3 VSOL 102/2013-A-20
KSBR 30 INS 16684/2012 3 VSOL 102/2013-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Ing. Ivony anonymizovano , anonymizovano , bytem v Břeclavi, Fintajslova 12, PSČ 690 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.12.2012, č.j. KSBR 30 INS 16684/2012-A-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že dlužnici se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na účet soudu prvního stupně blíže specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl s největší pravděpodobností zamítnut a bylo by rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem. Podle insolvenčního soudu lze v dané věci usuzovat na nepoctivý záměr dlužnice, která bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu převedla svůj nemovitý majetek (byt) darovací smlouvou na rodinného příslušníka, a došlo tak k tomu, že tento majetek se neobjevil ve skladbě majetku dlužnice při podávání insolvenčního návrhu. Takové jednání dlužnice vzbuzuje pochybnosti, protože dlužnice se svého majetku tímto způsobem zřejmě zbavila proto, aby zabránila případnému prodeji nemovitosti v jejím vlastnictví. Tvrzení dlužnice o tom, že převod bytu byl dohodnut v rámci dědického řízení, přičemž byt měl připadnout dceři dlužnice v době její zletilosti, nebylo žádným věrohodným způsobem prokázáno, a navíc, jestliže měl být byt převeden na dceru dlužnice v době její zletilosti, tato nabyla zletilosti v roce 2008, ale k převodu bytu došlo až v roce 2012 právě před podáním insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém se důrazně ohradila proti závěru soudu prvního stupně, že podaným návrhem sleduje nepoctivý záměr. Poukázala na to, že převod bytu se uskutečnil v rámci rodiny, a to z maminky na ní a z ní na děti, a to z důvodu zaopatření dětí a znemožnění vlivu otců, kteří o děti nejeví zájem, na případné dědictví. Tvrdí, že byť se to může zdát nepravděpodobné, ale byt na dceru přepsala v době, kdy nevěděla, že bude situaci řešit insolvenčním návrhem. Podle obsahu podaného odvolání lze dovodit, že dlužnice se podaným odvoláním domáhá změny napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než je v odvolání dlužnicí namítáno.

V přezkoumávané věci podala dlužnice u Krajského soudu v Brně 11.7.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Skutkově uvedla, že má v současné době závazky s odkazem na bod č. 14 formulářového návrhu a že tyto závazky není schopna splácet již po dobu delší než dva měsíce. Z toho vyplývá, že je v úpadku s tím, že podrobně popis důvodů popisuje v příloze č. 1. Pokud jde o bod 14 formulářového návrhu, zde dlužnice popsala závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, zde popsala celkem sedm závazků, u každého závazku uvedla výši tohoto závazku, uvedla, o jaký druh závazku se jedná a neúplnou obchodní firmu věřitele. V příloze č. 1 pak dlužnice popsala situaci, na základě které se dle svého tvrzení dostala do úpadku, když zde poukazuje na své problémy, které se vyskytly u jejího zaměstnavatele, kdy dobrovolně přešla na jinou pracovní pozici, v důsledku toho se jí však též snížil její pravidelný měsíční příjem, což je dle jejího tvrzení hlavní příčina jejích finančních potíží. Usnesením ze dne 24.7.2012, č.j. KSBR 30 INS 16684/2012-A-6 soud prvního stupně vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnila svůj insolvenční návrh tak, že předloží seznam svého majetku včetně pohledávek, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů s tím, že dlužnice byla zcela konkrétně poučena o tom, co musí obsahovat seznam závazků, kdy mimo jiné jí bylo uloženo, aby u každého věřitele uvedla aktuální výši závazku, termíny splatnosti jednotlivých závazků, označila závazky, které neplní, a odkdy. Dlužnice byla poučena o tom, že nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne s odkazem na ustanovení § 128 odst. 2 IZ. Dlužnice na výzvu soudu reagovala, a pokud jde o seznam závazků, předložila tento seznam a v seznamu označila celkem tři své věřitele, tj. Českou spořitelnu, a.s., Home Credit, a.s. a Cetelem ČR, a.s. U České spořitelny, a.s. označila čtyři své závazky, u dvou z těchto závazků uvedla termín splatnosti 15.9.2016, s tím, že tyto dva závazky jsou po splatnosti od 6.12., a u zbývajících dvou věřitelů označila závazky, kdy uvedla výši závazku, a pokud jde o termín splatnosti či to, jak dlouho je závazek po splatnosti, uvedla pouze, že došlo k zesplatnění bez jakéhokoliv konkrétního data, a v seznamu uvedla, že seznam je úplný a správný. Poté insolvenční soud vyzval dlužnici, aby se vyjádřila k tomu, že darovací smlouvou z 19.4.2012 převedla na svou dceru byt, a dále, aby se vyjádřila k tomu, jak naložila se zbytkem finančních prostředků z prodeje nemovitosti zapsané na LV 704 pro obec Břeclav a katastrální území Poštorná, když nemovitost byla prodána za 350.000 Kč a podle dohody o vypořádání SJM vyplatila bývalému manželovi částku 177.817 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé, IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu je zřejmé, že podmínky pro to, aby insolvenční soud uložil povinnost zaplatit zálohu, splněny nebyly. Přistoupit k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze teprve tehdy, jestliže insolvenční návrh má všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané ustanovením § 128 odst. 2 uvedeného zákona (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp.zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009).

Podle názoru odvolacího soudu insolvenční návrh dlužnice zatím neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek. Ze samotného insolvenčního návrhu lze toliko dovodit, že dlužnice má více věřitelů, tj. nejméně dva. V návrhu dlužnice však chybí údaje, z nichž by bylo možné uzavřít, že závazky vůči označeným věřitelům dlužnice jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti závazků (popřípadě jiný údaj, z nějž lze na to, že pohledávky věřitelů jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat) absentuje. Skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice nelze zatím dovodit ani ze seznamu závazků, který dlužnice předložila na výzvu insolvenčního soudu. Pouze u jednoho věřitele, tj. České spořitelny, a.s., dlužnice uvedla údaj, ze kterého by bylo možno usuzovat na to, jak dlouho jsou závazky vůči tomuto věřiteli po splatnosti, ve vztahu k dvěma dalším označeným věřitelům dlužnice uvedla pouze to, že závazky byly zesplatněny, aniž by uvedla jakékoliv konkrétní datum, z něhož by bylo možno uzavřít, že závazky vůči těmto věřitelům jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a v důsledku toho také to, že dlužnice se nachází v platební neschopnosti, když ani ve vztahu k tomuto poslednímu znaku úpadku dlužnice žádné konkrétní údaje v insolvenčním návrhu neuvedla. Předběžný závěr soudu o tom, zda dlužnice se nachází v úpadku, je pak podstatný pro další postup insolvenčního řízení, tj. zejména pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a případný závěr o tom, že na straně dlužnice je dán nepoctivý záměr sledovaný podaným návrhem na povolení oddlužení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) pro předčasnost tak, že rozhodl o tom, že dlužnici se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá. Pokud dlužnice vady insolvenčního návrhu, případně seznamu závazků, neodstraní sama na základě tohoto rozhodnutí odvolacího soudu, bude namístě postup pro odmítnutí jejího insolvenčního návrhu pro vady.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 21. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu