3 VSOL 1019/2014-A-12
KSBR 24 INS 19806/2014 3 VSOL 1019/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Blansko, Havlíčkova 551/9, PSČ 678 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.7.2014, č.j. KSBR 24 INS 19806/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník dne 18.7.2014 podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužníka však neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Dlužník v insolvenčním návrhu označil-byť neúplně-tři věřitele, vůči nimž má čtyři závazky, v insolvenčním návrhu však chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že závazky dlužníka jsou více než 30 dnů po splatnosti. Dlužník označil své dva závazky jako vykonatelné, avšak pouze ohledně závazku vůči ČR-Okresní správě sociálního zabezpečení Blansko lze dovozovat, že je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť platební výměr byl vydán (posuzováno podle jeho číselného označení) v roce 2013, ve vztahu k ostatním závazkům však nejsou ohledně splatnosti uvedena žádná tvrzení. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu a tyto vady brání pokračování v řízení. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 128/1991 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že jeho návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že v současné době má tři splatné peněžité závazky v celkové výši 668.726,76 Kč, které není schopen řádně splácet, všechny závazky jsou splatné. Má vykonatelný závazek vůči VZP z titulu nezaplacené jistiny pojistného ve výši 54.708 Kč a vykonatelný závazek vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Blansko ve výši 284.035 Kč, dále závazek vůči finančnímu úřadu ve výši 133.006,18 Kč z titulu nezaplacené daně z přidané hodnoty a ve výši 196.977,58 Kč z titulu nezaplacené daně z příjmu FO podávajících přiznání. Jeho jediným příjmem je invalidní důchod. Je zřejmé, že se ocitl ve stavu úpadku, neboť má více věřitelů a vykonatelných závazků, které nesplácí po dobu delší tří měsíců. V bodě 18 ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ) uvedl údaj k popisu závazku, k označení věřitele a k výši závazku tak, že jako závazek č. 1 označil nezaplacená daň z přidané hodnoty-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj-133.006,18 Kč a jako závazek č. 2 nezaplacená daň z příjmu fyzických osob podávajících přiznání-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj-196.977,58 Kč , v bodě 20 ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné ) uvedl údaj k popisu závazku, k označení rozhodnutí, k označení věřitele a k výši závazku tak, že označil jako závazek, č. 1 dlužné pojistné na zdravotní pojištění-VN 41300070-Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR-54.708 Kč a jako závazek č. 2 dlužné pojistné na důchodovém pojištění a dlužné penále-platební výměr č. 60/2013-Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko-284.035 Kč . K návrhu dlužník připojil seznam závazků (opatřený podepsaným prohlášením o jeho správnosti a úplnosti) s rozlišením na seznam závazků dlužníka, které nejsou vykonatelné ani zajištěné a seznam vykonatelných závazků dlužníka . V části seznamu, týkající se závazků, které nejsou vykonatelné ani zajištěné, označil věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a výši tohoto závazku 329.983,76 Kč, ke splatnosti závazku neuvedl ničeho, v části, týkající se vykonatelných závazků, označil věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a výši závazku 54.708 Kč a dále věřitele Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko a výši závazku vůči tomuto věřiteli 284.035 Kč, ke platnosti těchto závazků žádný údaj uveden není.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný, anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010), na něž odkazuje v odůvodnění odvoláním napadeného usnesení i soud prvního stupně, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z něj lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ).

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že takový požadavek v daném případě insolvenční návrh dlužníka nesplňuje, neboť dlužník sice označil své věřitele a označil i výši všech svých závazků, v insolvenčním návrhu však chybí konkrétní údaje o splatnosti pohledávek označených věřitelů tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, a absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, to je, že se nachází v platební neschopnosti. Konkrétní údaje o splatnosti jednotlivých pohledávek nemohou být nahrazovány pouze obecným tvrzením (jak dlužník činí v bodě 06 formulářového návrhu), že má více věřitelů a vykonatelných závazků, které nesplácí po dobu tří měsíců. V návrhu chybí konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Ve vztahu ke správným závěrům soudu prvního stupně odvolací soud dodává, že za způsobilý zdroj poznání může být považován seznam závazků, připojený k návrhu, opatřený údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a podpisem dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2012, sen.zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011). Dlužník sice ke svému návrhu připojil seznam závazků, tento seznam závazků však nelze považovat za řádný seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ, neboť v něm chybí údaj o splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (srov. ustanovení § 104 odst. 3 IZ).

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu