebyla, tak jak vyplývá ze sdělení účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 13.8.2015.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací soud vychází z toho, že jestliže usnesení o uložení zálohy nabude právní moci, nelze následně přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, nutno vycházet z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Z tohoto pohledu jsou proto zcela nevýznamné odvolací námitky dlužnice směřující proti samotnému uložení zálohy, respektive proti výši zálohy. Pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí je rozhodující to, zda dlužnice jako insolvenční navrhovatelka zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatila či nikoliv. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně záloha dlužnicí zaplacena nebyla, dlužnice zálohu nezaplatila ani v průběhu odvolacího řízení, což ostatně dlužnice ani v podaném odvolání nijak nezpochybňuje. Rovněž tak netvrdí, že v mezidobí, tj. v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu, se její majetková situace změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo nadbytečné (například pokud by dlužnice tvrdila a prokázala, že disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž by bylo možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce). Z obsahu spisu rovněž nelze dovozovat, že i když důvody pro uložení zálohy nepominuly, jsou v této věci dány důvody, pro které je řešení úpadku dlužnice obecně žádoucí (srovnej závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). K námitce dlužnice, že jí uložením zálohy 50.000 Kč byl neodůvodněně odepřen přístup k soudu a porušeno její právo na spravedlivý proces, odvolací soud odkazuje na judikaturu Ústavního soudu (například usnesení sp.zn. II. ÚS 2915/08 nebo III. ÚS 973/11, která jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Ústavního soudu). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že rozhodnutí, zda požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, a rozhodnutí, zda řízení zastavit, není-li ve stanovené lhůtě záloha zaplacena, jsou záležitostí úvahy obecných soudů, které v dané věci jednají, a pokud je rozhodnutí o této věci srozumitelně odůvodněno, není žádný důvod k zásahu ze strany Ústavního soudu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu